Aluška.org: Věděním ke svobodě

Už jste se také pozastavili nad tím, jak může být někdo takový idiot, případně jak se mohl nějaký zcela zjevný idiot dožít vysokého věku bez úhony?
Naše doba se nese ve znamení zajímavých paradoxů. Na jednu stranu máme k dispozici úžasné vynálezy a jsou mezi námi velice inteligentní a šikovní lidé hodni obdivu, na stranu druhou je mezi námi spousta takových, kteří mají problém i bezpečně přejít silnici.

Pokud znáte člověka, který je pracovitý, inovativní a velmi inteligentní, jisté je, že to rozhodně nebude humaton. Humaton může sice vypadat i velmi inteligentně, pokud zastává pozici někde, kde to od něj systém vyžaduje. Ale nakonec ho program prozradí ve chvíli, kdy po něm chcete něco, na co není jeho program připravený. Například položíte nevítanou otázku. Může se zaseknout a jako gramofon opakovat větu, která ani neodpovídá na vaši otázku, nebo se může naštvat, nebo se vám vysměje, případně se úplně odpojí a přestane vás poslouchat.

Obvyklé průměrné humatony ale většinou prozrazuje jejich hloupost při běžných činnostech. A kromě hlouposti je to také stádovitost.
Když řeknete deseti humatonům skoč z okna, nebo nech si píchnout pod kůži jed, deset humatonů skočí, nebo si to píchne. Hlavně pokud vás mají za autoritu. Toho byste docílili snadno, stačí si obléci bílý plášť s jmenovkou, nebo si v kravatě stoupnout za řečnický pultík a nechat se odvysílat v televizi. Když se u toho budete navíc tvářit, jakože tomu strašně moc rozumíte, úspěch máte zaručen, přestože melete naprosté nesmysly.
Když to samé řeknete deseti skutečným hráčům, zajdou na net, do knihovny, zjistí si o co jde, poradí se i mezi sebou a budou se vás ptát, proč po nich chcete nebezpečné hovadiny. Pak vás pošlou někam. Když na ně budete tlačit, namalují transparenty a sejdou se na náměstí.
To jsme ostatně v uplynulých pár letech viděli sami. Společnost se rychle rozdělila na ovce a myslící lidi.

Tato stádovitost a závislost na tom co jim kdo nakáže, je spojená také s infantilitou. Humatoni jsou přerostlé děti se závislou mentalitou. Nechtějí a ani neumějí myslet samostatně. Všechno jim musí poradit někdo jiný. Někdy nejsou schopní přijít sami ani na jednoduché základní úkony, na které stačí průměrný rozum, nebo si neumí sami najít svou otázku na googlu.
Když takový humaton na chvilku okusí svobodu myšlení, zjistí, že si s ní neumí poradit, neví co má dělat a časem se vrátí zpět, nebo k jinému typu mentální závislosti. Například odejde z kostela, ale místo aby začal jednat samostatně, upne se na člověka, který ho k tomu navedl. Místo kostelu má teď vás jako svého gurua, abyste mu řekl, kdy si může uvařit čajíček a kdy se má jít vykakat. Což je dlouhodobě neúnosný systém.
To vysvětluje dlouhodobý úspěch náboženství. Přestože se stačí zamyslet a přijdete rychle na to, jaká je to snůška nesmyslů, humatoni to nevidí a vidět nechtějí, protože toto přesně potřebují. Chtějí, aby se o ně pořád někdo staral a říkal jim co mají dělat. Jako malé děti.
Když mají problém, i pokud ho mají sami se sebou, svalí vinu na okolí a očekávají, že okolí jejich problém vyřeší. Odmítají a neumí si ho vyřešit sami, i pokud by dostali návod.

Tyto druhy humatonů se ke mně dostávají i přes poradnu, kdy mi občas chodívají zprávy od dospělých lidí, kteří se chovají, jakoby jim bylo 6. Donedávna jsem například několik let jednou za 1-2 měsíce našla ve schránce podivný mail od nějakého staršího pána, který si ve své hlavě vysnil, že je nemocný a že já ho léčím. A jednou za čas mi posílal zprávy, ve kterých mi  „hlásil“ jak na tom je, jakobysme si to dohodli. Říkal tomu „situační zpráva“. Pak z něho vylezlo, že mě vlastně chce a byl mnou tak posedlý, že když na mě myslel a náhodou blbě polknul při pití a zakuckal se, měl za to, že jsem mu to způsobila já (to samé pokud zakopnul nebo málem spadnul ze žebříku – byla to moje vina) a měl také nějakého známého, prý „psychologa“, se kterým mě řešil po večerech v hospodě a pak mi psal, co si o mě ten jeho psycholog myslí, na základě jeho vyprávění… Byly to neuvěřitelné bláboly.
Dal pokoj až když zjistil, že mám muže a že případy jako on, v případě že se vyhrotí, předávám policii. Do té doby odmítal pochopit, že vůbec nevím kdo je, nemáme spolu žádnou dohodu a už vůbec na něj nic neposílám.
To, co na první pohled vypadá jako zjevná duševní nemoc, je také dlouhodobá snaha vysávat ze mě energii jednak tím, že mi žral čas, žádal ode mě, abych se jím zabývala a zejména neustálým urážením mě a mého života se mě pokoušel zneklidnit, což je nejefektivnější způsob, jak někoho vysát.
To je další zajímavý paradox. Psychicky nemocní humatoni, kteří jsou vámi posedlí, si myslí, že když vás budou dostatečně dlouho urážet, ponižovat a vydírat, tak od vás dostanou co chtějí. Myslí si, že když si přečtete dostatečně velkou hromadu jejich psychokidů, získají nad vámi duševní kontrolu, jelikož vám tím postupně vysvětlí, že jste naprostý blb/kráva a začnete je poslouchat, protože oni přece vědí lépe než vy kdo jste a jak máte žít. To zřejmě funguje mezi humatony, ale na vědomého ani náhodou.
Jejich infantilní závislost je metoda, jak sát energii a protože je efektivní, je samozřejmě mezi nimi velice populární.

Měla jsem hodně zajímavý zážitek, když mi pod auto vlezl humaton. To si tak jedu, netuše zradu a najednou v obci, v zatáčce před kterou je přechod pro chodce, mi do silnice zleva vlezl děda. Dokud byl v levém pruhu před mým autem, dupla jsem na brzdu, máčkla klakson a pak už nezbývalo, než se modlit a počkat, jestli ho přejedu nebo nepřejedu.
Děda se vůbec nepodíval, nepoužil blízký přechod, vlezl do zatáčky pod jedoucí auto, neslyšel klakson a přešel i můj jízdní pruh. Když jsem zastavila, stál asi půl metru vpravo od mého auta. Protože za mnou nebylo žádné auto, zastavila jsem a začala na něj křičet, jestli se zbláznil.
Dědek se na mě otočil a měl úplně prázdný, dutý výraz s tupýma vodovýma očima. V jeho obličeji nebylo vůbec nic. Jakoby mu uši na stranách hlavy držel jeden drátek a kdybys zaťukal na lebku, ozvěna by mu vymlátila zuby. O to překvapivější bylo, že jsem v jeho výrazu poznala svého bývalého pronajímatele, který měl barák postavený hůř než ježibaba chajdu na kuří nožce a měl úplně ten samý tupý výraz. V podstatě vypadali jako bráchové.
Došlo mi, že se dívám na společný software, který ovládá oba charaktery a že jsou oba dva úplně stejně debilní. Přesně tak, jak to popisoval svědek v dokumentu o matrixu.
Dokument Chyba v Matrixu z roku 2021 popisuje zkušenosti probuzených

Protože humatona obsluhuje UI, je logické, že humaton nemá vlastnosti vědomého hráče. Proto nemá sny, ale neumí ani vizualizovat, kreativně myslet, meditovat, intuitivně vnímat, nevnímá energie a v zásadě nemá vlohy pro nic z toho, co byste nazvali paranormálnem či duchovnem. Pokud by se do toho chtěl ponořit, nikdy se nedostane dál, než za začátek a spíše skončí u dotazů, na které by měl průměrně uvažující člověk přijít sám a u konstatování, že mu nic z toho nejde. Nedokáže to použít a nakonec se pro něj tyto disciplíny stanou spíše zdrojem frustrace a zmatenosti, než že by je nějak smysluplně využil.
Důvod, proč humaton neumí nic domyslet je právě ten, že co si vyloženě nepřečte nebo neuslyší, na to sám nepřijde. Disponuje jenom nahrávkami.
Je to tedy zbytečné? Pro daného humatona ne, protože pokud s tím může někoho obtěžovat, může z něj krást energii. Proto humaton neodejde, ani když je požádán, aby šel pryč, nebo dal pokoj.

Nejsou samozřejmě všichni stejní, většina humatonů se těmto disciplínám spíše zasměje, nebo je ignoruje, nebo se zeptají, k čemu to je dobré vědět.
Když například vyšel seriál matrix, několikrát přišla zpětná vazba, že to je možné nebo zajímavé, ale tím, že se pro člověka v jeho běžném režimu nic nemění, je to vlastně jedno, že se s tím nedá nic dělat a tudíž je toto zjištění vlastně zbytečné… Zbytečné je určitě pro humatona, který samostatně nedokáže tuto znalost k ničemu použít.

Kombinace všech těchto vlastností umožňuje systému se dlouhodobě udržet. Všechny morální poklesky, úchylnosti a zvrhlosti, spojené s agresivitou vůči projevům morálky a dobrého charakteru, slouží nejen ke kradení energie, ale také k potlačení charakterových kvalit. Pokud se vás nepodaří přetáhnout na jejich stranu, tedy odmítnete převzít jejich vadný program, pokusí se to ve vás ušlapat a začnou být agresivní.
Zaprvé proto, že ve světle vašeho charakteru vyniká jejich ubohost a dále proto, že to systém nechce.
Právě silný charakter je totiž důležité pojítko k pravdě. Dokud uvažujete střízlivě a nepropadli jste do kolektivního šílenství, bude vám chování humatonů stále připadat divné, nelogické, zvrácené, nenormální. A toto chronické podezření je to, co vás může dostat k pravdě. Když si nenecháte vnutit představu, že vy jste ti vadní když očekáváte, že se ostatní lidé k vám budou chovat upřímně a slušně, logicky dřív nebo později dojdete k poznání, že něco je špatně se světem venku.

Jakýkoli humaton se může v jakékoli fázi stát agentem, tedy poslem systému, pro který odvede potřebnou prácičku, aby vás dostal tam, kde je potřeba. Jak ho poznáte a jak k tomu dojde, si odhalíme někdy příště.

konec série

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022