Aluška.org: Věděním ke svobodě

Další sranda bylo ježdění po moři na ,,pumlíčích“. – Já totiž nevím jak se tomu říká doopravdy, tak jsem tomu dala takovou přezdívku. Kdyby někdo z vás byl ohledně vodních kratochvíli vzdělanější než já, nechť klidně utrousí upřesňující pojem do diskuze.

* Ano. To s těma dlouhýma vlasama na té fotce vlevo jsem já.

To si sednete do takového nafouknutého gumového kruhu, oni vás přivážou za lanko a to se přiváže k lodi… a loď se rozjede, kličkuje.

Prča! 🙂 – Máte sladou vodu v nose, v puse, v očích a jak to se mnou drncalo, ještě jsem se stihla u toho celou dobu řehtat. 10 minut nepřetržitého smíchu.

Jeli jsme na tom tři, každý ve svém kruhu a vždycky v zatáčkách jsme do sebe navzájem drcli, ten kdo byl na boku odletěl… a kdo byl uprostřed, ten pořád drncal mezi levým a pravým spolujezdcem. Navíc měl pod sebou největší vlny. Já to tušila, tak jsem prostřední kruh takticky přenechala silnějšímu muži a sedla doleva 😀

Stejně jsem musela zezačátku vymyslet taktiku, jak se držet a nežuchnout do vody, protože jsme vypozorovali, že na konci řidič lodi každého tak vykličkuje, že s sebou jezdec plácne do vody. – My tři se ale drželi statečně a nevyklopil nás. I když na konci bylo dost vidět, že ho s tou naší výdrží štveme a ne a ne nás shodit, kličkoval jako o život. – Stejně nic. Naše zadky držely jako přikované.

Mimochodem ještě vám pak dám odkaz do galerie, tam jsem v pumlíči vyfocená víckrát.

Ještě tam byla možnost letět padákem přivázaný k lodi. Máte ten padák na sobě, loď se rozjede a vy vylítnete do vzduchu. A pak vás nějakou dobu vozí a když vyprší čas co jste si zaplatili, tak si vás zase přitáhnou a přistanete na lodi. Jé jak já bych si to dala….bylo mi úplně jedno, že to stojí nějakých 250kun. Hrozně moc jsem na to chtěla, ale nezbyl čas.

Nakonec dovolená skončila tak, že nám došel v bombě butan a tak jsme se sbalili a jeli domů, na padák nedošlo… no tak příště 🙂 – Nemůžu si všechnu radost uzmout na jeden rok, musím mít i nějaký zážitek schovaný na příště, aby se bylo taky na co nového těšit.

Když budu mít příležitost, tak si to příští rok moc ráda zopakuju se vším všudy. I s Pražáky, co chlemtali vodu z té hadice, i s krmením kočky a vůbec všechno.

Po návratu domů mě čekalo zklamání, neboť část mých květin nepřežila, dokonce to postihlo i bazalku. Na začátku byla tak přelitá, že mi způlky vyhnila. Zbylo mi jen půl květináče a ten hlídám jako oko v hlavě, nikdo a nic se k němu nesmí přiblížit, natož pak moji bazalku konzumovat. 😀

Nehledě o tom nechutném smradu v nevětraných prostor, asi to taky znáte. – Další gigantický šok a hrůza přišly po otevření dopisů, co mi mezitím přišly. Byl toho stoh a samé šílené hatlamatilky. No nebudu vám vykládat podrobnosti, ale málem mě trefil šlak… takže návrat nic moc, já veděla, proč chci u moře ještě pár dní zůstat 😀 – Stejně by mě to ale čekalo a možná by pochcípalo květin víc, protože jsem zachránila alespoň ibišky na poslední chvíli. Za pár dní by musely asi letět do popelnice.

Ne, nebyla jsem v tom autobuse. Žiju, nebojte, nepíšu to ze záhrobí.

Další šok přišel o den později, kdy mi bylo oznámeno, že pár mých čtenářů taky málem trefil šlak. Ale ne z mých obdržených dopisů, ale z nehody, která se stala 23.června. Ten český autobus, jak tam spousta lidí umřela… hrůza hrůzoucí. Lidé jedou na dovolenou a nakonec se stane tohle.

Čekalo mě pár přivítání na styl: ,,Boha jeho, nejsi mrtvá? Žiješ? Jela jsi tím autobusem? Co bude s Aluškou.org?“

Já tím autobusem nejela, i když si říkám, že se to úplně v pohodě mohlo stát, protože Baška Voda mě zajímá a nevylučovala jsem do budoucna, že někoho seberu a pojedeme busem. Naštěstí jsme jeli do kempu s přáteli autem a jeli jsme den předtím, než se to neštěstí stalo.

Takže jsme měli relativně prázdné silnice a u moře jsme se hezky opalovali, aniž bychom alespoň trochu tušili, že jenom pár hodin po tom co jsme po té dálnici jeli, se tam tohle stane.

Bez připojení na internet se k nám nic nedostalo, ani nikdo nepsal žádné SMSky, takže si určitě umíte představit ty moje voči na vrch hlavy.

Jeden šok za druhým…

A jestli vás zajímá, jestli jsem teda fakt závislák, jestli jsem prošla zátěžovým přímořským testem bez elektroniky a jestli se mi po webu stýskalo, tak vás zklamu: Sama sebe jsem potěšila, neboť mi internet vůbec nechyběl, neměla jsem potřebu ho nikde shánět a za celou dovolenou jsem si vzpomněla jen asi třikrát s otazníkem, co asi dělají diskuze. A tím to haslo.

Asi bych po delší době opět začala trpět potřebou se ventilovat písemně, ale očividně toho mám až až, takže ani po dvou týdnech tu ta potřeba nebyla, nehledě na to, že jsem se alespoň vzdělávala s parádní knížkou a dělala si pár snových zápisků. Juch. Takže nějaké to ,,duchovní“ vyžití jsem si stejně našla.

Zjištění, že mi něco, na čem dělám každý den, vůbec na dovolené nechybí, mě osvobozuje. Protože teď vím jistě, že moje štěstí nezáleží na tom co dělám, ani na tom kde jsem. Moje štěstí záleží na tom, že jsem sama se sebou, že mohu být sama sebou a že se umím přizpůsobit čemukoliv. A to je skvělé vědět, protože si člověk znovu připomene, že vůbec nic nemusí… a že si umí užít všechno.

A tak je pro mě Aluška.org ne závislost, ale vnitřní touha a poslání. Ale dobrovolná. Můžu se kdykoliv otočit a nechat toho, ale neudělám to, protože nechci… ne proto, že bych musela, nebo že bych bez toho nedokázala žít dál spokojený život.

Identita se neztratí, svět neskončí, ruka mi neupadne… zařídila bych si život prostě trochu jinak, našla si jiné vyžití, které by se mi líbilo. – Jsem ráda, že jsem si to mohla konečně potvrdit.

Kompletní fotogalerii se všemi 119ti fotkami (na všechny se bohužel nedostalo ani v rámci takto dlouhého seriálu) najdete TADY

A k tématu:

Speciálně mě dorazil jeden mail po návratu z dovolené, ve kterém se paní převelice litovala, že je na světě nešťastná, že má malé děti, ale jenom přežívá, že je sama a že vždycky když se snaží, tak jde svět proti ní. – A teď mi chce psát a já si mám klidně dovolenou, že to je hrozné a co si to vlastně dovoluju, že jí mám pomoc když to potřebuje a nemám právo za to chtít ani finanční kompenzaci, protože jsem přece indigová, seslaná na zem abych lidem pomáhala a to nezištně….. – A živit mě bude asi stará Blažková, nebo kdo?

– Když jsem ten mail dočetla, normálně jsem byla v šoku a napsala jsem jí něco v tom smysu, že i já mám právo na odpočinek, nejenom ona. A že jestli chce být v životě šťastná, ať se naučí ostatní lidi respektovat, přát jim v životě to dobré a ať se konečně přestane litovat.

Paní nakonec řekla ,,hm, hezké.. tak promiňte“.

Ne.. nejsem indigový zachránce světa, ani bezpohlavní anděl, ani vegetarián, co nikdy neřekl nic špatně, nebo sprostě. Já si tady dělám web částečně pro sebe i pro vás, částečně o sobě a o všem možném, částečně je to poslání, částečně je to radost, částečně je to druhá práce (Ano, práce. Nevěřili byste, kolik času a metodiky to sebere), ale rozhodně to není moje povinnost. Když řeknu ,,nechci“, tak s tím nikdo nic neudělá. A nevím, proč si mě pořád někdo idealizuje a má pocit, že k životu mi stačí vzduch a internet si vedu z nosní dírky, nebo co…

A když už mám po třech letech konečně dovolenou, tak by všichni měli říct: ,,Jo, užij si to tam brouku a přivez mi nějakou mušli“. (Ne, nejsem naštvaná, ale trochu mě to na tu paní mrzí, co vám mám povídat.)

Jinak kromě tohoto strašného mailu a těch, kde jste se mě i přes prostředníky (jako přes jiné lidi o kterých víte že mě znají) ptali, jestli nejsem mrtvá, jste mě potěšili. – Za dva týdny mé nepřítomnosti mi i přes výrazný apel, ať nic neposíláte, došlo přes 70 mailů… a když jsem promazala blbosti, spamy a to co nevyžadovalo pozornost, zbylo jich kolem čtyřiceti, s čímž už se dalo v pohodě pracovat.

Takže díky, že alespoň většina z vás mi tu dovolenou fakt přála, dokonce jste mi i psali přivítání zpátky doma… jste moc hodní, tak děkuju 🙂 Já na oplátku přivezla zpátky tenhleten dovolenkový seriál, snad se vám líbil a inspiroval… to je ohledně této dovolené ale skutečně už všechno.

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Zážitky – Z cestování“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/