Aluška.org: Věděním ke svobodě

Narazila jsem na film Smrt jí sluší (Death Becomes Her) náhodou na zahraničním fóru. Někdo ho tam doporučoval a mně došlo, že ten film vůbec neznám. Nikdy jsem ho neviděla, maximálně jsem párkrát slyšela zmínky o něm, protože tam hraje velmi úspěšná herečka Meryl Streep. Je to černá komedie z roku 1992. Trochu horor, trochu groteska o dvou ženách, které soupeří o lásku, krásu a narazí u toho na elixír věčného mládí. Smrt jí sluší je zároveň morbidní pohádka o člověku, který nechce zestárnout, a o tom, kam vede taková posedlost.

Režisér Robert Zemeckis v něm rozvinul archetypální příběh: Dvě ženy, herečka a spisovatelka, jsou věčné soupeřky, obě uvězněné v potřebě být navždy krásné a obdivované.
Jsou to moderní zrcadla archetypu bohyně Héry (žena, která bojuje o muže), a Lilith  (která se odmítá podřídit, ale platí za to vyhnanstvím). Elixír věčného mládí, který obě dvě ve filmu vypijí, se na první pohled může zdát jako lákavé řešení, ale nakonec se ukáže, že je to cesta do šílenství a past. Nabízí sice věčnost, ale bez vývoje. Tělo se zastaví, ale pokud se mu něco stane, rozpadá se, místo aby se hojilo, nebo zemřelo. Není to vlastně život, je to věčné udržování podoby, které není funkční.

Kouzlo filmu spočívá i v tom, že neodsuzuje a zbytečně nemoralizuje. Prostě ukazuje, kam vede snaha zůstat „navždy krásná“, „navždy mladá“, „navždy první“. V okamžiku, kdy se člověk snaží zastavit čas, odpojí se od proudu života. A tam začíná skutečná smrt. Ne ta fyzická, ale duchovní.

Obě hlavní ženské postavy si vyvolí jako svého pomocníka muže, kterého se pokouší zatáhnout do svých špinavých intrik a nabídnou mu elixír života. Ten však elixír odmítne, i když u toho bude pod obrovským nátlakem a v nebezpečí smrti.
Ernest, který si zachová svoje lidské hodnoty, se smíří se svou smrtelností. Odpojí se od nich a žije normální život. Zanechá po sobě rodinu, stopu, dědictví. Zatímco obě ženy, které chtěly porazit smrt, skončí v nesmrtelnosti bez smyslu a navíc jak jedna druhou nesnášely, zůstanou na sobě paradoxně vzájemně závislé, protože udržovat mrtvé tělo není žádná sranda a obě potřebují pomoc. Film tím ukazuje, že skutečné vítězství nad smrtí není v nesmrtelnosti, ale v předání života dál.

Smrt jí sluší je paradoxní film. Ukazuje, že přijetí pomíjivosti dává duši krásu, kterou elixír mládí nikdy nenahradí. Když se díváme na rozpadlé tělo, smějeme se, ale ten smích je nervózní, protože někde v hloubi sebe víme, že se vlastně smějeme sami sobě a svému strachu.

Dvě hlavní hrdinky filmu Madeline a Helen se nechtějí smířit s pomíjivostí. Vypijí elixír, který nabízí věčné mládí, ale to, co získají, je nakonec jen karikaturou jejich původní touhy.  Otevírá to v člověku otázku, jak moc v naší kultuře rezonuje válka s časem, se stárnutím, s fyzickým tělem? Jak se lidé topí ve snaze zůstat mladí, dokud to jde.

Mezi hlavními postavami je silný motiv soupeření o to, kdo bude přitažlivější, kdo bude mít víc moci, kdo bude vítězem. Rivalita často skrývá strach ze ztráty, plyne z pocitu vlastní nedostatečnosti, nebo ze strachu z odmítnutí.
Film tím otevírá další důležité téma. Místo toho, abychom soupeřili s někým, nebo s odmítanou částí sebe sama, bychom v sobě měli spíš objevovat a pěstovat hodnotu, která není podmíněna výhrou nad někým.

Elixír slibuje nadpřirozenou kontrolu nad problémem, který trápí skoro všechny, kterým ubývají síly. To je mládí, věčný život. Ale získat nad tělem navrch nevypořádá naše vnitřní problémy, spíše je promění na něco jiného. Horšího.
Postavy sice nezemřou, ale rozpadnou se. Jejich těla nejsou tím, co bývala.

Konec filmu je nejsilnější. Ernest, který elixír odmítne, vede plnohodnotný život, zatímco Madeline a Helen jsou odsouzeny k existenci, která je naprosto zoufalá. Skutečný život, nebo šťastný a naplněný život, totiž není jen existence samotná.

Film satirizuje Hollywood a společenská očekávání. Vypráví o tom, jak může honba za krásou a kariérou špatně dopadnout.

Film mě zaujal tak moc, že jsem si ho druhý den pustila znovu a žasla jsem. Už jsou to roky, co mě žádný film nijak moc nezaujal. Tento se mnou hluboce rezonoval, protože otevírá skutečné problémy v podobě kuriózního příběhu. Celé je to po mne osobně ještě lákavější právě proto, že se téma věčného mládí, dlouhého života a celkové utopie hodně opakuje i v alternativních kruzích.
Znala jsem lidi, kteří čekáním na zlatý věk promarnili svůj život. Vidina žití do tisíce let, bez nemocí a bez chudoby, jim byla milejší než realita. Raději 30 let čekat, nic nedělat, nikam se nerozvíjet a zatáhnout do své psychózy co nejvíc chudáků, než se zapojit do proudu života a zúčastnit se existence, která je děsí, která je náročná, která od nich vyžaduje um, snahu a rozvoj, která je riskantní, která v sobě skrývá výzvy a bolest.
Někdo rezignoval a čekal na věčný život, protože si tím na stará kolena mohl utéct do světa fantazie a dokázat si, že ještě někoho zajímá. Někdo rezignoval už v mládí protože byl líný něco dělat a vidina trvalého pohodlí bez práce mu byla milejší než jeho příspěvek společnosti. Někdo se zase bál žít život, protože si neosvojil um jím projít. Fantazijní útěk do planých slibů je ideální nálepka na nekompetenci a nezralost.
Nakonec se ale vyhli akorát svému vlastnímu štěstí a vyplýtvali svůj čas. Nemoc, stáří i chudoba si pro ně stejně přišly, bez ohledu na to jak moc se chtěli schovávat před životem a před realitou. A skutečný vítěz nakonec byli lidé, kteří se mezitím rozvíjeli a žili normální život. Kteří se nebáli žít. Přesně tak jako ve filmu Smrt jí sluší.

Doporučuji všem, kteří žijí nebo žili ve fantazii, aby se na tento film podívali. Ukazuje, co je skutečné bohatství.

O autorce

Alue K. Pavlíčková je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více