Každý den přináší nádherný západ a východ slunce a já nemusím dělat nic víc, než jej vnímat a radovat se z něj. Pokud se nevydám ven nebo nevyhlédnu z okna, přijdu o tu nádhernou přírodní podívanou.
Stejným způsobem moje vnitřní slunce vytváří krásu. Má modlitba vyjadřuje radost z krásna. Nemusím dělat nic jiného. To není případ vánoc, kdy si musíme musíme zjevení dobra, Světlo, zasloužit. Zde světlo září radostně a překrásně pořád, protože takový je řád přírody. Mým jediným úkolem je vzhlédnout a zaznamenat tuto krásu.
Nechávám se unášet proudem. Jasně vidím, jak moje myšlenky, pocity a rozhodnutí ovlivňují film mého života. Mé uvědomování duchovna namená udržování pozitivního, čistého a milujícího postoje. Z něj pak vycházejí pozitivní, čisté a milující výsledky.
Je to, jako by duše byla hlínou a mé myšlenky jí dávaly tvar. Jestliže si bude trvale udržovat vysoké, optimistické myšlenky a city, vytvořím si trvale šťastný a harmonický život. Na naše upřímné myšlenky a pocity se naladí také andělé a ze zákulisí pak dirigují koncert pozitivních výsledků.
Má Duše je vždy přitahující, magnetizující a tvořící. Má Duše je láska. A láska vždy zajišťuje, zprostředkovává, prožívá a vyjadřuje radost. Láska je vyvážena vydáváním a přijímáním. Láska si nežádá nic. Je celá a zcela radostná. Má duše jsem já. Já jsem pak procesem a podstatou hojnosti.
Má mysl odráží vše, co vidí. Pokud se zaměřím na temnotu, bude i má mysl temná. Zaměřím-li se však na světlo a lásku, pak i má mysl se naplní světlem a láskou. Vše záleží jen na mě. Stačí, když si uvědomím hojnost dobra ve světě, a moje vědomí naplní dobré pozitivní myšlenky. Neboť to, nač myslím, se odráží v celém mém konání a tvoření. Proto se bez pochyby chci soustředit na myšlenky plné lásky a dobra. Nač se soustředím a jak si to zařadím, je stejný proces jako rozhodování o tom, čím budu vyživovat svou mysl. Mohu si vybrat mezi jídlem škodlivým a zdravým. Chci-li vidět pouze to dobré, je tedy i mé vědomí prodchnuto dobrem a já vytvářím pouze dobro.
Hmota je pouhou iluzí, stejně jako jakýkoliv nedostatek. Nedostatek mohu prožít jedině tehdy, když si zvolím tento typ představy. Pokud si představím iluzi hojnosti, nebudu muset nikomu nic brát. Tak to zkrátka funguje.
Ve chvíli, kdy si dovolím přijímat, dostávám se do lepší pozice pro pomoc ostatním. Nejenže jsem pro ně inspirací, navíc oplývám energií, silou a schopnostmi, které jim mohu poskytnout. Nejde tedy o to, zda si zasloužím přijímat. Jde o to, že mohu dávat. Tím si otevírám cestu pro přijímání dobra a mohu lépe pomáhat ostatním.
Z knihy Léčení s vílami od Doreen Virtue Ph.D.
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****