Aluška.org: Věděním ke svobodě

Přemýšleli jste nad tím, odkud se vzaly rituály prováděné v kostelech? Také jste se zarazili, když farář prohlásil ,,Krev kristova, tělo kristovo“ a pak pil z poháru a jedl oplatky? Také jste si kladli otázku, proč nikoho neděsí tento symbolický kanibalismus? Pokládali jste ty nepříjemné otázky, na které církev nemá odpověď? Já ano.

Každý kdo se trošku zajímá o historii ví, že křesťanství (i jakékoli jiné náboženství) je uměle vytvořený nástroj pro ovládání lidí. Moc církve v moderní době, je jen směšný malý zlomek toho, čím vládla v minulosti. V dobách, kdy bylo potřeba našim předkům násilně vnutit toto parazitické náboženství a dostat jim z hlav pohanství a pohanské bohy, bylo mnoho prvků, které vidíme při dnešních kostelních rituálech, převzato právě z těch kruhů, proti kterým církev tak moc brojila a jejichž členy vraždila, pronásledovala a upalovala.

Vždycky jsem přemýšlela nad věcmi, které se v kostelech děly a zdály se mi podezřelé už odmalička. Například na mě nepůsobily dobře všudypřítomné kříže. Koukat se dvě hodiny na zkrvavenou sochu umírajícího Ježíše přibitého na kříži, ve mně opravdu nevyvolávalo pocity požehnanosti a přítomnosti boha, ale spíš depresi a úzkost.

Babička vždycky říkala, že kříž je symbolem vzkříšení, ale když jsem logicky odpověděla, že Ježíš přece na kříži umřel a z mrtvých vstal až potom v jeskyni, tak jak může být kříž symbolem vzkříšení, odpověď jsem na to nedostala.
Kdybychom v tom hledali logiku, nosili by věřící na krku místo křížů kamínky, nebo repliky Ježíšovy hrobky z polyresinu, ale kříž rozhodně ne. Když ale nosí kříž, ukřižovávají se.

Podle mě je pravda úplně jinde. Ta ukřižovaná mrtvola na kříži tam visí proto, aby si pak lidé, až jednou umřou a zjistí, že se celou dobu klaněli Satanovi a denně na mších přijímali lidskou oběť, nedivili a nemohli si stěžovat, že jim tu pravdu nikdo neřekl.
,,Však jsme vám to ukázali v symbolech, celou dobu jste to měli před očima přibité na stěně, tak na co si teď stěžujete? Tu zkrvavenou mrtvolu jste uctívali a požírali dobrovolně, reklamace tudíž neuznáváme… jo ták, že jste to nepochopili? To ale není náš problém.“ By byla odpověď v jejich posmrtném životě.

Také mě iritovalo, že mi v kostele na jednu stranu říkali, že Ježíš vidí všechno a bůh je všudypřítomný, ale musela jsem za nimi chodit povinně do kostela, což jsem nenáviděla. V kostele byla zima, tvrdé lavice, sedění a poslouchání jsem měla dost přes den ve škole… V lese, v přírodě, na zahradě, jsem přítomnost nějakých posvátných duchů skutečně cítila a dodnes ji cítím, ale v kostele na mě padla taková divná depresivní atmosféra. Všechno bylo strojené a neustále jste byli pod drobnohledem babek štípaček, které – jakmile jste udělali krok někam jinam než se patří – se na vás dívaly jak skupina supů nepříjemným pichlavým pohledem.
Kde se vzal obraz dobrotivých laskavých křesťanů, co by mouše neublížili, to taky nevím, protože jsem ho nikdy nezažila a to jsem po kostelech strávila poměrně hodně času. Protestanti ani katolíci nebyli o nic lepší, tam byla taky jedna toxická osobnost za druhou. Ale hlavně když se shromáždění rozpustilo a babky vylezly z kostela, začaly pomlouvat všechny své známé i neznámé, kouřit a mluvit sprostě.

Náboženství v sobě žádnou logiku nemá. Dokonce i příběh o zrození, zabití a vzkříšení Ježíše, vykradli z jiných kultur. To jsem chtěla připomenout spíše na úvod. Dnešní článek chci hlavně věnovat části obětního rituálu prováděného za oltářem, který představuje symbolický kanibalismus – požírání Ježíšova těla a pití jeho krve. Jestli vás to ještě nikdy netrklo, tak dávejte dobrý pozor.

První svaté přijímání. To zajímavé začíná v čase 1:17:

Slyšíme projev o tom, že Ježíš před smrtí při poslední večeři vzal chléb, požehnal ho, rozlámal, rozdal přísedícím a řekl: ,,Vezměte a jezte z toho všichni, toto je moje tělo, které se za vás vydává. Poté vzal kalich s vínem, požehnal bohu a řekl: Vezměte a pijte z něho všichni, toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku.“

V kostele vedoucí rituálu zasvěcuje oplatky jako kusy lidského těla a zasvěcuje víno jako lidskou krev. Z poháru se napije pouze tento vedoucí a přísedícím hostům nabízí pouze oplatky, které jim vkládá do úst. Předtím, než věřící pozře oplatku kus lidského těla, je mu opakovaně řečeno ,,tělo Kristovo“ a přijímající odpovídá ,,amen“. To znamená, že se věřící vědomě, s opětovným souhlasem, úžastní symbolicky prováděného kanibalismu.

Vždycky mi přišlo podezřelé, že to věřícím nevadí a že je to samotné nenapadne. Připadalo mi opravdu divné, že se někdo nechá utýrat na kříži, řekne že na sebe bere špatné skutky všech lidí kteří se ještě ani nenarodili (což je také logicky naprostý nesmysl) a ti věřící se mu odvděčí tím, že po celém světě několikrát denně symbolicky požírají jeho tělo a pijí jeho krev, místo aby ho nechali aspoň po smrti v klidu. A připadá jim to normální a tváří se u toho svatě.

Jak už bylo řečeno mnohokrát, církev je velká vykradačka starých pohanských rituálů a legend i z jiných kultur napříč kontinenty. Odkud se asi inspirovali s tím vínem a oplatkem? Budete se divit, ale staré pohanské čarodějnice měly rituál přijímání, kterým uctívaly duchy a své staré bohy. To znamená, že církvi, která proti nim tak hystericky bojovala, vůbec nebylo blbé z tohoto – podle nich ,,falešného a od Satana“ – náboženství, vykrást jejich rituál a přidat si do něho kanibalismus, protože (jak jsem už psala v jiném článku) je náboženství čistě reptiliánský vynález a reptiliáni se přesně tímto živí.

Svaté přijímání, které můžete vidět v kostele, je napodobenina čarodějnického rituálu, který se prokázaně prováděl už 5000 let př.n.l.

Svaté přijímání podle pohanských čarodějnic
Myšlenka požití posvátného pokrmu a nápoje při oslavě božstva, je stará několik tisíc let a není omezena na jedno jediné náboženství. V čarodějnictví existují dva typy přijímání: Mezi sebou v kruhu, nebo jako oslava boha, či ducha. Většina skupin má pro tyto účely speciální poháry a tácy. Tomuto rituálu říkají ,,Oplatek a víno“.
Dříve se k tomuto účelu pekl chléb ve tvaru ženského těla, květiny, nebo ptáka. Nejstarší vzorky tohoto chleba pocházejí z doby 5000 let př. n. l. dle Marije Gimbutasové, což byla litevsko-americká archeoložka známá svými výzkumy z neolitu a doby bronzové.
V dnešní době se sabatové cukroví nejčastěji formuje do tvaru měsíce a hvězd.

Původní rituál s názvem Oplatek a víno se v čarodějnické komunitě prováděl (a dodnes provádí) před dokončením obřadu. (Což je zajímavé, protože i v kostelech se obětuje až k závěru.) Tác s oplatky a vínem se obvykle pokládá vedle oltáře. Většina Wiccanů je i zakrývá bílým plátnem – což dělá i plagiátorka církev. Jakmile jsou připraveni, přemístí tác na oltáře a plátno sundají.

Podrží ruce nad pohárem a prohlásí (smyslově) ,,Ze slunce do vína, z vína do hroznů, ve jménu pána a paní, žehnám tento nápoj, staniž se.“ Přitom vizualizují a žehnají nápoj světlem. Někteří přitom používají jako ukazovátko dýku. Jiní pracují holýma rukama.
Vedoucí rituálu se napije z poháru jako první (to dělají i v kostelech) a u toho si představuje, jak do něj spolu se zasvěceným vínem proniká světlo, které odstraňuje z jeho organismu všechno destruktivní. Poté pohár podá do kruhu jinému členovi a řekne mu: ,,Nechť nikdy nežízníš.“ Ten se napije, pronese stejnou větu k dalšímu členovi kterého má vedle sebe a takto koluje jeden pohár v celém kruhu.

Rituálně si takto navzájem žehnají a přijímají energii. Zdůrazňuji, že v tomto původním rituálu se nevyskytují žádné krvavé oběti, to si tam přidala církev sama.

Poté stejnou metodu uplatní i na chléb (nebo oplatky). Podrží ruce nad oplatku a řeknou (smyslově): ,,Z měsíce do stonku, ze stonku do zrna, žehnám tento chléb ve jménu pána a paní, staniž se.“
Vizualizují světlo a žehnají jako u vína. S větou ,,Nechť nikdy nehladovíš“ vedoucí rituálu ochutná kousek chleba, poté podává dalšímu členovi a opakuje mu větu ,,nechť nikdy nehladovíš“. S touto větou si pak členové postupně předají chléb v kruhu.
V některých skupinách se může postup mírně lišit, ale věta je pořád stejná a všichni členové ochutnají víno i chleba a navzájem si popřejí hojnost.

V porovnání s církví, která rituál převzala a vložila si do něj kanibalismus, mi tisíce let starý rituál pohanských čarodějnic, nebo dnešních Wiccanů, připadá mnohem mírumilovnější a sympatičtější, než to co se děje v dnešních kostelech za všudypřítomné krvácející mrtvoly visící na kříži s trnovou korunou na hlavě. Vždyť je to výsměch lidstvu, úplná parodie.

I na toto jsem se kdysi ptala, jestli to není divné, jíst něco, co má být za Kristovo tělo. Odpověď byla, že se to dělá proto, aby věřící byl taky tak svatý, aby na něho ,,přešla svatost z Ježíše“… co vám to připomíná? Ano. Kanibalové přece sežerou srdce své oběti, aby do nich přešla jeho síla. Je to stejný koncept.

I když jsem povinně musela na mše, oplatku mi nikdy nedali, protože abyste na ni získali právo, musíte předtím absolvovat jiný rituál, který vás k tomu oprávní. Pokud jste ho neabsolvovali, oplatku nikdy na běžné mši nedostanete, ale musíte jít taky do fronty a dostanete alespoň křížek na čelo (když už se nemůžete úžastnit rituálního požírání lidského těla, tak vám alespoň uzavřou třetí oko). Jednou mi oplatek málem dali, ale babička vykřikla ,,ne!“ a dala mi ruku před ústa, jakoby se měl zbořit vesmír, pokud by tenhle nehotový křesťan měl dostat kus z Kristova těla, bez příslušného opravňujícího rituálu.

Pokud vás zajímá, jak vypadá druhá část pohanského rituálu, tak v té druhé části jde o obětování potravy vzyvanému duchu.
Pokud obřad probíhá venku, obětuje se bohům těsně před koncem rituálu rozlitím trošky vína na zem a taktéž rozdrobením kousku chleba, nebo oplatku na zem. Když rituál probíhá v místnosti, obětuje se do předem připravených požehnaných nádob, jejichž obsah se poté vylije a vysype před dům. Přitom je odříkávána modlitba, která uctívá duchy všech světových stran.
Ani ve druhé části tudíž nefiguruje žádná krev ani maso, natož pak lidské.

Je vtipné, jak někdo, kdo se na všechny strany ohání tím, že zná jediného pravého boha a všichni ostatní to mají špatně a všichni ostatní uctívají ďábla, má ve skutečnosti svou víru postavenou na vykrádání jiných kultur, do toho rituálně provozuje lidské oběti, jedna krvavá mrtvola mu dokonce visí i na zdi.
Jak už to tak bývá, vše bylo lidstvu řečeno opačně.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020