Aluška.org: Věděním ke svobodě

Skolióza je téma, na které se dá dívat z mnoha různých úhlů. Lékař bude sledovat především tvar páteře, míru zakřivení a jeho další vývoj. Fyzioterapeut se bude zajímat o pohybové stereotypy, svalovou koordinaci a způsob, jakým člověk své tělo používá. Osteopat nebo osteodynamik může hledat souvislosti v celém pohybovém systému a v jeho vývoji. Psychosomatický či duchovní pohled se zase ptá, jestli můžemít zakřivení páteře pro konkrétního člověka také nějaký hlubší význam?

Skolióza může vzniknout z mnoha různých důvodů a u takzvané idiopatické skoliózy se přesnou příčinu často vůbec nepodaří určit. Právě proto je zajímavé podívat se na skoliózu komplexně. Nehledat jednu jedinou příčinu, ale vnímat člověka jako celek.

Co je skolióza

Skolióza není jen „křivé držení těla“. Jde o deformitu páteře, při které dochází k jejímu vychýlení do strany a zároveň také k rotaci obratlů. Páteř se tedy mění ve třech rozměrech. Proto může být například jedno rameno výš než druhé, jedna lopatka více vystupovat nebo se při předklonu objevit na jedné straně zad výraznější vyklenutí. Velmi často se skolióza objeví v dětství nebo v období dospívání. Nejčastější je takzvaná adolescentní idiopatická skolióza, u které se přesná příčina nedá určit.

Slovo „idiopatická“ přitom neznamená, že skolióza nemá žádnou příčinu. Znamená pouze, že současná medicína nedokáže u konkrétního člověka spolehlivě určit, proč právě u něj k zakřivení došlo. Na vzniku a vývoji skoliózy se pravděpodobně podílí mnoho faktorů a důležitou roli hraje genetika, růst páteře a další biologické mechanismy.

Právě proto je užitečné přemýšlet o tom, co všechno se během vývoje člověka odehrává.

Jak se skolióza projevuje

Skolióza nemusí být na první pohled vůbec nápadná. Může se projevit například rozdílnou výškou ramen, asymetrií lopatek, nestejnou výškou boků, vystouplými žebry na jedné straně, nakloněním trupu, nestejnou vzdáleností paží od těla, asymetrií při předklonu, změnou držení těla, bolestí zad, zejména u některých typů skoliózy a u dospělých. U dětí může být prvním signálem jednoduše to, že si rodič všimne, že dítě „stojí nějak nakřivo“. Skoliózu ale není možné spolehlivě diagnostikovat pouze pohledem. Pokud máte to podezření, je vhodné obrátit se co nejdříve na pediatra, ortopeda nebo fyzioterapeuta.

Do jakého věku se dá skolióza léčit

Tady se často setkáváme s představou, že po určitém věku už se se skoliózou nedá nic dělat, protože kostra už dál neroste a klouby i kosti jsou fixované ve vzájemném postavení a návyku. Není to ale vůbec tak jednoduché.

Velmi důležitá je především růstová fáze. U dítěte, které stále roste, se páteř ještě vyvíjí a zakřivení se může během růstového období zvětšovat. Proto je právě dětství a dospívání obdobím, kdy má smysl skoliózu aktivně sledovat a podle její velikosti a rizika progrese zvolit vhodnou léčbu.

U menších křivek může stačit pravidelné sledování. U středně velkých křivek může být u rostoucího dítěte doporučen korzet. U výrazných nebo rychle se zhoršujících křivek může být indikována operace. Konkrétní postup vždy závisí na věku, velikosti a typu křivky a na tom, kolik růstu dítěti ještě zbývá.

To ovšem neznamená, že dospělý člověk se skoliózou už nemůže nic dělat. I v dospělosti lze pracovat s pohybem, svalovou koordinací, bolestí, držením těla, dechovým stereotypem nebo celkovou funkcí pohybového aparátu. Rozdíl je v tom, že u rostoucího dítěte máme větší možnost ovlivňovat také další vývoj páteře. U dospělého člověka už není realistické očekávat, že cvičení jednoduše „narovná“ strukturálně změněnou páteř. Cílem proto nemusí být vždy dokonale rovná páteř. Cílem může být co nejlepší funkce těla, menší bolest, lepší pohyb a zpomalení nebo zastavení dalšího zhoršování.

Páteř se nevyvíjí náhodně

Tady se dostáváme k části, která je na skolióze nesmírně zajímavá. Představte si malé dítě, jak se nejdříve učí orientovat v prostoru. Potom začne zvedat hlavu, otáčí se, opírá se o ruce, přetáčí se na břicho. Začíná lézt, sedí, staví se. Přenáší váhu z jedné nohy na druhou. A nakonec se postaví a začne chodit.

Každý z těchto kroků znamená obrovské množství práce pro nervový systém, svaly, klouby a celý pohybový aparát. Dítě se neučí pouze „chodit“. Učí se organizovat celé své tělo v prostoru. Proto se při hodnocení pohybového vývoje dítěte sleduje například symetrie jeho pohybů, svalové napětí, způsob opory, koordinace jednotlivých částí těla a vývoj motorických vzorců. A pokud se v této oblasti objeví výrazná asymetrie nebo jiný problém, je potřebné řešit ho co nejdříve.

Na celkovém držení těla se může podepsat i způsob, jakým jsme přišli na svět

Tady se dostáváme k tématu, které je snad nejzajímavější. V některých terapeutických směrech se při práci s dítětem zohledňuje také průběh těhotenství, porodu a raného vývoje. Porod je totiž pro dítě první velkou změnou prostředí. Při vaginálním porodu dítě prochází porodními cestami, jeho tělo se postupně otáčí a dostává řadu mechanických a senzorických podnětů.

U císařského řezu je průběh samozřejmě jiný. To ale neznamená, že dítě narozené císařským řezem je automaticky motoricky opožděné nebo že císařský řez vždycky způsobuje skoliózu. Takový závěr současný výzkum nepotvrzuje.

Existují však studie, které zkoumají souvislost způsobu porodu s pozdějším neurovývojem. Například jedna longitudinální studie publikovaná v roce 2024 našla u dětí narozených císařským řezem v některých věkových obdobích nižší skóre motorického vývoje. Autoři současně zdůrazňují potřebu dalšího výzkumu a složitost této souvislosti.

Je tedy rozumnější říct, že způsob narození může být jedním z důležitých faktorů, které stojí za pozornost při hodnocení raného vývoje dítěte. Zde mají své místo některé fyzioterapeutické a manuální přístupy.

Osteodynamika: Tělo jako propojený celek

Osteodynamický přístup se nedívá na člověka pouze jako na páteř, která je „někde křivá“. Zajímá se o celé tělo, jeho napětí, pohybové vzorce, asymetrie a zkoumá souvislosti mezi jednotlivými částmi pohybového aparátu.

Základní myšlenka je poměrně jednoduchá: Pokud tělo dlouhodobě používá určitý pohybový vzorec, může se tento způsob fungování postupně stát jeho normou. U dítěte je přitom pohybový systém velmi plastický.

Proto má smysl všímat si například toho, jestli dítě používá obě strany těla podobně, preferuje stále jednu stranu, dokáže se volně otáčet na obě strany, zapojuje obě ruce a nohy, má výrazně odlišné svalové napětí na pravé a levé straně, pohybuje se symetricky, nebo si vytváří dlouhodobě jednostranný stereotyp.

Pokud se objeví funkční problém, může být vhodná cílená fyzioterapeutická práce a stimulace správných pohybových vzorců. To je také důvod, proč má u dětí velký význam časná intervence. Výzkum raných motorických intervencí ukazuje, že cílená práce může ovlivňovat motorický vývoj dětí, které jsou ohrožené jeho opožděním.

Je ale důležité rozlišovat mezi funkční asymetrií a již vytvořenou strukturální skoliózou. Ne každé křivé držení těla je skolióza a ne každou strukturální skoliózu lze cvičením jednoduše „srovnat“.

Osteopatie a skolióza

Osteopatie se také snaží vnímat tělo jako propojený systém a pracovat s jeho pohybovými omezeními a funkcí. U člověka se skoliózou může terapeut například věnovat pozornost okolním strukturám, pohyblivosti, svalovému napětí nebo tomu, jak tělo kompenzuje zakřivení. Tady je však důležité být realistický.

Není dostatek kvalitních důkazů, které by umožňovaly tvrdit, že osteopatie dokáže strukturální idiopatickou skoliózu narovnat. Systematické přehledy manuální a osteopatické léčby skoliózy zatím upozorňují především na malé studie, různou kvalitu metodiky a nedostatek dostatečně silných důkazů.

To ale neznamená, že práce s tělem nemůže mít žádný význam. Může být užitečná například jako doplňková péče o pohybový aparát, svalové napětí, pohyblivost nebo bolest. Neměla by však nahrazovat ortopedické sledování a standardní léčbu.

Jak se na skoliózu dívá Vojtova metoda

Vojtova metoda pracuje s takzvanou reflexní lokomocí. Pomocí přesně definovaných poloh a stimulace určitých zón se terapeut snaží aktivovat vrozené pohybové vzorce. Metoda se používá především v neurologické rehabilitaci dětí a dospělých. U dítěte s poruchou motorického vývoje proto může mít své místo, zejména pokud je přítomný neurologický nebo vývojový problém.

Ani zde bychom ale neměli tvrdit, že Vojtova metoda přímo léčí skoliózu. Současný systematický přehled výzkumu Vojtovy terapie ukazuje, že některé výsledky jsou slibné, ale celková kvalita důkazů zůstává omezená a mezi jednotlivými studiemi je značná různorodost. Jinými slovy, je dobré ji znát, ale nemá smysl z ní dělat zázračnou zaručenou metodu na rovnou páteř.

Dá se skolióza nějak „docvičit“?

Tohle je logicky jedna z nejčastějších otázek. Někdy lze výrazně ovlivnit funkci těla a průběh skoliózy, ale ne každou strukturální křivku lze cvičením úplně odstranit. U skoliózy existují specializované rehabilitační metody, které jsou zaměřené přímo na práci s asymetrií páteře. Jednou z nejznámějších je Schrothova metoda.

Schrothova metoda

Schroth pracuje mimo jiné s trojrozměrným postavením těla, dechovými technikami, svalovou aktivací a individuálně přizpůsobenými cviky. Výzkum této metody je stále předmětem diskuse, ale několik systematických přehledů a metaanalýz ukazuje pozitivní vliv na Cobbův úhel, rotaci trupu a kvalitu života, zejména u adolescentní idiopatické skoliózy.

U dětí a dospívajících tedy rozhodně není pravda, že se se skoliózou pouze čeká. Naopak. Čím dříve se problém zachytí, tím více možností máme její další vývoj ovlivnit.

Psychosomatický pohled na skoliózu

Psychosomatický pohled se nezabývá pouze tím, jak tělo vypadá. Ptá se také co člověk dlouhodobě prožívá. U páteře je zajímavé například téma dlouhodobého napětí, potřeby být silný, přebírání odpovědnosti nebo pocitu, že člověk musí neustále držet všechno pohromadě.

V psychosomatickém výkladu se mohou objevovat například témata dlouhodobého přizpůsobování se, potlačování vlastních potřeb, pocitu nedostatečné opory, problémů s hranicemi, vnitřního konfliktu, potřeby zavděčit se druhým, pocitu, že člověk nemůže být sám sebou a dlouhodobého psychického napětí.

Je důležité zdůraznit, že psychosomatický výklad neznamená, že si člověk svou skoliózu způsobil psychikou. Tělesné onemocnění není morální selhání a rozhodně není správné říct rodičům dítěte: „Vaše dítě má skoliózu, protože jste mu vytvořili špatné prostředí.“

Takové zjednodušení může člověku hodně ublížit. Psychosomatika může být užitečná jako další způsob, jak se na člověka podívat komplexněji. Neměla by být ale používána jako nástroj k obviňování.

Duchovní význam páteře

Páteř tvoří naši centrální osu těla. Drží nás vzpřímené a umožňuje nám stát. Proto není překvapivé, že se v různých duchovních tradicích pojí s tématy jako vnitřní síla, opora, stabilita, vůle a schopnost stát si za sebou.

Pokud bychom tedy skoliózu vnímali symbolicky, můžeme se ptát:

Kde se v životě příliš přizpůsobuji?
Kde nejsem schopný nebo schopná stát pevně za sebou?
Nesu něco, co ve skutečnosti není moje?
Mám ve svém životě dostatečnou oporu?
Dokážu říct ne?
Smím být sám/sama sebou, nebo se neustále ohýbám podle očekávání ostatních?
Kde ve svém životě jdu proti sobě?

To samozřejmě není lékařská diagnostika. Je to způsob sebepoznání.

Pravá a levá strana těla

V některých duchovních systémech se význam připisuje také tomu, na které straně těla se problém nachází. Symbolika se mezi jednotlivými školami liší, ale častěji se setkáme s tímto systémem:

levá strana – přijímání, minulost, vztahy, ženský princip, vnitřní svět
pravá strana – jednání, výkon, budoucnost, vnější svět, mužský princip

Pokud se například člověk dlouhodobě potýká s výraznou asymetrií, může být zajímavé podívat se, jakou životní situaci právě prožívá.

Ne proto, abychom si řekli: „Aha, tohle je příčina mé skoliózy.“ Ale spíš: „Je zajímavé, že přesně v této oblasti života mám dlouhodobě problém s rovnováhou.“ A to už může být užitečný poznatek k sebepoznání.

Skolióza nemá jednu příčinu

Lidské tělo není stroj, do kterého vložíme jednu chybu a dostaneme jednu konkrétní poruchu. Vývoj páteře ovlivňuje genetika, růst, biologické procesy, pohybový vývoj, nervový systém a celá řada dalších faktorů. U idiopatické skoliózy dokonce medicína často nedokáže říct: „Toto je přesně důvod, proč se u tohoto člověka páteř zakřivila.“

Proto dává větší smysl přemýšlet o skolióze jako o výsledku mnoha vrstev, které se mohou v průběhu života potkat. Jedna vrstva může být genetická, jiná vývojová, další pohybová. Další souvisí s růstem, nebo už zmíněným způsobem jak jsme přišli na svět.

A potom existují další roviny, které můžeme zkoumat prostřednictvím psychiky, emocí nebo spirituality. Žádná z nich nemusí být jedinou odpovědí.

Co můžeme se skoliózou dělat

Pokud máte vy nebo vaše dítě diagnostikovanou skoliózu, základ by měl vždy tvořit odpovídající lékařská péče. Podle konkrétní situace může být vhodné pravidelné ortopedické sledování, fyzioterapie, specifické cvičení pro skoliózu, korzetová léčba, práce s pohybovým stereotypem, případně další léčba doporučená specialistou.

U dítěte je obzvlášť důležité nečekat roky s tím, že „z toho vyroste“. Čas může být u rostoucí páteře významný.

A pokud člověka zajímá také širší pohled, může současně zkoumat, jak jeho tělo funguje jako celek, jaké má pohybové stereotypy, jak prožívá vlastní tělo a zda se v jeho životě neobjevují témata, která si zaslouží pozornost.