Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze… Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Nevím jestli otázka do dotazníku nebo spíš na samostatný článek/sérií článků: Jak je to se sny a s dimenzemi? Ve spánku se „vtělujeme“ pouze do nehmotných dimenzí, nebo i hmotných? Může se někdo z jiné dimenze v jeho spánku (pokud tam spánek vůbec mají) „vtělit“ sem? Co se stane s duší bytosti do které se vtělí agent? Těch otázek je dost a myslím, že by to byl zajímavý článek a určitě nejsem jediný kdo by si v tom rád udělal jasno. Děkuji.
Předně musím upozornit, že nejsem expert na všechny vyšší dimenze a nemám patent na pravdu. Všechno co píšu na web o snech AC i LD jsou střípky nebo úvahy z mého soukromého hloubání, dloubání, moje zážitky a dedukce z pozorování. Nevím úplně všechno a myslím si, že je spousta věcí, na které my lidé ani nemáme kapacitu je plně pochopit. Čím víc toho vím, tím víc si uvědomuju, že vlastně nic nevím. A že mám pořád hromadu prostoru pro rozvoj, výzkum a sebevzdělávání.
Každopádně vezmu dotazy poněkud konkrétněji, abych tady jenom nelila omáčku kolem… Je těžké rozlišit, která dimenze je hmotná a která nehmotná. Každá dimenze, ve které se jako bytost objevíš, že ti jeví jako hmotná. Málokdy mají velice proměnlivý a jakoby ,,tekutý“ mazací charakter. Tvoje bytost nyní existuje zároveň v sedmi dimenzích. Vím, že se někdy ve snech můžeš přesunout do některé z těchto vyšších dimenzí. Ty jsi nyní, když čteš tyto řádky, v sedmé. Nejnižší, nejhrubší a nejhorší. Je to jenom jedna ze sedmi realit, které aktuálně prožíváš. Navíc – ale tohle je moje pracovní teorie – podle toho co jsem zažila to vypadá, že jsi schopen při změněném stavu vědomí nejenom procházet těmito sedmi dimenzemi, ale zároveň můžeš cestovat i jinam, do jakýchkoliv jiných dimenzí a světů. Pokud jsi na to dost schopný.
Je tato dimenze hmotná? – Když v ní jsi, tak se ti to tak zdá. Z jiného pohledu je hmotná jenom relativně a pro ty kteří v ní nejsou vtělení a nepohybují se v ní, hmotná není. Když se tvoje rezonance zvýší natolik, že začneš přestupovat o jednu dimenzi výše, hmotný svět který kolem sebe teď máš, ti začne mizet, pro lidi zde přestaneš být viditelný a můžeš procházet hmotou. – TUHOST VŠECH MATERIÁLŮ JE RELATIVNÍ!
Je to jenom nějaká úroveň bytí. Stejně je to s vyššími dimenzemi. Jsou sice jemnější a platí tam jiné fyzikální zákony, ale když jsi v nich, vnímáš je hmotně. Přitom když jsi zde, tak je nemůžeš ani vidět, natož aby se ti mohly jevit hmotně. Výjimečně jsem se dostala do míst, která i když jsem tam strávila dost času, byla jakási tekutá a fyzikální zákony tam téměř nebyly. Pro astrál a pro fyzično platí jiná pravidla (což se můžete dočíst v knize Cesty mimo tělo), a když je znáte, můžete se tam dostat hodně daleko. Přesto člověk na startu hned neví která úroveň to je, takže i když známe pravidla pro astrál, stejně si musíme hned na začátku otestovat kde jsme, abychom se předčasně nevrátili. Takže jsou jemnější astrály kde krásně projdu zdí a zhmotním motýla, ale jsou i tvrdší astrály, kde vyletím proti stropu a místo abych jím prošla, bolestivě si narazíš šišku a musím si normálně otevřít dveře a chovat se skoro jako ve fyzickém světě.
Takže k první otázce: Definuj hmotný a nehmotný. Dimenze jsou zkrátka úrovně. Když jsi uvnitř, jsou skutečné. Když v nich nejsi, nevidíš je.
Jestli se někdo může přes sen dostat sem? Je to asi velice vzácné, ale jelikož jsou sny a cesty mimo tělo brány do jiných světů, určité riziko tam je. Psala jsem o tom v Zápisníčcích, kdy mi taková zkušenost přišla zprostředkovaně mailem od jedné paní a za pár dnů jsem to zažila i já sama na vlastní kůži. Paní ani nevěděla, že mi poslala varování, abych si dala ve snech pozor. Takže podle toho co jsem nedávno prožila, uznávám že je to možné.
Na cizí těla mají spadeno pouze nízké bytosti a démoni. Nikdy ne dobré a konstruktivní duše, nebo andělé. Pokud si člověk odtud něco dotáhne, je to vždy špatné… a proto je moc důležité znát způsoby a metody, jak se před nimi chránit a jak se případně očistit, pokud dojde k nějakému problému.
Obě zkušenosti si můžeš v zápisníčcích přečíst:
24.5.2017 (zdroj)
,,Moj kamos je prirodzene citlivy na duchovne veci, je to dobry clovek a co viem, vzdy bol a je otoceny „ku svetlu“. Ale pred par rokmi sa mu stala vec, ze vo sne vraj otvoril nejake dvere za ktorymi bola temnota a tak ich hned chcel zavriet, ale jeden temny duch stihol prejst a nalepil sa nanho, hovoril mi vtedy o tom, ze ma depresie, je muz cinu takze som mu uverila ked vravel, ze keby nasiel na povale povraz, obesi sa. Mrzi ma doteraz, ze som mu nijak nevedela pomoct, ale hlavne, ze to dopadlo dobre, pomohla mu svagrina, ktora tiez prirodzene vraj vidi „batohy“ na ludoch ale aj svetle bytosti. Vravela, ze sa to skerilo na nu a nejak sa im podarilo sa toho zbavit, celu noc z toho vracal, ake to bolo silne. Potom vravel uz len, ze uz teraz sa nicoho neboji, lebo presiel tym najhorsim. Pisem ti to preto, ze vravel aj meno tej bytosti, chcela som nato zabudnut, ale nejde to. Ide o tu bytost, o ktorej pises – Azazel.“
(Původně to byla reakce na tento článek o archandělech.)
4.6.2017 (zdroj)
,,Pamatujete si ještě na zápis z předchozího měsíce ze dne 24.5.? Byl o člověku, který ve snu otevřel dveře, ze kterých na něj vyskočila temná bytost a pak s ní měl problémy i reálně v životě. (Najdete ZDE, pokud jste nečetli.) Je to velice zajímavý poznatek, který potvrzuje, že sny jsou o pohybu v jiných dimenzích, že nejde jenom o nějaký nahodilý maglajz. A dveře jsou portály do jiných dimenzí. Když člověk ví, jak se to dělá.
Tak před cca týdnem se mi stalo něco podobného. Bylo to zrovna v té době, kdy jsem udělala několik kromů proti temným andělům, abych pomohla pár lidem od prokletí a ještě do toho jsem vydala ten článek s archanděly, prostě zaryla jsem do nich jak to šlo a pochopitelně za to byly následky. Dalo se to čekat. Jeden z těch následků byl ten, že jsem se ve snu objevila v nějakém domě, já jím procházela a postupně jsem otevřela třikrát dveře. Šla jsem z místnosti do místnosti a prostě jsem hledala, kudy se jde ven. A když jsem otevřela ty třetí dveře, všimla jsem si, že vedou ven z toho domu. Byla tam zahrada a tma. Najednou jsem měla pocit že se něco zlého blíží a že ty dveře musím rychle zavřít. Za pár vteřin jsem viděla, že asi deset metrů ode mě je venku černá bytost. Měla černý široký klobouk, dlouhý černý plášť a neměla obličej. Byla celá černá. A šla krokem přímo ke mně a mířila do těch dveří.
Skoro jsem zpanikařila, protože mi došlo, že tohle je doopravdy. Rychle jsem ty dveře zavřela a modlila se, aby šly zamknout, protože jestli ne, tak se přes ty dveře na mě dostane. Naštěstí tam klíček byl a naštěstí zámek fungoval. Takže jsem se zamkla. V horní části těch dveří byl zasklený průhled s upraveným povrchem, takže šlo vidět kdo za těmi dveřmi je, ale bylo to rozmazané.
Černá bytost zůstala mlčky stát za těmi dveřmi, já stála uvnitř v bezpečí a nic se už dál nedělo… Pak jsem se probudila a vzpomněla jsem si na ten dopis od čtenářky, co jsem si předtím stihla přečíst. Je strašně zajímavé, jak ta synchronicita pracuje. Bylo to pro mne varování, abych si také dala ve snech pozor na dveře… Od té doby jak jsem tu bytost zamkla venku, už se mi nic nepříjemného nestalo. Ale mám obavu, že brzy nastane další situace, kdy budu zase chtít někoho vytáhnout ven z bláta a začínám váhat. Jestli by nebylo lepší se raději stáhnout a už do těch věcí nerýt a nechat každého ať padne na hubu. Jenomže někdy je to pro mě moc těžké, třeba mám ty lidi ráda, cítím za ně zodpovědnost, ,,kdo jim pomůže když ne já“ a nedá mi to. – Jsem jelito a měla bych se z toho už jednou a navždy poučit. Chtělo by to občas nějaký odborný dozor, co by mě proplesknul, až zase dostanu záchvat záchranáře planety země a všeho živého. 😀
Inu, prozatím je všechno dobré a příště budu opatrněji volit taktiku. Každopádně mě to naučilo další nový poznatek, o který jsem teď bohatější.“
A k poslední otázce, co se stane s bytostí ve které je agent.. Hm… Já bych tu otázku formulovala úplně jinak. Podívej se pořádně na všechny filmy Matrix a tam to máš perfektně ukázané. Agenti se do lidí nevtělují, prakticky k tomu ani nemají žádný důvod. Každý řadový civilista, který žije nevědomě v Matrixu, je potenciální agent a ochránce systému, který i nevědomě stahuje do Matrixu lidi, kteří se snaží žít a myslet mimo něj.
Dávala jsem to sem mnohokrát, ale dám to znova a speciálně pro tebe. Velice pečlivě se dívej a pozorně poslouchej každé slovo, co Morfeus říká. Pusť si to klidně 5x a určitě pochopíš:
Matrix je systém
https://www.youtube.com/watch?v=TeS6LyYq7zo
Když se tématicky vrátím k astrálním výletům do jiných dimenzí: Tyto jiné dimenze mohou a nemusejí být další Matrixy, asi záleží na rezonanci cestovatele, kam až se dokáže dostat. Ale v matrixových dimenzích, kde se vyskytují agenti, což bývají klasické sny, LD a většina rovin kam se člověk dostane v astrálu, agenti jsou. Agenti pečlivě hlídají astrály a sny, protože jsou to brány dál. Všechny ty dimenze, které se jeví v astrálech hmotně, mají své strážce, agenty, kteří o vědomém cestovateli, který se pohybuje mimo Matrix, vědí. Hned jak do astrálu vstoupí, tak ví kde ho mají hledat a jdou po něm. Protože vědomý člověk je pro ně nebezpečný, jednak by se mohl zcela vymanit ze systému a zároveň z něho tahá ven další lidi.
V podstatě jsou dva typy agentů. Potenciálně skrytí v každém řadovém občanovi matrixu (našeho i jiného který navštívíme) a pak jsou to čistokrevní agenti, kteří hlídají napříč dimenzemi… Nejsem si jistá, jestli tuto moji složitou slohovku někdo plně pochopí, ale snažila jsem se to říct pokud možno v jednoduché kostce a stručně.
2. Aluško, ráda bych se Tě zeptala na tvé kreslení a ilustrace 🙂 vím, že jsi o tom už psala, chci se ale zeptat. Tvé ilustrace v knize Anděl strážný mě opravdu nadchly, jsou krásné… sama kreslím od malička a nedávno jsem měla vnuknutí, jestli bych se s tím mohla uživit, kdybych se stala ilustrátorkou. Zajímalo by mě, jaký je proces při takovém ilustrování knihy.. 🙂
Já si ilustruji pouze své vlastní knihy a tam je to zcela jednoduché. Udělám kresbu na tvrdý papír, založím do šanonu, očísluji a napíšu slovně kde přesně má ilustrace být. Pak ji zavedu i v psané verzi do PC jako velkou poznámku. Nakladatel to naskenuje a předá dál, sazeč to zpracuje a já to zkontroluju a nechám případně upravit, nebo přesunout… víc k tomu asi nemám. Je to můj systém, jestli to jiní autoři a ilustrátoři dělají jinak, nevím. Mně to vyhovuje a funguje takhle.
Jestli bys čekala něco jako radu ,,jak oficiálně začít s ilustrováním knih“, takovou radu nemám a nevím jak to funguje u profesionálních ilustrátorů, jestli mají smlouvy, jestli je to všechno na domluvu, na OSVČ, prostě nevím… Občas mi chodí mailem žádosti od začínajících spisovatelů, že by chtěli ode mě ilustrace do jejich knihy. Jsou to super nabídky, odmítám je jenom z časových důvodů, jinak už jsem mohla mít obrázky i v jiných knihách… a kdybych v budoucnu nějakou takovou nabídku vzala, protože bych měla čas se jí věnovat, stačila by mi obyčejná kamarádská domluva u stolu s autorem. Neřešila bych kolem toho žádné smlouvy a blbosti.
3. Mě by třeba zajímalo, co si myslíš o Facebooku a dalších sociálních sítích. Já osobně mám Fb jen kvůli škole a založila jsem si ho až v nějakých dvaceti letech, což je na dnešní dobu dost pozdě. Přijde mi, že má dost destruktivní vliv. Upřímně už mě unavuje, co všechno tam lidi řeší za kraviny.
Souhlasím. Já jsem obecně proti sociálním sítím a plánuji o tom napsat extra článek. Na druhou stranu uznávám, že mají obrovskou moc a jsou skvělé pro sdílení obsahu. Jak se něco rozletí po FB, tak mi naskákají kolikrát desetitisíce nových návštěvníků. Na jednu stranu FB nemám ráda na druhou stranu mám všude tlačítka pro sdílení, protože vím, že se to tak skvěle a rychle dostane k mnoha lidem. Je to zvláštní rozpolcený stav a člověk si asi musí umět rozmyslet, co je pro něj více a co méně. Jestli tam nebude kvůli nevýhodám, nebo využije výhody.
4. Znáš nějaký způsob, jak se zbavit bradavic? Ne vypalovani, ne nic co bolí
Bradavice je virového původu, takže se dá léčit čímkoliv, co zabíjí viry.
Jako malé dítě/školče jsem jimi trpěla a vyléčila jsem se dost zvláštním způsobem. Původně jsem měla jednu uprostřed levé dlaně, pak jednu někde na prstu levé ruky. Patlala jsem to vlaštovičníkem, a ten mi vůbec nepomohl. Pak jsem z lékárny dostala jakési leptadlo a to tu bradavici vyloženě vypalovalo. Ale leptala jsem poctivě a nějak jsem je vyleptala, byl to pěkný humáč a pořád jsem tu ruku schovávala, aby nikdo neviděl co tam mám za nemilé překvapení… hrozně jsem se za ně styděla.
A když už jsem myslela, že budu mít pokoj, udělala se mi jedna na boku, spíš na zádech… tak jsem si řekla, že si jí prostě nebudu všímat a budu dělat, že ji nemám. Na rozdíl od rukou nebyla vidět… Pak tam narostla druhá 😀 Trochu jsem se prvně lekla, ale zase si řekla, že si jí nebudu všímat.
Nevím proč, ale když se to dělo, když jsem našla jednu i druhou, pokaždé jsem měla takový pocit, jakože se to vyřeší samo a že s tím nemusím nic dělat, jedině zůstat v klidu a v pohodě. Že je všechno v pořádku. Když jsem si našla druhou, trochu jsem zapochybovala o správnosti svého rozhodnutí a přemýšlela, jestli nemám upozornit rodiče, ale převážil ten pocit, co mi říkal, že se nemusím bát.
Takže jsem se podle toho pocitu chovala dál. V té době jsem samozřejmě byla moc malá a byla to jiná doba, že existuje nějaká intuice, mi nikdo neřekl.
Stalo se nakonec to, že asi za rok nebo dva (poté co obě bradavice byly na zádech a dál tam rostly), jsem zjistila, že je už nemůžu nahmatat. Tak jsem šla k zrcadlu a zjistila jsem, že obě samy nepozorovaně odpadly a zůstaly mi po nich jenom dvě světlé jizvičky. Ty jizvičky dodneška mám a bradavice už se mi nikdy žádná neudělala.
V knize Nemoc jako symbol se dokonce můžeme dočíst, že bradavice souvisí s vrozenými duchovními dary v dětství a součástí jejich léčby je přiznat si a přijmout tyto spirituální dary. V podstatě podle knihy ,,souvisí s potlačeným čarodějnictvím“… Asi je to tak, protože nikdo jiný v celé rodině tyhle světlé bradavice neměl, přestože jsou virového původu a teoreticky by teda měla proběhnout nějaká nákaza. Neproběhla, byla to jenom moje kapitola.
Je to tak strašně dávno, ale když si to rozeberu, doba mého vyléčení celkem sedí s dobou, kdy jsem začala opravdu přemýšlet nad tím vším co prožívám… A přístup k bradavicím jsem zaujala vyloženě nevědecký a poslechla jsem svoji intuici. Možná proto zmizely, protože už nebyl problém, na který by měly upozorňovat. Jakoby mi říkaly, že nejsem dostatečně v kontaktu sama se sebou a měla bych k sobě i svému vedení změnit vztah i přístup. Což jsem udělala. Beru to jako jednu splněnou kapitolu, která mi měla něco ukázat a říct. Že mysl je nad tělem.
… Tak to bylo moje řešení, můžeš se nevědecky inspirovat, pokud jsi k tomu vnitřně vedena. Ale kdyby ne, přinejhorším si vždycky můžeš zajít do lékárny pro nějaké leptadlo. Já ti správný lék neporadím, protože mně lék nevyléčil, vyléčila jsem se spontánně.
5. Já mám také něco, na co bych se ráda zeptala – nevím, jestli to je zrovna zajímavý(nebo spíš originální) dotaz, ale tvůj názor by mě zajímal – vzhledem k tomu, že lékaři mi v tom zrovna moc jasno neudělali, spíš naopak. Bývala jsem oplácané dítě, ba co oplácané, tlusté. Odjakživa. Nejedli jsme tehdy doma nějak nezdravě, prostě normálně, spíš zdravě. Ale byla jsem tlustá. A přibírala(a ne, junk food ani jiné hnusy v mém jídelníčku nebyly, prostě normální strava, bez blbinek jako třeba bonbony a tak). Asi do 15, kdy se mi podařilo hodně zhubnout a od té doby si to držím.. Lidé kolem mě si jedí co chtějí(sušenka tam, sušenka sem, palačinky k snídani, kachna k večeři… Fakt to není ani zdravý), ale nepřibírají, přitom toho přes den moc nenadělají. Já jíst jako oni, přiberu několik kilo za měsíc, možná i za týden. Čím tohle je? Že tělo některých lidí vše přemění na energii, a jiné zase hned uloží? Je to v psychice, nebo začervením, prostě tak něco?.. Je to trápení, ale co můžu dělat. Člověka jako jsem já znám snad jenom jednoho, taky je jinak zdravý(problém se štítnou žlázou ani jeden z nás fakt nemá), ale prostě má pomalý metabolismus a tělo všechno uloží. A musí si dávat sakra pozor a hýbat se, aby nepřibral. Pověz mi.. Je tohle možné nějak napravit? Podle lékařů více méně ne, ti mě vždy jen poslali k výživové poradkyni a šmitec. Celoživotně si připadám „rozbitá“, jako špatně udělaný kus co ani jíst nemůže, i když jsem za to na jednu stranu vděčná, jelikož jsem se naučila jíst fakt zdravě. Všichni vždycky říkali, že to dáno geneticky tzv. ‚metabolickým typem‘, ale my v rodině tloušťku nemáme a především… O „genetice“ víme asi všichni své. Já jen nerozumím tomu, proč se někdo rodí s rychlým spalováním a někdo s pomalým, když jsme vlastně všichni stejní. Ať už odpovíš či ne, děkuju a přeji pěkný večer.
Jednoznačně to vidím na poruchu štítné žlázy a s tím spojený rozhozený hormonální systém. Za což opravdu nemůžeš a nemusí to souviset s tím jak se stravuješ, i když mohlo něco být ve stravě z dětství, co poruchu mohlo povzbudit, nebo způsobit.
,,Pomalý metabolismus“ považuji za mýtus. Člověk má tak rychlý metabolismus, jak se hýbe. Lidé co jsou pořád v pohybu a na nohách, jsou nastartovaní a spalují. I denní cvičení o vysoké zátěží nakopává metabolismus, takže člověk pak hubne i když se zrovna nehýbe. Pak jsou tady různé povzbuzovače jako kofein a zelený čaj, které také mají částečný podíl. Každý z nás má metabolismus podle svého životního stylu a během života se to mění. Něco takového jako vrozený pomalý metabolismus neexistuje, existují pouze vrozené návyky.
Ještě je další varianta, že to nejsou tuky ale hlavně zadržená voda. Čili problémy s lymfatickým systémem. To nejčastěji souvisí s hormonálními problémy (opět štítná) a nedostatkem pohybu… což píšu absolutně obecně, bez toho že bych se tě snažila nějak posuzovat, nebo kritizovat tvůj životní styl, který znáš pouze ty a ne já. Pouze obecně shrnuji nejčastější příčiny.
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Když jsem včera jel autobusem z lázní, přicházely…
-astrei swingař Cituji bratrance ze Slovenska ze 4.B. v roce…
-Josef Stando - co se týká líčení se u…
-Jarka Děkuji všem výborně. M.Šípova
-Michaela