Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů a hudebních skupin. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.
1. Ochrana pred sikanou, resp.ochrana pred zlym clovekom ktory zavidi a skodi?
Pokud je to školní šikana, nejjednodušší a nejvíce efektivní je se šikanátorovi postavit a pořádně mu nabančit, nebo mu oplatit to co dělá stejnou měrou. Ono ho to pak přejde. Školní šikanátor je v zásadě primitivní srab, který spoléhá na to, že se ho druzí bojí a nedovolí si na něho… Mezi dospělými je to složitější, to by se musely vědět souvislosti. Nejvíc to bývá v zaměstnání a tehdy je nejjednodušší odejít jinam.
2. Zaujima ma konkretne – ta rada od duba ci buka – proste rada od stromu – ako na to?
V podstatě se dá použít jakýkoliv základní postup pro meditaci v přírodě a spojení se stromem. Kdo není na spontánní jednání, může se řídit například tímto návodem: Jak správně nasávat energii ze stromů?
Když se spojení podaří, v závěru postupu je možné se stromem mluvit a na něco se ho zeptat. Záleží na tom, jak je člověk citlivý a jak dobře se během návodu dokáže vyladit. Samota a naprosté soukromí je nutnost.
3. Chtěla bych se zeptat, co se dá dělat proti zápachu z úst. Omlouvám se, jestli to tu už zaznělo.
Zápach z úst VŽDY ukazuje na nemoc, zdravému člověku z pusy nesmrdí (pokud dodržuje obvyklou rutinní hygienu). Záleží proto na tom, odkud nemoc jde. Buď smrdí zkažené zuby, zánět v ústech, nebo zánět žaludku a střev. Nebo mohou být čepy v mandlích. Lidem, kteří mají crohnovu nemoc, nebo zažívací problémy, smrdí z pusy jinak, než lidem co mají pokažené zuby a parodontozu, nebo její prvotní fázi, což je zánět dásní… Podle toho je buď potřeba vyléčit zuby, nebo zažívací ústrojí. Čepy v mandlích se můžou dělat i od zanícených osmiček, nemusí to být pokaždé chronická angína.
Co tedy dělat proti zápachu z úst – vyléčit se. Jak, záleží na tom, jakou nemoc dotyčný člověk má.
4. Ráda bych věděla, jaké jsou praktické možnosti ochrany před lidmi, kteří pomlouvají.
Proti pomluvám je jediná spolehlivá ochrana ignorace. Pokud je to v blízkém okolí, přerušit kontakt. Pokud je to šikana na internetu, nečíst to a nemyslet na to. Chce to ze začátku cvik a pevnou vůli, potom se člověk ideálně dostane do stavu, kdy je mu to upřímně ukradené a je mu jedno co kdo kde plácá. Naroste mu hroší kůže.
To, že někoho lidé pomlouvají znamená, že dotyčný člověk je něčím zajímavý a je lepší než ti, kteří ho pomlouvají. Pokud je člověk úspěšný nebo slavný, je to odvrácená strana tohoto úspěchu, se kterou se prostě musí smířit. Nežijeme v růžové cukrátkové zemičce, kde jsou všichni hodní a přející.
5. Je možné, že nějaká místa jsou prokleta pro podnikání? Spolupracujeme s jedním krásným historickým hotelem, ale neustále se mění majitelé, pořád se jim něco rozbíjí a pak nemají na platby (které samozřejmě chybí v práci nám, děláme GASTRO servis a vybavení), zaměstnanci dávají výpověď nebo do práce nechodí, poté majitelé zkrachují…. někteří se udrží rok, jiní jen pár měsíců. Měla jsem možnost kamarádit se slečnou, která tam pracovala a ta mi vlastně taky sama řekla, že ji místo přijde prokleté. Že prý několikrát když zavírala hotel, zažila i nějaké zážitky s duchy a prý i její kolegyně…. P.S. hotel i restaurace jsou opravdu nádherné.
Energie a zejména historie místa určitě může mít vliv a právě duchové jsou schopní ovlivňovat elektrické přístroje, zapínat, vypínat, nebo vyřadit z provozu. Nevím, co se na tom místě stalo, ale pokud se tam pohybují nějaké duše, asi to nebude nic veselého. Lidé se na podobných místech podvědomě necítí dobře a i to je může z tohoto místa odhánět.
Zdeněk Pohlreich by ti řekl, že je to naprostá kravina, žádní duchové nejsou a že je všechno o tom, jak se podnik vede. Místo může být zastrčené, zapadlé, lidi ho nenajdou, reklamní cedule chybí nebo jsou blbě umístěné nebo mají bramborový design, lidi o podniku neví, nebo nemá dobrou pověst, jídlo stojí za prd, interiér nemusí být příjemný. Přístroje můžou být zastaralé, v zásuvkách může být přepětí, personál může být gramlavý, do práce nechodí protože nedostal výplatu… těch možností, proč se tam nikomu nedaří, je strašně moc. Často nový majitel neodstraní chyby předešlého majitele (neví o nich) a přenáší si tím starý problém dál, proto taková řada krachů. Co položilo předešlého, ho položí taky.
Vsadila bych na kombinaci obou variant, přítomnost duchů nedělá nikomu dobře, lidi jsou tam nervozní, to zvyšuje riziko poruch a snižuje morálku personálu. Ale bude v tom ještě kombinace špatného místa, zastrčenosti, nedostatku strávníků. Pokud se totiž v podniku něco porouchá a to rozhodí kasu tak, že není na náklady, tak to znamená, že se tam lidi moc nehrnou a peníze navíc nejsou. Všude se občas něco podělá, nečekané výdaje zná každý a na to je potřeba mít rezervu. Když podnik nemá rezervu, tak nemá zákazníky a když podnik nemá zákazníky, existují pro to zjistitelné a napravitelné důvody.
Osobně nejsem fanda svádění osobních problémů nebo krachu podniků na duchovno, protože to znamená odmítání zodpovědnosti za problém, nepřiznání chyby, nezjišťování a neřešení příčin. Duchové se dají vyhnat, destruktivní energie se dají přemazat, samo o sobě to dobře vedený podnik nepoloží. Anketa mezi místními, kteří se nebojí upřímně zkritizovat, nebo říct že ani neví že to tam je, by určitě pomohla najít zakopaného psa.
Často když slyším, že nějaký podnik nenese a chybí strávníci, tak ve chvíli kdy tam jsem, vím přesně co mi jako zákazníkovi vadí. Blbě se to pak ale sděluje vedení (Málokdo se upřímně zeptá ,,Co ti vadí na mém podniku?“ A chce slyšet pravdu), nebo vedení dobře myšlenou kritiku odmítá s různými ,,důvody proč to nejde spravit nebo přestěhovat“. Proto si běžný zákazník nechá svůj dojem pro sebe, už nepřijde a podnik krachuje…
5+1. Mám dvě nastavení svého vnímání, jedno je když jsem v klidu a soustředím se na sebe a na relaxaci, dokážu vnímat dobře vnitřní hlas a energie a jemné signály těla. A druhé nastavení je když na něčem pracuju a nemusí to být vždycky příjemná práce, trochu stres a adrenalin, nebo taky mi tento stav naskakuje při učení – jsem víc v hlavě než v těle a jemné vnímání se vypíná, často se i odpojím od těla a zapomenu že např. se hrbím a bolí mě za krkem z toho soustředění – výhoda je ale v tom, že se dokážu perfektně soustředit na práci a zvládnu toho v tomto stavu hodně, ale bohužel tělo tím trochu trpí. Nedaří se mi oba stavy nějak spojit, tzn. vnést větší pohodu a vnímavost do intelektuální práce (bylo by to na úkor výkonu, klesla by soustředěnost). Je to vůbec možné dosáhnout? Asi to nemají všichni lidé stejně. Jak ty vnímáš svůj stav při práci a při odpočinku, je tam nějaký rozdíl, nebo jsi po celý den zhruba ve stejném naladění?
Nikdo není celý den ve stejném naladění. Nálada a vnímavost se liší podle toho, co člověk potřebuje řešit. Máš jiné nastavení venku při procházce v přírodě kdy bloumáš a jenom si pro sebe přemýšlíš, jiné nastavení když pracuješ a potřebuješ odvést perfektní výkon, jiné nastavení když potkáš člověka co ti leze na nervy a má blbé kecy… Jednou jsi unavená, jindy nervozní, pak zrelaxovaná nebo veselá… Být celý den ve stejném rozpoložení a ve stejné náladě je podobně nereálné, jako myšlenka, že člověk musí být celý život a celý den šťastný. To není nikdo, jedině blázen. Celý den ve stejné náladě může být tak jedině stroj, která žádné nálady ani nemá 🙂 Vždyť stejnou náladu po celý den nemá ani pes, ani morče, dokonce ani rybička tak jak by mohl člověk?
Pokud pracuješ u stolu a hrbíš se když zapomeneš na správnou polohu zad, tak máš asi špatnou polohu. Buď musíš zvýšit stůl, nebo snížit křeslo. Když máš správný posed a dobrý výhled na monitor nebo dobrý úhel nad papírem, tak nemáš důvod se hrbit. Nebo na to blbě vidíš a shrbováním se zaostřuješ pohled. Sedíš moc vysoko, nebo máš práci moc nízko. Taky můžeš mít blbé křeslo. Nedávno jsem koupila jedno, co na mě bylo moc tvrdé, nepřizpůsobilo se mi a tlačilo mi záda do nepřirozené pozice. První mě z toho začaly bolet záda, tak mi začala mrtvit ruka. Úplně mi to bloklo páteř mezi lopatkama. Zbavila jsem se ho, koupila znovu starý extra měkký model co mi předtím roky vyhovoval a najednou bylo po problému. (mám tohle a jsem jako v bavlnce 😀)
7. Možná už to někde bylo zmíněno, ale nejsem si jistá. Když přeběhne černá kočka přes cestu, znamená to opravdu smůlu, nebo změnu špatným směrem? Jinak symboliku kočky obecně znám, jen mě mate to co se říká o černých.
Kočka znamená změna v matrixu, změna cesty. Jestli její barva rozhoduje o významu, si nejsem úplně jistá. Vedeme kolem toho občas diskuze a zkušenosti z praxe taky nejsou zcela jednoznačné. Možná je potřeba dát pak kočku ještě do souvislosti s jiným znamením, aby se to vzájemně doplnilo a ukázalo jednoznačně, jestli je to dobře, nebo špatně.
Pro doplnění jsem vytáhla ze starého dotazníku (25.4.2013) jeden svůj zážitek, který jsem popisovala a týkal se právě mé zkušenosti s přeběhem černé kočky. Tento jeden případ byl zcela jednoznačný a osobně si dávám na ty černé pozor. Ne proto, že se to obecně říká, ale protože jsem to zažila:
,,Když mi bylo 7 let (první třída ZŠ), tak jsem to přeběhnutí kočky zažila. Šla jsem se svým spolužákem k jedné velmi staré rozbořené studni uprostřed pole. Když jsme vycházeli ven z města, tak nalevo i napravo bylo křoví, před námi široký výhled na tu studnu v dálce. – A najednu zprava doleva přeběhla černá kočka. Vyskočila z jednoho křoví, přeběhla kus pole a zmizela na druhé straně.
Oba jsme se trochu zarazili, já jsem říkala, jestli bysme se na tu studnu neměli vybodnout, protože mi začalo být tak nějak divně. Ale spolužák si to vysvětlil logikou a přemluvil mne. Já do něho byla trochu zamilovaná, tak jsem před ním nechtěla vypadat jako ustrašená holčička… Šli jsme dál.
Jakmile jsme došli k té studni a začali nakukovat dovnitř, přiběhla k nám parta pěti kluků, asi o 4 roky starších s kuličkovými pistolemi. A že co tam děláme a že to je jejich flek (kecali). Nic jsme jim nestačili ani vysvětlit a začali po nás střílet. Zdrhali jsme co to dá… A od té doby jsem si začala dávat pozor na znamení. Mimochodem s tímhle klukem jsme zažili dobrodružství víc, ale tohle bylo takové nejvíc ,,mystické”. Zajímalo by mne, jestli on si to ještě pamatuje.“
8. S kým mluvíme, když mluvíme v duchu sami se sebou? Já někdy mluvím sama se sebou, že se třeba na něco zeptám a odpovím si tak, že jsem to ani nečekala. Jak je tohle možné? Přitom jsem si jistá, že mluvím sama se sebou, není to v tom v tomto případě žádné jasnoslyšení, nebo něco podobného zvenčí.
Pokud mluvíš sama se sebou ale odpovědi ti chodí takové které nečekáš nebo by sis je sama nevymyslela, tak se nejedná o samomluvu ale můžou to být odpovědi od tvého vyššího já. Takže ano, jasnoslyšení. I tvůj anděl strážný je součástí tvého vyššího já, součást tebe.
Odpovědi si zapisuj, často se časem ověří jejich pravdivost a pak můžeš zkoumat, nakolik jsi přesná, nebo nepřesná. Pokud jsi nepřesná, pak ti něco ruší signál, nebo si do toho motáš svoje myšlenky, nebo nemluvíš s vyšším já, ale s nějakou jinou bytostí, která se maskuje.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Ahoj, o takovém případu nevím, to si pravděpodobně…
-Alue K. Loskotová Zklamaná jsem vždycky byla taky. Proto už to…
-Alue K. Loskotová Na Q anon jsem taky nikdy nevěřila. Ani…
-Alue K. Loskotová ahoj, děkuji za super koment. ohledně shopu, mám…
-Alue K. Loskotová