Paranormální zážitky, které člověka nutí přehodnotit své pojetí reality

13.10.2023 v Paranormální jevy 9

Je duše skutečná? A může duch cestovat v noci když spíte? Je možné, abyste zemřeli a byli záhadně vráceni zpět v čase se všemi svými vzpomínkami? Následující zážitky, které popsali svědkové skutečných událostí, vám na položené otázky určitě poskytnou zajímavé odpovědi. Protože nic tu není takové, jak se na první pohled zdá.



Astrální projekce, která vyděsila psa
Stalo se to kolem roku 1991 uprostřed noci.
Pamatuju se, jak stojím v obýváku u své sestry a musí být úplněk, protože i když je kolem jedné hodiny ráno a všechna světla jsou zhasnutá, vidím své okolí naprosto jasně. Na podlaze před televizí vidím mísu s popcornem a poblíž ní leží na hromadě nějaké VHS kazety z půjčovny.
Pak uslyším hluk a otočím se. Vidím (za normálních okolností jinak velmi přátelského) labradorského retrívra mé sestry. Tesáky má vyceněné, vrčí, a má naježený hřbet.
Najednou se objeví jasný záblesk světla a já se prudce probudím, ale jako bych spadl do postele z velké výšky.
Myslím si, že to byl fakt divný sen a nakonec usnu.
Ráno volám sestře a chci jí povyprávět, co se mi v noci přihodilo, ale ona mě předejde tím, že mi nejdřív řekne o podivné věci, která se jí dnes v noci stala.

Asi v 1:00 je probudilo vrčení jejich psa. Její manžel si myslel, že je v domě zloděj, vzal si zbraň a šel hledat psa.
Stál v obývacím pokoji a vrčel. Manžel tam nikoho neviděl, tak rozsvítil. Nikdo tam nebyl, pes okamžitě přestal vrčet a šel si lehnout k jejich posteli, jako by se nic nestalo.
Zkontrolovali dům, všechno bylo v pořádku. Tak si šli zase lehnout.
Trochu jsme si povídali dál a zjistil jsem, že se skutečně ten večer dívali na nějaké filmy z půjčovny a „samozřejmě že jsme měli popcorn, proč se ptáš?“
Moje sestra je trochu plašan, tak jsem se rozhodl, že jí o tom svém zážitku raději neřeknu. Sestra mimochodem bydlí 750km daleko ode mě.

Když se kniha prolne s realitou
Neřekl bych, že by tento zážitek byl vyloženě strašidelný, ale rozhodně je to jedna z nejvíce surrealistických věcí, jaké jsem kdy zažil.

V roce 2016 jsem se zranil v práci a asi šest měsíců se můj život skládal pouze z fyzioterapie a ležení, dokud jsem znovu nemohl chodit. S ohledem na to jsem měl spoustu času na čtení knih. Jedna z knih, které jsem v té době četl, byla „Ex-Heroes“ od autora Petera Clinese.
Když čtu knihu, rád si postavy vykresluju v představě a modeluju si, jak vypadají. Jedna z vedlejších postav v této knize se jmenovala Ilja, a protože znám někoho jménem Ilja, a protože se kniha odehrává v Los Angeles, kde žiju, Ilja v knize se v mé hlavě stal Iljou, kterého jsem znal osobně.
Pak se ale začalo dít něco zvláštního. Ilja v knize konkrétně mluví o filmu s mimozemšťany, což je opravdu film, jehož je reálný Ilja, kterého znám, velkým fanouškem. Ilja v knize byl také velkým fanouškem střelných zbraní, stejně jako reálný Ilja.
Tyto detaily mě nakonec dovedly k tomu, že jsem oslovil Ilju a řekl jsem mu o tom. Ukázalo se, že Ilja zná autora Petera Clinese, který ho vložil do své knihy!
Jaká je pravděpodobnost, že bych si úplnou náhodou koupil knihu s příběhem, který se odehrává v podstatě na mé domácí ulici v Los Angeles a popisuje někoho, koho znám ve skutečném životě, jako vedlejší postavu?
Tohle mi úplně vyrazilo dech a je to jeden z mých nejvíce surrealistických zážitků.

Má pes duši?
Před třemi lety mi velmi náhle a nečekaně umřel pes z dětství. Fenka byla několik dnů dost nemocná, pak se nárazově zlepšila, ale nakonec velmi rychle a bolestivě umřela v náručí mého otce.
Žiju daleko, takže jsem tam nemohla být. Je to 6 hodin jízdy.
Cítila jsem se hrozně provinile, že fenka umřela beze mě. Měla jsem k ní velmi blízký vztah a byla to moje nejlepší kamarádka 12 let. Její smrt mě fakt zdrtila. Nemohla jsem pracovat, jíst, ani nic moc dělat. Bylo to hrozné. Jen mě bolelo u srdce a zjistila jsem, že se jí v mysli pořád dokola omlouvám za to, že jsem tam nebyla. Prostě jsem se cítila tak moc provinile.
Jedné noci se mi o ní zdál sen. Zdálo se mi, že jsem v jakémsi prázdném prostoru, fenka Charli ke mně přiběhla a vzrušeně kňučela. Olizovala mi obličej a já jsem vzlykala.
Věděla jsem, že je mrtvá, a věděla jsem, že mě navštívila v mém snu. Byla jsem si toho všeho velmi vědoma. Pořád jsem ji objímala a plakala a omlouvala se a ona mě jen olizovala a byla moc milující.
Probudila jsem se se slzami, které mi stékaly po tvářích a posadila jsem se na posteli. I po probuzení jsem cítila její výraznou vůni a na rukávu jsem si našla jeden její chloupek. Nikdy v mém bytě ale nebyla a fakt dlouho jsme se neviděly. Nebyla to ani kočičí srst, protože Charli byla kříženka kolie a její chlupy se proto nedaly jen tak s něčím jiným zaměnit.
Myslím si, že u mě fakt byla na návštěvě, aby mi dala vědět, že je vše v pořádku a abych se nebála. Od té doby už se mi takový sen nezdál.

Duch na zastávce autobusu
Tohle není můj příběh, ale zažil to kdysi dávno můj dědeček. Sloužil u námořnictva a pět let nebyl doma. Konečně se pak vydal na cestu domů a cestou potkal svého starého přítele Willyho.
Willy nastupoval do autobusu, kterým dřív běžně jezdíval a můj děda na něho zakřičel: „Ahoj!“
Ale Willy mu neodpověděl. Děda nad tím moc nepřemýšlel, protože věděl, že Willy už dlouho blbě slyší.
Willy pak nastoupil dozadu do autobusu a když autobus odjížděl, podíval se mému dědovi do očí.
Děda se tedy vrátil domů a řekl svému tátovi, že po cestě potkal starého kamaráda Willyho. Zeptal se ho, jak se teď Willymu daří, jestli o něm má nějaké nové zprávy.
Jeho otec chvíli mlčel a zeptal se ho, jestli si je opravdu jistý, že určitě viděl Willyho. Můj děda řekl že ano a jeho otec odpověděl:Willy zemřel před šesti měsíci.“

Zachránil mě zemřelý dědeček?
Tohle se mi stalo, když jsem chodil na vysokou. Jednou o víkendu jsem byl doma a zdál se mi sen, ve kterém jsem jel po dálnici a přede mnou vyskočil do silnice jelen. Instinktivně jsem uhnul, dostal jsem hodiny, sjel jsem ze silnice a narazil do stromu.
Sen byl hodně realistický. Cítil jsem ten dopad, dokonce jsem si i vzpomněl na svou ztrátu vědomí… A pak jsem se probudil.
Myslel jsem si, že je to jen další sen, a připravil jsem se na návrat do města. Sedl jsem do auta a jel jsem. Ale cestou jsem měl takový divný pocit v břiše.
Pak mi náhle před auto skočil jelen. Uhnul jsem mu, stejně jako ve snu. A pak jsem se začal s autem točit.
Najednou jsem začal intenzivně myslet na svého dědečka z otcovy strany. Zemřel, když mi bylo asi 7 let. On a já jsme si byli opravdu blízcí.
Když jsem se točil v autě, tak jsem vzhlédl do zpětného zrcátka a přísahám, že ho v tu chvíli vidím sedět na zadním sedadle!
Pak se auto přestalo točit a skončilo na původním pruhu dálnice, po kterém jsem jel, než jsem strhnul řízení. Chvilku jsem ještě jel, jako by se nikdy nic nestalo, ale nakonec jsem musel zastavit na kraji, abych vstřebal ten strašný šok.
Když jsem se znovu podíval na zadní sedadlo, samozřejmě tam nikdo nebyl. Myslím si, že můj dědeček tam skutečně byl, hlídal mě a nějak mi zachránil život.

© aluska.org 2023

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho pohodickascajikem 2023-10-13 03:50:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajímavé příběhy. Je pěkné číst o někom, kdo měl štěstí a díky něčí ochraně se vyhnul smrti, ale na druhou stranu, je plno lidí, kteří byli zapleteni do něčeho mnohem horšího, a přesto jim nikdo nepomohl… Nedokážu na ně nemyslet, když čtu takovéhle články :’(

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-10-13 12:06:12
Ikona diskutujiciho
sipka

Život není spravedlivý. Co rozhoduje o tom, že tě někdo ochrání a jindy tě nikdo neochrání, to asi ví jenom ti nahoře. Možná dostane ochranu ten, kdo prostě neměl umřít, protože tu má nedodělaný úkol a má ještě ovlivnit další lidi v budoucnu. K zásadním zásahům do matrixu se většinou přistupuje až když jde reálně o život. Ne ve chvílích, při kterých se hypoteticky umřít dá, ale je dáno, resp. ten člověk má schopnost zachránit se a přežít sám – pak k zásahu opět nedojde. Možná moje teorie není přesná, je to spíš odpozorování.

Ikona diskutujiciho sm 2023-10-14 15:10:38
Ikona diskutujiciho
sipka

Osud je zhruba z 80% dán. Zahrnuje i podíl štěstí. Většina lidí má nadefinováno štěstí na průměr. Schopnosti jsou pak kapitola sama pro sebe. Existují lidé, kteří dělají spoustu chyb, přesto se jim vždy daří vše, na co sáhnou. Oproti tomu jsou lidé, kteří si musí vše vydřít, makají na 100% a takřka bez chyb, a stejně se jim skoro nic v životě nepovede. To stejné klasické nemocniční příběhy: pán s velmi náročnou operací srdce, kde je 50% možnost smrti, se plně zotavil a žil ještě dalších 50 let aby zemřel jako velmi starý člověk, zatímco dvacátník, co šel jen na banální operaci, zůstal na operačním stole a pak ho odvezli rovnou do márnice. Jsou věci které si volíte sami (minimum většinou nedůležitých záležitostí), pak věci které můžete s velkými obtížemi zvrátit a nakonec ty, které nezvrátíte kdybyste se po… . Proto je například i vydělání velkých peněz v životě od úspěšných nepřenosné. Spousta úspěšných se domnívá, že stačí aby ostatní dělali to co dělají oni a budou úspěšní úplně stejně. A takhle přesně to právě vůbec nefunguje 🙂

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-10-15 10:02:39
Ikona diskutujiciho
sipka

Osud a předurčenost nejsou jediné síly, se kterými člověk pracuje (nebo které pracují s člověkem :D). Jsou tam i emocionální blokády, strachy, destruktivní programování, nebo různá prokletí. Ty pracují z velké části samostatně. Taky se stává, že něco, co na první pohled vypadá sebedestruktivně, špatně a pomýleně, je ve výsledku projev toho, že určitý člověk na určitém místě potřeboval sehrát nějakou roli. Aby se pak dostal někam dál, nebo aby se někdo někam dostal. Smrt v mladém věku může být prokletí. Nebo ho tady matrix nechtěl. Nebo mohl mít slabou vůli. Nejvíc se dožijou lidé, které život baví a kteří chtějí žít. Mnoho lidí popisuje, že při NDE dostali na výběr, jestli tu ještě chtějí být. I dvacetiletý kluk, který třeba zažil v životě jenom utrpení a neštěstí, mohl říct, že se vrací. Že toho bylo dost.

Ikona diskutujiciho adri 2023-10-13 10:18:14 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

skvělé zážitky 🙂 každý takové máme

Ikona diskutujiciho housenka 2023-10-13 18:27:12 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuju. Moc mě tento obsah baví a inspiruje 🙂

Ikona diskutujiciho lada 2023-10-14 05:46:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevím, kolika lidem se takové věci stávají. Já mám takových zážitků spousty. Většinou to nikomu nesděluji, abych nebyla pro smích . Nebo v horším případě označena za lhářku. Od útlého dětství jsem si připadala dost divná a raději o těchto věcech mlčela. Prožila jsem tedy tak zvaný,, normální“ život. Nicméně obohocený o další bohatý rozměr. Z mých čtyřech dětí to podědila jedna z dcer. Ta to jako dar asi příliš nevnímá.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-10-14 10:07:47
Ikona diskutujiciho
sipka

Tady máš ideální prostor to anonymně sdělit, nebo i archivovat. Klidně to sem vypiš, já si to moc ráda přečtu 🙂

Ikona diskutujiciho Jirka 2023-10-14 11:18:16
Ikona diskutujiciho
sipka

Podobné zážitky má spousta lidí. Řada z nich se ale bojí věřit i sami sobě, že se jim to doopravdy stalo. Další o tom radši mlčí, protože prostě nechápou co to bylo. Často se taky bojí posměchu za něco, co sice nedovedou zdůvodnit, ale přesto jim to připadá nějak důležité, nechtějí to vystavit zpochybňování …
Výsledek je, že nám takové zážitky připadají daleko vzácnější, než doopravdy jsou. Takže když se někdo o nich odváží mluvit, najde často daleko víc porozumění, než by čekal.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek