1. Alue v Chorvatsku: Začátky, aneb dobrá voda ze záchoda

25.7.2012 v Zážitky 15

Jak jistě mnoho z vás už ví, letos jsem konečně po třech letech měla dovolenou u moře. A koho by tedy zajímaly nejzajímavější momenty, čtěte dále, vše se dozvíte 🙂

Jelikož silných zážitků bylo hodně, čekejte seriál. Původně jsem to chtěla sfouknout stručněji, ale nakonec je tak moc o čem povídat, že jsem se rozšoupla a vzala to po tématech. Pro každé téma jeden díl.

Tak abych začala něčím podstatným, budou to přípravy. Abyste věděli, já jsem tvor, co se obklopuje pouze tím, co skutečně potřebuje a vše nepotřebné či neupotřebitelné okamžitě zahazuje. To tedy znamenalo, že většinu věcí vyloženě potřebných k mořské rekreaci jsem musela nakoupit, ale ještě s takovým plánem, abych většinu z toho upotřebila i dále a co bych neupotřebila, no, něco jsem vzala i tak a něco jsem oželela. Byla to také moje úplně první dovolená za vlastní výdělek a na vlastní zodpovědnost (no, vlastní… pojištěná jsem byla.), což byl vlastně velice krásný pocit. Je to takové osvobozující a je to takový zajímavý přelom, jet poprvé v životě na dovolenou za svoje peníze, ať už je to kamkoliv a za cokoliv. Já to tedy nepřeháněla, mě stan v kempu bohatě stačí a s přáteli jsem si to užila, no však ještě uvidíte.


Abych pravdu řekla, jela jsem s docela velkým otazníkem nad hlavou. Mě totiž moc zajímalo, jak se budu po letech chovat v novém prostředí absolutně beze všeho, na co jsem zvyklá a byla jsem zvědavá, bez čeho nepřežiju a jestli mi něco bude, nebo nebude chybět. – Výsledky mě celkem vtipně překvapily.

Cesta k moři byla sice náročná, ale rozhodně milionkrát lepší, než jakou jsem očekávala, srovnávaje podle svých vzpomínek z minulosti a ze svého dětství, vybavujíc si poblité auto a jízdu v noci s namoženým krkem od spánku s hlavou zalomenou do krkolomných pozic. – Nic takového se díkybohu nekonalo, protože o takových věcech v první řadě rozhoduje příprava (homeopatika proti nevolnostem) a hlavně parta, jakou člověk chytí. A já chytla tu správnou, takže žádné drama z minulosti se neopakovalo.

Měla jsem vlastní stan – no dobře, sice půjčený – ale na ty dva týdny byl můj a že si se mnou určitě užil dráma. Zde ho vidíte na fotce. Ano, spala jsem přímo pod horami v náručí olivovníků.

Nutno podotknout, že ještě den před cestou se mi ozval Jirka Veselý přes e-mail, že napsal zajímavou knihu a že by mě mohla zajímat a že by mi ji mile rád i poslal. Přátelé, jak mně srdce poskočilo, jen co jsem viděla základní data a obálku, hned jsem na to kývla a knížka stihla dorazit tak akorát, abych si ji přihodila k věcem.

Nejsem si jistá, jestli jsem porušila své předsevzetí, že nebudu ani trochu pracovat, no dejme tomu, rozhodla jsem se po delší době taky konečně být na chvíli čtenářem a místo práce jsem se jala něco přiučit, k čemu mi dopomohla kniha ,,Práce se sny” a o ní ještě mnoho uslyšíte, protože mi dala na dovolené pořádně zabrat. V dobrém slovasmyslu.

První dny v kempu byly pro mě docela těžké, než jsem se přizpůsobila prostředí. První noc jsem musela celá vynervovaná spát se špunty v uších, protože mě strašně rušily zvuky okolí. Řvoucí cikády, hrdličky a okolní obyvatelé. Mě probudí i špendlík, když spadne na zem, natož potom armáda cikád.

Také jsem až čtvrtý den naučila tělo správně spát na nafukovací matraci, aby se bez probuzení otočilo samo a přitom nespadlo na zem. Ze začátku to totiž nešlo a musela jsem se první probudit, pak se nějak krkolomně překulit a pak zase usínat. Takže spánek tímto způsobem za moc nestál, když ještě vzpomenu problémy dolaďovací. – Například každý večer naklonit matračku, abych spala nohama dobře z kopce a nešibovala sebou a nebudila se pak na zemi. – Byl to úkol těžký, no nakonec se tělo naučilo, potřebný grif se získal a druhý den už jsem se učila spát i bez špuntů. Nakonec jsem okolní zvuky vyfiltrovala a spala jako zabitá.

Další těžká začáteční věc kromě spánku byl čaj. – Sbalila jsem si sice mnoho čaje a ten pila každé ráno, ovšem mé tělesné pochody protestovaly a během pobytu jsem musela koupit jasmínový. Ano, přiznávám se tedy – a test na dovolené to potvrdil – jsem psychicky závislá na jakémkoliv druhu čaje a speciálně jsem zavislá na jasmínu. Už to není pouhá domněnka, prostě bez čaje se mnou nic není. Podrobnosti vás nesdělím, byly by nechutné. 🙂

Praha, aneb dobrá voda ze záchoda

Měli jsme za stanem chatkové místo, kde první týden sídlil jakýsi český hudebnický spolek. Domnívali jsme se, že jde asi o studenty, možná střední školy s hudebním zaměřením, protože když jsme přijeli, přivítal nás sborový zpěv a pak nám postupem pobytu předvedli i jiné dovednosti, kromě hry na kytáru také osolené repráky, ze kterých pořvávalo kdeco, včetně ,,mých oblíbených One Direction”. Parta teplých hošíků holt zachvátila i tyto okruhy.

Jejich hudební vložka byla pro mne během dne příjemná, ovšem tlačenice a události na WC a veřejných sprchách už tak milé nebyly, respektive mě otravovaly.

Není příjemné, když vás dívenky na WC několikrát předběhnou, když jim musíte dvakrát až třikrát říkat aby vám uhnuly, protože se prostě musíte někam jít vyčůrat, protože jim nedochází, že vaše potřeba WC je důležitější než jejich šminkování se a balení hošíků co poslouchají teplé One Direction a ještě je svépomocí reprodukují. Líčit se umí každá máňa z Kotěhůlek s menším zrcátkem kdekoliv a nemusí přitom zavazet všem ostatním, co je to vůbec nezajímvá, chtějí se vyčůrat a jít.

Ano, blokace záchodů mě štvala, ale byly tu i jiné zajímavé momentky. Nemohu zapomenout na chvíli, kdy se sprchuji a do vedlejších kabinek vlezly dvě čtrnáctileté dívky, každá z jedné strany a začaly si povídat o tom, jak jejich jiná kamarádka ,,To už má za sebou”, jak s tím machruje, jak tu co o tom vykládá vyšoupla z party a jaká je to teda katastrofa, že už ,,TO má za sebou”.

No přátelé, když mi došlo co ,,TO” jakože má znamenat, málem mi vyjela sprcha z ruky a pak jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo rychle doumývat a tiše vypadnout. – Ani jedno, dívenky mi udělaly celkem inspirativní zvukovou kulisu. – Inspirativní k vlastnímu zamyšlení o tom, co je velký objev a přelom pro mne v necelých dvaceti a co je tedy velký objev a přelom pro tyto slečny a jak se to moc navzájem liší, přitom od sebe tolik let ani nejsme a už máme úplně jiné starosti.

Zde vidíte svléknutou nymfu cikády v porovnání s živou chorvatskou včelou. Byli jsme tam zrovna v době, kdy se cikády svlékaly, tak jsme podobných ,,obalů” našli víc.

A za druhé to bylo řešení otázky, jestli jejich rozum opravdu nestačí na pochopení toho, že ve veřejných sprchách není docela vhodné o podobných věcech mluvit, protože si to poslechne kdokoliv. – Podobné příběhy mě provázely všude, kde byly tyhle holky a docela by mě zajímalo, co by dělaly, kdyby zrovna někoho pomlouvaly a on se s nimi srazil s otráveným obličejem ve dveřích.

Ale jistá cynická satisfakce přišla ve chvíli, kdy člen naší výpravy, sedě v rozkládacím křesílku u stolku poklidně pravil, že pražští hudebníci si čepují vodu z hadice, kterou tamní uklízečky strkají každé ráno do otvoru v zemi, kde se nachází septik a jehož přebytky takto vyplachují. A nejenže takto čepují a tuto vodu pijí, oni se tím i vzájemně polévají.

Náš smích nebral konce a smát jsme se mohli, protože tak už to šlo hezkých pár dní a nepřišly žádné zprávy o otravě ani viroze, bohudík.

A nemůžeme to svádět na hudební spolek, svádějme to na Prahu, protože když v druhé půlce našeho pobytu vystřídaly hudebníky mažoretky (také z Prahy), u kterých jsme zpozorovali stejné jednání co se týče hadice na septik, náš údiv nebral konce.

Možná bych se měla do Prahy vypravit a podívat se, zda-li to tam tak znají a zda-li se skutečně řídí heslem ,,Dobrá voda ze záchoda”, jako jsme to viděli letos u moře. Bůh žehnej jejich zdraví.

Rivalitu mezi Pražáky, Moraváky a Brňáky stále tak trochu nechápu, ale když jsem viděla, co umí Pražák s hadicí na septik, možná už mi trochu svitlo, proč se o nich vykládají takové zajímavé vtipy. Někteří holt dělají čest své pověsti, bohudík to nejsou všichni, dobře že znám pouze tyto případy a dobře že moji přátelé a známí z okolí Prahy se heslem ,,Dobrá voda ze záchoda” rozhodně neřídí… nebo o tom minimálně nevím 🙂

A přiznejte se: Kdo z vás by si to moc rád dal, a komu z vás by se z takového obědu navalilo? – My jsme si tyhle specialitky užívali 🙂


Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky – Z cestování” – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Komentáře

Ikona diskutujiciho Anub 2012-07-25 03:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nejlepší "pro mě" je tahle chobotnička smažená v trojobalu a s hranolkama, to je prostě bomba, kvůli který jsem tam schopný jet, ale toto na obrázku mi připomíná něco podobného z jedné pražské restaurace, kde měli tyto chobotničky s houbovou omáčkou, libovka…:))

Ikona diskutujiciho Satine 2012-07-25 06:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak tam bych asi neusnula, taky mě probudí sebemenší hluk. Ale je pravda, že člověk si časem zvykne. A ti Pražáci mě dostali. :D Jinak tu chobotničku bych možná ochutnala, ale nevypadá moc lákavě. Avšak může být dobrá.

Ikona diskutujiciho Pavel Topič 2012-07-25 07:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Blee.. To vypadá jak chobotnice, či co. To by nedopadlo dobře.

Ikona diskutujiciho Kecal 2012-07-25 09:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zkus někdy jet do Chorvatska v sprnu, dozrávaj tam fíky a roste to tam všude jak plevel :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2012-07-25 09:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Chobotnice na oleji. – Koupená přímo od rybáře. Taková hužva. Bylo to dobré, ale ryby mi v těchto podmínkách sedly víc.

Ikona diskutujiciho Alue 2012-07-25 09:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Mně fíky nechutnají… Ale hezky voní.

Ikona diskutujiciho K.L. 2012-07-25 10:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jaká homeopatika jsou proti cestovní nevolnosti?

Ikona diskutujiciho Alue 2012-07-25 12:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Dělám si vlastní s frekvencí kinetoza.

Ikona diskutujiciho Myší královna 2012-07-25 12:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já bych takovou ohavu zjistila. Chobotničky znám jen ty maličké ze salátu.

Ikona diskutujiciho Babe 2012-07-25 16:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

('člen sedíce v křesílku' -íce je koncovka pro přechodník v množeném čísle, správně by to mělo být 'člen sedě v křesílku')

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2012-07-25 17:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak proč si teda ti lidi z Prahy hrajou na mega velkoměsto, když pijí vodu z hadice, která se strká do septiku? To bych neudělala ani já, ať jsem ze sebemenší vsi. Takoví nehygyenici

Ikona diskutujiciho K.L. 2012-07-25 18:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: A napsala by jsi prosím někdy článek s návodem jak je vyrábíš? Já bych to taky zkusil.

Ikona diskutujiciho Alue 2012-07-26 10:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: To je zbytečná práce. Nemáš ten přístroj a nemáš na něj peníze, protože není levný, nestojí korunu padesát.

Ikona diskutujiciho Eileen 2012-07-26 10:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ty chobotničky vypadají na talíři dobře, ale nejsem si jistá tím, jestli bych je dokázala strčit do pusy. Vždy jsem se tomu vyhýbala :D Mořské plody ráda mám, ale s chobotničkama mi to nějak nejde :D

Ikona diskutujiciho Blue 2012-07-26 12:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Konečně slovo do pranice a uvidíme Tě možná i v Praze ;-) Jinak poměr Pražáků a lidí odjinud je v Praze tak 20:80, takže už ani nevím, jestli za chvíli bude Pražák existovat :-) Tímpádem si myslím, že se většinou strefujete do vlastních řad ;-) Chobotnička vypadá krásně jedle.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek