Aluška.org: Věděním ke svobodě

Určitě jste mnozí přemýšleli o tom, proč se tolik manželství rozvádí a proč vstupuje tolik zla do vztahů, které začínaly láskou. Nabízí se odpověď, že je to dobou a jistým trendem. Moje odpověď je o nepochopení lásky, která je ve vztazích často zaměňována se zamilovaností a nepochopení instituce manželství jako takové.

Začne to tak, že se zamilujete, tělem vám prochází proud energie, který je cítit ve všech místech a pakliže je vaše zamilovanost opětována, energie se násobí. Naprosto pozbudete rozumu a necháváte se unášet euforií zamilovanosti, od které očekáváte, že bude trvat věčně. Hoříte, dychtíte, toužíte, berete, odevzdáváte, jste jako smyslů zbavení, ale šťastní, přešťastní…

Proč to nemohlo trvat věčně?

Již zmiňované smyslů zbavení je parafrází věty láska je slepá. A v tom začíná prvotní omyl. Není to láska, kdo je slepý, je to zamilovanost. Není to láska, kdo má protipól nenávist, je to zamilovanost. Ve skutečnosti je láska jedinou jednosměrnou energií v celém universu. A pohádkové věty jako láska je silnější než smrt, nebo láska i hory přenáší, jsou bohužel jedinou pravdou o této energii, o energii tvoření. A s tímto věděním jsme se do této reality narodili.

Přejděme ale k instituci jménem manželství

Tato dávná instituce je církevním vynálezem, který díky ohraničení volného dobrovolně přinutil páry lidí ke vstupu do svazku s názvem manželství. Zároveň s tím se zrodily kodexy, které výjimky začaly odsuzovat.

Možná je pro vás těžké připustit, že manželství bylo implantováno za účelem kontroly nad rodinami, věřím však, že z následujících řádků pochopíte, že v čistém světě bez mocipánů posedlých kontrolou, by tato ohraničená instituce postrádala smysl.

Symbolem manželství je snubní prsten. Kromě toho, že je to pevné a neprostupné ohraničení, které vám ubírá energii, dostávám se konečně k prvopodstatě věty: virtus junxit mors non seperabit.

Napřed se ji dovolím poopravit, její původní opis je převzat ze zednářských prstenů, kde tato věta má mít číselnou – gematrickou hodnotu 3160.

Správně je posledním slovem nikoli seperabit, ale separabit – separovat. Její doslovný výklad je CO MOC SPOJÍ, SMRT NEROZDĚLÍ.

Virtus je zde myšleno jako moc – moc vědění. Virtus je ovšem překládáno též jako ctnost. Tím se ale dostáváme k tomu, jak byl tento atribut použit k ohraničení završeného slibem a rituálním nasazením tohoto symbolického okovu, jenž má zpečetit a ohraničit to, co bylo doposud volné a čisté.

CO BŮH SPOJÍ, SMRT NEROZDĚLÍ. Zde je vidět, jak lze symboliku použít vědoucími, na nic netušící. Nutno ještě dodat, že snubní prsten měl svého předchůdce prsten zásnubní, který měl případnému sokovi ukázat teritorium, kde nemá lovit, stejně jako v přírodě.

Tento prsten ve svém původu nebyl uzavřený kruh, měl mezeru, kterou mohla energie proudit, ač si spousta z vás myslí, že to bylo proto, aby byl flexibilní a dal se přizpůsobit velikosti prstu. Abych uzavřel zednářskou kapitolu, chci ještě dodat, že zednáři jsou a vždy byli pouze muži, kteří se oslovují: ,,bratře“. Není do těchto spolků povolen vstup ženám!!!!!

Manželství bylo tedy implantováno z důvodu kontroly nad rodinou a po dlouhou dobu byla rodina základem státu. Nemusím zdůrazňovat, že po celou řadu let neměly ženy v těchto svazcích žádná práva a že některá zvěrstva na nich páchána pod rouškou těchto bohulibých svazků, nikdy nespatřily světlo světa. A tak se zrodila emancipace. Bylo by bláhové si však myslet, že ve světě, kterému vládnou muži, se něco takového může zrodit samovolně.

Rty, které se dotknou alkoholu, se už nedotknou nás.

Tento obrázek z dob americké prohibice jsem vložil spíše pro odlehčení, je zde vidět, že děvčata na nich mají jiný typ problému, než na který poukazují.

Přichází přelom, Rockefellerova nadace začíná financovat hnutí za zrovnoprávnění žen a těm se konečně dostává jakési satisfakce a pocitu rovnosti, který je ovšem pouhou iluzí. Dodnes nejsou ženy ohodnocovány tak jako muži, bylo by proto dobré odkrýt skutečné pozadí tohoto přelomu.

Do zrovnoprávnění zdaňovali bankéři pouze polovinu obyvatelstva a dalším důvodem byl ten, že děti začaly chodit do školy dříve, aby jim mohl být od útlého věku vštěpován model státu jako hlavní rodiny, tříštící tradiční model rodiny. Manželství tudíž nejede po kolejích, které samo postavilo.

Ženy ve snaze vyrovnat se mužům, začaly přejímat mužské principy a snad kvůli rovnováze muži ženské. Výsledkem toho je, že dnes již není mnoho pravých žen, natož pravých mužů. Symbolicky muž rozděluje a žena spojuje a propletením těchto principů vzniká chaos a jistý druh zmatenosti, kdy lidé často nerozumí sami sobě, natož svému partnerovi.

Teď už se ale dostávám ke vztahům, což je téma na knihu a ne na samostatný článek. Zpět tedy k instituci manželství. Už to slovo samotné man-žel-ství, kde slovo ŽEL představuje jistý smutek z porušení rovnováhy a symbolického uvěznění něčeho, co bylo volné, čisté a nespoutané.

Při vstupu, do tohoto svazku (svazek – svázáno – omezeno) se děje tento rituál

Žena přichází v bílém (čistota, nevinnost), muž většinou v černém (zde nejde o symboliku temna) spolu vytváří symbol duality (černá – bílá, muž – žena, plus – mínus ), spolu předstupují před oltář (oltář – místo kde se přináší dar jako oběť – svoboda, volnost ).

Obřad začíná, na začátku dojde k ujištění, zda jsou partneři obeznámeni se svým zdravotním stavem (bez komentáře), poté začíná úvodní řeč, po které přichází manželský slib.

U slibu se na chvíli zdržím, neboť toto téma je zásadní. Už slib samotný je porušením rovnováhy, když něco slíbíte, rovnováha přichází v momentu, kdy svému slibu dostojíte. Pokud v životě razíte zásadu ,,slibem neurazíš“, nedivte se potom, že se vám štěstí vyhýbá.

U slibu manželského slibujete, až dokud vás smrt nerozdělí, čímž jste porušili rovnováhu na celou dobu vašeho manželství a porušením tohoto slibu ještě víc. Pokud tedy v životě nemusíte, neslibujte.

Manželský slib není obyčejným slibem, energetické zesílení slibu docílíte za pomoci rituálu, kterým manželský obřad jest.

Dále dochází k ujištění o dobrovolnosti (bez komentáře) a přichází otázka na tělo, berete si dobrovolně (znovu přesvědčení o dobrovolnosti) zde přítomného …… Ano!

Zde přítomnou …… Ano!

Přichází výměna prstenů, kdy si nenasadí svůj okov každý sám za sebe, ale jsou vyzváni, aby žena nasadila prsten muži a muž ženě.

Prsten je symbolická odvozenina od saturnova prstence, který obkličuje svoji planetu.

Přichází manželský polibek, který již není polibkem dvou volných milujících se lidí, ale prvním polibkem manželským, rituálně stvrzeným.

Přichází k podpisu smlouvy, kde svým podpisem potvrzujete řádky, které jste mnohdy ani nečetli na rozdíl od jiných smluv, pro slepotu zamilovanosti. Do jisté míry by se dalo říct, že jste v pasti, je zde ale dodateček, že svazek může být do dvacetičtyř hodin anulován.

Dosti ale strašení, nejde mi o to tuto instituci znehodnotit, už kvůli tomu byť malému procentu těch, kterým to vyšlo. Snažím se jen poukázat na nepřirozenost tohoto útvaru, který by se v čistém světě bez potřeby kontroly, sám nezrodil.

Další prvky, které k tomuto aktu patří, jsou různé druhy smluv, jako předmanželská a podobně, kde se vlastně manželé pojišťují (kdyby to náhodou neklaplo), aby nepřišli o majetek. Tyto smlouvy živí a nutno dodat, že velice dobře živí ty nejbezcitnější parazity na těchto institucích – právníky. Je to snad to nejnemorálnější povolání snad krom politiky. Vydělávají na manželstvích, na rozvodech, na neschopnosti lidí se rozumně domluvit.

Tím se dostáváme k majetku, který logicky nemůže být předpokladem šťastného manželství, pouze přísnějšího stanovení pravidel.

Když jsem zmínil potřebu kontroly, chtěl bych vyzdvihnout fakt, že komunita či instituce je vždy lépe pod kontrolou, než jedinec.

Co dodat na závěr? Může vůbec být něco takového jako manželství funkční? Zajisté může, protože vždy záleží na pojetí a na osobním, či společném postoji k čemukoliv. Nefungují pravidla, která byla stvořena někým jiným, pouze pravidla, které jste si utvořili sami. Znáte moment, když jste někde ve společnosti a vstoupí pár. Najednou všichni ztichnou a jen koukají, mělo by snad být něco vidět, ale je tu jen ten pár, jenom je jiný. Najednou ticho prolomí věta: ,,těm to ale sluší“, nebo ,,ti se pro sebe narodili“. Okolo tohoto páru se rozprostírá tajemství, které je nepojmenovatelné. Víte vždy, když mluvíte o někom, jak moc ho milujete, tak vlastně obhajujete to, co obhajobu nepotřebuje a pokud potřebuje, vytrácí se čistota úmyslu. Přeji vám všem, buďte jako ten pár, který vešel.

autor: Jirka Woodman

zdroj: www.prvopodstata.com