Aluška.org: Věděním ke svobodě

1. Chci se zeptat, jestli je věštění špatné nebo dobré (doma) protože moje teta ho občas udělá a říká že tím že něco dostane od osudu tak mu musí něco vrátit a řekla mi ze si myslí že má kvůli tomu psychické problémy proto mě ho nechce naučit. Odpovědi si zapisuje a časem si psala jestli se to vyplnilo a snad vždy se vyplnilo.
,,Věštění“ je v tomto dotazu velice nekonkrétní pojem. Existuje spousta způsobů, jak se dá věštit. Některé způsoby jsou bezpečnější, než jiné. Některé jsou snadné, všem dostupné a nespolehlivé, jiné zase spočívají ve výjimečném vrozeném daru, ke kterému má přístup jen ten konkrétní vzácný člověk. Pokud někdo pro věštění používá sice funkční ale destruktivní metodu která mu nabourává psychiku a přesto s tím souhlasí a přesto ji dělá dál, je to jeho přímé svobodné rozhodnutí a dalo by se říct, že je to potom i v pořádku, když to dotyčnému vyhovuje. Zároveň je i rozumné neučit tuto nebezpečnou metodu někoho dalšího, protože by potom za jeho problémy měl dotyčný částečnou zodpovědnost tím, že mu to umožnil, i když věděl, že je to špatné.

Pokud se chceš naučit věštit, vyber si některou z bezpečných metod, která tě neohrožuje. Typu tarotové karty, nebo věštění z kávové sedliny. Pokud máš nějaký speciální dar již vrozený, tak ho stejně rozvineš i když ti s tím nikdo nepomůže.

Koukněte zde na seriál Jak číst z kávové sedliny 1, 2, 3, kde je podrobný návod.

2. Chcela by som sa spýtať na jednu vec: Ako si Alue udržiavaš svoj duchovný “stav”? Aby som sa presnejšie vyjadrila, kedysi som žila a pociťovala viac šťastia vo svojom živote (bez ohľadu na okolnosti, myslím šťastie v zmysle vnútorného nastavenia), lenže teraz mám pocit, že som to už zabudla a už sa neviem tak “vyladiť”, pretože sa ženiem niekam (pracovne), lenže berie mi to kus toho nastavenia. Predtým som mávala často zvláštne príjemné pocity a dojmy v každodennom žití, určite mávaš také aj ty a viem Alue, že mávaš nabité dni, preto by ma zaujímalo, ako sa udržiavaš napriek všetkým “brzdám” v stave radosti a šťastia.
Kdybych měla definovat slovo ,,duchovní stav“, spíš bych to popsala jako stav vnitřního míru, kdy člověk cítí své propojení s Vesmírem. Jako stav radosti bych to už úplně nedefinovala, protože nikdo není nonstop šťastný a stav ,,středu“ není ani radost ani smutek (ani křivkou nahoru ani křivkou dolů). Střed je stav klidu a míru. Takže se ,,snažím“ o mír. Což není něco, co by vyžadovalo speciální úkony, ale vyžaduje to splnění určitých vnějších kritérií, aby se do toho stavu dalo přirozeně a nenuceně vstoupit.
Mám vypozorované, že nejvíc jsem v pohodě (i spokojená nebo chceš-li šťastná), když jsem sama. Čím víc samoty, tím líp na tom jsem ve všech ohledech. Lepší nálada, líp stíhám, líp spím, i jsem zdravá. Naopak čím víc lidí, tím hůř na tom jsem, tím větší vyčerpanost, tím větší nervozita a zavalení povinnostmi. Takže jsem přestala pěstovat všechny nadbytečné kontakty s lidmi které nepotřebuju, které mě bezúčelně rozptylují a které mi berou čas. Přestala jsem přijímat zodpovědnost za cizí problémy. Nenechávám se rozptylovat něčím, co stejně nezměním a nic mi to nedá. Kdykoliv vidím, že začínám vypadávat z konceptu, je to pod tíhou návalu lidí a povinností které nestíhám a na které mi chybí energie. Jediná ,,léčba“ je několik dnů samoty (tehdy si odpočinu, doženu to co nestíhám a uklidím si v hlavě) a pokud mi to není dopřáno, začnu se izolovat kdykoliv je to alespoň trochu možné.
Procházky v přírodě když je hezké počasí, jsou taky moc důležité, ale ztrácí smysl ve chvíli, kdy člověk někam spěchá kvůli někomu nebo něčemu, nebo celou dobu myslí na ty haldy práce co bude muset stihnout, až přijde domů. Tady funguje jedině disciplinovanost, řád, dobré rozvržení času a sil na jednotlivé úkony (ale nebýt dokonalý perfekcionista, protože ve chvíli kdy se vzrušíte kvůli neumytému hrnku nebo smítku na podlaze, si už nikdy neodpočinete a energie opět utíká kvůli nesmyslům), aby potom skutečně vznikl volný prostor pro léčivou procházku a soustředění se na sebe.
Velice důležité je naučit se ignorovat rozptylující jevy. Všechno co nedokážu změnit, co není moje věc a co není vyloženě potřeba teď hned udělat a může to počkat až budu mít víc energie (třeba prach co se může utřít i příští týden), jednoduše vypustit. Vzniklý čas věnovat odpočinku a relaxaci. Zábavou, nebo přírodou. Být v pozoru celý den bez přestávky, mít pořád za zadkem někoho, kdo se na všechno ptá, neustále udržuje small talk a žádá pozornost, je to nejhorší. Pak totiž není čas absolutně na nic a nejde být v klidu.
Nejde být naložen v příjemném duchovním nálevu, když neudržujeme duševní hygienu a neodpočíváme. Svět je přehlcený stimuly, které neustále vyžadují naši účast, takže musíme umět říkat ne.
Je mi ale jasné, že tohle je hodně individuální, je to o povaze a naopak extroverta by moje kruciálně důležitá samota naopak zdeptala, protože spousta lidí se naopak v kolektivu nabije a uklidní. Každý si musí najít to svoje.

3. Zajímalo by mě, jaký máš pohled na velmi luxusní značkové oblečení jako Chanel, Saint Laurent apod. ? Kupovala by sis to, kdyby sis to mohla s klidem dovolit – třeba kvůli designu? Nebo ti to připadá jako uplně zbytečný materialismus a projev toho, že se člověk nechá ovládat egem?
Je to hodně o tom, jestli je člověk jejich cílovka. Konkrétně tyto dvě značky mi nemají co nabídnout, protože neprodávají věci, které bych potřebovala, nebo které by se mi líbily. Když je někdo ochotný vyhodit veliké peníze za kabelku, nechápu to jako projev jeho ega, ale vnímám to jako nerozum. Důvod je jednoduchý. Když chce člověk vypadat hezky a vkusně, je potřeba splnit několik základních požadavků: Obléci se úměrně svému věku, úměrně své postavě a dodržovat jednoduché barevné kombinace. A to vůbec není o penězích. Je to o výběru vhodného střihu, chápání toho co mi sluší a vyhýbání se křiklavým nápisům a vzorům. To znamená, že se můžete oblékat velice vkusně a šik, i kdyby vaše tričko bylo za 150 z háemka a sukně za 50 ze sekáče. Když máte vkus a umíte se obléct, budete vypadat skvěle a zazobaně i v levných hadrech a nikdo to nepozná. Ono totiž to, že je něco drahé, vůbec neznamená, že je to zároveň i vkusné, slušivé, nebo praktické.
Takže když něco potřebuju, jdu podle toho jestli to padne na moji postavu a jestli se mi to líbí. Nezajímá mě značka, zajímá mě barva a střih. I velmi krásná kabelka se dá v akci koupit levně a přitom vypadá draze.

4. Plánuješ vydat 4. knihu?
Mám v hlavě nápad na dvě knihy, ale aktuálně nemám kapacitu na to je sepsat. Potřebovala bych na to mít víc klid, víc volného času, víc samoty. Nehážu ale flintu do žita, říkám si že se snad za pár let moje situace změní, co zatím nemám hotové tehdy už hotové budu mít a pak se konečně budu moct ponořit do dalších knížek. Alespoň mi uzrajou nápady, posbírám víc zkušeností, víc příběhů které by se do nich mohly dát a o to budou lepší. Neberu to jako závod.

5.  Jakou květinu máš nejraději a proč? Jakou preferuješ květinu u sebe v bytě nejvíc?
Kdybychom se bavili o květině ve slovasmyslu květ, tak to jsou konvalinky, růže, lilie, pivoňky, hyacint. Proto, že intenzivně voní. Kromě růže jsou všechny jmenované schopné provonět místnost a ještě se táhnout i do dalšího patra. Vybírám i parfémy které podle nich voní. Taky mám moc ráda jasmín a fialky. Kytky které nevoní, mi tak zajímavé nepřijdou.

5+1. Která z Tvých pokojovek je Tvoje nejoblíbenější?
Asi kapradina ledviník. Když jí začnou osychat a opadávat listy jak je z ní strašný borčus, ale jinak vypadá velice dobře a zdá se, že je skoro nesmrtelná. Podědila jsem dvě staré kapradiny, jedna měla úplně zkamenělý substrát protože se roky nepřesazovala a zalívala se zespoda takže přestala sát vodu, začala se dusit a chcípat a ta druhá měla puklici, které se prakticky nedalo zbavit. Obě rostliny jsem zachránila tak, že jsem všechno ostříhala a vyndala jsem jenom holé středové růžice, očištěné od všecho včetně kořínku. Nechala jsem je pár týdnů v misce s vodou, počkala až vypustí kořínky, zasadila jsem je do nové hlíny a počkala až vypučí. A dneska mám dvě velikánské kapradiny, které jsou úplně zdravé a bez puklice. Musí to být ale nějaký dobrý odchov, taky jsou hodně staré. Před lety jsem kupovala tuhle kapradinu v obyčejném hobbymarketu a zdechla mi. Najednou byla plná mšic, přestala sát vodu a chcípla. K záchraně středové růžice jsem se ani nedostala. Příště bych asi šla do zahradnictví.

7. Je nějaká knížka, která Ti ovlivnila život nebo Tě tak oslovila, že ji znáš zpaměti či ji máš přečtenou vícekrát?
Jestli jsem nějakou knížku četla víckrát, tak jsou to logicky moje knihy – což se musí, když se dělají korektury a dotisky. A pak je to Pravda mezi nebem a zemí. Dostala jsem na ni tip, že byla napsaná pro mě a že je v ní důležité řešení problému, který jsem před lety řešila. Četla jsem tu knihu asi 3x, než jsem to konečně našla. A fungovalo to. Zpaměti jsem se učila jenom slovníky a encyklopedie. Pak mám ještě z dětství starý velký Špalíček dobrých českých vtipů a ten jsem projela mockrát. Na hovadiny mě užije.

Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů a hudebních skupin. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020