Aluška.org: Věděním ke svobodě

Materiální stránka našeho ozdravného pobytu v lese je velmi důležitá. Zkušenosti totiž nemáte možnost od nikoho nabrat. V lese se musíte cítit v pohodě a přiměřeně bezpečně. Holky mají v této oblasti jednu výhodu a jednu nevýhodu. Holky jsou obecně šikovnější na vaření, takže neřeší tak krkolomně problém s jídlem. Jejich slabá stránka je materiální zabezpečení a předvídání. U kluků je to obráceně. Přizpůsobím výklad pro holky, proto budu zabíhat do podrobností.

Když už jsme u jídla, vezměte si do lesa, co chcete a unesete. Já to dělám tak, že to dobré, co se rychle zkazí, spořádám první nebo druhý den, to další do třetího až čtvrtého dne, potraviny s největší trvanlivostí jím jako poslední. To jsou špagety, rýže, čočka a podobně. Vezměte si s sebou i cibuli, česnek, koření, klidně i brambory, prostě pokud to unesete, neplatí tu žádné omezení. Počítejme s tím, že víte, kam jdete, máte cíl, takže ten batoh tam dotáhnete, i kdyby byl těžký. Můžete si samozřejmě jídlo přesně naplánovat a sestavit si jakýsi jídelníček. Je to dobré udělat, ale ne z důvodu, že jej nakonec dodržíte, ale spíš z důvodu, abyste nezapomněli na nic dobrého. K vaření a vodě se ještě vrátím. Máslo a vajíčka se dají uchovávat v termosce na jídlo, máslo třeba i ve sklenici se studenou vodou, pokud jste venku a je vedro.

Dříve než začnu rozebírat podrobnosti, chci velmi zdůraznit, že člověk nemusí být 100%ně připravený na všechno, mít veškeré luxusní drahé vybavení a znalosti. To by se do lesa nedostal nikdy. Takže je namístě improvizace. Někdy prostě stačí, když vezmete to, co je tak zvaně v kůlně po ruce. Takže vše dále řečené je pouze pro utvoření představy o tom, jak to tam chodí a s čím počítat. Navíc není potřeba si s tím vším nějak extra lámat hlavu, protože než skončíte v lese, můžete si vaření i vybavení nejdříve vyzkoušet. Dobrá zpráva je, že je to celkem zábava.

Jak vybrat a najít vhodné místo?
Je to první podstatná a praktická věc. Budu vycházet z toho, že člověk má nulové znalosti a v lese pořádně nikdy nebyl. Jediná věc, kterou je tam potřeba vyřešit jako první, je zdroj vody. Jaký? Nejlépe studánka nebo pramen. Tam je potřeb brát vodu na pití. V potoce je voda vhodná maximálně na sprchování, umývání nádobí, rukou a praní prádla. Proč? Protože nevíte, odkud teče a co v ní pak je. Pomůže to zjistit třeba mapa. Vodu ze studánky nebo pramene budete převařovat, ale pokud ji vypijete nepřevařenou čerstvou, stěží se vám něco stane. Studánek je v lesích celkem dost, stačí si vzít mapu míst, třeba kde to trochu znáte, a potom to jít osobně omrknout.

Dejme tomu, že mám studánky, které se mi líbí, nebo jiné zdroje pitné vody. V tom případě se začnu procházet po okolí. Pro představu. Jeden kilometr se může jevit někomu jako daleko. Není to daleko. Jeden kilometr ujdete v lese asi za dvacet minut. Takže můžete hledat klidně až jeden kilometr od studánky a šmejdit po lese jak ohaři. To je váš okruh zájmu. Dvacet minut ke studánce, nabrat vodu, dvacet minut zpátky, do hodiny jste v pelíšku a nemáte co řešit. Pokud ovšem najdete studánku, máte to nejhorší vyřešené. Místo se totiž většinou nějaké najde.

Jaké místo? Hledáte místo podle citu, takže nechte se jím trochu vést. Místo by mělo být pro vás snadné k nalezení, tedy měly by k němu vést jisté orientační body. Mělo by být bezpečné, taková zašívárna, abyste tam nebyli rušeni a šlo vás špatně najít. Také to místo musí být hezké, ale to asi bude i tak. Kde jsou taková místa? Dle armádních příruček jsou to hlavně svahy nebo místa nad svahem. Já doporučuji hledat především tam, kde jsou nějaké skály na svahu. Buď je nějaké pěkné místo mezi skalami přímo, nebo bývá nad nimi. Místo by mělo být ale rovné, přiměřeně velké a můžete ho samozřejmě maličko poupravit. Přímo na svahu je to o ničem. Místa nad skalou mají jednu výhodu a tou je to, že jste tím srázem a skalou z jedné strany chránění, jakože je tam omezený přístup. Pokud by to bylo trochu nebezpečné, natáhněte po určitém úseku mezi stromy provaz, který vás zastaví, když byste nějakým náhodným zmatkováním v noci vyrazili špatným směrem. Dobrým místem může být i relativně velký rovný les, lépe nějaké kamenité místo. Kameny budete potřebovat na ohniště. Ale dobré místo se může objevit kdekoliv, třeba celkem nedaleko turistické cesty, prostě ho najednou uvidíte a řeknete si: „Jejda, tady to zabalím, dál nejdu ani krok.“ Lidé se na turistických cestách většinou chovají tak, že po nich jdou, vyhlíží další značku, ale vůbec je nenapadne někam odbočovat. Totální odpor mají všichni ke svahům, zvláště prudkým. Těm se vyhýbá každý, ale těm se nevyhýbejte právě vy. Takže je to vaše místo pak blízko cesty a zároveň nerušené. Místo by mělo být dál v lese, dál od vesnic, ne těsně u pěšinky od zvěře, mírný ďolíček vítán, ne moc větrné kvůli ohni. Je také dobré si na závěr obejít okolí místa a zjistit, jestli nejsou moc blízko nějaké cesty. V podstatě, jakákoliv zašívárna, která vám padne do oka, je dobrá.

Našli jste místo? Vyhráli jste.

Stromy. Důležité téma. Našel jsem místo, teď řeším spaní.
Nemůžu si lehnout kdekoliv a ráno se divit, proč mě příroda uspala suchou větví. První věc. Kouknu do korun stromů. Nad spacím místem nesmí vyset nějaká brutální suchá nebo shnilá větev, která mě majzne po hlavě. To platí, když máte kolem sebe hlavně buky. Menší stromy znamená lepší. Jsou zdravější, nezlomí se ve větru a tudíž bezpečnější. Stromy, u kterých budete stanovat, by měly být na pohled zdravé. Od nemocných, nakloněných a pochybných běžte vždy dál. Smrky jsou, co se týče pádu větví, v podstatě bez nebezpečí. Ze smrků nic nebezpečného nepadá. Buky mohou mít nebezpečné suché větve, ale nevyvrátí se za bouřky nebo hodně silného větru. To se spíš zlomí. Ze smrků sice nepadají větve, ale za silného větru se mohou vyvrátit nebo zlomit. Nikdy jsem neslyšel, že by někoho praštila větev ze stromu, něco třeba jednou spadlo kus ode mě, ale nebylo to nebezpečné. Za větru jsou zcela bezpečné menší stromy, ne ty staré, „kilometr“ vysoké. Není špatné, když najdete u svého stanoviště místo s větší bezpečností, to pro případ bouřky, nebo nějaké vichřice. Tím bezpečným místem může být třeba nějaký převis pod skalou, prohlubeň ve stěně skály, může to být i mladá houština. Můžete si místo někde u skály i účelově prohloubit nebo upravit, ale to už je detail. Já to dělám tak, že se při bouřce přesunu na předem vyhlídnuté místo třeba do houštiny, kde s jistotou vím, že mi nic těžkého za krkem nepřistane. To si prostě jen vezmete pončo, baterku a jdete se tam schovat, dokud to nejhorší nepřejde. Bát se můžete, ale budete mít alespoň nač vzpomínat. Jednou mě chytla bouřka uprostřed pole. Skončilo to tak, že „pud sebezáhuby“ zavelel praštit sebou o zem do obilí, zabalil jsem sebe i batoh do ponča a když jsem se podíval nad sebe, tak vám řeknu, že ten výjev by nikdo vidět nechtěl. Stihl jsem ale promyslet možné varianty nalezení mé mrtvoly, pohřeb a promyslel jsem taky, jak by mohla vypadat závěť.

Trochu jsem asi strašil, ale není to tak zlé, jak jsem popsal. Proč? No protože, pokud si pobyt naplánujete i podle počasí, tak se žádná bouřka ani extra vítr konat nebude. A hlavní důvod. Bouřky jsou jen v létě a jen někdy. Takže skoro celé léto, celý podzim, celé jaro a celou zimu tohle řešit nemusíte. To z těch nebezpečí řešíte jen maximálně vítr. Pokud máte bezpečné záložní místo, dokonce může být vykopané ve svahu, vlastně je vám pak všechno úplně jedno. Proto je potřeba ho pro jistotu najít. Štěstí přeje připraveným. 95% času se v lese neděje nic.

V čem spát?
Máte dvě možnosti. Hamak, to je taková plachta zavěšená mezi stromy. Prostě taková jakoby houpací síť. Výhoda – velká jistota, že vám do toho nevleze nějaký brouček. Musí to mít uzavíratelnou moskytiéru. Nejdete přece do lesa proto, aby vás okusoval hmyz. Nevýhoda hamaky – leda ta, že k jejímu zavěšení potřebujete stromy, ale jde to udělat i jinak, nebudu rozebírat. Někomu se v hamaku špatně spí. Další možnost spaní je stan. Sice do něj může něco vlézt, ale můžete jej postavit na víc míst. Člověk by si myslel, že když spí v hamaku, tak spí nad zemí a nepotřebuje karimatku. Omyl a velký. Izoluje vzduch v oblečení, nikoliv oblečení. Bunda nebo spacák, stlačený tělem, promrzne snadno a rychle. Takže do všeho karimatku i v létě. Spacák do minus dvaceti. Karimatka v hamaku trochu klouže a je potřeba se v tom naučit spát. Když přivážete k něčemu provázek a přivedete si ho škvírou do hamaku, můžete se pomocí mírného tahání začít houpat jak mimino v kolébce. Je to dost příjemné a relaxující. Někteří trampové spí na zemi ve spacáku a jde to také. Na zem se dává pak plachta, na ni karimatka, na to spacák.

Nádobí
Budete potřebovat jen železný hrnek, menší nízký kastrol (ne hrnec) nebo kotlík, příbor, nůž a drátěnku. Hodí se i nějaká plastová miska, do které dáte první část uvařeného jídla, než doděláte druhé jídlo. Nic na míchání si neberte. To se dá vyrobit z čistého klacku. Párátko na zuby si vyrobíte tak, že skácíte strom a ořezáváte ho tak dlouho, dokud z něj není párátko … kecám a dělám si srandu.

Jak umývat nádobí? Tou drátěnkou a vodou. Sušit položením na kameny nad žhavé uhlíky v ohništi, tím se to i dezinfikuje. Je to všechno železné, takže žádná práce, naházíte to všechno do toho kastrolu a nic neutíráte. Až nádobí nad uhlíky oschne, což je dost rychle, necháte to na kameni vychladnout. Tuk používejte jen s citem, aby šlo nádobí umýt nebo vytřít při jídle chlebem. Jar a podobné blbosti si neberte. Víc není potřeba. Utěrku nepotřebujete.

Jak vařit?
Uděláte menší oheň, ten dohoří, zbydou uhlíky, na ně hodíte tři menší kameny, na ně postavíte nádobu a vaříte. Chce to jen dostatek uhlíků. Horké nádobí nepokládejte na zem na jehličí. Všechno v lese je nasáklé smolou, ta se horkem rozpustí a všechen bordel se přilepí na nádobí. Jde to pak špatně umýt. Přinejhorším použijte písek z potoka. Nádobí pokládejte na čisté kameny, uděláte si tam prostě takovou malou kuchyňku. Voda na čaj, jídlo a podobně se ohřívá v kastrolu ne v hrnku. Proč? Kastrol má větší plochu dna a voda se v něm uvaří daleko rychleji. Ručník nepotřebujete třeba v létě. Jinak stačí jen opravdu velmi malý ručník. Vše hořlavé spálíte, vše nehořlavé, jako jsou plasty a plechovky, zabalíte do sáčku a později odnesete. Plechovky, aby vám nesmrděly v batohu nebo někde v sáčku, hoďte do ohně. Vypálí se, ohoří, a pak už v nich nic smrdět nebude a můžete je dát do sáčku. Plechovky můžete využít i na vaření a něco jiného. Uvařit se dá v lese cokoliv. Vařili jsme rýži na sladko, čočku, všechny možné těstoviny, sójové maso, růžné obilninové kašičky, guláš, kakao ze sušeného mléka a podobně. Jako bonus se můžete naučit péct chlebové bochánky s různými semínky. Postup zatím nedám, nemám to vychytané na poměry ani technicky, ale i nepovedené jsou tak dobré, že se vám z toho bude na poprvé točit hlava. Vařit můžete i na lihovém vařiči. Kolem ohně mějte všechno vysbírané. Listí, jehličí a větvičky ze země postupně házejte do ohniště, dokud nebude v okolí jen hlína a čisto. Nedělejte velký oheň. Vezměte si i tlusté pracovní rukavice na práci s horkým nádobím. Oheň někdy sálá dost teplo a může vám to ožehnout chloupky na ruce. Rukavice se hodí i na práci s větvemi, protože se neušpiníte a neodřete, pak si nemusíte často mít ruce a ušetříte tak dost vody.

Hmyz
V pohodě. Nesnáší kouř. Stačí udělat jen malý ohníček, hodit do toho listí, který udělá čmoud, pak je klid na dost dlouho a ve velkém okruhu. V kombinaci s repelentem to jde také.

Klíšťata
Nejsou na stromech, jak si mnozí myslí, a nepodnikají z větví nečekané útoky na lidi a zvěř. Jsou hlavně v trávě. Kde není tráva, tam většinou klíště nechytíte, leda že byste se váleli po zemi. Jsou hlavně v trávě u potoků, ale jen někde. Na místech, kde je v létě moc sucho a v zimě moc mráz, většinou nejsou. Nejsou ani tam, kde jsou mravenci. Jsou ovšem i místa doslova zamořená klíšťaty. Jasně že je můžete chytit všude, ale tak dramatické to není. U klíšťat se ovšem zastavím. Ochrana před nimi je následující:
Nepořádek na místě svého působiště spálíte v ohni, při přesunech v lese nechoďte moc v trávě. Pokud projdu travou nebo rizikovým místem, vždy je potřeba si prohlédnout kalhoty z přední a zadní strany. To pravidelné prohlížení je snad nejdůležitější ze všeho. Pokud sbírám větve, prohlížím si občas ruce. Je dobré si při práci vyhrnout rukávy, aby člověk viděl na kůži. Přisáté klíště vytáhnout co nejdříve a dezinfikovat místo. Repelent proti klíšťatům zabírá opravdu spolehlivě. Je možné vzít si třeba i dva repelenty, nastříkat si kalhoty, rukávy a batoh, občas se prohlédnout. Co se týče klíšťat, nejvíc záleží na tom, jak se člověk pohybuje v lese. Když je člověk opatrný, nic nechytí nebo zavčas zjistí na oblečení, zpravidla na kalhotách. Klíšťat jsem měl za život relativně dost, ale nikdy mi nic nebylo. V nejhorším je možné se přeléčit MMS, koloidním stříbrem, případně homeopatiky a navštívit doktora.

Důležitá věc v lese je následující: NIKDY nesedat a nepokládat batoh nebo věci na holou zem!
Od toho je plachta, kterou hodím na zem a na ni si sednu nebo položím batoh a oblečení. Platí i při krátkých zastávkách. Existuje na to i jedna jiná vychytávka. Koupíte si malou houpací síť, co se vejde složená do dlaně jedné ruky, tu natáhnete mezi stromy, do ní pak hodíte batoh a dáváte věci. Je to bezpečné, praktické a člověk nenese extra zátěž navíc. Na plachtě máte pak víc místa. Když prší, tak do té plachty zabalíte batoh s věcmi nebo ji přehodíte přes tu malou houpací síť, ve které leží váš batoh a oblečení. Plachtu je potřeba upevnit, aby ji neodfoukl vítr.

napsal čtenář Tomáš

Pokračování příště