Aluška.org: Věděním ke svobodě

Realita je občas mnohem podivnější a neuvěřitelnější než nejodvážnější sci-fi filmy. Dochází k mnoha nevysvětlitelným chybám v systému, které jsou většinou neškodné a rychle se opravují. Jsou však známy i případy, kdy měla chyba v matrixu zásadní vliv na život člověka, kterého zasáhla. V dnešním článku se budeme věnovat zdokumentovaným případům mizení lidí a cestování v čase.

Stalo se to 15. června 1950 pozdě večer ve 23:10 hodin v New Yorku na Times Square. Právě skončilo poslední představení, diváci vycházejí z divadla a mísí se s kolemjdoucími. Je příjemný teplý večer. Najednou se ozve hlasitý skřípot brzd, který doprovází zděšený výkřik. Lidé se zastavují, otáčejí hlavy. Došlo k nehodě, někoho srazilo auto.
Řidič, ještě zděšením celý bez sebe, líčí třesoucím se hlasem, že mu do jízdní dráhy náhle vstoupil nějaký muž. A to tak nečekaně, že už se vůz nedal zastavit.
Na vozovce skutečně leží mrtvý muž. Jeho oblečení je velmi neobvyklé. Má na sobě staromodní kalhoty, lakované boty s vysokými podpatky a velkými třpytivými přezkami. Jeho košile je ozdobená jabotem*, sako je nezvykle dlouhé. Vedle jeho hlavy leží klobouk s širokou krempou. (*Jabot, neboli Fiží, je nabíraná náprsní ozdoba vyrobená z krajky nebo vyšívaného batistu.)
Vše v nejlepší kvalitě a nové, neobnošené.
To bylo velmi zvláštní, neboť v tomto stylu se oblékali muži naposled v 19. století!
Mezitím dorazili na místo neštěstí příslušníci policie a začali s výslechem svědků, když předtím rutinně zajistili doklady, které měl mrtvý u sebe.
V jeho náprsní tašce našli muži zákona několik vizitek se jménem Rudolz Fenz, účtenku za pronájem koňského spřežení, znějící rovněž na jméno Rudolf Fenz, a větší peněžní obnos – ovšem v bankovkách, které už dávno nebyly v oběhu. Nakonec objevili v kapse také dopis adresovaný muži stejného jména. Poštovní razítko na obálce obsahovalo i datum: červen 1876.
Když se ani poněkolika dnech nepřihlásil žádný rodinný příslušník zemřelého, byla celá záležitost předána oddělení pro nezvěstné osoby. Dalším vyšetřováním případu byl pověřen inspektor Hubert V. Rihn.
Po mnoha pečlivých rešerších v archivech se jedinou stopou ukázal být telefonní seznam z roku 1939, který obsahoval jméno Rudolf Fenz mladší.
Ale i tento muž byl dávno mrtvý. Vdova po něm policii sdělila, že chodec sražený autem rozhodně nemohl být její manžel.
Ani její tchán Rudolf Fenz senior nepřipadal v úvahu, protože v roce 1876 za nikdy neobjasněných okolností zmizel. Tenkrát, stalo se to jednoho jarního dne, vyšel pan Fenz před dům, aby si tam vykouřil oblíbené cigárko. Nechtěl kouřit v bytě, protože jeho paní nesnášela cigaretový kouř.
Od té chvíle už ho nikdy nikdo nespatřil. Rudolf Fenz starší zmizel beze stopy.
Inspektor Rihn pracoval velmi svědomitě. V policejním archivu nalezl záznam, který ženinu výpověď potvrzuje. V roce 1876 byl skutečně jako nezvěstný nahlášen Rudolf Fenz, stáří 29 let. Jako poslední ho viděla jeho manželka, když vycházel před dům: měl na sobě sako, na nohou lakované boty s třpytivými přezkami a na hlavě klobouk s širokou krempou.
Nikdy nebyl nalezen.

Rudolf Fenz (obr. nahoře)

Případ Rudolf Fenz není dodnes objasněný.
Je tedy možné, že vyšel na okamžik před dům, aby si zakouřil, a nějakým záhadným způsobem – chybou v matrixu – byl katapultován do roku 1950? A to jen proto, aby ho bezprostředně nato srazil a zabil projíždějící vůz?
Ironie osudu? Člověk přežije tak dobrodružnou, ba přímo bizarní událost, jakou je cesta časoprostorovým tunelem – a znovu se vynoří přímo na rušné komunikaci, kde ho přejede auto.
Rudolf Fenz se ocitl v naprosto jiné době, v jiné epoše. A zůstalo úkolem pozdější generace, aby jeho osud objasnila. Ale to se nepodaří pokaždé. Je mnoho případů, které nebyly objasněny a zmizelí lidé se (zatím) nenašli.

Pokud se vám články na toto téma líbí, přečtěte si také:
Chyby v matrixu: Svět je jiný, než se zdá. Prolínání realit je toho důkazem
Chyby v matrixu, které mají periodický výskyt

8. dubna 1980, Georgie (USA), silnice nedaleko města Brunswick City: Charles a Catherine Romerovi jeli v noci v autě a zmizeli beze stopy. Nikdy nebyl nalezen ani jejich vůz.

Rok 1707, Pyreneje (severní Španělsko): Během španělské války zmizela čtyřtisícová armáda pod velením rakouského arcivévody v okamžiku, kdy vojáci překonávali horský potok.

12. prosince 1910, Manhattan (New York): Dorothy Arnoldová, zámožná mladá žena, se doslova vypařila v momentě, kdy vyšla před známý obchodní dům ve středu Manhattanu.

27. září 1920, Londýn:
Londýnský Daily Chronicle z 29.9.1920 píše: Ve večerních hodinách 27. září prochází mladý muž jednou ulicí v jižní části Londýna. Náhle – je to kouzelnický trik, nebo mezera ve vnímání? – domy mizí a místo nich je kolem něho zelená louka. Muž stojí na venkovské silnici uprostřed polí! Dostane strach – možná je příliš daleko od domova a nedokáže se vrátit zpátky…
Místo, na němž se ocitl, se nachází v blízkosti obce Dunstable, asi třicet mil od Londýna. Objevil ho – zmateného a zoufale pobíhajícího sem a tam – strážník, který ho vzal s sebou na policejní stanici. Tam se mladík po chvíli uklidnil a vzpamatoval natolik, že dokázal vylíčit, co se mu vlastně přihodilo. Uvedl také svoje jméno a bydliště – jmenuje se Leonard Wadham, pochází z Walworhu nedaleko Londýna a pracuje na ministerstvu zdravotnictví. Muž si nedokáže vysvětlit, jak se mohl náhle ocitnout na neznámém místě nedaleko obce Dunstable.

19.srpna 2000, Kolín nad Rýnem:
V jednom knihkupectví v Kolíně si povídali manželé Susanne a Roland P. ve frontě před pokladnou s mladým, asi pětadvacetiletým mužem. Bylo to knihkupectví zaměřené na ezoterickou literaturu a je celkem běžné, že tady navazují kontakt lidé se společnými duchovními zájmy. Bundu, kterou měl mladík na sobě, zdobil na zádech nápis „Cestovatel v čase“.
Když se ho Suzanne zeptala, odkud ji má, odpověděl, že je členem klubu, kde se touto tématikou zabývají. Susanne a Roland tím byli nadšení a vyptávali se dál. Chtěli se do klubu přidat také.
Mladý muž se rozpačitě usmíval, odpovídal jim jen jednoslovně a neurčitě.
Společně pak vyšli před prodejnu, která má pouze jeden vchod. Suzanne šla první, její muž za ní a skupinku uzavíral mladý „Cestovatel v čase“.
Když manželé vyšli na chodník, otočili se směrem k neznámému – ten však zmizel!
Nebylo po něm ani stopy. Prostě se vypařil.
V knihkupectví se v tu chvíli nacházeli pouze tři lidé, majitel seděl u pokladny přímo u dveří, a jak již bylo řečeno, prodejna neměla žádný další východ.
Topografie obchodu a jeho nejbližšího okolí je taková, že prakticky znemožňuje provedení nějakého žertu s předstíraným zmizením. Ulička je malá, navíc přehledná a v daný okamžik byla téměř liduprázdná. A celá věc se odehrála během dvou vteřin.
Hádanku se nikdy nepodařilo rozluštit.

Souhrnně lze o všech případech říci, že dotyčné osoby prostě zmizely z našeho časoprostorového okna. V podstatě se nabízejí čtyři možná vysvětlení:
– Tito lidé skutečně a jednou provždy zmizeli z naší reality.
– Možná se však někteří z nich vynořili na jiném místě, aniž by tím vzbudili pozornost. Třeba se ocitli v naší minulosti, nebo na nějakém vzdáleném místě ve vesmíru.
– Nelze vyloučit ani možnost, že některá z těchto osob se teprve objeví v budoucnosti, podobně jako Rudolf Fenz.
– Nebo jsou to nešťastníci, kteří uvízli v nějaké nečasové dimenzi mezi paralelními světy a proto se někteří z nich nenašli.

© aluska.org 2022