Aluška.org: Věděním ke svobodě

Na mail určený pro Duchovní terapii mi před časem přišla zajímavá prosba. V podstatě žádost, abych začarovala partnerku, aby vztah fungoval. Občas mi podobné požadavky chodí, většinou však bývají formulované opatrněji. Ráda bych se nad tímto tématem zamyslela a dala mu prostor, protože cítím, že tohle je velké společné téma, které je hodně lidské a bohužel časté.

Začnu ukázkou dotazu, který mi přišel. Není to celé, odmazala jsem části které obsahovaly osobní informace. Nebyla to přímo objednávka, pán se po mé odpovědi už neozval… ale třeba se ještě ozve. Nechávám mu dveře otevřené.

Dopis:
Zdravím Vás, Karolíno, sice jsem skeptický, pokud se týče podobných terapeutických metod, ale
zároveň potřebuji pomoc a jsem v této věci dost zoufalý.
… A nyní co mě trápí: V roce 2024 jsem si začal poměr s jednou velice dobře
vypadající ženou, která pečuje o dospělého syna.
… Nejdřív to s ní vypadalo moc hezky a jí samotné se líbily hlavně výlety, na které jsem ji vozil. Víckrát jsem s ní byl i v cizině. Nebydlíme spolu a k sestěhování jsme se nikdy nedostali.

… Často se chová hodně přecitlivěle. S jejím synem se snažím nějakým způsobem vycházet, ale není to vždy snadné a v tom je asi zakopaný pes a mně je to velice často vyčítáno. Zažil jsem třeba situaci, kdy jsem se s ní bavil o nějakém svém nápadu na výlet, načež se v pozadí ozval její syn a začal říkat třeba, že někde v Británii nešla elektřina kvůli chumelenici a že jinde ve světě zase řádí hurikány a že počasí je zkrátka špatné – dodávám, že lokality, kam jsem ji chtěl vzít, jsou mnohem blíž a přitom úplně jinde než místa, kde se podobné pohromy staly. Když jsem do telefonu říkal, že je třeba se dívat na předpověď pro místa, kam se cestuje, tak ho se to prý následně dotklo, přestože jsem neříkal vůbec nic špatného.
Víckrát jsem se jí také snažil pomoci s různými činnostmi v domácnosti, ale většinou mě k ničemu nepustila (prý že by se mnou nic neudělala a že bych jí narušoval doma klid). Párkrát jsem se teda k nějakým těm pracem u ní dostal, to mě vždycky chválila, že jsem v tom top precizní, ale po čase jako by na to zapomněla a jako by na mě hledala jen samé mouchy.

Nedávno pozdě večer jsem ji vezl s jejím synem na pohotovost, protože ho trápila vysoké horečka a já jsem nechtěl, aby zkolaboval. Udělal jsem to sám v době, kdy jsem se zotavoval po menším úrazu ruky. Místo vděku se však po pár dnech (kdy mi nevěnovala ani chvíli na setkání) ale chtěla se mnou rozcházet a operovala s tím, že nejsem rodinný typ a předhazovala mi i jiné výtky (například, že doma vysedávám dlouho do noci u počítače a pak vstávám dopoledne).
Když jsem jí říkal, že pokud bychom byli spolu, tak že bych se jí přizpůsobil, tak na to nebrala moc ohled.

Ona mi vesměs od jisté doby nikdy moc nevěřila, když jsem jí říkal, že ji pomůžu se vším s čím bude potřebovat pomoct – přijde mi jako by mě zhazovala a chtěla mě využívat na ty občasné výlety, kde si sama kdeco nafotí a následně se svými fotoúlovky chlubí na facebooku a počítá lajky, které získala. Jako chápu, že má se synem spoustu starostí, ale myslím si, že by se ke mně mohla chovat lépe.
Víckrát jsem jí také koupil třeba několik pokojových květin naráz, abych ji neztratil. Opět se chce se mnou rozejít a já se bojím, že zase zůstanu x let sám.
… Prosím, můžete-li, pomožte mi silou svých schopností, abych ji i tentokrát zvládl přemluvit, aby mě neopouštěla a ideálně, aby vztah fungoval mnohem lépe než dosud.
Děkuji Vám nastotisíckrát.

__________

Upřímně mi po dočtení tohoto dopisu bylo smutno, protože rozumím této bolesti. Taky jsem strávila mnoho let snahou zavděčit se lidem, kteří mě pouze využívali. Fungovalo to na stejném principu.
Člověk to roky nechce vidět a nechce si to přiznat. Nevidí pravdu, kterou by jinak hned každý jiný člověk na první dobrou viděl, protože se toho bojí a protože se snaží chránit před ztrátou iluze a před ztrátou pocitu že někam patří, nebo že je někde nějaká alespoň malinká „jistota“… jenomže je to iluze a navíc strašně zraňující. Čím dřív takové drama skončí, tím lépe pro využívaného.

Rozumím tomu naprosto. A právě proto bych se nezachovala neeticky a nevzala bych takovou „zakázku s příslibem, že magicky napravím něco, co je odsouzeno k zániku“.
Právo na lásku a právo na důstojné zacházení má každý člověk. Pokud to nedostává, má právo jít jinam. Jinak jenom ztrácí čas, energii a sype peníze do něčeho, co se nikdy nevrátí nijak.

Strach ze samoty je jeden z nejsilnějších lidských strachů.
A když se k němu přidá dlouhodobé odmítání, kritika, nejistota a pocit, že „když se budu ještě víc snažit, možná si mě konečně budou vážit“, vzniká vnitřní tlak, který člověka dožene až k podobné žádosti.

Jenže právě tady je potřeba zastavit se. A proto jsem odepsala střízlivou pravdu. Kterou jistě tazatel slyšet nechtěl, ale slyšet ji rozhodně potřeboval.

Odpověď:
Dobrý den,

děkuji Vám za otevřený a velmi upřímný e-mail. Je z něj cítit, že se nacházíte v náročné životní situaci a že Vás dlouhodobě trápí vztahová nejistota, strach ze ztráty partnerky i psychická zátěž. To, co popisujete, je lidsky pochopitelné, zároveň však potřebuji nastavit jasné hranice své práce.

Nejsem čarodějnice, nedělám žádná magická „začarování“ vztahů, ani pokusy o ovlivňování vůle druhého člověka. Pracuji jako léčitelka, zaměřuji se na opravy duchovního těla, harmonizaci zátěží, psychosomatické a psychospirituální obtíže.

Podle toho, co ve svém e-mailu popisujete, to vypadá, že Váš vztah dlouhodobě nefunguje zdravě. Chybí v něm vyvážená dynamika, respekt a stabilita. Takový vztah bohužel nedokáže „opravit“ žádná terapie ani žádná magie, protože změna musí vycházet z obou stran a z reálného nastavení Vašeho vztahu, ne z tlaku, ne z magie, ne ze strachu ze samoty. Zdravý vztah musí stát na hodnotách, které oba partneři vzájemně budují.

Silně vám rezonuje strach ze samoty, potřeba udržet vztah i za cenu vlastního nepohodlí a tendence přizpůsobovat se více, než je zdravé. Já tomu naprosto rozumím a chápu proč to děláte. Ale tohle vede k nerovnováze. Jeden partner dává, ustupuje a snaží se všechno „zachraňovat“, zatímco druhý postupně ztrácí respekt a vztah se stává vyčerpávajícím pro oba.

Řešením zde nebývá snaha druhého přesvědčit nebo změnit, ale spíše práce na vlastní sebehodnotě, hranicích, vnitřní stabilitě a schopnosti přijmout, že ne každý vztah je dlouhodobě udržitelný.

Začněte si pokládat otázky:
Jestli to máte zapotřebí, jestli si vás skutečně váží, jestli je ochotná na tom pracovat.
Pokud se vztah má zlepšit, v čem konkrétně.

S partnerkou si promluvte a předložte jí své návrhy. Pokud vás ve všem odmítne a nebude ochotná nic měnit a vztah pro ni prioritou nebude, nebude ho chtít spravovat, odmítne jít na párovou terapii, odmítne i jinou odbornou pomoc, pak vztah nemá budoucnost. Dřív nebo později vyhoříte, uvědomíte si že už dál nemůžete a skončí to. Ztratíte hodně času, energie a budete se cítit mizerně. (Nestraším vás, popisuji vám své životní zkušenosti.) Na vašem místě bych tedy začala pokládat ty správné otázky a vyzvala partnerku co nejdřív, aby se situace narovnala, nebo rozsekla a zbytečně vás nevysávala více, než je nutné.

Teprve z vnitřní rovnováhy a vyrovnané dynamiky dvou partnerů může vzniknout zdravý vztah. Ať už s touto partnerkou, nebo s někým jiným v budoucnu. Pevně věřím, že lepším. Protože z toho, co jsem četla, mi bylo za Vás úzko. Někdy je upřímnější a léčivější připustit, že vztah není pro člověka dobrý, než se jej snažit za každou cenu udržet.

Pokud byste měl zájem o Duchovní terapii, je možné pracovat například na tématech jako: deprese, úzkosti, vnitřní napětí, dlouhodobá únava, vyčerpání, psychosomatické potíže, psychospirituální krize, sebehodnota, nízké sebevědomí, slabá vůle, traumata, podezření na energetické zátěže, prokletí či černou magii, bolesti…
Zadání „Zachránit vztah“ však není platné a je nereálné. Pokud by vám to náhodou někdo slíbil, můžete jít rovnou o dům dál. Lidské vztahy jsou o lidech.

Pokud by Vás taková forma práce oslovila, můžete se objednat přes rezervační systém zde: https://duchovniterapie.cz/rezervace/
Aktuálně mám nejbližší volné termíny přibližně v polovině dubna 2026.

Přeji Vám, aby se Vám podařilo najít cestu k větší vnitřní stabilitě a klidu – ať už jakoukoli formou, která Vám bude dávat smysl.

s přáním krásného dne
Alue K. Pavlíčková
duchovniterapie.cz

__________

Později jsem ještě našla urgenci i v telefonu, ale po mé odpovědi pán spěchat přestal. Přesto doufám, že si moji odpověď (ačkoli ho jistě zklamala a posadila zpět na zem), vzal alespoň trošku k srdci.

Nejsem žádná čarodějnice. Dělám duchovní službu s pomocí Nebeského Otce.
Duchovní terapie ani jiná energetická práce není magie určená na ovládání druhých. Jakákoli forma „terapie“, která slibuje, že někoho přiměje zůstat, že změní jeho chování bez jeho vědomí, že „napraví“ vztah jednostranně, není léčivá. Je manipulativní.

Vztah není porucha jednoho člověka. Vztah je vzájemná dynamika dvou lidí. Já něco vyšlu, ty mi odpovíš a společně si povídáme. A buď vytvoříme něco krásného, nebo se to nepovede. Pokud je ta dynamika dlouhodobě nevyvážená, plná strachu, tlaku, obviňování a ztráty respektu, žádná technika to nemůže „opravit zvenčí“.

V podobných příbězích vidím vzorce. Jeden partner se neustále přizpůsobuje, vysvětluje, omlouvá, všechno zachraňuje, zatímco druhý partner kritizuje, zpochybňuje a drží si moc. Láska se postupně mění v úzkost, snahu „být lepší“ v pocit, že člověk nikdy není dost.

A přesto v tom vztahu zůstáváme!
Ne proto, že by byl dobrý. Ale proto, že je známý. Co je známé, to působí bezpečně, i když to bezpenčé vůbec není. A protože nás samota děsí víc, než každodenní napětí a psychodrama.

Tohle není slabost, je to lidské. Ale není to zdravé.

Skutečná práce na nefungujícím vztahu nezačíná otázkou: „Jak ho/ji změním?“
Začíná jinými otázkami: Proč mám potřebu zůstávat tam, kde mi není dobře? Proč si myslím, že musím být někým jiným, abych byl/a milován/a? Kde jsem se naučil/a, že láska bolí? Co by se stalo, kdybych si dovolil/a odejít? Proč se sebou nechávám špatně zacházet? Proč toleruju to, že nedostávám ani nejmenší minimum?

Tohle jsou těžké otázky, ale jsou léčivé a vedou k řešení.