Aluška.org: Věděním ke svobodě

19.7.2017 vyšel na Tadesco.cz článek, kde jsou fotografie z kávového hrníčku, který jsem si vypila v místní kavárně. Hrníček jsme studovali a luštili velmi dlouho. Je zajímavý tím, že obsahuje dvě roviny, dvě úplně odlišné cesty výkladu. TM udělal na Tadesco menší rozbor druhé roviny, ale dneska se dozvíte tu skutečnou, pravou. (pokud vám článek utekl, najdete ho tady: ,,Mediální káva může hovořit naprostou pravdu…..“ Já ho sem kopírovat celý nebudu a vezmu jenom obrázky, chci vám vysvětlit skutečnost. Pokud vám utekl seriál o čtení z kávy, k tématu ho doporučuji také nastudovat zde: -1.- -2.- -3.-) Vzhledem k tomu, že je to moje osobní káva, nemůžu vám říct všechny podrobnosti úplně do detailu (to by navíc bylo šíleně dlouhé povídání), ale mohu je pro vás nastínit. Zjistíte, že skutečnost je daleko zamotanější, než by se na první pohled zdálo a jsou tam souvislosti, které by člověk na první pohled nečekal.

To co se dnes dozvíte vás možná pěkně vyděsí, ale nebojte se, káva vypráví o tom co nedávno proběhlo (čili minulost) a to nejhorší je za námi.

Jistě vám neuniklo, že jsem to měla minulý měsíc docela těžké. Pokud čtete Zápisníček, bylo tam indicií docela dost a mohlo vám to připadat trochu divné. Také jsem ten měsíc neudělala žádné video na Youtube… Řeknu vám tajemství, když dlouho nevyjde video, tak buď mám nějaký průšvih, ale v lepším případě jsem zahrabaná do nějakého velice náročného úkolu, který mě zcela časově i mentálně vyčerpává a není prostor na hobby tvoření. Měsíc nic netočit, když je tam taková početná fanouškovská základna, je trošku podezřelé, nemyslíte? – Napadlo vás, proč to tak bylo a co se stalo? Dneska vám to odhalím a dovysvětlím.

Když stojíte mimo matrix a aktivně i pasivně měníte osudy druhých lidí, na jednu stranu máte výjimečně hezký život, protože systém nepoužívá vás pro sebe, ale vy používáte systém pro účely, jaké si stanovíte vy. Na druhou stranu musíte být stále ve střehu, protože systém vždy po určité době nastaví léčku, aby vás buď polapil zpět do sebe, nebo zlikvidoval, pokud se lapit nenecháte.

Bohužel minulý měsíc jsem dostala léčku toho druhého typu, protože předešlé, v minulých letech nastavené, nezabraly. Byla bych do ní původně spadla jako úplně slepý knedlík co nevidí nalevo napravo, a už bychom se nikdy nemuseli takto přes internet, články a videa setkat… Kdyby do toho někdo na poslední chvíli nezasáhl, kdo měl spontánní obrazy a viděl můj osud. Nesměl mi však říct narovinu co se mi má stát, protože by nás to smetlo oba dva. Nastavil tedy výhybku co nejvíce nepřímou. Aby to nebyl on kdo změní moje rozhodnutí, ale abych ho změnila já sama. Tím minimalizoval zpětné následky této změny. Ta výhybka byla dost nepříjemná, ale na mě fungovala a já jsem se zastavila těsně před pomyslnou propastí, která mě měla zlikvidovat a zastavit moje poslání na této planetě.

Když jsem se zastavila, na dva týdny jsem se odklidila, nikam jsem nechodila a velice pečlivě jsem přemýšlela nad věcmi které se mi staly, nad rozhodnutími která jsem udělala dobře nebo blbě a jak situaci dál řešit. V tomto mezičase proběhlo několik průšvihů, protože ten kdo mi nastavil výhybku, aby zabránil tomu co se mi mělo stát, dostal za svou pomoc pořádnou facku zpátky. Není to náhoda, že jsem před napsáním tohoto článku vydala doporučení na film Men in Black 3, protože je to tam řečeno mimozemšťanem Griffinem: ,,Kde je smrt, bude vždycky smrt„.

Nakonec jsme to vybalancovali oba. Já jsem se zastavila včas, sice mě to energeticky pořádně vysálo, ale po několika týdnech jsem zase byla jako rybička a můj pomocník to naštěstí přežil také. Zdálo by se, že to bude happyend, jenomže KDE JE SMRT, JE VŽDYCKY SMRT. Když vám matrix něco nastaví a vy se tomu těsně vyhnete, destruktivní energie co vás měla dostat, nezmizí, ale někam se přesune a způsobí problémy jinde. Obvykle tomu kdo vám pomohl, ale teď jsme uskočili oba na poslední chvíli, takže kam to mohlo skočit dál?

Když jsem ten den pila onu osudnou kávu, kterou jste mohli vidět ofocenou na Tadesco před pár dny, myslela jsem celou dobu na svoje morčátka, i na Máju která nedávno odešla do jiné dimenze. Zdá se vám, že to nemá souvislost? – Má. Větší, než byste čekali.

Odchod morčátka Máji byl totiž velice záhadný a začala být hodnější/pospávací právě v době, kdy jsme těsně přehodili výhybku a vzdorovali dopadům našeho chování, aby nás nesmetla druhá nebo třetí vlna průšvihů. Morčátka jsou léčivá zvířata. Dodneška jsou domorodými obyvateli v Peru používána k rituálních účelům a léčbě lidí, protože stahují z lidí nemoci a veškerou destruktivní energii.

To, co mělo původně zlikvidovat mě, si vzalo Máju, nebo jinak řečeno to Mája na sebe převzala, jak se na to člověk podívá… Bohužel to už bylo něco, čemu jsme nedokázali nijak zabránit, i když jsem se samozřejmě snažila. Proto se ani nezná příčina úmrtí, nepřišla jsem na to já, ani vet-sestra při ohledání na veterině. Byl to zkrátka rituál, který jsme už nedokázali vyrušit.

Mája bylo moje morčátko poslané z hvězd. Celý její život jsem ji podezřívala, že je v ní ukrytá duše pejska Rony z mého dětství, který patřil mé mámě a měl moc dobré srdce. A celou dobu jsem Máju podezřívala, že ji možná poslala máma, aby mě chránila a byla se mnou…

Já a pejsek Rona. Dodneška si pamatuji ten den, kdy se to fotilo. Fotila nás mamka mimochodem.

Mája byla nakonec loajálnější průvodce, než by od morčátka kdokoliv na světě čekal. Pamatuji si na dny kdy se mi děly špatné věci, tak jsem přišla k morčátkům a dala ruce do jejich domečku, abych přišla na lepší myšlenky. Zlatuška nic, Vanilka viděla můj stres, lekla se a zdrhla, ale Májinka přišla a začala mi lízat ruce, jako věrný pejsek, kterým možná kdysi byla. Tehdy jsem jí děkovala a říkala: ,,Možná jsi fakt Rona“.

Už v den kdy jsem Májinku vezla na pohotovost, jsem věděla, že si ji Matrix bere místo mě a že i kdyby kolem ní stepovalo nonstop 20 doktorů, tak ji nezachrání. Protože to co ji odvedlo do jiné dimenze nebyla nemoc, ale energie, která žádala oběti na životech.

To byla jedna smrt za mě, dva dny na to byla druhá symbolická smrt za pomocníka. Právě člověk, který mi nastavil výhybku a pomohl mi zastavit se na mé cestě do propasti, mi přinesl dopoledne vrabčáka. Řekl, že ho našel na zemi, děti do něho šťouchaly a nikdo nevěděl co s ním je… Vrabčáka jsme celý den piplali a napájeli levitovanou vodou, přesto slábnul. Doryčný trval na tom, že ho zachráníme, ale pořádně jsem ho prohlédla a došlo mi, že vrabeček je už starý, má na zadku vytrhaná peříčka – asi letos vyvedl mladé a peříčka použil na stavbu hnízda aby malí byli v teple… Mezitím ptáček začal zavírat očička a šlo vidět, že odchází a i když ho můžeme zkusit piplat dál, jenom mu tím prodlužujeme jeho odchod.

Snažila jsem se mu to nějak citlivě vysvětlit, s tím že bychom měli ptáčka dát do přírody, aby mohl odejít v klidu, protože ho už nezachráníme… Začal plakat, dal mi ho do dlaní a šel se uklidnit nějakou jinou prací… Tak jsem šla do lesa, udělala jsem vrabečkovi lůžko z lístků, položila ho tam a řekla mu, ať v nebi pozdravuje všechny andílky, mámu, Májinku, kocourka Moristka a všechny dobré duše, které na nás dávají pozor a chrání nás…. A ptáček tam navždy usnul.

Teď znáte celou historii v kostce. A podívejte, jak se toto otisklo do kávy:

Výklad začíná nohou, kterou hlídá opice, nebo čert s ocasem. Sedí jakoby na té noze, to znamená že kroky člověka, o kterém káva je, byly ovlivňovány a hlídány. Je to symbol toho, jak se mě matrix snažil dostat tam kam chtěl. Zprava to ještě hlídá obludný pes.

Jako další je vidět kladivo – ukazuje na drsné události.

Další je mořská víla, která má rohy a ukazovátko, kterým diriguje. Tento obrázek říká, že rozkazy k tomu co se stalo, pocházely z podzemí, podsvětí. (ocas – mořská víla – mořské hlubiny – podzemí). Rohy znázorňují ďábelskou sílu.

Na dalším obrázku vidíte malého motýlka, který se vznáší v prostoru. Motýlek je symbol transformace. Když duchové Vesmíru malují obrazy, používají k symbolickému vyjádření mé osoby buď motýlka (člověk který transformuje realitu), nebo sovu (moudrost), nebo jezdkyni na bílém pegasovi, či jednorožci (člověk, kterého nese životem konstruktivní síla Vesmíru).

Dál je vidět šibenice úplně nahoře u okraje hrníčku a pod ní padá člověk, kterému se utrhlo lano z této šibenice. Ukazuje na člověka, který doslova o jeden krok unikl svému konci za to, že mi pomohl.

Jako další vidíme malé prasátko, vznášející se v prostoru… malé guinejské prasátko, Máju. Jako další je tam bytost která ječí a natahuje pařáty po nás třech, ale nejblíž k ní je Mája. Symbolicky to ukazuje, že skočila mezi nás a tuto bytost, která žádala oběť a nechala se odnést, aby nás chránila.

Řvoucí ďábelskou bytostí káva končí a dostali bychom se zpět na začátek hrníčku, kde byla noha…

Morčátko Mája

Zajímavé je i to, že v době kdy odešla Mája, velice pozorně reagoval i můj druhý kocourek Divočák, který po Moristkově odchodu převzal jeho roli mého kočičího průvodce. Vždycky když mě viděl, velice tázavě se na mě díval a procítěně mňoukal s nakloněnou hlavičkou. Nikdy předtím ani nikdy poté jsem u něj takové chování nepozorovala. Šlo vidět, že nadvědomě cítil co se děje, cítil nebezpečí a hlídal to. Až když jsem do lesa odnesla toho ptáčka, kocourek se uklidnil, jakoby bylo nebezpečí zažehnáno a teď se zase chová normálně.

V rozhodující den, kdy měla být přehozena výhybka a já na poslední chvíli udělala něco jiného než jsem měla, mi kocourek přešel velmi významně před nohama. Nikdy to takhle neudělal, ale už už jsem byla nakročená do lesní cesty, když kocourek zamňoukal ,,počkej“, doběhl mě a pomalu pozorně mi přešel před nohama, zatímco mě hypnotizoval svýma velikýma očima. Řekl mi tím, že jsem změnila něco v Matrixu. Poděkovala jsem mu, udělala jsem co jsem potřebovala a brzy se zase vrátila domů.

Kocourek Divočák… mimochodem se mu daří dobře. 🙂