Aluška.org: Věděním ke svobodě

Film Labyrint z roku 1986 s Davidem Bowiem a Jennifer Connelly v hlavních rolích vtáhne diváky do světa fantazie a zázraků. Stejně jako mnoho jiných fantastických příběhů, skrývá  i tento film ve své symbolice skrytý význam, který je v tomto případě znepokojivý. Labyrint popisuje programování mysli oběti v rukou sadistického manipulátora. Podíváme se na okultní význam symboliky, která se v Labyrintu nachází.

Labyrint je kvintesencí filmu z 80. let, který obsahuje vše, co máme na osmdesátkách rádi: synťákovou hudbu z 80. let, CGI efekty z 80. let a Davida Bowieho ve stejném účesu, jaký měla v 80. letech vaše teta Susan. Je snad jediný důvod ho nemilovat? Film se stal kultovní klasikou a je stále oblíbený i u dnešních dětí.

Ale stejně jako v mnoha jiných rozkošně zvrácených fantasy filmech se i v Labyrintu skrývá víc, než se na první pohled zdá. Pochopením okultní symboliky a odkazů v Labyrintu se z filmu stává velká alegorie na ovládání mysli, kde každá scéna odkazuje na určitý aspekt tohoto procesu. To, co se zdá být pátráním mladé dívky v Labyrintu, aby našla svého malého bratra, se stává metaforou vnitřního světa oběti ovládání mysli, která je programována manipulátorem. Překážky, kterými musí hrdinka příběhu Sarah projít, se vztahují k reálným těžkým zkouškám, které jsou způsobovány otrokům při programu ovládání mysli, aby podnítily disociaci (rozdělení osobnosti). Myšlenkové hry, mučení, drogy a se*uální zneužívání jsou v průběhu filmu zmiňovány v zastřené symbolice, což „zasvěcenému“ dá zcela jiný příběh, než jaký je ukázán běžnému divákovi. Labyrint je tedy vystavěn stejně jako většina esoterických děl v Dějinách: využívá symboliku, která je před neznalou masou skryta, zatímco zasvěceným je odhalena.

K pochopení základního významu Labyrintu je zapotřebí jen velmi málo předchozích znalostí. O filmu se ostatně zmínilo několik autorů zabývajících se ovládáním mysli, kteří jej označili za jeden z nejkřiklavějších filmů o programování mysli Monarch. Fritz Springmeier dokonce uvádí, že Labyrint používají skuteční manipulátoři při ovládání mysli jako programovací scénář pro výcvik otroků. To je velmi pravděpodobné, protože film vykazuje mnoho podobností s Alenkou v říši divů a Čarodějem ze země Oz – dvěma filmy, o nichž je známo, že se používají při programování ovládání mysli. Jediný rozdíl je v tom, že Labyrint byl pravděpodobně speciálně zkonstruován za tímto účelem a zároveň vystavil masy tomuto druhu symboliky.

Vzhledem k tomu, že je Labyrint předlohou pro ovládání mysli, je příznačné, že hvězdou představení je umělec, který sloužil jako předloha i pro moderní popové hvězdy: David Bowie. Během své dlouhé a eklektické kariéry se Bowie dotkl mnoha okultních a rituálních témat, která jsou dnes přetřásána popovými hvězdami vyrobenými průmyslem. A z nějakého důvodu mnoho z těch, kteří se těchto okultních témat dotýkají, do svých děl začleňuje také ovládání mysli. Možná je to dáno tím, že ovládání mysli se silně opírá o rituály černé magie a kabalistické učení. Než se tedy podíváme na symboliku samotného filmu, podívejme se krátce na některé symboly, které použil i David Bowie.

David Bowie: Ten, kterého všichni napodobovali
Mnoho článků na tomto webu se zmiňuje o moderních popových hvězdách a okultní symbolice obsažené v jejich dílech. Bylo jen otázkou času, kdy bude řeč také o Davidu Bowiem, který je pro mnohé z nich zřejmě hlavním zdrojem inspirace. David Bowie je skutečně prototypem popové hvězdy/okultní ikony, do jejíž tvorby byly začleněny koncepty pocházející z tajných společností. Od podivných alter-eg až po okultní koncept androgynie a samozřejmě včetně odkazů na Aleistera Crowleyho a jeho Thelemu – Bowie dělal před desítkami let to, co dnes dělají popové hvězdy.

Bowieho alter ego jménem Ziggy Stardust bylo představitelem „osvíceného člověka“, který dosáhl nejvyššího stupně zasvěcení: androgynství. Dělal také mnoho jednookých znamení.

Kreslení kabalistického stromu života

Bowie oblečený v egyptském oděvu (jako to dělával Crowley) a ukazující rukou znak „jak nahoře, tak dole“.

Rozdíl mezi Bowiem a dnešními popovými hvězdami spočívá v tom, že byl poměrně otevřený, pokud jde o okultní vlivy v jeho jednání a hudbě. V jednom rozhovoru z roku 1995 Bowie prohlásil: „Můj prvořadý zájem byl o kabalu a crowleyismus. Celý ten temný a poněkud děsivý neznámý svět špatné strany mozku.“
V písni Quicksand z roku 1971 Bowie zpíval: „Mám blíž ke Zlatému úsvitu. Ponořen do Crowleyho uniformy obraznosti“ (Zlatý úsvit je název tajné společnosti, jejímž členem byl Crowley).
To jsou jen některé příklady okultního vlivu na Bowieho tvorbu a na toto téma by se dala napsat celá kniha.

Vzhledem k tomu, že hlavním antagonistou Labyrintu je čaroděj, který si navíc rád zazpívá improvizované popové písně, David Bowie se pro tuto roli skvěle hodil. Věděl, že si přitom zahrál roli manipulátora s ovládáním mysli?

Labyrint
Tento plakát k filmu Labyrint je plný výjevů spouštěčů při programování mysli:
Film Labyrint, který byl uveden v roce 1986, byl společným dílem George Lucase, Jima Hensona (jeho poslední film) a Davida Bowieho. Díky použití nejmodernějších efektů se film rychle stal klasikou v žánru, který můžeme nazvat „zvrácená fantasy“. Zápletka filmu je jednoduchá: Dospívající dívka jménem Sarah se vydává podivným magickým Labyrintem, aby získala zpět svého malého bratra, kterého unesl čaroděj Jareth a jeho armáda skřetů.

Některým kritikům se nelíbila nahodilost událostí ve filmu. Robert Ebert prohlásil, že tento druh filmů „není tak napínavý, jak by měl být, protože se nemusí řídit žádnou logikou. Může se stát cokoli, nic se ani nemusí stát, nic není tak jak se zdá a pravidla se neustále mění“. Tímto popisem filmu Ebert nevědomky popisuje vnitřní svět otroka při ovládání mysli, což je přesně to, co film Labyrint představuje. Prostřednictvím traumatu je psychika otroka přeprogramována manipulátorem, což vede k situaci, kdy se může stát cokoli, nic se ani nemusí stát, nic není tak jak se zdá, a pravidla se neustále mění.

Sářino pátrání po bratříčkovi je ve skutečnosti pátráním po navrácení její nevinné základní osobnosti (jejího pravého Já), které jí manipulátor vzal. Různé události, které se Sáře přihodí, jsou zkresleným odrazem skutečných traumat při ovládání mysli – skrytých za závojem fantazie a představivosti.

Námět
Děj filmu velmi připomíná Čaroděje ze země Oz a Alenku v říši divů, dva příběhy, o nichž je mimochodem známo, že se používají při programu na ovládání mysli. Mladá dívka, znuděná a znepokojená svým běžným životem, se ocitne v zemi fantazie, kde se může stát cokoli. Aby se mohla vrátit domů, vydává se na nebezpečnou výpravu do velkého hradu (ne nepodobného Smaragdovému městu z Čaroděje ze země Oz). Na cestě asertivní dívka využívá svůj důvtip, odvahu a sílu, aby překonala překážky ve světě, kde nejsou stanovena žádná pravidla.

Labyrint je od začátku do konce silně symbolický, počínaje první scénou. Sára je v parku, převlečená za princeznu, a nacvičuje si repliky do divadelní hry pod bedlivým dohledem sovy, která stojí na vrcholu obelisku.
Rychle se dozvídáme, že sova je ve skutečnosti Jareth, král skřítků (hraje ho David Bowie). Skutečnost, že Jareth má v reálném světě podobu sovy a že sedí na vrcholu obelisku, je velmi výmluvná o tom, co vlastně představuje: Okultní elitu. Je známo, že sova je hlavním symbolem bavorských iluminátů a dodnes ji používají elitní skupiny, například Bohemian Grove. Představuje „ty, kteří jednají pod pláštíkem temnoty“.

Symbol Minervalské církve bavorských iluminátů s vyobrazením dohlížející sovy.

Sova je na vrcholu obelisku, monumentu, který je neustále viditelný v průběhu celého filmu. Obelisk je po staletí vrcholným symbolem moci okultní elity. Najdeme ho stát na místech s nejkoncentrovanější mocí světa a jsou mu přisuzovány speciální okultní síly. Tyto vysoké monumenty pocházejí ze starého Egypta a údajně představují ztracený falus Osirida – jinými slovy mužskou energii. Obelisk je tedy falickým symbolem a skutečnost, že se tato mladá dívka během svého pátrání setkává s mnoha z nich, může být připomínkou mužského manipulátora, který ji psychicky a se*uálně ovládá (prostřednictvím zneužívání).

Sova pozoruje Sáru, která je oblečená jako princezna a nacvičuje si roli pro divadelní hru, což ilustruje její přirozený sklon oddělovat se od reality a brát na sebe jiné osobnosti, což je vlastnost, kterou manipulátoři MK Ultra vyhledávají při vyhledávání potenciálních otroků. Sarah je tedy „označena“ stínovým systémem Iluminátské kontroly mysli.

V Sářině domě nacházíme několik stop týkajících se její náchylnosti k ovládání mysli. Je obklopena hračkami, knihami a plakáty, které předznamenávají disociativní dobrodružství, do něhož se má pustit. Mnoho Sářiných hraček se během jejího dobrodružství ocitne v animovaném stavu, což nám napovídá, že vše, co se stane, bude výsledkem její vlastní představivosti, která používá věci, které jsou jí důvěrně známé.

Mezi Sářinými věcmi najdeme hračkovou verzi labyrintu posetého obelisky, do kterého se chystá vstoupit, knihy Čaroděj ze země Oz a Alenka v říši divů. Obě tyto pohádky se používají k povzbuzení obětí, aby se oddělily od reality. Labyrint se v tomto neliší a pravděpodobně se používá při skutečném programování ovládání mysli.

Přímo nad Sářinou postelí se nachází slavná Escherova kresba s názvem „Relativita“:
Obrázek se schody vedoucími všemi směry přímo nad Sářinou postelí.

Escherovy obrazy, které matou mysl, obsahují prvky, které mysl nikdy nedokáže pobrat. Z tohoto důvodu se používají při skutečném programování ovládání mysli. Tento konkrétní obraz se později ve filmu stane velmi důležitým.

Sarah je naštvaná na své rodiče, zejména na nevlastní matku, protože musí zůstat doma a hlídat svého malého bratra jménem Toby, zatímco si oni vyrazí ven. Sára si pak v konfrontaci s neustálým pláčem dítěte přeje, aby si ho odnesl král skřítků. Do pokoje pak vstoupí sova a promění se v Jaretha, krále skřítků.

Jareth nabízí Sáře „dar“ představovaný křišťálovou koulí. Když ho odmítne, promění se na hada, který ale není skutečný.

Jareth vezme Tobyho do svého světa a chce ho proměnit v jednoho ze svých skřetů. Z hlediska ovládání mysli představuje malý Toby jádro osobnosti Sarah, které jí Jareth, její manipulátor, odebral. Dokud bude Jareth držet Sářinu základní osobnost, je schopen ji donutit projít celým Labyrintem, což bude představovat její naprogramování.

Když Sarah požádá Jaretha, aby jí Tobyho vrátil, využije Král skřítků své schopnosti manipulace a přesvědčování. Ukáže Sáře křišťálovou kouli a řekne jí, že obsahuje „všechny její sny“. Upozorní ji však, že to „není dárek pro obyčejnou dívku, která se stará o uřvané dítě“. Jinými slovy, dárek je určen pouze pro dívky, které přišly o dítě – oběti ovládání mysli.
Jareth manipulátor má schopnost pomoci Sáře uniknout životu, který nenávidí, ale musí mu dovolit, aby si přivlastnil její základní osobnost – aby ovládl její mysl. Když Sarah Jarethovu nabídku, která je ekvivalentem faustovského tématu zaprodání duše ďáblu, odmítne, křišťálová koule se kouzlem promění v hada a je po ní hozena. Jareth pak výhružně řekne: „Neodporuj mi“. Když vidí, že Sára na Tobyho nezapomene, řekne Jareth Sáře, že Toby je na jeho hradě a že má 13 hodin na to, aby ho našla. Oba jsou pak přeneseni do Labyrintu, což je velký obraz představující Sářin vnitřní svět pod kontrolou manipulátora.

Uvnitř Labyrintu
Sára musí projít obrovským Labyrintem, aby se dostala do hradu, který představuje její zazděné a rozdělené jádro osobnosti. Celý labyrint je Sářiným vnitřním světem a Jareth je nesporným pánem všeho, co se v něm děje. Může také vše libovolně měnit. Po celém labyrintu se nacházejí obelisky, falický symbol připomínající se*uální kontrolu, kterou mají manipulátoři nad svými otroky.

Uvnitř Labyrintu si Sára rychle uvědomí, že se neřídí pravidly reality. Zjišťuje, že kráčí po nekonečných přímých cestách, které nikam nevedou.

Labyrint se zdá být nekonečnou přímou cestou vedoucí do nikam.

Sára se pak dozvídá, že pouze mentální představou vchodu směrem k hradu se nějaký objeví. Cestu si musí vytvořit sama ve své mysli.

Podivné rostliny s očima na stěnách Labyrintu připomínají, že je Sára během celého procesu přísně sledována svým manipulátorem. Symbol vševidoucího oka je hojně využíván při skutečném programování ovládání mysli.

Při pokusu o postup Labyrintem si Sára uvědomuje, že se vše kolem ní neustále mění. Setkává se s podivnými bytostmi, které říkají matoucí hádanky, jež vedou k nekonečným smyčkám a kruhům. Zdá se, že její hláška zní „To není fér“, protože ji během filmu mnohokrát opakuje. Tato věta skutečně pěkně vystihuje život otroka MK Ultra. Neexistují žádná pravidla a může dojít ke všem druhům nespravedlnosti.

Mezitím je Jareth na hradě s Tobym a sleduje počínání Sáry.

Zkoušky
Na své cestě k hradu prochází Sára nejrůznějšími překážkami, z nichž mnohé symbolicky představují skutečná traumata, která prožívají oběti při programu na ovládání mysli.

Při první zkoušce Sára spadne do jámy plné „pomocných rukou“. To může odkazovat na oběti, které jsou manipulovány a zneužívány skrytými manipulátory.

Později se ocitá v lese a je obklopena podivnými zpívajícími bytostmi, které si mohou dle libosti odstraňovat části těla. Koncept rozčtvrcených částí těla je ústředním prvkem v programování ovládání mysli. Vystoupení tohoto gangu se brzy změní v noční můru, když se vrhnou na Sáru a pokusí se jí odstranit hlavu. To představuje odtržení MK otroka od reality.

Po útěku se Sára ocitá na ještě horším místě, u Bažiny věčného zápachu. To je v podstatě velké plynné jezírko plné výkalů. Neustále vypouští plyny, a je tedy odkazem na cosi velice tělesného.

Sára a její přátelé jsou nuceni projít nechutným smradlavým jezírkem, aby mohli pokračovat v pátrání. Tato podivná scéna může odkazovat na skutečnou techniku ovládání mysli k vyvolání traumatu, která spočívá v ponoření otroků do výkalů a moči a/nebo v jejich konzumaci. Náš přirozený odpor k výkalům a odporný zápach, který z nich cítíme, jsou způsobem, jakým nám naše tělo říká, abychom se od nich drželi dál, protože jsou zamořeny nejrůznějšími červy a parazity, kteří jsou pro nás toxičtí. Náš organismus je tak dobře uzpůsoben, že nás instinktivně odpuzují věci, které nám škodí. Nucená konzumace exkrementů je proto obzvlášť traumatizující, protože je v rozporu s nejzákladnějšími instinkty lidského těla. Sářina epizoda v bažině věčného zápachu je „nápaditým“ způsobem, jak popsat traumatickou zkušenost Sáry jako otrokyně MK během programování.

Po překročení tůně dostane Sarah dárek, samozřejmě takový, který je otrávený:

Sára dostane broskev, která jí způsobí halucinace, což je slabě zastřená narážka na drogy, které jsou podávány otrokům Monarch během programování.
Když kousne do broskve, cítí se malátná a začne mít halucinace. Otrokům Monarch jsou neustále podávány drogy, které zesilují účinky programování a vyvolávají strach a hrůzu.
Když pak Sára leží na zemi, vidí křišťálovou kouli se symbolickým obrazem, který ji představuje. Vidí panenku v princeznovských šatech obklopenou mřížemi – klasický způsob zobrazení disociovaných otroků při ovládání mysli.

Poté se Sára objeví na podivném plese s hosty v maskách koz, prasat a ptáků (běžně nazývaný ples iluminátů) a zjistí, že tam na ni čeká Jareth, její manipulátor.

Jareth a Sarah se najdou a začnou spolu tančit valčík, přičemž na ni Jareth vrhá sugestivní pohledy… na patnáctiletou dívku! Scéna symbolicky znázorňuje vynucené satanské spojení mezi otrokyní (které je podsunuto, že je princeznou svého světa) a jejím manipulátorem. Text písně Davida Bowieho, která hraje během plesu, lze interpretovat jako „milostnou píseň“ manipulátora k otrokyni při ovládání mysli:

„Když bolest prochází
Nemá pro tebe smysl
Každé vzrušení je pryč
Nebyla to vůbec žádná velká zábava
Ale budu tu pro tebe
Až se svět zhroutí…
… Padá dolů“

Ples se pak rychle změní v noční můru, kdy za ní začnou běhat všichni maskovaní hosté (že by špatnej trip?). Sarah začne utíkat, rozbije zrcadlo a proběhne jím, což je další klasický symbol ovládání mysli. Je to obraz představující zlom v její osobnosti.

Konfrontace s Jarethem
Přes všechny tyto potíže se Sára nakonec dostane k hradu a vstoupí do něj. Zjistí, že se ztratila v Escherově obraze v životní velikosti, po kterém se plazí Toby. Jareth se odevšad na scéně magicky zjevuje, stejně jako se ve vnitřním světě MK otroků objevují manipulátoři.

Pak se celý svět kolem Sáry zhroutí a zůstane jen ona tváří v tvář svému manipulátorovi. Sára požádá Jaretha, aby jí vrátil dítě, Tobyho (její nevinné jádro).

Jareth jí dává klasickou dvojsmyslnou přednášku o ohýbání mysli – takovou, jakou dostávají otroci MK od svých manipulátorů.
Říká: „Přetočil jsem pro tebe čas… obrátil jsem svět vzhůru nohama… dělal jsem to všechno pro tebe. Unavuje mě to. Není to štědré?
A přitom žádám tak málo. Nech mě ti poroučet a můžeš mít všechno co chceš. Boj se mě, miluj mě, dělej jak říkám a já budu tvůj otrok.“

Jareth žádá Sáru, aby prodala svou duši výměnou za své sny.

Jedná se o klasickou faustovskou nabídku „dohody s ďáblem“, kdy Jareth říká, že „žádá tak málo“, zatímco ve skutečnosti žádá všechno, co Sára má: Její mysl, tělo i duši.

Sára pak začne recitovat repliky, které si nacvičovala na začátku filmu, a řekne: „Nemáš nade mnou žádnou moc“. Všechno se opět hroutí, Sára opouští svůj vnitřní svět a ocitá se zpět ve vnějším světě, ve skutečném světě, ve svém domě. Toby je zpátky ve své postýlce a všechno se zřejmě vrací do normálu.
Ve svém pokoji vidí některé z bytostí, které potkala v Labyrintu, a je zjevně šťastná, že je vidí. Říká jim to: „Nevím proč, ale… čas od času ve svém životě, bez jakéhokoli důvodu, vás potřebuji.“
Jinými slovy, Sára přijala vnitřní svět, který jí naprogramoval její průvodce. Ten se jí nyní může kdykoli během života spustit.

Sára a její kamarádi na konci filmu pořádají večírek v jejím pokoji pod dohledem sovy Jaretha, který nad ní nikdy neztratil kontrolu. Je vlastně vítězem souboje se Sárou. Její naprogramování je dokončeno.

Film uzavírá píseň Davida Bowieho „Undergound“ = Podsvětí. Píseň má velmi církevní nádech (doprovází ji hlasitý gospelový sbor) a hovoří o místě, kde „není bolest“. Tím místem není nebe, ale podsvětí, které lze přirovnat k peklu, což je v pojmech ovládání mysli traumatický život otroka MK.

V dokonalé návaznosti na film tak Bowie touto písní zanechává divákům poslední inverzi dobra a zla, nebe a pekla, rozkoše a bolesti:

„Nikdo ti nemůže nic vyčítat
Za to, že jsi odešel
Příliš mnoho odmítnutí (na na)
Žádná injekce lásky

Život může být snadný
Není vždycky skvělý
Neříkej mi, že pravda bolí, holčičko
Protože to bolí jako peklo

Ale dole v podzemí
Najdeš někoho pravdivého
Ale dole v podzemí
poslední klid
Křišťálový měsíc, ah, ah

Je to jen navždy
Vůbec ne dlouho
Ztracená a osamělá
To je v podzemí
Podzemí

Tati, tati, dostaň mě odsud.
Ha ha, jsem v podzemí.
Slyšel jsem dnes o jednom místě
Už nikdy nic nebolí

Tati, tati, dostaň mě odsud.
Ha ha, jsem v podzemí
Sestro sestro, prosím, vezmi mě dolů
Ha ha, jsem v podzemí
Tati, tati, dostaň mě odsud ven.“

Zatímco si většina diváků film Labyrint vykládá jako pohádku o „důležitosti představivosti“ nebo něco podobného, symbolika filmu mu dává hlubší význam. Ačkoli příběh lze interpretovat mnoha způsoby (o tom, že Sářino pátrání je metaforou esoterického zasvěcení, by se dal napsat další článek), odkazy na ovládání mysli jsou v něm rozhodně přítomny. Po pochopení obrazů a spouštěčů vztahujících se k ovládání mysli se film stává živým popisem vnitřního světa otroka Monarch během programování.
Otrokyně, zcela vydaná na milost a nemilost svému manipulátorovi a zvrácenému světu, který vytvořil v její mysli, se pokouší vrátit do reality, kde věci dávají smysl. Úkol je to obtížný, protože manipulátor ovládá čas (proto se během filmu neustále objevují třináctihodinové hodiny) a prostor (tajné chodby v Labyrintu). Během pátrání se otrokyně setkává s přáteli, kteří jí zdánlivě pomáhají, ale ve skutečnosti ji vedou přesně tam, kde ji chce mít její průvodce.
Celá Sářina „výprava za osvobozením“ je ve skutečnosti manipulace směrem k přijetí jejího naprogramování. Tím, že Sára prošla Labyrintem, prošla všemi traumaty nezbytnými k jejímu naprogramování. To, co se zdá být Jarethovou porážkou, je ve skutečnosti vítězstvím, protože úspěšně naprogramoval Sářin vnitřní svět a může ho podle svých slov „tu a tam ve svém životě použít“.

Podobně jako Čaroděj ze země Oz a Alenka v říši divů, je i Labyrint nápaditou pohádkou, jejíž příběh lze použít jako scénář při programování ovládání mysli. Na rozdíl od starších pohádek však mohl být Labyrint vytvořen speciálně pro účely ovládání mysli. Příběh, symbolika a hudba filmu tvoří ucelený smyslově nabitý celek, v němž jsou diváci zcela ponořeni do podivného světa ovládání mysli.

Má to však jeden háček: Stejně jako oběti ovládání mysli, je i většina diváků filmem a jeho poselstvím zcela oklamána. I když se zdá, že jde o vítězství dívčí mysli nad zlem, ve skutečnosti jde o vítězství zla nad dívčí myslí.
Slovy Bowieho: „Neříkej mi, že pravda bolí, holčičko, protože bolí jako peklo.

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022 / podle Zdroje