Duchovní stránka naší mysli je aspekt, který je důležitý rozebrat pro plné pochopení toho, proč mohou různí lidé reagovat na stejnou situaci jiným způsobem. To, jak lidé reagují na situace, může být i někdy v rozporu s jejich osobností.
Člověk se skládá z mnoha různých aspektů. Jsou to fyzické tělo, životní energie (a její míra), mysl, intelekt, jemnohmotné tělo a duše. Duše je vyšší (božský) princip, který je přítomen v každém člověku. Mysl je sídlem našich pocitů, emocí, tužeb a je jedním z nejsilnějších činitelů ovlivňujících naši osobnost.
Mysl člověka se skládá ze tří částí:
– Vědomá mysl: Je to část našich myšlenek a pocitů, kterou si přímo uvědomujeme. Tvoří odhadem jenom 10% naší celkové mysli. Vědomou mysl z velké části ovládá naše podvědomí. Je to něco jako výkladní skříň podvědomí.
– Podvědomá mysl: V sobě nese nesčetné množství vjemů vytvořených událostmi v tomto a minulých životech (nebo minulých existencích, každý z vás sem odněkud přišel, i kdyby tu byl inkarnovaný poprvé). Například člověk může mít pomstychtivou povahu kvůli hluboce zakořeněným myšlenkám na pomstu, které byly zase vytvořeny a posíleny významnými minulými událostmi v tomto životě nebo v některém z minulých životů.
– Nadvědomí: Je to hlas našeho vyššího Já, naší duše (intuice). Míra jeho vlivu na váš život, jak moc se jím necháme ovlivňovat, je otázka předpokladů, volby a povahy člověka. Čím větší má vliv, tím lépe pro nás. Většinu lidí ale ovládá podvědomí a hlas vyššího Já, ke své vlastní smůle, považují za mýtus a výmysl duhových duchovních lidiček.
Většina lidí prožila v matrixu zvaném Země mnoho životů. Opakovaně sem přicházejí, aby něco našli, něco dokázali, aby si vyřídili účty. Dle mých dat je účast na tomto projektu pro lidi dobrovolná, ale je mnoho jedinců, kteří věří, že cyklus reinkarnace dobrovolný není.
Podle toho, jak žili v minulých životech a jak v každém z nich dosáhli své vůle, se utvářela i osobnost lidí. Osobnostní rysy se v podvědomí neustále utvářejí a posilují na základě činů a myšlenek v daném životě.
Pokud bychom se podívali na minulé životy průměrného člověka, který se inkarnuje opakovaně a jejich vliv na jeho osobnostní vady, byl by poměr vlivu zhruba následující:
Minulé životy a jejich příspění k osobnostním defektům (*1) | Zátěž v procentech |
Posledních 1000 životů | 30% |
Posledních 7 životů | 61% |
Aktuální život | 9% |
*1 – Čísla jsou orientační, protože každý člověk má za sebou jedinečnou historii.
Vezměme si jako příklad nějakého povahového defektu velkou vznětlivost člověka v jeho současném životě. Jako batole může projevovat svůj hněv v podobě intenzivních záchvatů vzteku. Jsou děti, které se umí vztekat tak moc, že se začnou dusit a modrat. Je důležité si uvědomit, že osobnostní vada hněvu nezačala náhle v samotném tomto životě. Ve skutečnosti se jedná o poznatek, který se v průběhu předchozích životů posiloval a utvářel.
Je to i vysvětlení na otázku, kterou si asi zákonitě každý položí: Proč jsou některá miminka klidná a skoro nepláčou, zatímco jiná ječí a vztekají se až do zalknutí.
30% jeho vzteklé povahy může být způsobeno tím, že si tuto poruchu vypěstoval. Třeba v průběhu posledních 1000 životů reagoval vztekem na různé situace. Tím, že aktivně nepracoval na snižování svého hněvu, bylo umožněno, aby se v průběhu dalších životů tento problém nekontrolovaně zhoršoval.
Posledních 7 životů (61% ), mohlo toto chování ještě více upevnit.
Proto byl hněv v době narození v současném životě již hluboce zakořeněný. V průběhu současného života se tento příkladový člověk setkává s řadou dalších situací, které v něm mohou vyvolat hněvivou reakci, a tím se vada opět posiluje. Jeho vzteklé reakce však pouze z 9 % odpovídají dané situaci. V průměru 91% povahy (nebo osobnostní vady) bylo způsobeno minulými životy.
Je to odpověď na otázku, proč stejná situace někoho vyděsí k smrti, někoho strašně naštve a někdo se nad ní zasměje.
Čím silnější jsou destruktivní dojmy, jako je hněv, nenávist a žárlivost, tím více je vědomá mysl bombardována destruktivními myšlenkami, což člověka zanechává v neustálém stavu rozrušení a neštěstí.
V podvědomé mysli jsou také uložené poznatky potřebné k završení osudu v současném životě. Jsou vázány i na seznam nevyřízených účtů.
Osud je část života, kterou člověk nemůže ovlivnit. Řídí ho štěstí nebo neštěstí, které zkrátka musíme podstoupit a je ovlivněn zásluhami i prohřešky z minulosti. Orientačně je asi 65 % lidského života předurčeno, ale je to hodně individuální, u některých lidí je to i 98% a kdo převzal osud do svých rukou, se může pohybovat i mezi 5-20%.
Osud, s nímž jsme sem přišli, má zásadní vliv na to, zda prožíváme šťastný život nebo ne. Další hlavní zdroj duševní bolesti v aktuálním životě jsou osobnostní vady člověka.
Čtěte také:
Jak překonat nepříznivý osud
Jak si vzpomenout na minulý život
I když s danou osobou například nemáme nevyřízené účty, mohou osobnostní vady vyvolat nesprávné jednání, které jí způsobí bolest, a vytváří tak dluhopis, který jednou budeme muset zaplatit i s chlupama. Pokud druhým lidem způsobíme neštěstí, vyšleme mnoho destruktivní energie, která se vrátí zpět. Proto i my pak budeme muset projít neštěstím. Nemusí být stejné, může přijít i v podobě nemoci, neplodnosti, rozpadu manželství atd.
Destruktivní bytosti velmi často využívají osobnostní vady ve svůj prospěch a pro ovládání daného člověka. Předpokládejme, že hněvivost u modelového člověka je v určité situaci 5 jednotek, ale destruktivní bytosti a jejich energie to mohou zvýšit až na 9 nebo 10 jednotek. To způsobí nepřiměřenou reakci a všechno je pak mnohem horší.
Například při prudké hádce mezi manželi je destruktivní vlivy mohou přimět, aby ze vzteku říkali vulgarismy, které způsobí trvalé poškození jejich vztahu.
Osobnostní vady jsou zranitelná místa v člověku a mohou být použity jako vstupní body, kterými ho mohou destruktivní energie ovlivňovat a ovládat.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2023
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Mám na webu lidi, kteří by takovou věc…
-Alue K. Loskotová Hájenka nestačí. Taký grizzly má obrovské teritórium pohybu.…
-mariankosnac To byl vtip :-).
-Mirek V této věci bych se určitě jako první…
-Alue K. Loskotová