Proč je důležité znát historii svého rodu

29.8.2020 v Psychologie 10

Čím více děti věděly o své rodinné historii, tím silnější měly pocit kontroly nad svými životy, měly vyšší sebehodnocení a vyšší schopnost odolávat stresu.

V posledních letech došlo k prudkému nárůstu zájmu o téma rodinných svátků a hostin. Nedávný výzkum ukázal, že děti zvyklé na rodinné večeře mají bohatější slovní zásobu, lepší způsoby slušného chování, zdravější stravu, vyšší sebeúctu a menší problémy s chováním.



Zjistilo se, že stav deprese, úzkosti a jiných duševních poruch, je častější u dětí z rodin, kde není obvyklé jíst spolu, nebo oslavovat rodinné svátky.

Zajímavou studii provedl profesor psychologie Dr. Marshall P. Duke z Emory College, který přemýšlel o tom, jak odolávat destruktivním procesům vedoucím k rozpadu rodiny.
Jeho manželka Sarah tehdy pracovala s dětmi, které měly problémy s učením. Při pozorování svých studentů dospěla k následujícímu závěru: ,,Ti, kteří toho hodně vědí o své rodině, se lépe vyrovnávají s nastalými obtížemi.”

Marshalla tento objev zaujal a spolu se svým kolegou Robinem Thewushem se rozhodl otestovat tuto hypotézu. Vypracovali speciální dotazník s názvem ,,Víš?”

Děti byly požádány, aby odpověděly na 20 otázek, včetně následujících:

– Víte, kde vyrůstali vaši prarodiče?

– Víš, ve kterém městě chodila tvá máma a otec do školy?

– Víte, kde se setkali vaši rodiče?

– Znáte nějakou nemoc nebo něco skutečně hrozného, co se kdysi stalo ve vaší rodině?

– Víš, jak ses narodil?

Marshall a Robin dospěli k ohromujícímu závěru: Čím více děti věděly o své rodinné historii, tím silnější měly pocit kontroly nad svými životy, měly vyšší sebehodnocení a vyšší schopnost odolávat stresu. Tyto děti byly emocionálně šťastnější a zdravější.

Jak tedy může informace o tom, do které školy chodila jeho babička, pomoci dítěti vyrovnat se s něčím menším, například s poraněným kolenem, nebo něčím vážným? A jakou roli hraje společné stolování a jiné rodinné rituály při získávání těchto znalostí?

Podle Marshalla se odpovědi na tyto otázky týkají toho, zda si dítě uvědomuje sebe sama jako součást velké rodiny. Psychologové zjistili, že každá rodina má nějaký sjednocující příběh, který patří k jednomu ze tří typů:

Prvním typem je rodinný příběh zdola – nahoru: ,,Děti, když jsme přišli do této země, neměli jsme nic. Naše rodina tvrdě pracovala. Váš děda studoval na střední škole. Váš otec šel na vysokou školu. A teď ty…”

Druhým typem je příběh shora – dolů: ,,Zlato, tehdy jsme měli úplně všechno. Ale pak jsme to ztratili…”

Třetí typ rodinné historie, poznamenává Marshall, je nejzdravější. Je to proměnlivý příběh: ,,Děti, chci vám říci, že naše rodina měla vzestupy i pády. Vytvořili jsme rodinný podnik. Váš dědeček byl duší týmu. Vaše matka byla ve vedení nemocnice. Měli jsme však i pády. Váš strýc byl jednou zatčen. Rodina měla dům, který vyhořel do základů. Váš otec přišel o práci. Ale ať se stalo cokoliv, vždy jsme drželi spolu.”

Marshall tvrdí, že děti, které jsou psychicky vyrovnané a sebevědomé, mají to, co on a Robin nazývají ,,silné mezigenerační já”. Vědí, že patří k něčemu většímu, že nejsou odkázány jen samy na sebe.

Marshall a Robin zdůrazňují, že večeře je nejlepší čas pro sdílení rodinných příběhů s dětmi. Každý se setkává v uvolněné atmosféře.
Je snazší pro děti slyšet o vzestupech a pádech svých příbuzných, když jsou obklopeni péčí a jsou zaneprázdněni něčím životně důležitým, a tím jídlo je.

Užitkem však není ani tak samotná večere. V procesu poslechu všech těchto starých příběhů se objevuje pocit jednoty a emoční stability. Kromě toho je důležité, aby se dítě v kontextu rodiny vidělo. Jinými slovy, když hovoříme o rodinné večeři, vůbec nejde o večeři. Je to o rodině.

Jakékoliv události a aktivity jsou skvělou příležitostí k vyprávění příběhů ze života rodiny. Patří sem svátky, rodinné výlety a jiné společné činnosti, které spojují různé generace. Dokonce i výlet autem nebo cesta do obchodu jsou pro takové rozhovory příznivým momentem.

do češtiny připravila www.aluska.org podle Zdroje

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho kiana 2020-08-29 13:23:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem se vždycky cítila být součástí celého lidstva/planety a znalosti rodinné historie mi sebevědomí nezvýšily, protože to bylo “míň” než to, co už jsem měla.

Ikona diskutujiciho aťa 2020-08-29 18:30:39 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám kamarátku a v jej rodine sa udržoval kontakt aj s tou najvzdialenejšou rodinou. Chodili sme po dedine a na každý dom povedala, aj tu mám rodinu, aj tu… Aj ja som chcela mať toľko rodiny, no mala som len v štyroch domoch. Neskôr som sa dozvedela, že tej rodiny som mala veľa aj ja. No v mojej rodine sa udržiaval kontakt len so svojimi súrodencami. Moje babičky, ktoré som volala starká,navštevovali len svojich súrodencov, súrodencov svojho muža nenavštevovali. Jednu som poznala už ako vdovu a prežila som s ňou bez mami a otca predškolský vek a ako dospelá som sa dozvedela, že mal sestry. Druhý starý otec bol z piatych detí a poznala som dobre len jeho mladšieho brata, bol našim susedom a chodila som k nim len ja a sestra. Mali natretý dom vápnom a chodili sme si z neho odlupovať lebo nám chutil. Ako ma sklamali, keď ho nanovo natreli a nedal sa lúpať. Starý otec mi porozprával príbehy zo svojho života, ale súrodencov ani rodičov nespomínal,žeby sa hneval, že zrovna jeho život dali tak rafinovane do poriadku. Moja skúsenosť je taká,že deti chcú rodinu a tešia sa z nej a aj zo všetkých rodinných príbehov.

Ikona diskutujiciho Petra N. 2020-08-31 20:23:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky za pěkný článeček. Ano, je to tak že společně strávený čas a dobrá komunikace jsou klíčové pro vytvoření a udržení rodinné sounáležitosti. Mimochodem právě sestavuji rodinný rodokmen, mám v něm aktuálně téměř 1900 lidí od roku cca 1650 dodneška (a to o jednom pradědovi nevíme nikdo zhola nic ! k dítěti – babičce se nepřiznal). Některé rodiny měly i 16 dětí. Zajímavé je, že ze strany mámy vím o rodině nejvíce informací, i babička když ještě žila, znala hodně podrobností ze života svých předků a ráda je vyprávěla. Byla hrdá na své předky – dědu kováře, tátu tesaře.. Ze strany otce je to špatné, můj táta nevěděl ani kdy měl jeho vlastní otec narozeniny (děda zemřel než jsem se narodila a chtěla jsem to vědět) a musel se jít podívat do svého rodného listu… a ještě ke všemu je jedináček a nikdo z jeho předků už nežije, a ani dokud žili se s nikým nestýkal. Není kdo by info doplnil. Nevěděl ani že jeho děda byl sice v Ostravě narozený, ale čistá čerstvá náplava – polák po otce i matce kdesi od Krakowa. Jediné informace, které o jeho straně rodu mám, jsou tak vlastně z archivu. Je to velká škoda a cítím to jako ochuzení. Přitom zrovna táta by měl být na co hrdý, v jeho rodu byli vzdělaní panští písaři, hofmistři, i vynikající hudebníci… Když jsem mu před pár lety reprodukovala co všechno se mi podařilo zjistit, tak zájem projevoval a hodně se divil. Například se stalo, že jsme koupili asi před 20 lety dům ve vzdálenější vesnici… (téměř 100km) a já později pátráním zjistila, že v té vesnici má spousta starousedlíků určitě shodné geny, jelikož děda mojí prababičky z této vesnice o 20 chalupách pocházel. A že moji přímí předkové už si tam vesele mlynařili někdy v roce 1760. Musím říci, že se hned v té vesnici cítím úplně jinak. NEJSME TOTIŽ ŽÁDNÁ NÁPLAVA !!! A o tom to je 🙂 Hezký den všem čitatelům Alu webu.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-08-31 21:37:28
Ikona diskutujiciho
sipka

To musí být fascinující, vědět kde bydlela tvoje rodina v 16-17. stol :O

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-08-31 22:54:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

😂 článek pobírám, ale svojí rodinu bych mnohem radši vymazala z paměti. ale ne, tak… aspoň vim, co rozhodně nikdy nedělat svým dětem (kdybych nedejbože někdy nějaký měla) a jak se rozhodně nechovat, co fakt nedělat 😄 odstrašujících případů neni nikdy dost, víš jak.

jo a jinak Aluško, tuhle jsem se snažila udělat novou profilovku na fb a na té fotce je vzadu za mnou cosi, co se nedá uplně vysvětlit. buď je to divnej kaz nebo ještě divnější orb. mam ti to poslat?

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-09-01 07:31:25
Ikona diskutujiciho
sipka

klidně pošli, beztak je to jenom zaschlej šušeň na čočce 🙂 🙂

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-09-02 14:35:13
Ikona diskutujiciho
sipka

no promiň 😂 to teda neni, je to přímo za mnou, nezakrývá mě to 😀

hele tak jo, až budu moct, pošlu.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-09-02 15:25:49
Ikona diskutujiciho
sipka

…. tak třeba je to nějakej šušeň zárožák 😀

Ikona diskutujiciho Jana 2020-09-01 10:46:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Inak nedávno som sa zamyslela, že ten čas a minulosť je celkom relatívny pojem. Keď si predstavím 1000 rokov dozadu, zdá sa to byť veľmi ďaleko. No keď si uvedomím, že je to tak 40 – 50 generácií nazad (čiže tak 50.ty predok/človek dozadu v tej dobe žil), zrazu sa mi to zdá byť celkom blízko, nie je to veľa ľudských životov. Ten 50 predok bol asi ešte “pohan” a vnímal svet inak ako ja a ktovie, čo sa za tú dobu odohralo a ako to všetko naozaj bolo. To sú zvláštne otázky a ešte zvláštnejšie pocity..

Ikona diskutujiciho klara 2020-09-02 16:52:26 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A teraz si predstavte deti, ktoré majú jedného z rodičov zo “spermabanky”. Len máloktorému z tých detí sa podarí dopátrať, kto ich splodil. A “genetický rodič zo spermabanky” aj tak nemá žiadné poriadne energetické puto k rodiču dieťaťa, takže duchovný základ takej rodiny neexistuje.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek