Často se setkávám s jízlivými posměšky na adresu lidí, kteří věří na anděly, na víly, v Boha, nebo v cokoliv jiného. Tito lidé, kteří plivou na víru ostatních, zkrátka nemohou pochopit, jak je možné, že někdo jiný má potřebu v něco věřit? V něco vyššího co je nad námi? Doslova říkají: ,,Jak může být někdo takový blb a věřit takovým bludům?“
Odpověď je přitom velmi jednoduchá a prostá. Je to NADĚJE.
Naděje, že vám někdo naslouchá. Naděje, že nejste na všechno úplně sami. Naděje, že na vás někdo dohlíží. Naděje, že vás někdo tam nahoře miluje a přeje vám dobro. Naděje, že vám víra pomůže v něčem uspět, nebo něco vyřešit.
(Nechme stranou, jestli to v co člověk věří, je pravda. Věří se ve spoustu věcí a co člověk, to jiný názor. Neřešme teď co je pravda a co ne, nebo co je lepší. Podstatná je pouze víra.)
Víra je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí v životě.
Určitě je pro mě důležitější než peníze, než rodina, než zdraví. – Ale proč?
Protože bez víry se nemůžeme opřít sami o sebe ve chvíli, kdy nás všechno ostatní vnější opustí. Člověk bez víry má oporu ve vnějších věcech, které jsou vratké a pomíjivé, kdykoliv o ně může přijít. Toto vědomí u mnohých lidí způsobuje silný vnitřní neklid a strach…
Člověk věřící však čerpá svoji sílu a oporu ze svého nitra, ze svého vnitřního světa. Tato opora není podmíněna ničím hmotným, nedá se ukrást, ani zničit. Víru můžeme pouze ztratit, ale krásné na ní je, že je zadarmo, každému dostupná a kdykoliv se rozhodneme, můžeme ji znovu v sobě najít.
Když máme silnou víru, máme sílu v sobě a tato síla nám pomůže a podrží nás nad vodou, ať už se nám stane cokoliv.
Samozřejmě je mnoho ateistů a cyniků, kteří mají peníze, mají dobrou rodinu a jsou vlastně v životě i celkem spokojení. – A samozřejmě jim to z celého svého srdce přeji.
Zásadní rozdíl mezi zatvrzelým ateistou a věřícím člověkem se však projeví ve chvíli, kdy se stane něco opravdu vážného.
Zemře nám někdo velmi blízký, přijde těžká nemoc, někdo nás začne týrat, cokoliv se nám kdykoliv může stát. A problém na člověka dolehne vždy o to víc, pokud s ním nikdo nedrží, nepomůže mu, neporadí.
Pokud člověk věří, že existuje Bůh (jakýkoliv) nebo andělé, či jakákoliv nebeská síla, která stvořila tento svět i nás, která o nás pečuje a se kterou se může i spojit, najednou uvidí světlo na konci temného tunelu.
Odpovězte si sami, co je lepší, když vám zemřou rodiče, nebo dítě, když zjistíte že máte rakovinu, nebo nesplatitelné dluhy: Jít k psychiatrovi a nechat si něco předepsat, skočit pod vlak, opíjet se do němoty, brát drogy, nebo se každý večer usilovně modlit, věřit že vám někdo naslouchá a odtud brát sílu do druhého dne?
Na víře je krásné to, že díky ní člověk nemusí řešit své problémy žádným sebedestruktivním způsobem. Mnoho lidí začne pít nebo brát drogy, když si s něčím opravdu vážným nemůže poradit. Pijí a omamují se, aby alespoň na chvilku zapomněli, aby se alespoň na chvilku schovali před svým problémem, – nebo ještě hůř – sami před sebou.
Ale sebedestruktivní metody úniku problémy vždy zhoršují a k tomu nám přidávají ještě další. Každý návrat do reality je proto o to bolestnější, těžší a horší k řešení. Takto postupem času vznikne sestupná spirála, ze které není cesta ven.
Víra nepotřebuje omamné látky, víra nepotřebuje sebevraždy, víra nepotřebuje antidepresiva, protože ona sama o sobě je tím klidem a utěšením, ona sama je tím místem, kam se utrápený člověk může jít schovat.
Když máme víru, jsme schopni překonat nepřekonatelné a díky tomu znovu získat vše, o co jsme přišli, nebo co nám chybí. Včetně zdraví, rodiny, přátel a peněz.
Říká se, že nejdůležitější na světě je zdraví, ale není tomu tak. Ve chvíli kdy onemocníme například na rakovinu a nemáme víru v uzdravení, neuzdravíme se… Všichni lidé, kteří se dokázali přírodně vyléčit z těžkých nemocí tak učinili na základě své víry!
Často také říkám, že nejdůležitější na světě je správné vědění, správné vědomosti. – Víra je jednou z nich.
Pro mě osobně měla vždy víra největší význam právě ve chvíli, kdy jsem řešila nejhorší a nejtěžší kapitoly ve svém dosavadním životě. Ani nejhoršímu nepříteli nepřeji zažít to, čím jsem si musela projít. Mnoho lidí se diví, že jsem také pod ten vlak neskočila, případně jsem se nezbláznila, ale místo toho čerpám z minulosti sílu, poučení a dokážu toto poučení dokonce přenést i na druhé lidi, kteří si chodí pro povzbuzení, když je jim zle.
Takový výsledek považuji za nejlepší možný. Nenechat se problémy udolat a zničit, naopak je překonat a poté využít ve prospěch sebe i jiných lidí. A to celé je možné jen pokud člověk věří.
Jediný důvod, proč se mi ani jedno ze zmíněného nestalo, byla moje víra. Každý den jsem se usilovně modlila a věřila, že pro mě ,,ti nahoře“ vytvoří nějakou dobrou příležitost, jak se zachránit a jak se z problémů dostat. Což se nakonec i stalo. Ale bez víry bych nikdy neměla sílu tak dlouho čekat. Být ateistka a nemít jistotu že mě někdo ,,tam nahoře“ má rád a podporuje mě, rozhodně bych to řešila jinak a už bych tady nebyla pěkných pár let.
Dodnes, kdykoliv mám trápení se kterým nemůžu hnout, které nemůžu hned vyřešit a se kterým mi nikdo nedokáže pomoct, obracím se na anděly a na Konstruktivní sílu Vesmíru, protože vím, že odtud přichází moje síla, moje energie a moje trpělivost. Díky tomu pak dokážu hodně dlouho vydržet, vyčkat, nebo najít nové řešení.
Právě ve chvíli nejhorší hrůzy člověk pozná a pochopí skutečnou hodnotu a sílu své víry. Čím silnější víra, tím odolnější člověk je.
Domnívám se, že lidé kteří se posmívají věřícím lidem, jsou lidé kteří nemuseli nikdy v životě řešit nic opravdu vážného. Měli se dobře, většinu všeho dostali pod nos skoro ,,na stříbrném podnose“, netrpí samotou, dobře zapadnou do kolektivu, zkrátka nepřijde nic, co by je přinutilo se nad sebou a nad životem hlouběji zamyslet.
Je to paradox, že všichni chceme žít v klidu a dostatku, jenomže celoživotní klid a dostatek udělá z mnoha lidí naopak nevděčníky, sobce a cyniky. Teprve když člověk o všechno přijde, umí si uvědomit, jak vzácné to vlastně je, něco mít… Přátele, domov, rodinu, rodiče, peníze, štěstí, lásku, cokoliv…
Mnoho lidí se obrátí na víru (jakéhokoliv druhu) až poté, co zažijí něco vážného. Často je to právě smrt, nemoc, nebo těžký úraz. Teprve poté si uvědomí, jak je náš svět strašně křehký, pomíjivý a začnou za tím pomíjivým ,,ničím“, za tou iluzí hmotného světa, hledat něco dalšího… A tak přichází k víře.
Samozřejmě jsou víry a náboženství, které mohou být i nebezpečné. Ale často i slepé cesty mohou být pro člověka počátek dalšího hledání, pátrání a nových zkušeností. Například mnoho lidí věřících v anděly či vyšší sílu nad námi, začalo jednoduše příchodem do kostela… Zde nenašli dostatek odpovědí na své otázky a tak hledali dál… Až našli.
Proto nepovažuji za správné posmívat se věřícím lidem, ať už věří v cokoliv. I když se nám to může zdát zcestné, nebo pitomé. Vše se mění a transformuje, vše má nějaký vývoj a kde člověk není dnes, tam může být už za týden, nebo za rok, za dva… A ve chvíli kdy je nutné řešit vážné problémy, je věřící člověk v nesrovnatelné výhodě oproti ateistovi a je to právě on, kdo se směje naposledy.
Kam dál:
– Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
– Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová ....A neublíží to spíš takové slevy tvým křišťálům?
-Aaenn Tak toto asi máme väčšina, pokiaľ nie všetci.…
-Zuzi Pokud nevěříš googlu, je možné zavolat i do…
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac