Aluška.org: Věděním ke svobodě

Spisovatelka Norah Vincent (1968-2022) v roce 2006 vydala knihu Self-Made Man. Ve své knize popisuje experiment, který se málem stal cestou k šílenství. Po více než rok Norah prožívala život v mužských kalhotách. Říkala si Ned, ostříhala si vlasy, líčila si strniště, mačkala se do extra malé sportovní podprsenky, aby zakryla ňadra, a nosila pod kalhoty umělé přirození, aby vypadala věrně. Trénovala mužský hlas a obvyklé pánské fráze.

Její nová identita, která měla jméno Ned Vincent, se začlenila do mužského světa a postupně se seznámila se životem v pěti státech. Ned si našel kamarády, přidal se k pánskému bowlingovému týmu, chodil do striptýzových klubů, randil se ženami, vstoupil do kláštera, navštěvoval mužskou terapeutickou skupinu a dokonce v jednom ze svých zaměstnání zažil brutální realitu vysoce nátlakového prodejního prostředí.

Norah takto zjistila, že mužský úděl není o nic snazší, než ženský. V mnoha ohledech je dokonce více citově vyčerpávající.

Možná by čtenář očekával, že když knihu napsala lesba a feministka, bude plná hejtu na muže, ale opak je pravdou. Norah řekla: „Moje zkušenost byla taková, že jsem se cítila velmi zranitelná. Cítila jsem spoustu bolesti a potíží. I když jsme všichni v postfeministickém hnutí přesvědčení, že ženy to měly vždycky horší a muži lepší, když jsem vstoupila do jejich kůže, tak jsem si uvědomila, že to vůbec není pravda.“

Norah byla unavená psaním článků pro Los Angeles Times, kde se stala známou jako „libertariánská lesba“. Když ji přítelkyně přesvědčila, aby se na večer v East Village oblékla za muže, bylo to pro ni tak zajímavé, že z toho udělala projekt.

„Najednou se ocitnete v situaci, kdy jsou všechna společenská pravidla odlišná. Jakobyste najednou uměli slyšet zvuky, které slyší jen psi.“
Například když Norah procházela svou čtvrtí kde bydlela, pánové postávající před vinárnami si ji prohlíželi. Ale když kolem prošel Ned, úplně ho ignorovali.
„Byl to opravdu ohromující rozdíl. Když jsem procházela stejnými místy jako muž, nikdo se mi ani nepodíval do očí. Soustředěně hleděli někam jinam. I kdybyste byli hezký chlap, ženy vás sledují velmi tajným způsobem, který není konfrontační. V té neviditelnosti byla úleva,“ říká.

Norah své kapitoly třídila podle témat: Přátelství, Láska, Sex, Práce atd. V kapitole o přátelství se Ned každý týden setkává se třemi kamarády z bowlingu, kteří ho přijímají navzdory jeho zvláštnosti, že nekouří ani nepije.

V kapitole o sexu popisuje mechanickou osamělost striptýzového klubu. „U žen je o to vztahu a lásce, u muže je to urgence. Prostě to musí dělat. Ve striptýzovém klubu jsem viděla mechaničnost, která naprosto postrádala jakoukoli intimitu, i přestože striptérka tančila muži přímo na klíně. Pro muže je to nezbytnost, kterou prostě musí mít. My ženy to nechápeme, protože nás nepohání testosteron a nechápeme, jak je to těžké.“

V části o lásce popisuje své zkušenosti ze schůzek se ženami, kdy byla pro ženy spíše kamarádem, než Panem Pravým. Absolvovala asi 30 rande, většina z nich byla domluvena přes internet. Norah řekla, že se na schůzkách moc nebavila. Ženy byly pasivní a hodně ji hodnotily.
„Myslela jsem si, že tím že jsem lesba a mám zkušenosti se ženami, to budu mít snadné, ale vůbec se mi jako Nedovi nedařilo.“

Odmítnutí, která jako Ned zažila na různých rande, měla na Norah silný dopad: „Je to strašné. Myslím si, že většina žen nemá vůbec ponětí, kolik odvahy to vyžaduje a kolik emocionální energie a sebevědomí je potřeba vynaložit k tomu, aby muž oslovil ženu,“ říká.
„Muži potřebují silné ego, protože nesmí projevit slabost a nemůžou projevit potřebnost. Musí to kompenzovat pocitem, že to dokážou, že mají právo a pravdu, protože to je vše, co mají.“

I když se chlapi mohou navenek jevit jako drsní a bezcitní, Norah zjistila, že uvnitř jsou stejnou obětí, jako ženy, svou genderovou socializací. Je to „svěrací kazajka mužské role“.

A co víc, ačkoli to mnoho feministek nepotěší, Norah dospívá k závěru, že ve skutečnosti dostávají ve společnosti přednost ženy, nikoli muži.
„Když to vidíte z pohledu chlapa, opravdu si uvědomíte, že i na nejzákladnější sexuální úrovni jsou to ženy, kdo rozhoduje co bude,“ říká. „Jen tento aspekt sám o sobě nám dává navrch, protože si můžeme vybrat; můžeme říct vezmu si tě, nevezmu si tě. V tom je velká síla.“

Norah se v převlečení za muže nikdy necítila být ve fyzickém nebezpečí. I když mužským přátelům později odhalila svou pravou identitu, většina z nich to přijala a dál pokračovali v přátelství.

Ale každodenní přecházení mezi mužem a ženou si nakonec na Norah vybralo psychickou daň a trvalo jí měsíce, než se z toho vzpamatovala.
„To bylo moc těžké. Naučila jsem se prezentovat a být mentálně více v mužské roli a potřebovala jsem od toho ustoupit a pomalu to odbourat. Musela jsem se vzpamatovat. Přála bych si být chladnějším chlapem, což by možná byla skvělá věc, protože to byl typický mužský zážitek. Připadala jsem si trochu podivínská a neadekvátní. Přála bych si, abych byla víc pařez.“

Norah své zkušenosti shrnuje takto: „Muži trpí a mají mnoho problémů. Ženy si neumí představit, jak těžké je být mužem. Potřebují se navzájem. Více, než se vzájemně potřebují ženy. Byla jsem ráda ženou i před tím, ale nyní jsem ženou mnohem raději, protože to vnímám jako privilegium.
Nebyl to žádný kaskadérský kousek. Byla to životní zkušenost, způsob jak se něco důležitého naučit.“

© aluska.org 2024