Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Je kartička od tm stejně silná jako tvůj krystal? Dá se to porovnat?
Původně se předpokládalo, že krystal nebude tak silný jako karta, ale postupnou praxí jsme zjistili, že nejde vyloženě o sílu, ale o způsob, jakým daná věc působí. Není to pouze moje zkušenost, prakticky jsem se na tom shodla s lidmi, kteří stejně jako já mají možnost kombinovaně používat oboje, že obě věci jsou velice silné, ale každá působí trochu jinak. Obě konstruktivně, ale to jaký přesně mají na člověka vliv, záleží na povaze daného problému, který ten člověk řeší. Spoustu věcí mají tyto dva předměty společné, jinde zase jedna věc zabere a ta druhá ne nebo jedna zabere trochu a druhá skvěle.
V podstatě by se dalo říct, že jeden výrazný rozdíl mezi kartou a krystalem je v tom, že karta je více širokospektrální, protože obrací látky jedovaté na látky pro tělo přirozené. Neutralizuje jedy. To je jedna věc, kterou krystaly nedělají…
Já jsem zaznamenala velký rozdíl ve spánku. Zatímco karta působí velice stimulačně (většinou se z ní rychle přebiju nebo mě neustále tahá ven z těla), energetický krystal mi naopak pomáhá dobře a klidně spát s tím, že mám barevnější a příjemnější sny, ale není tak razantní, že by mě neustále někam táhnul. V podstatě se s ním líp vyspím, zatímco karta mi způsobuje prakticky instantně výlety. Což není vždy tak úplně můj záměr a někdy je to nepříjemné, že ji fakt musím dát od sebe, abych přestala astrálně cestovat a normálně klasicky usnula… Je tam rozdíl i ve výrobě. Zatímco karty jsou dovezené a jedna je jako druhá, krystaly vznikají postupně po jednom a jejich sílu lze regulovat. Takže je možné vytvořit slabou variantu (tu vůbec neprodávám), středně silnou (to je teď na e-shopu) a extra silnou speciálku. To je ten velký, co nosím já. Středně silné se kartám hodně podobají svými vlastnostmi, ale karta má více možností využití a jak už jsem psala, její energie je razantnější a pronikavější, zatímco krystal je jemnější. Těžko se tedy vyloženě říká co je silnější, spíš že ta energie je trošku jiná a trošku jinak pracuje. Když se zeptám svých přátel co oboje používají ,,Co jim připadá silnější“, říkají ,,je to jiné, každou věc používám jinak“.
Já osobně nosím víc svůj velký krystal, protože je pohodlnější, vypadá krásně (nemusím ho schovávat pod tričkem) a nemá takovou tendenci mě přebíjet. Kartičky si beru spíš na konkrétní problém, když mě něco bolí, nebo když vím že půjdu někam, kde to fakt nebude dobré. Prakticky to střídám, podle toho co zrovna potřebuju vychytat.
2. Takže s krystalem by také někdo mohl mít problém držet déle v ruce? Já to nezkouším, nikomu ho nepůjčuji.
Když se vrátíme zpět k již probranému tématu, tak jak jsem psala v minulých dotaznících: Destruktivním lidem se dělá z konstruktivní energie zle. Takže ano, stejně jako u karty, může i energetický krystal působit jako vstupní prověrka, když chcete vědět, co je dotyčný zač. Dát mu to do ruky a čekat, co to s ním udělá. Jeslti to hne dpustí, nebo podrží déle.
Mnohdy nemusí být vjem fyzický, ale člověk to kolikrát nechce pustit z ruky, cítí se s tím nějak dobře, ale neví konkrétně proč. Pak víte, na čem rezonuje. Ale nemyslím si, že jsou takové prověrky s krystalem vyloženě nutné, nejlépe poznáte destruktivního člověka podle toho, jak působí na vás a jak se cítíte po setkání s ním. Prověrka se však dá použít jako pojistka, když to chcete vědět jistě a nejste si jistí, jestli něco vaše vnímání nezkresluje, nebo si jenom něco nechcete přiznat.
3. Myslíš, že je při poznávání a získávání správných vědomostí a vytváření úsudků vždy důležitý černobílý přístup? To znamená- buď je to prospěšné anebo škodlivé, správné anebo nesprávné… (… konstruktivní anebo destruktivní…) a nic mezi tím? …Sákryš, asi si odpovím sám 😀 (-když už jsem to načal-) myslím, že určitě ano.
Myslím si, že černobílý pohled na lidský svět není dobrý, protože člověka odděluje od ostatních a staví mu to zábrany k pochopení lidského jednání, slabostí, chyb a kotrmelců. Včetně těch svých… Lidská psychika, její příběh a důvody k určitému jednání jsou jen velice málokdy černobílé a skoro nikdy není možné je plnohodnotně soudit, když nejsme v jejich kůži. Často jsme pak i krutí sami k sobě, kdy na sebe stavíme nějaké konstrukce o tom jací správně máme být a když je neplníme, trestáme se za to neláskou, místo abychom se přijali jako člověka mnoha tváří… a barev. V radosti i smutku, v úspěchu i chybě, pořád jsme to my… Ve vztahu k druhým lidem můžeme maximálně posuzovat, je-li náš vztah s nimi zdravý či nezdravý / jestli je nám s nimi dobře a podle toho si vybrat společnost. Ale málokdy je lze dělit na černé a bílé, většina se pohybuje ve složitém mezispektru, které se postupně mění… No a pak záleží na nás, jaké máme nároky. Někomu nevadí pěstovat vztahy které jsou funkční ,,tak napůl“ s lidmi kteří jsou ,,dobří tak napůl“. Mně osobně to třeba vadí, takže neberu nic, co je ,,tak napůl“, beru prostě to co je dobré a snažím se pěstovat vztahy jenom tam, kde vidím, že je konstruktivní rozvoj, abych neztrácela čas a snahu někde, kde to nemá smysl. Ale to už je otázka mého svobodného výběru a volby, které se nemusí shodovat s pohledem jiných lidí.
Když si to vezmu kolem a kolem, i pád na hubu je svým způsobem pohyb dopředu a každá zlá zkušenost mě něco naučila. Asi ne vždy úplně něco veselého, ale když se člověk umí poučit ze své minulosti, nebo svých chyb, je pak schopný lépe tvořit svoji budoucnost, kde se bude vyvarovat nefunkčního postupu. Bojíme se dělat chyby, ale chyby jsou přirozená součást učení se a vývoje. Každý z nás se několikrát utne, než pochopí jak se to dělá správně… ale to už odbíhám někam jinam.
Takže černobílý pohled na co? V čem? Pokud se bavíme o energiích, či o rezonanci, symbolu, kódu, nebo o nějaké konkrétní metodě, je potřeba si neustále uvědomovat, že z pohledu Vesmíru, má vše konkrétní energii a otázka pravdy není otázkou našeho názoru a úhlu pohledu. Tam je pravda jen jedna a rozhodně se vyplatí ji hledat a nalézt… Proto je velice důležité znát zákonitosti, na jakých funguje celý mechanismus tohoto Vesmíru. Když ty principy chápeme a umíme aplikovat prakticky, potom nemáme problém odlišit destruktivní od konstruktivního a dobrou metodu od černé magie. Stačí si většinou dát A a B dohromady a nemusíme se přitom na nic dívat černobíle, stačí shrnout dostupná fakta. Pokud se nemáme čeho chytnout, bývá dobré počkat a nedělat unáhlené závěry nad něčím, co neznáme.
Z pohledu energií, a energetického působení, se energie dělí na životadárnou a smrtonosnou, přitom obě mají v přírodě svůj účel i zastoupení, tudíž ani ta smrtonosná není zlá, pokud plní svoji funkci správně, to znamená například rozklad zemřelých organismů… ,,Špatná“ je destrukce tam, kde by působit správně neměla. (nemoci, rozbitá psychika, černá magie, elektrosmog… to jsou všechno destruktivní děje, v přírodě zcela nepřirozené)
Ale pokud bychom se bavili o životě a snažili se černobílým pohledem soudit druhé lidi nebo sami sebe, naděláme si tím víc problémů než užitku. Většinou totiž dojdeme na to, že je všechno jinak.
Tajemství úspěchu podle mě není o černobílém pohledu na všechny věci a striktním dělení, ale je to o flexibilitě a propojování souvislostí. Nesnažit se narvat kolečko do otvoru na čtvereček a vždy rozlišovat, kdy aplikovat vhodný přístup na danou tématiku…. Tahle otázka je položená natolik nekonkrétně, že se na ni nedá odpovědět jinak, než všeobecně.
Je samozřejmě výhodné si v hlavě třídit co je a co není dobrý nápad, protože nám to pak usnadní protloukat se efektivněji bludištěm našeho životního příběhu. Čím více posbíráme platných dat, tím lepší je naše navigace bludištěm a menší možnost realizace životních kopanců, které už nedokážeme nikdy napravit.
A konečně se dostávám k závěru: Cesta černobílého přístupu ke světu je cesta velice logická a ta se vždy může zmýlit, protože i když si myslíme, že máme všechna fakta, nemusí to tak být. Je výhodné ji použít pro zjednodušené opsání složitých jevů, ale neaplikovat jako mezek všude a na všechno. Jediná cesta, která nás nikdy nesvede ze správné koleje, je cesta lásky, srdce, pochopení, a intuice. Když se zeptáme sami sebe a svého srdce jaký z toho máme pocit, co nám to přináší, odpověď vždy dostaneme. Jestli ji vyslechneme, už je na nás.
4. Důležitý dotaz 😀 máš ráda, když se českým způsobem skloňuje tvé jméno Alue? (vidím Alui, souhlasím v tom s Aluí…) 😀
Nevím jestli to mám ráda, nebo nerada, nepřemýšlím nad tím. Vím že to není normální jméno, je to neobvyklý pseudonym který spoustu lidí zmate, takže pro to mám pochopení. Když se mě někdo zeptá jak mi má říkat a jak mě má skloňovat, řeknu ,,Říkej mi klidně Ali jako bych byla Alena“ a je po problému. Nejjednodušší je to jméno vůbec neskloňovat, protože stejně není české. Kdyby to bylo tak, že bych se někdy usnesla a vybírala si pro sebe cíleně nové jméno, určitě bych vybrala něco méně neobvyklého, ale fakt je takový, že jsem si to jméno nevymyslela, ale objevila jsem ho, bylo mi předáno a tak ho beru. Jediná věc, která mi asi fakt vadí, není o tom jestli někdo nějak divně naskloňuje ,,Aluí“, ale spíš když nahradí skutečné jméno které používám za křestní jméno které nepoužívám. Teď už je to devět let co používám křestní jméno pouze při styku s úřady a na jiné druhy nedůležitého papírování, nebo nákupů zboží, ale nevnímám ho jako součást své identity a když mi tak někdo řekne, mám jednak pocit že mluví na někoho jiného a ne na mě a zároveň mě zamrzí, že nerespektuje to, jaké oslovení je mi příjemné a s jakým se cítím dobře. Jakoby křestní jméno byla nějaká moje imaginární matrixová vypůjčená identita, co se mnou nemá nic společného, zatímco Alue je identifikace mé bytosti… Myslím si, že každý člověk na světě by měl mít právo cítit se dobře se svým jménem a nechat si tak říkat, bez ohledu na to jestli ho má nebo nemá v papírech. I já to respektuji u svých blízkých, neříkám jim jménem, která nemají rádi.
5. Má nějaký vliv rituál u promocí kdy studenti musí přísahat, že budou své vědomosti nabyté při studiu používat pro dobro atd? Samotný text přísahy mi nepřijde až tak destruktivní, ale ještě se u toho musí sáhnout na takové podivně vyhlížející žezlo(nevím jak se to teď přesně jmenuje). Předem děkuji za odpověď.
Zatím kde jsem byl (nebo byl přímo promovaným studentem), tak to vypadalo velice podobně. Akorát zrovna dnes, kde jsem byl na promoci mé blízké osoby, tak dávali prsty přímo na to žezlo, my dávali ruku jen na to žezlo a taky vypadalo trošku jinak. Nevím už jak tehdy, ale dnes po tom aktu přísahy řekl něco ten co to vedl něco nejspíš latinsky, znělo to jak nějaké zaklínadlo. Podívej se na youtube na nějaké promoce, je tam toho dost. Co mě třeba udivilo na mé promoci, tak já to slovo přísáhám ani neřekl, někteří studenti se během přísahy dívali jinam než jsme se měli dívat. Ten co to vedl to dokonce poté zmínil, že všichni studenti to neudělali jak měli, tak že neví jestli to vůbec může brát, že jsme to splnili, no ale vzal to teda. Na tom mě zarazilo proč to tak řeší, myslel jsem že to je jen takové divadélko pro rodiče a známé a to mě tehdy nahlodalo jestli to fakt není nějaký rituál. Takhle například vypadá promoce na škole, kde jsem byl(já byl jiný ročník, tady nejsem, ale vypadalo to stejně) https://www.youtube.com/watch?v=K9DKmZeaZ28 začíná cca od 3. minuty
Údajně (tohle není můj názor, jenom říkám k čemu jsem se zatím dostala, názor si na to udělejte sami) je to něco jako konečný slib systému. Školní systém je nastavený tak, aby tvořil lidi stejně ,,vzdělané“ podle určitých osnov a tak si z nich vychovával poslušné ovbčany, kteří do systému zapadnou dle daných požadavků a nebudou rejpat do něčeho, co pro systém není pohodlné.
Mladí lidé mají tendenci (a to říkám s plným vědomím toho že jsem sama mladý člověk a střílím si do vlastní řady) myslet si, že sežrali všechnu moudrost světa a úspěšné vystudování určitého oboru u nich často způsobí záklopku vědomí. ,,Já jsem king, protože jsem vystudoval tohleto, teď jsem expert a nikdo mě nemá co poučovat, protože já tomu rozumím, mám na to papír a oni ne“. A tato záklopka z nich jednak dělá produkt, který systém chce, druhak u nich způsobuje uzavírání vědomí, kdy se člověk zasekne v případě, že se setká s něčím, co je jinak, protichůdné. Jeho vědomí je zakonzervované a jede pouze po určité koleji, nové směry vypouští. Nezjišťuje, jestli náhodou protichůdný pohled nemůže být lepší nebo správný, jestli se nemýlí. Tím, že má diplom, se domnívá, že jistota a podložená pravda je na jeho straně, prakticky že má na to patent… Promoce je taková poslední třešnička na celém dortu. Je to poslední slib, že budeme správná konzerva 🙂 Zajímavé je, že to ,,žezlo“ na které se sahá, má různé podoby. Někdy je tam lev, někdy šišinka…
A aby se někdo náhodou neurazil, samozřejmě se sluší dodat, že ne všichni mladí lidé jsou stejně máklí a je naopak mnoho těch, kteří nepodlehnou tlaku, nenechají se převálcovat svým egem, ale zachovají si pokoru a vědomosti nabrané během studií použijí k dalšímu rozvoji a dalšímu bádání. V takovém případě jim někdy právě znalosti zde nabrané pomáhají k hlubšímu porozumění tématice, i když si postupem času přijdou na to, že řada věcí funguje jinak.
6. Ahoj Alue, nevíš náhodou něco o velrybách? Proč se třeba hromadně občas vyplaví někde na pláži? Vím, že jsou vysoce inteligentní bytosti a pochybuji, že to udělají omylem. Četla jsem vícekrát na internetu, že je to z jiného důvodu, ale nikdo neví pořádně z jakého. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli náhodou něco o tom nevíš. Zrovna dneska jsem se dočetla, jak se na Novém Zélandu vyplavilo takhle 600 kulohlavců. Odmalička, když slyším zprávu, že někde uvízly velryby, tak se mi hned chce brečet.
Velryby a delfíni jsou velice citlivé bytosti, jejichž navigační systém matou lidé svými vynálezy. Nejčastěji jsou to navigační zařízení lodí a jiné druhy podvodních radarů. Údajně jim způsobuje problémy i HAARP. Nevrhají se na břehy proto, že mají deprese a chtějí se zabít. Dělají to proto, že jsou zmatené a myslí si, že plavou někam jinam.
Ale lidé na to postupně už přicházejí. Můžu uvést citaci z jednoho článku, který jsem náhodně našla, i když tam shrnují více teoretických variant proč se to děje:
Sonar je podvodní obdobou radaru: vydává ultrazvukové vlny, které se odrážejí od překážek v moři a pomáhají tak odhalit tvar mořského dna i cizí lodě. Zatímco člověk sonar prakticky nevnímá, pro zvířata jako velryby jde o ohlušující údery.
Mořští biologové potvrdili, že delfíny mohou silné sonarové vlny dokonce ohlušit, musí však být poměrně blízko zdroji. (zdroj)
7. Jaroslav Dušek často mluví o tom, že moc myslíme a přemýšlíme. Ty v tomto taky třeba vnímáš něco podobného, jako on? Já mám totiž spíš pocit, že málo lidí skutečně myslí nebo přemýšlí.
Já Jaroslava Duška naprosto miluji, moc si ho vážím, ale taky úplně se vším nesouhlasím. To asi ani není možné, neexistují na této planetě dva úplně stejní lidé, kteří by se shodli úplně ve všem. Je to normální… 🙂
Otázka trochu je, jak to Jarda mohl myslet. Záleží na kontextu toho výroku… Jsou situace, kdy by se opravdu člověk měl umět zastavit a neanalyzovat pořád všechno logicky. Naopak by si měl v klidu sednout, potichu a v klidu si situaci prodýchat, nebo ,,procítit“ (jak se dneska populárně říká) a zeptat se svého srdce a svého vnitřního spirituálního radaru, jakým směrem se vydat.
Mnohdy odpověď a rozhodnutí nelze najít v logické analýze, to jsou situace, kdy nám chybí fakta a data k plnohodnotnému vyhodnocení situace. Například jsou to rozhodnutí o věcech budoucích. Někdy můžeme logikou odvodit jak se věci budou vyvíjet, protože jsme zkušení a tématice dobře rozumíme. Jistota tam však není a pokud cítíme, že těch vědomostí a zkušeností není dost na to, abychom si mohli být jistí svým stanoviskem, je lepší o věcech nepřemýšlet, ale začít je cítit. Jsme společnost velice orientovaná na logiku a mnohdy zapomínáme, že nejsme jen analytické, ale také emoční, spirituální a intuitivní bytosti. Měli bychom v tom umět najít rovnováhu. Často právě ve chvíli, kdy nějaký problém nebo otázku opustíme, přestaneme složitě analyzovat a jenom si ji procítíme v srdci, můžeme přijít na věci, na které bychom nikdy logicky nepřišli.
Jinak obecně, když ten výrok vytrhneme z kontextu, s tebou souhlasím. Také mám pocit, že my lidé máme tendenci jednat hodně zautomatizovaně, ani ne citově, ani ne logicky, prostě návykem, programem. Aniž bychom si věci uměli pořádně rozebrat, ať už logicky, či citově. Jsme hodně nevědomí a děláme věci automaticky, aniž bychom se zeptali sami sebe, jestli je tohle skutečně to co chceme, jestli nás dané chování skutečně vyjadřuje, jestli je to pro nás žádoucí. Někdy je těžké nenechat se zblbnout programem stáda ,,dělá to většina, takže to musí být správně a já to tak budu dělat taky“, ale když je člověk vědomý a přistupuje k životním otázkám bystře a s rozvahou, vždycky se mu takový přístup vyplatí. A ten vyžaduje, abychom o věcech hodně přemýšleli.
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Píšu teď fantasy knihu(kterou se cítím právěže povolaná…
-Nirvana Musel jsem si dát na žaludek 6. stonků…
-.lak To je právě ono astreji, to jsou ta…
-Alue K. Loskotová Když jsem včera jel autobusem z lázní, přicházely…
-astrei swingař