Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. V aktuálnom školskom systéme mi príde nešťastné, že všetci učitelia sú rovnako hodnotení – tí, ktorí poriadne „neučia“, do práce chodia znechutení a iba si odsedieť vyučovacie hodiny, a naopak tí, pre ktorých je práca zároveň i poslaním, sú kreatívni, obetaví a nadšení. Napadá Ti, ako by sa toto mohlo zmeniť?
Existují alternativní školy, kde žáci hodnotí své učitele podle toho, jak jsou s nimi spokojení. V takovém systému by určitě nebyl problém odstupňovat podle tohoto hodnocení (s přihlédnutím k výsledkům) učitelský plat. Ale nemůžeš aplikovat tyto nové metody na zastaralý systém z dob Marie Terezie. Dokud bude daná škola (ne)fungovat postaru, není naděje na výrazné zlepšení.
2. Ktoré školské predmety by si rozhodne mladým pridala do rozvrhu a ktoré zrušila? (resp. preniesla do kategórie voliteľných)
Z toho co jsem zažila já na školách za předměty, mi všechny připadaly rozhodně podstatné, podnětné a nerušila bych žádný. Akorát že jeden předmět byl většinou přínosný pouze pro určitou skupinu dětí, zatímco zbytek to jenom naprázdno proseděl.
V mém případě přestala dávat matematika smysl od osmé třídy nahoru, kdy se začínají brát písmenka. Od té doby už jsem si prakticky nic neodnesla a jenom jsem se snažila dostat normální známku z testu. Fyzika a chemie byly pro mne od začátku úplná ztráta času. Nosila jsem jedničky, protože učitelé byli hodní a benevolentní, ale všechno jelo na taháky, vůbec mi to nelezlo do hlavy a když se mi podařilo jednou něco naučit, neuměla jsem to aplikovat a za pár dnů už jsem to stejně nevěděla. Dneska si nepamatuju absolutně nic a je to škoda, protože jsem ty hromady času mohla vrazit do něčeho hodnotného, co mě bavilo… Teoreticky by se nějaké úplné základy daly přikázat povinně, aby alespoň člověk věděl, co to je atom nebo periodická tabulka prvků, ale vyšší úrovně bych nechala dobrovolné. Protože když jste nadaní na jazyky, prostě tomu nerozumíte a je zbytečné se nad tím trápit.
Diskutabilní je tělocvik a výtvarka. U tělocviku je problém v tom, že – jestli máte opačnou zkušenost dejte mi vědět, ale ať jsem dostala kohokoliv, tak to bylo vždycky stejné – tento předmět prakticky nedostává péči a je brán jako nějaká vycpávka. Děti dostanou učitele, který je tlustý, líný, necvičí s nimi a nerozumí tomu. Vůbec tedy není kompetentní učit daný předmět a protože většinou vypadá sám jako brambora, vůbec děti k pohybu neinspiruje a nemotivuje. Sotva ovládá základní rozcvičku, když je hodně líný tak nechává rozcvičku na nějakém žákovi ať předcvičuje, prožene vás párkrát po hřišti a to je všechno. A podle mě je to totální ztráta času, protože děti by se v tělocviku měly učit lásce ke sportu, měly by vědět v čem je pohyb zdravý, přínosný a proč je potřeba se hýbat, jak správně protahovat svaly před a po cvičení, klidně základy sportovní masáže, měly by se učit správnou techniku běhu, kliku, dřepu, nebo i šplhání. Nebo druhy cviků a sportů, který trénink je na co efektivní, jak funguje a jak dlouho je potřeba ho dělat aby se mělo dělo. Prevence proti zraněním, jak to nepřehnat a nezmrzačit se… U nás vždycky děcko vyskočilo na tyč a když pořádně nevědělo jak se to dělá, nikam nedolezlo a dostalo trojku, přitom by ho to učitel měl učit a sám mu to i ukázat. Jak vás může hodnotit někdo, kdo tam sám nevyleze??
Co vás může o sportu naučit stará obtloustlá paní, která neudělá ani jeden dřep a zatímco vy běháte po hřišti jako pitomci, ona sedí na lavičce a zdálky na vás občas křikne, nebo jde na půl hodiny na kafe a nechá vás tam úplně samotné? U nás učitelé na tělocvik totálně kašlali, na program i na nás kašlali a nic nás nenaučili. Když se něco dělalo na známky, protože to bylo v osnovách povinně, tak jste to jednou udělali naostro a nikdo vás předem neučil, jak se to vlastně dělá. Já to měla dobrý, já chodila do gymnastiky, pohybovek a karate, tak jsem všechno uměla, ale kdo to štěstí neměl, prostě to neuměl a byl za jelito. Jak někdo může udělat hvězdu na jedničku, když se to neměl od koho naučit? Nemůže… kdyby tělocvik učili lidi co fakt cvičí (nemusí to být školení lektoři ale prostě se tomu aktivně věnují a rozumí tomu), tak by mohli být pro děti nejenom skuteční učitelé, ale i vzor, který by je motivoval k pohybu a sportu. Takhle se tam děti jenom plácají, běhají za míčem, trochu se vyblbnou a to je všechno.
U výtvarky je zase problém, že je přínosná pouze pro nadané dítě. To je obvykle 1-2 z celé třídy. Takže většinou celá třída trpěla, všichni znuděně plácali štětcem po papíru a těšili se až bude konec, jenom já vzadu nadšeně řádila… Takže ten předmět byl celý jenom pro mě, zatímco zbytek ztrácel čas.
Kdybych mohla zvolit nějaký předmět navíc, co by se zařadil do osnov, bylo by tam něco jako základy psychologie. Od malička by se děti učily jak se mít rád, jak se vyrovnat s pocity méněcennosti a se svým tělem, jak léčit traumata, jak si poradit se vztekem, jak dobře vycházet s druhými lidmi, jak být asertivní, jak řešit konflikty, jak rozpoznat manipulaci, vydírání, šikanu, jak řešit krizové situace, jak se pozná dobrý kamarád od falešného, jak být dobrý kamarád, jak rozpoznat toxický vztah… Že existují různé povahy a jejich charakteristiky, co je pro jakou povahu typické, jak se pozná, jak s ní pracovat, jak se s ní smířit, jak ji respektovat, jak ji rozvíjet. Dělaly by se všelijaké zajímavé testy a hry na probírané téma… Protože jsou to moc důležité věci pro život, spousta lidí to nezná ani v dospělosti a mnoha dětem by tohle mohlo velice usnadnit pubertu, dětství a celý život do budoucna. Samozřejmě by tam musel být velmi dobrý učitel, který by měl u dětí důvěru.
Jako další bych zařadila předmět, který by učil člověka jak přežít v matrixu praktickým, reálným způsobem. Nevím jak by se to mohlo jmenovat, ale bylo by to třeba o tom, jak si správně vybrat auto, jak si spočítat jestli je daná půjčka a hypotéka výhodná a nebyla to lichva, jak správně hospodařit s penězi, ale i takové základnější věci jako jak se vyplňují všelijaké papíry na úřadech a na poště, jak se vyřizují nějaké konkrétní doklady, jak funguje pojištění tady i v zahraničí, co je kdy potřeba vyřídit, kdy a jak se platí SIPO, inkaso… Protože takhle děti vyjdou ze školy a jsou totálně nepoužitelné v těchto věcech. My jsme se třeba na základní škole učili jenom to, jak se vyplňuje podací lístek na poště a jak se píše adresa na dopis. A to je žalostně málo. Spousta dospělých lidí pak neví jak funguje zdravotní a sociální pojištění, neumí si vyplnit na poště ani složenku a neví jak se mají pojistit při cestě do zahraničí… Byl by to zkrátka praktický předmět, takový o kterém zpívá Boyinaband ve své slavné písničce Don’t stay in school. Takový předmět, který by z vás udělal použitelnou, samostatnou jednotku, abyste si poradili v dospělém životě.
Don’t stay in school
https://www.youtube.com/watch?v=8xe6nLVXEC0
Také bych přidala předmět, který by člověka učil jak zdravě žít, mohl by se jmenovat Životospráva. Byl by hlavně o stravování. Jak jíst abychom byli zdraví, jak fungují živiny v těle a jak si určit jejich správné množství, jak si vybrat kvalitní jídlo, jak fungují éčka v potravinách. K čemu jsou jednotlivé vitamíny, aminokyseliny, co se z nich tvoří a jak to pak funguje v těle. Přidala bych do toho i kosmetiku, aby děti věděly co jsou to parabeny, parafín a silikony. Jak se vyznat ve všelijakých symbolech a značkách na etiketách. A měl by to být základní předmět, že by jeho základy absolvovali všichni. To platí i pro další dva výše zmíněné přidané předměty.
Kdybych do takové školy chodila já a mohla si vybrat co a v jaké míře budu studovat, tak bych si vyhodila pryč dějepis, chemii, fyziku, pokročilou matiku, pozdější zeměpis a dokonce i občanku. Nevím, jestli jsme jenom měli blbé učebnice, ale z občanky jsem si vůbec nic neodnesla, ani jsem tomu nerozuměla. Místo toho bych si přibrala tři výše zmíněné předměty navíc a kdyby ještě byl čas, tak bych si k angličtině hned od prvního stupně základky přidala ještě jeden nebo dva cizí jazyky. Němčinu a ruštinu, nebo francouzštinu. Byla bych tak zaměřená na humanitní a společenské vědy, zdravý životní styl a hlavně jazyky. Které mi vždycky šly a které jsem studovala s nadšením. Tak bych svůj čas ve škole maximálně využila a i by mě to tam bavilo. Veškerou frustraci, smutek, stres a pocit ztrácení času ve mě totiž vyvolávaly právě ty předměty, které bych si jinak vyhodila, protože mi nic nepřinesly. Za tu dobu jsem se místo toho mohla naučit další dva jazyky.
3. Spomenieš si na situáciu, kedy si bola naposledy nahnevaná a bol to právoplatný hnev, ktorý bol v onej chvíli zrejme najlepšou možnou reakciou?
Jestli je to myšleno v tom smyslu, jestli existují situace, které člověk dokáže v životě vyřešit nejlépe tím že se naštve, tak za sebe říkám, že ano. Že jsou dokonce situace, které vyřeší jedině násilí. Ukázkový příklad je školní šikana. Jednou se mě dokonce pokusili nějací kluci znásilnit na koupališti. Já jsem hodný mírný a klidný tvor, ale když se mě někdo v minulosti pokusil utlačovat, udělalo se mi červeno před očima, chytla jsem berserk a udeřila jsem dřív, než agresor vůbec něco stihl. Ten moment překvapení, kdy zdánlivě klidný introvert tvrdě udeří a vůbec se nebojí, byl vždycky moje nejlepší tajná zbraň. To mě opakovaně uchránilo před šikanou, před fyzickými útoky primitivních spolužáků a i před zmíněným problémem na koupališti. Srazila jsem jejich šéfa k zemi pořádnou fackou a zbytek se rozutekl… Dokud jsem se snažila o dialog, nic to neřešilo, jenom se situace zhoršovala. S debilem se prostě nedomluvíš.
Vždycky říkám, že se všechno dá vyřešit v klidu a taky řeším věci v klidu. Ale to spíš platí na obecné střety názorů a zájmů mezi dospělými. Pokud tě někdo fyzicky ohrožuje, je nejlepší rychle tasit zbraně a udeřit jako první, protože nejlepší obrana je útok a když někomu jednou dovolíš aby ti ublížil, příště se vrátí znova a bude to ještě horší… Mohla bych o tom napsat článek, nebo dokonce i sérii. Jak se bránit ve škole šikaně, jaké jsou nejlepší metody a jak správně pracovat s momentem překvapení, který vezme útočníkovi sílu a obrátí situaci ve prospěch šikanovaného. Mám pocit, že to na internetu nikde není.
Jinak spravedlivý vztek mám poměrně často, ale pracuju s ním konstruktivně. Na nikoho neřvu, většinou zaujmu asertivní stanovisko a snažím se o věci mluvit. Když má protistrana záchvat nesvéprávnosti, odejdu a vrátím se, až když se uklidní.
4. Myslíš, že za stiahnuté piesní z internetu by sme si mali platiť a sťahovanie zdarma by sa malo považovať za piráctvo?
Já nevím. Je spousta interpretů, kteří třeba dávají svou hudbu na internet sami, zadarmo a nijak jim nevadí, když si ji stáhnete, od toho ji přece tvořili. Ale kolikrát jsou to předělávky od jiných autorů nebo z filmů, tak je otázka, nakolik mají autorská práva. A pak jsou takoví, kteří to mají jako obživu, ti chtějí zaplatit a jejich hudba je na netu bez jejich souhlasu. Jenomže paradoxně tím že si zadarmo poslechnete dobrou písničku od nějaké skupiny, vás to pak navede hledat jejich další hudbu, koupit si tričko, přijít na koncert atd. Já prakticky skoro všechnu hudbu, kterou miluji, našla díky internetu a kdyby tam nebyla, prostě o ní vůbec nevím.
Taky mě neskutečně žere, že když si koupím originál CD, tak já to nebudu poslouchat jenom v PC, já si to potřebuju natáhnout do mp3, abych to mohla poslouchat na cestách venku. Takže třeba u skupiny Nightwish je to tak, že mám v knihovně komplet jejich diskografii v originálech, ale jenom se mi na to práší a musela jsem si to postahovat na internetu, abych to mohla mít i v mp3 přehrávači. Kdyby to CD nemělo ochranu proti kopírování hudby, tak by asi i byla větší ochota si ty originály kupovat. Na co mi to CD je, když si ho můžu poslechnout jenom doma. A taky mě štve, že se ta hudba nedá prostě stáhnout do PC, že musíte pokaždé vytahovat originál z obalu a strkat ho do mechaniky. Já si chci namixovat svůj playlist, nebo jenom dvakrát kliknout do iTunes a mít svou hudbu hned k dispozici a nehledat ji v knihovně, kde že vlastně mám to správné CD. Je to zkrátka debilně vymyšleno.
Mohl by být na českém netu portál, kde se dají koupit komplet alba v el. formě za minimální poplatek a dalo by se platit i smskou, abyste nemuseli mít bankovní účet, nebo kreditku. Nebo mít předplacené peníze v tom účtu a stahovat si libovolně. Nějaké takové knihovny už na netu existují, ale jsou zahraniční a musíte mít kreditku a platíte v eurech. To nemám.
Bella’s Lullaby – piano solo
https://www.youtube.com/watch?v=Od-3oxpFWB0
5. Vím že to sem nepatří, ale zeptám se. Alue, mužu se zeptat zda-li je pravdou, že hudba ovlivnuje i rysy v obličeji?
Každá hudba je určitá rezonance a rezonance je energie. Takže když se dlouhodobě systematicky vystavuješ nějaké hudbě, vystavuješ se tím i její energii a tato energie tě ovlivňuje. Takže může ovlivnit i to, jak budeš po letech vypadat. Ale není to otázka pěti poslechů jednoho cédéčka 🙂
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Píšu teď fantasy knihu(kterou se cítím právěže povolaná…
-Nirvana Musel jsem si dát na žaludek 6. stonků…
-.lak To je právě ono astreji, to jsou ta…
-Alue K. Loskotová Když jsem včera jel autobusem z lázní, přicházely…
-astrei swingař