Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dopis:

Dobrý den,

chtěla by jsem se zeptat zda-li to co vidím není jen má fantasie. Vidím jakousi vílu, která se mi po mé otázce představila jakožto Lastë. Což znamená Simona, je to taktéž i moje jméno.

Vždy jsem víly chtěla vidět a co jsem si začala představovat velmi silně jiné světy víl apod. jsem začala cítit silné spětí s mými představami. Podobné víly jsem si vždy představovala, ale najednou jsem je cítila.

Jednou jsem šla parkem domů a z ničeho nic cítím něco krásného, opojného. Po chvíli jsem zahlédla Lastë.

Malinká bytůstka letící okolo mého těla, jemně nazelenalé pleti, šesti křídel jako vážčiny u kterých od středu lopatek začínal největší pár a pod nimi menší a pak zase menší skoro až titěrné… neviděla jsem ji tak jasně jako monitor, ale věděla jsem, že ji vidím a cítila jsem ji.

Sedla si mi na rameno a řekla mi jestli by jsem si ty vlasy nemohla dát za ucho že když jdu jí plácají do obličeje.

Po chvíli neslyšného rozhovoru mi řekla: Víš co by jsi měla?“ já jsem se ji samozřejmě dotázala „Co by jsem měla?“ odpověděla mi rázně a jistě „Zastavit!“.

Zastavila jsem. Rozhlédla jsem se kolem, uviděla úžasný kus parku a rozhodla se ho prozkoumat. Jelikož jsem ten den neměla moc energie, tak do mě ten malý průzkum vlil všechnu energii, co se do mě vešlo.

Když jsem došla k panelákům, zmizela.

Druhý den jsem měla koncert, objevila se tam po mém vystoupení a řekla: „Je úžasné, co vy lidi dokážete. Zpívala jsi moc hezky.“ Potom si znovu sedla na rameno já najednou ucítila teplo. Krásné teplo na rameni, přesně tam kde seděla.

Včera jsem byla na stromě, ale skoro nic jsme si neříkaly, jen nám stačila energie, která mě až dojala k slzám.

A dnes jsem se jí na radu jednoho pána zeptala, zda-li má nějaký důvod být tu se mnou. Ona mi odpověděla nádherně a prostě: ,,Aby jsi byla šťastná.“

Dnes jsem zkusila meditovat pod stromem a znovu přišla, zprvu jsem viděla jakási sříbrná světýlka, pak zmizela a uviděla jsem si. Zkusila jsem si na ni sáhnou, ale kousek od ní jsem cítila krasné teplo v konečcích prstů, které mi prostupovalo celou dlaní.

Po třetím opakování se na mě usmála a zmizela. V tu chvíli mnou projelo studeno, až jsem měla husí kůži. Po chvíli kolem mě začaly kroužit dvě vosičky. Sedaly mi na ruku a na lýtko..chtěla jsem zkusit znovu meditovat, ale rušily mě ale na jednu stranu mi jejich milá energie byla příjemná. Cítila jsem i jemné brnění.

Je to jen výplod mé fantasie, nebo ne?

Děkuji Moc, Simona

Odpověď

Dobrý den,

Tohle moc na výplod fantazie nevypadá. Duchové přírody jsou pořád duchové, tudíž nemají jasně danou podobu a forma, ve které se zjevují – i třeba v mysli – je přizpůsobená konkrétnímu člověku, se kterým chtějí mluvit. Takže mohou odpovídat původní představě, jednoduše ji převzali.

Takže já je vidím nějak, druhý je uvidí jinak, někdo uvidí jenom obláčky energie. Někdo je vidí očima a někdo v mysli, ale žádný způsob komunikace není více, nebo méněcenný. Každý z nás je zkrátka vnímá po svém.

A to co je v tomto dopise popsané, jsem hodně zažívala zejména v pubertě, kdy jsem se vnitřně cítila dost sama a podobné víly mi dělaly společnost a sedaly na rameno úplně stejným způsobem. I vlasy jsem kvůli nim dávala bokem, z úcty k nim… Dokonce i když jsem se ptala na podobnou otázku, řekli mi, že jsou tu pro mě na dobu, kdy je potřebuji… A bylo to tak.
Tomuto druhu kontaktu bych se nebránila a nepochybovala, naopak je dobré se tomu otevřít a přijímat rady, člověk tak pozná tyto bytosti z první ruky a hodně se toho od nich může naučit.

s pozdravem
Alue