Aluška.org: Věděním ke svobodě

Nedávno jsem tak ,,znovuobjevila“ server proženy.cz a nevěřili byste, kolik jsem tam našla zajímavých článů na taková obyčejná lidská všední témata, ale obvykle mnohem zajímavější než článek, jsou zdejší diskuze. Možná to taky znáte, článek často na velkých serverech spíš uvede téma a nakonec se nejvíc dozvíte i nejvíc zasmějete v diskuzi. Pokud se tam mezitím nezačnou lidé navzájem posílat do řiti. To já fakt nesnáším a vždycky hned roluju dál, kde se baví normálně.

A našla jsem tam obrovské téma, jestli pes patří do postele, nebo v širším kontextu, jestli pes a kočka vůbec patří do baráku? A je to téma, na které má snad každý člověk co říct, dokonce i ten, co kočku ani psa v životě neměl, ale měl třeba sousedy, kteří ho vlastnictvím takového zvířete nějak ovlivňovali. Obvykle že sousedův pes v noci štěká a vy se kvůli němu nevyspíte, nebo že vám sousedovic kočka chodí kadit do pískoviště, které jste nechali postavit pro své děti… Kdyby vás zajímalo, co mě k tomuto článku inspirovalo, můžete se podívat TADY.

A lidé jsou schopní se na otázku, jestli pes a kočka patří do baráku nebo do postele, i celkem požrat. Z toho co tak různě v životě sleduju já, je na tu otázku jedna dobrá odpověď: Pokud je dané zvíře kompatibilní s majitelem domu a jeho návyky, pak je možné všechno. Pokud kompatibilní nejsou, tak jenom jedno velké NE.

Kdyby vás zajímala třeba moje zkušenost – S důrazem na slovo zkušenost, ne názor. Psy i kočky jsem zažila, ale ty psy hlavně jako dítě. Odmala jsme měli hodně psů. Přestože jsme neměli peníze a nepořizovali jsme si je, tak k nám psi tak nějak chodili sami. Ani ne tak širší rodina, ale většinou já s mojí mamkou jsme držely partu a všechno co jsme venku našly, jsme okamžitě zachraňovaly a nikdo kdo byl proti, nám nemohl říct ne. Řekněte NE dvoum ženským s nějakou roztomilou chlupatou nebo opeřenou věcí, která nemá kam jít…. Neřeknete. A i kdyby, tak bysme vás stejně neposlechly.

Takže moje dětství, ještě než ho zahalila temnota rakoviny, rozvodu, tyranie a smrti, se neslo nejen ve znamení samoty a cejchu divnočlověka, ale také ve znamení zvířatek a péče o ně. Oni jsou moje šťastné vzpomínky. Zvířátka to byli vždycky moji velcí kamarádi, ale největší vztah mám pochopitelně k morčatům a vždycky jsem měla. Mohlo mi pod rukama projít zvířat kolik chce, dokonce i po zkušenosti s Moristkem, který v mém životě zaujal post opravdu významný, výjimečný a se kterým ten vztah byl skutečně na jiné úrovni, morčata mají prvenství… Proč? Protože v podstatě u každého zvířete je nějaké ale, které člověka štve a prudí (kromě morčat) a ne každé zvíře je vhodné pro každého člověka.

Popojedem: Pokud chcete slyšet můj názor na psy a kočky v domě nebo v posteli, tak na všechny čtyři možné kombinace říkám jedno velké a rázné NE.

V zásadě totiž uznávám jak psa tak i kočku za zvířata venkovní, stvořená pro běhání po rozlehlých loukách, lovení myšiček, hrabání, lezení po stromech, zkrátka za zvíře, které je tělesné i duševně stvořeno pro život venku… Jak i můj kocourek Moristek vždycky trpěl, když musel být přes noc zavřený v domě a nemohl ven. Kvílel a dělal bordel celou noc, takže se nevyspal nikdo. A pejskové v noci zase občas začali štěkat, nebo také kvíleli u dveří, což byl podobný problém, který vždycky jakékoliv zachráněné pejsky odstěhoval ven. Pejsci měli boudy, později spávali v garáži, kam se na noc zavřeli, aby v noci neřvali venku a nemohli utéct. A péče o ně se nesla ve znamení kolektivního zájmu. Já jako dítě, jsem chodila hlavně venčit a občas krmila. Pejskové jsou úžasní, je s nimi sranda, člověk se s nimi fakt vyblbne a když jsou v rodině a je na ně čas, tak je to fakt super se o ně podělit, takže zvíře má pořád někoho u sebe, kdo se mu věnuje.

Jako malá jsem taky nejednou šťěňátko vzala na chvilku do postele, když bylo ještě voňavé a maličké, čisté a rozkošné…

Ale pejsci smrdí. Říkejte si co chcete, prostě smrdí. A venku nejenom že žerou výkaly a občas se v nich válí, ale žerou i zdechlé ryby, které loví v rybníku nafouklé, nebo žerou živé ropuchy, až to křupe. Občas vykadí bobek s červíky, olížou si prcku a pak chtějí olízat vás… A to je prostě něco, co mi vadí a vadilo mi i jako malé.

A kočka, říkejte si co chcete, na tom není o moc lépe. Sice nevylučuje povrchem své kůže žádný konkrétní pach, ale když se vykadí, tak to je taková malá atomovka. Já musela Moristka několikrát držet pouze doma a nesměla jsem ho pustit ven. Buď stěhování, zvykání na nové místo, nebo kastrace… Nikdo po něm nikdy neuklízel v záchodě, takže jsem se vždycky obětovala jenom já, koneckonců přišel za mnou, tak jakýpak copak… A přestože byl záchod krytý, tak smrad kočičince se velmi rychle dostal mimo WC, táhl se dál vzduchem podél podlahy, který se snadno rozvířil a… Dobrou chuť, pokud právě obědváte. Zkrátka muselo se to uklidit pokud možno okamžitě, jinak jste měli z dané místnosti za pár hodin plynovou komoru.

Ještě by bylo dobré říci, že já nenávidím, ale opravdu bytostně nenávidím, když něco smrdí. Takže u mě nezažijete, že by smrděl odpaďák, houbička, hadra, zatuchlý ručník, že by mi smrděly nohy, nebo záchod… Ne, všechno musí vonět a jak to nevoní, tak myju, vyhazuju, měním, peru.

Blbý bylo, že i když jste se obětovali 2x denně a vynášeli poctivě kočičí atomovku, tak ten hnusný hutný smrad nešel vyvětrat. Přenášela jsem vždycky kočičí záchod do pokud možno malé uzavřené místnosti, kde se ten puch moc nevířil a neříšil dál po baráku a čistila to pouze u dokořán otevřeného okna, i kdyby venku mrzlo až praštělo… A pak jsem ten puch nemohla třeba pět hodin vyvětrat. Říkejte mi, že jsem divná, možná jsem když mám tak citlivý nos, ale byla to prostě hrůza. Z toho důvodu jak pes, ani kočka podle mě do baráku vůbec nepatří. Smrdí oba 🙂

Další věc je bordel. Co opravdu bytostně nesnáším a jsem z toho ve stresu je, když něco hezky uklidím, někdo přijde, udělá mi tam bordel, odejde, neuklidí si to po sobě a já můžu hned začít znova. A je jedno, jestli je to člověk, nebo zvíře. Připadám si pak totiž jako služba/uklízečka, jenomže mou životní náplní, filozofií a mým koníčkem NENÍ od nevidim do nevidim uklízet barák. Jsem ráda, když si odkroutím co je potřeba a pak se o to už nemusím starat. Jsem velice pořádkumilovný tvor, všechno dávám na své místo a nepořádek mi prostě hodně vadí… A jak mi někdo doma začne smrdět, nebo dělat bordel, tak z něho šílím. Fakt šílím…

Z psů i koček padají chlupy, občas něco rozškubou, rozkoušou, oslintají, kočka se vám semtam vydělá do květináče, nebo ho převrhne a rozhrabe když se nudí, občas se vám takové zvířátko doma vymočí, vykálí, nebo pobleje na podlahu… A to jsou přesně věci, které doma fakt nechci mít.

Další věc je hygiena. Hodně lidí říká, že když udržujete své zvíře čisté, není důvod, proč by s vámi nemohlo spát v posteli – konečně se dostáváme k té posteli. Jenomže když se jich na to zeptáte, tak pochopitelně svou kočku ani svého psa každý den nemyjí, přestože oni sami chodí do své postele umytí, tak zvíře po procházce venku a očuchávání kdejakého lejna a žraní kdejakého svinstva, do postele pustí.

Jistě, pokud máte širokou velkou postel, kde vás váš pejsek či kočmund prostorově neomezuje, neruší vás když funí, vrní, smrdí (Moristek rád pokládal hovňouse třeba ve dvě ráno, to znamená okamžitě vstát a uklízet, no to přece chcete, že jo! Koho by zajímal nějaký spánek, když může uklízet atomovku a pak pět hodin větrat…) tak potom samozřejmě nevadí, když s vámi vaše zvíře spává v posteli. Ale neřeší to problém hygieny, tedy ten, že pokud se zvíře během dne pohybovalo venku, má na sobě všechno možné, co v posteli určitě mít nechcete. Do toho pouští chlupy a slintá.

Není to navíc žádné tajemství, že pes i kočka jsou líhniště všemožných střevních i jiných nebezpečných parazitů. Já se zajímám dlouhodobě o tato témata a říkám vám, že čím víc toho víte, tím větší pak máte z parazitů a cizopasníků přenosných ze zvířete na člověka pouhými slinami či dotykem, větší respekt… Pes je mrchožrout, sežere kdejakou zdechlinu či lejno a kočka žere venku myši, ta si také nepolepší. A vajíčka a zárodky všelijakých parazitů pak máte v posteli, spolu s vylínanými chlupy, slinty a chemtraily zvenku… Pokud má zvíře parazity, jeho vajíčka se vyskytují i v jeho srsti, tedy na chlupech. Protože si běžně olizuje prcinu a pak zbytek těla… Čili stačí zvíře jenom pohladit, pak se poškrábat u oka a máte toho červa taky… Mám problém uvěřit, že tento problém některým lidem nevadí a klidně dál spí se svými miláčky v posteli… Nebo je pusinkují.

Taky jsem ze začátku pusinkovala Moristka. Do té doby, než jednou zvedl ocásek, ukázal prcku a z jeho zadku mu lezl veliký tlustý bílý vypasený červ. Tak jsem to velmi zásadně přehodnotila, odčervila a to samé bych doporučila i vám. Neolizujte svá zvířata, která chodí venku a nedávejte si je do postele, jinak z toho koukají nemoci.

Pro některé lidi, co doma chovají psy a kočky, je řešení sleva z požadavků: ,,No co, tak nebudu mít doma pořád krásně uklizeno. No co, tak mám v posteli chlupy a fleky od psa. No co, tak mám občas chlup v jídle, to sletí z trička ani nevíš jak… No co, tak občas uklidím nějaký ten bobek, blitek, louži, nehody se stávají…“

To je třeba věc, kterou jsem já taky zkoušela, ale dlouhodobě se mi neosvědčila, jednoduše nejsem schopná slevit ze svých hygienických návyků a pohyb v prostředí, které není harmonicky uspořádáno tak jak já potřebuji, mě skutečně stresuje a nemůžu se v něm soustředit, tudíž místo práce uklízím a štve mě to… To znamená, že nejsem se psem a kočkou v domě kompatibilní vůbec, přestože je mnoho lidí, co kompatibilní jsou. A o tom to celé tajemství je, jaký člověk je, jaké má hodnoty a jak se případně dokáže nebo nedokáže dané situaci přizpůsobit.

Taky je to otázka životní filozofie. Já si třeba říkám, proč bych já měla slevovat ze svých hygienických a úklidových standardů jenom proto, aby zvíře, které je primárně určeno k pohybu venku, mohlo být se mnou v baráku a nebejbože v posteli? Není tedy jednodušší zvíře, které patří ven, dát ven a do baráku si pořídit něco, co naopak venku žít nemůže a takový bordel nedělá, což je například křeček, nebo akvárko s rybičkama?

Mimochodem jedna taková věc, co mi ještě utkvěla v hlavě – Spousta lidí říká ,,My máme psa/kočku doma a nesmrdí to u nás, že jsou někteří lidi čuníci neznamená, že my taky jsme… Když udržujete základní pořádek, tak pes ani kočka nesmrdí a krásně to s nimi jde i v bytě i v posteli.“

Ruku na srdce, ale není to jenom o tom pořádku, protože když člověk v něčem nonstop žije, přestane to cítit a vnímat. Taky jsem si všimla, že co člověk, to jiná schopnost vnímat smrady a pachy a jiná schopnost vnímat je intenzivně, nebo naopak vůbec. Často se mi stává, že sedím s lidmi u jednoho stolu a jednomu z nich smrdí nohy a mně ten smradlavý luft z jeho noh jde zpod stolu do obličeje. Přitom ostatním to nic nedělá. Když se odvážím a udělám to netaktní rozhodnutí a řeknu: ,,Proboha jdi si umýt nohy“, zbytek stolu řekne, že nic necítí, ale já se zakláním, oddaluju si židli a prostě snažím se dělat všechno možné, aby na mě ten luft nešel… A věřte tomu nebo ne, ale když takový člověk jako já přijde k vám domů, tak bez ohledu na to jak moc jste čistotní, tak smrad bude cítit. Vždycky ho cítí, takové divné špatně identifikovatelné zatuchnuté kyselisko. I když už je pět hodin po vyvětrání vyneseného kočičího WC, bude to cítit.

Nebo znáte ty situace, kdy kočička přijde, chodí vám po klíně a jak se chystá uvelebit, tak vám zarývá drápky do stehen, zvedne ocas a ukáže vám prcku kousek před obličejem? – Je to jako oko do Mordoru a obvykle taky tak smrdí, zejména pokud zrovna vylezla ze záchodku… A představte si, že jsou majitelé, co nechávají své kočky sedat na jídelní stůl. Kočka ale často sedá tím, že při sedu obtiskne svůj Mordor na podložku, tím jak zvekne ocas, aby si na něm neseděla. – Dobrou chuť! 🙂

Další téma jsou paneláky. Není nic horšího, než když žijete v paneláku, nebo v bytovce a vaši sousedi mají psa, který hodně štěká. Je to fakt peklo. Blbý je, že čím menší a přešlechtěnější ten pes je, tím víc je uštěkaný. Domnívám se, že přešlechtěnost má vliv na IQ, protože obecně se má za to, že když pes štěká na všechno pořád a všude a nechce se to odnaučit, tak je prostě hloupý. A všimněte si, že to problematické štěkání je hlavně u smetáčků. A tihle smetáčci zrovna jak na potvoru nejvíc žijí v bytech. Takže haf haf haf ze všech stran, nedejbože když se smetáčci potkají na chodbě s jinými smetáčky, to je pak fakt něco… Aby bylo jasno, já mám ráda psy, opravdu, zažila jsem jich hodně. Ale nesouhlasím s chováním psů a koček v bytech.

Lidi, co si koupí vlčáka do bytu, radši nekomentuju vůbec. Vlčák je pes, co potřebuje opravdu hodně hodně hodně velký výběh a hodně pohybu a 3x denně ho vyvenčit kolem baráku, mu fakt nestačí.

Pes i kočka, když se zavřou mezi čtyři stěny, jednoduše blbnou. U koček bylo dokonce dokázáno, že trvalý pohyb uvnitř v domě nebo bytě snižuje jejich IQ, protože kočka se pohybuje jenom mezi svými oblíbenými pelechy a miskou a není vystavena žádným situacím, překážkám, nebo problémům, které by normálně venku v přírodě řešila a zažívala. Takže postupem let ztupne a špekatí… A podle mě je tohle špatně. Když vidím panelákové balkony, které jsou potaženy sítí a tam sedí tři znuděné tlusté kočky, tak je mi jich prostě líto při představě, že mohly lítat od nevidim do nevidim po venku a hrát si, místo toho čumí přes síťku ven.

A když jsme u těch koček, kočka si ráda hraje. Venku může dělat cokoliv, lítat mezi záhony, škrabat stromy, nebo po nich lozit, žužlat brouky, škubat listí, žrát hady, chytat myšky, skákat po žabách… A všichni co to uvidí, se tomu budou smát. Ale jak si začne hrát v baráku, tak to končí obvykle tím, že poškrábe čalounění gauče, převrhne kytku, shodí věci z poličky, zničí koberec (true story) a ze srandy se stane noční můra domácí hospodyně, která všechen ten bordel pak uklízí, nebo platí opravy. Než zakázat kočce si hrát a blbnout na plné pecky, radši ať je venku.

Pes je na tom podobně, ale vzhledem k tomu že neumí tolik skákat, nedělá tak rozsáhlé škody a květináče ho většinou tolik nezajímají. Zato má větší destrukční sílu, zvlášť pokud je velký. Pokud se začne nudit, obvykle něco roztrhá a zlikviduje zubama… Místo aby si tu kost nebo klacek žužlal v pohodě venku.

Někdo třeba řekne no jo, ale co když to zvíře zdrhne, přeskočí podhrabe plot (pes) a někdo ho pak ukradne nebo myslivec odstřelí, nebo co když ho na toulce přejede auto (kočka)?

U psů se to dá řešit. Na noc zavřít do chodby, do předsíně, do garáže, do boudy. Aspoň pak v noci neřve venku a neruší sousedy.

U kočky? Tam nezabráníte ničemu, kočka proleze čímkoliv jakkoliv a kdekoliv, nic ji nezastaví. Je to drsný svět, ale po těch letech mi pořád připadá rozumější nechat zvíře žít pokud možno přirozeným životem, než ho zavírat doma. Ta kočka, když bude zavřená deset let v bytě, chovaná sterilně a nikdy se neproběhne venku, nebo jenom na kšírkách, má ze života úplný prd. Kočka ožívá v noci a potravou její duše jsou noční toulky a tajná dobrodružství. Je to svobodné zvíře, které si dělá co chce. To je to, co ji dobíjí, co miluje a co je její přirozenost. Pokud se někde během té toulky rozhodne, že už se nevrátí, je to součást té svobody a riziko, které se svobodou vždy přichází.

Než doma trápit zvíře, co chce v noci lítat venku, poslouchat celou noc jak kvílí, kníká a mlátí do dveří, radši mu nechat svobodu. A když se to špatné fakt stane, člověk alespoň ví, že to zvíře žilo pořádně, naplno a nemotalo se tupě jenom mezi pelechem a miskou.

Celkem mi to připomíná ty důchodce, co už nemůžou moc chodit, protože je to bolí, tak tráví celé dny sami doma, depresivním koukáním z okna, sledováním kdo jde po ulici a čekáním na smrt. Je to smutný pohled na osamělého starého člověka, co na vás kouká z okna když jdete někam a když se za pár hodin vracíte, pořád tam je. Protože vlastně jinam ani nemůže… Stejně vnímám zavřenou kočku, která nemá šanci se volně pohybovat.

A vy, když vylétnete z rodičovského hnízda, přece také získáte na jednu stranu svobodu, ale na stranu druhou získáte zodpovědnost a riziko, že se něco podělá. Je pro vás řešení bydlet do padesáti let s rodiči, aby se o vás starali, aby se vám náhodou něco nestalo? – Asi ne, viďte. Radši budete žít svůj život.

Zkrátka můj názor, že pes a kočka patří ven, pramení z přesvědčení a zkušenosti, že každé zvíře je od přírody nějakým způsobem nastaveno a úkolem chovatele není dělat z něj zajatce v krabici, ale poskytnout mu adekvátní podmínky k tomu, co zvíře od přírody potřebuje a zároveň lásku, domov, jídlo a zdravotní péči.

Pro zvíře je ideální, když má oboje. Když má své vyžití, když jsou naplněny jeho živočišné základní pudy a zároveň, když má u vás místo, kde se může pomazlit, nacpat si pupík a cítit, že ho milujete a že tu pro něj jste.

Naopak názor, že pes a kočka do bytu i postele patří, je podle mě modernější trend, protože ještě za našich babiček to nebylo běžné. Znamená to tedy, že můj pohled na věc je svým způsobem staromódní, ale jak jste si asi všimli, já v mnoha věcech staromódní jsem a v mnoha názorech a způsobech myšlení předchozích generací vidím smysl. Předchozí generace totiž chápaly, že zvíře není člověk a nesnažily se z něho člověka dělat. Tak je měli venku… Ale zase neříkám, že všechno bylo v té době dokonalé, to zase prrr… Doba šla hodně dopředu, i co se péče o zvířata a znalostí o nich týče. Přesto zvíře není člověk, má jiné potřeby a má svůj vlastní svět a svoje vyžití, které by se mu nemělo upírat a které by se mělo naopak respektovat a zvířeti vyžití umožňovat.

Nakonec se mi tedy zdá, se soužití se zvířetem v bytě a posteli záleží na tom, nakolik člověku nevadí pořád uklízet, nakolik mu nevadí smrádek, chlupy a jestli toto nepohodlí, je pro něj přijatelná daň za to, co mu naopak tento tvoreček do života přinese. Krásná novina ale je, že pokud nemáte zvíře doma, můžete i vy mít oboje, nejenom vaše zvíře. Budete mít doma pořádek a zároveň se se svým miláčkem můžete ňuchňat, akorát ne v posteli… 😀 – Tak ne… Já opravdu, ani když se o to snažím, nenacházím důvod, proč je chovat v domě. Vidím jenom samé zápory a nevýhody… Omlouvám se všem spáčům se psy a kočkami.

Chápu, že každý z vás má na tohle svůj názor. Váš názor mě zajímá a ráda bych si přečetla na toto téma vaši plodnou diskuzi a vaše úhly pohledu.

Budu však ráda, kdybyste se během diskuze snažili být slušní a respektovali názory ostatních, nebo i můj úhel pohledu. Protože nakonec si to stejně každý udělá po svém, tak jak mu to vyhovuje 🙂