Aluška.org: Věděním ke svobodě

Naštěstí s duchy apod. jsem nikdy problém neměla. Jo, jednou jsem měla cosi zlého u postele a jako malá jsem vídala koutkem oka černé postavy, taky jsem ještě jako školčátko slýchávala někoho šeptat moje jméno – což byli asi andělé… Ale jinak nic(když nebudu počítat sny) a nějak mi to fakt nevadí. Vím jen z vyprávění. Každopádně; je to trochu mimo téma, ale když mi zemřel můj milovaný pejsek a my jeli z jeho pohřbu, z nějakého důvodu jsem pořád koukala na nebe. A pak jsem tam uviděla mrak, který vypadal úplně jako on – konkrétně teda jako jedna jeho starší fotka, kterou mám. Zdál se mi ten obraz na nebi známý, bylo mi jasné, že je to on, ale nějak jsem v tu chvíli nevěděla, kde už jsem to viděla… A pak doma hele! To je tahle fotka! Tu jsem viděla dneska v mracích!
Asi mi tím chtěl dát najevo, že pro teď odchází do jiné dimenze. Do té doby jsem pořád měla pocit, že je se mnou(ač i teď, když k němu mluvím, tak vím, že mě slyší a cítí). Vtipné je, že chvíli po tomhle se mi do cesty, shodou „pár zajímavých náhod“, dostalo do cesty moc zajímavé štěně, které má pro mě skoro až symbolické zbarvení(to zbarvení je pro tohle plemeno atypické a jak se tomu říká? „Whitefactor“ 😀 Pes s whitefactorem pro Kate Whiteman. lol). Zajímavé je to, že bych se k tomu štěndu vůbec nedostala, kdyby se nestal tenhle horor – bylo to přes známost(která vznikla díky tomu), kterou „prostě nějak napadlo mi to nabídnout“. Jakože wtf. Cesty osudu jsou někdy prdlý.

Tak si říkám; můj anděl také nemá fyzické tělo, mohu s ním ale mluvit – to znamená, že vlastně není daleko a má se i líp než já… Stejně je na tom teď můj pes. A kvůli mému andělu taky nepláču, že nemá fyzické tělo. Tak… O důvod víc se snažit zůstat v klidu. Navíc doufám, že se zase vrátí.

Jo a – to muselo být docela děsivé, vidět svoji mámu jako duši 😮 Já vím, že jsi zvyklá, ale… No, prostě zažít něco takového bych fakt nechtěla. Fakt jako vidět očima si zatím neumím vůbec představit, vidím jen pránu a občas nějaké jiskřičky, světélka a podobné maličkosti, ale vidět bytosti? Zatím fakt ne-e. Ale můžu být v klidu, tohle je něco, co k člověku nepřijde samo a už vůbec ne, když to nechce. Ale ráda zdravím dobré přírodní bytosti když jdu ven – jo a dévové jsou super. Poslední den při hledání mého psa se mi stalo to, kdesi v hlubším lese, že jsem se na jeden strom zadívala a nevím proč mě napadlo ho obejmout. Docela mi to v ten moment psychicky pomohlo. I si pamatuju, který to byl, předtím jsem je zdravila(už mi to přijde jako slušnost, když přijdu do lesa :D). Nevím, jestli to obejmutí mohla sama déva „nabídnout“, to je asi blbina. Ale děkovala jsem 😄