(Tento článek prosím berte s rezervou, jako odlehčení. Inspiroval mě k němu zvláštní zážitek.)
Nedávno jsem měla trochu nepříjemný zážitek. Přestože mi nebylo fyzicky dobře, odpoledne jsem se posbírala a šla morčátkům na travičku, aby měla radost a vitamínky. Chodím na trávu pokud možno každý den, pokud mi v tom něco zásadního nezabrání a mám více svých rajonů, které obcházím podle toho, kde je co zrovna posekané a kde roste nejhezčí tráva, aby morčíci měli pokud možno travičku pěknou, měkkou a mladou a aby jí měli hodně. Nejvíc chodím na nedalekou louku, která je fakt obrovská a ode mě jenom pár set metrů.
Tak jsem šla pomaličku, do uší jsem si dala hezkou hudbu, do kabelky plátěnou tašku aby bylo travičku kam dát…
Ale v poslední době mám pocit, že jsem se stala terčem zájmu pro místní babky drbny a jedna taková mi právě znepříjemnila den.
V klidu si dojdu k louce, vytáhnu plátěnou tašku, najdu si hezké místečko kde je tráva pěkná a pomalu si v klidu sbírám, když tu slyším, jak za mnou někdo něco říká.
,,Nějaká paní se psem, asi mluví na něho, však ona odejde…“ řekla jsem si a sbírala si v klidu dál.
Ale byla to zvědavá bába a pořád něco říkala dál, tak mi došlo, že asi nemluví na psa ale na mě… asi. Ale sluchátka jsem nesundala, nechtělo se mi. Jsem tady inkognito a tečka. Neměla jsem náladu se bavit s cizím člověkem a abych byla upřímná, to nemám skoro nikdy. Protože ti lidé, které na ulici potkávám, většinou nevyzařují moc dobře. Také je to dané mojí povahou, nejsem normálně moc sdílná, jsem introvert a situace, kdy mě někdo na ulici osloví, mě netěší, ale spíš ruší. Ne že bych se styděla, nebo bála, ale často v interakci s danou osobou nevidím smysl a účel (když je sympatická, tak to je samozřejmě něco jiného), radši chci být v tichu sama se sebou a myslím, že by neměl být pro většinu lidí problém, mě v tom stavu nechat a respektovat to. Ale pro někoho to problém je.
Babka (no.. bylo jí tak přes 50, to ještě není úplně ,,babka“, ale nevím jakou ji dát jinou přezdívku) mluvila dál, řekla další dvě úplně nepodstatné věty… Bylo mi jasné, že se určitě zase snaží něco o mně zjistit a jako začátek konverzace používá otázku, komu to sbírám… Která je naprosto bezpředmětná a zbytečná, protože když někdo takhle sbírá trávu, znamená to, že má doma nějaké malé býložravé zvířátko. Kolik jich je a jestli jsou to králíci nebo morčata, může té paní být přece úplně jedno a tuplem jí může být jedno, že někde stojím a sbírám trávu, i kdybych ji jedla. Nikoho neobtěžuji, nikomu nezavazím, nikomu tím nevadím, ani neškodím… Chodila jsem vždycky takhle na trávu odmalička, chodím pro ni dodnes a nikomu to nikdy nijak nevadilo.
Byla jsem k ní zády a prostě to neřešila. Do této chvíle by si člověk mohl říct, co jako dělám, že si jenom starší paní chtěla popovídat, asi se nudila a byla jenom zvědavá, tak proč z toho hned dělat kovbojku, stačí pozdravit a ona by snad šla zase pryč… No, nešla. To by pak byly další a další otázky a pak už se jí nezbavíte.
Pak se stalo něco velice originálního, co na mě ještě nikdo nezkusil, abych si ho všimla:
Babka byla neodbytná, takže vytáhla píšťalku na psa (Byla tam venčit svého pejska. Ale místo aby se mu věnovala, tak otravovala radši mě.) a pískla s ní co nejhlasitěji to šlo, aby upoutala moji pozornost. Evidentně nebyla zvyklá na to, že na ni někdo kašle a neposkytuje žádnou zpětnou vazbu… Hlavou mi tak proběhlo, jestli je ta paní vůbec normální, že nejsem žádný pes sakra. To bych čekala od malého děcka a ne od dospělého člověka.
V klidu jsem si dala travičku do tašky, a letmo jsem se na ni podívala pohledem, jako když právě potkáte přerostlého otravného komára. Ale neříkala jsem na to nic. Nenapadlo mě totiž nic slušného.
Babce nedošlo že mě její přítomnost obtěžuje a strašně se smála.
Dál jsem sbírala a neřešila to… Babka ještě chvíli něco vykládala a pak konečně odešla… To tak prostě je, když vás někdo otravuje, prostě si ho nevšímejte a on se vyřeší sám i bez vaší účasti.
V poslední době když jdu po cestě, potkávám pořád ty samé babky a mají velice průhledné metody. Asi tři z nich mají metodu, že čumí celý den z okna a když vidí z dálky že se blížím, stoupnou si přímo k chodníku ke svému plotu, čumí na mě zdálky a čekají a čekají… Než k nim dojdu, jestli je pozdravím. Není jim blbé na mě z dálky zírat, necítí se trapně, je to pro ně asi sport a zpestření dne… Zdravím jenom jednu z nich. Protože je hodně stará a na rozdíl od těch ostatních se netváří jako kyselá nakládačka ze zelené láhve.
Když jdu rychle a svižně, nestíhají nic kecat, ale jak se zastavím, hned to zkouší. Stačí jakákoliv malá záminka, jakákoliv blbost, jenom aby upoustaly moji pozornost. Připadá mi, že jsou to prostě komáři převlečení do lidské podoby.
Tuhle jsem šla po chodníku a auto začalo couvat a trvalo mu to strašně dlouho, asi to řidič neuměl, tak jsem chvilku zastavila a když jsem viděla že to bude nadlouho, prostě jsem ho obešla. A opodál stojící babka hned: ,,Aby vás nepřejel, co? hehehe…“
Hehehe… Hrózně vtipný, hrózně moc zajímavý a komentuhodný.
Tohle prostě nejsou ty hodné milé moudré pohádkové babičky, jak byla ta z pohádky Sůl nad Zlato.
To jsou všechno PŘEVTĚLENÁ KELIŠOVÁ.
Jindy jsem šla po ulici a viděla jsem, jak jedna z těchto ženských odchytla svoji oběť. Stála vedle mladého muže, vykala mu a ten se tvářil velice otráveně a velice silně dával najevo, že už chce mít od ní klid a chce si jít svou cestou, ale nevěděl, jak to má říct slušně… A u něj stála babka a hučela do něj nonstop jako kolovrátek nějaké hovadiny, které ho očividně vůbec nezajímaly, ani se ho netýkaly. Prošla jsem kolem a slyším:
,,A ona to.. On na to toto.. A oni si koupili novou kuchyňskou linku… A bazén taky… A pak dělali tohle a tamto a všelijak. – Na vlastní voči jsem to viděla!“
PROSÍM? Zarazila jsem se. Přece věta ,,na vlastní voči jsem to viděla“ je slavná z Troškových filmů, já asi žiju fakt ve filmu! To byla reinkarnovaná Kelišová, jakoby jí z oka vypadla, dokonce i skoro stejně vypadala.
U nás na vesnici žijí přesně ty babky, co zpodobňuje Troška se svých filmech Babovřesky, nebo Slunce seno. Přesně tyhle babky, co nemají nic jiného na práci, než drbat, zjišťovat co kdo dělá a nějak jim chybí sociální inteligence.
Prostě nepochopí, že když má někdo na uších sluchátka, tak na něho nemá smysl mluvit.
Prostě nepochopí, že se cítíte divně a trapně, když na vás z půlkilometru zírají, nebo zírají jenom ve chvíli, kdy si myslí, že je nevidíte.
Prostě nepochopí, že když sedí před barákem, drbou ostošest a zmlknou když projdete, že víte, že drbali vás.
Prostě nepochopí, když jim dáváte najevo řečí těla, že nemáte zájem a nezajímá vás, co říkají.
Prostě nepochopí, že jejich akce mohou někoho obtěžovat.
Tyhle drbny to mají se mnou těžké, to není jako v Troškových filmech, že když vás znají od děcka, tak ví i kdy si prdnete. Já tam nikoho neznám, s nikým se nestýkám a jediní lidé se kterými se bavím jsou pošťáci, paní u okýnka na poště a prodavačka. A ne protože bych musela, ale protože jsou to hodní milí lidé.
Přestože vesnice žije celkem pestrým kulturním životem a neustále se tam něco děje, mě neviděl nikdo na žádné takové akci. Takže není co od koho zjistit. A když se akce koná venku, projdu skrz, absolutně bez zájmu. Pořád chodím venku sama, skoro nikdy v doprovodu, zásadně potichu a zásadně nikdo neví kdo jsem a co tam dělám. Každý den chodím venku s taškou plnou trávy a to je prostě všechno. Veškeré indicie vyčerpány… Takže babky prostě neví a můžou si oči vykulit a hlavy vykroutit, když jenom jdu kolem. Mně ta anonymita vyhovuje, nepotřebuju a nechci přitahovat pozornost, ale prostě ji přitahuji.
Nové maso je ve vesnici, pozor děcka, musíme zjistit všechno, aby bylo před barákem co rozebírat…
A proč o tom vlastně píšu. Ne že by mě tyto babky rozčilovaly, až na to že se kvůli nim sem tam cítím dost trapně, je to jen na chvilku a celkově je mi jedno kdo jsou ony a co chtějí vědět. Jsou mi jedno jejich výzvědné akce a vlezlé čumáky, prostě to ignoruju, už jsem zažila tyhle drbny ve svém rodném městě a vím, že když nechcete být terč, nesmíte se s nimi začít bavit. To je celé. Je to jednoduché.
Upřímně mě to ale překvapuje a moc tomuto přístupu nerozumím. Nechápu, že se někdo tak moc a tak šíleně nudí, že se mu tyto akce vyplatí a že ho fakt baví někoho takhle obtěžovat na ulici. Když chtějí drby, mohou si přece koupit Blesk a podobné s**čky, které jsou toho plné.
A svým způsobem mě to tak trochu děsí, protože si vždycky uvědomím, že jednou, když se nic zásadního se mnou nebo tímto světem nestane, tak jednou taky budu stará. A v té době nevím sice jak přesně budu žít a jak budu vypadat, ale vím velmi přesně, co rozhodně NECHCI: Nechci skončit takhle.
Nechci po padesátce být tak znuděná, že trávím čas čekáním před barákem na mladý maso a čumím na něho zdálky a není mi to blbé.
Nechci, aby se ze mě na stará kolena stal ignorant, který obtěžuje ostatní lidi svým buranským chováním a nedostatkem respektu. Staří lidé často mladým vyčítají absenci respektu, ale často ten respekt k ostatním lidem sami nemají, protože tohle není o věku, je to tom, jaký člověk je a jak se narodil, to žádný věk nezmění. Když se narodí blbec, tak to bude blbec celý život a umře jako blbec, je úplně jedno, kolik je mu let. Moudrost není o věku, jsou hloupí starci a moudré děti. – Přece není normální někomu úplně neznámému pískat přímo na zády píšťalkou na psy, když si vás nevšímá.
Nechci někdy během života zapomenout a přestat se o sebe starat, aby se ze mě stal obezní pytel, co nebude mít nic jiného na práci, než sedět venku před domem a drbat, co kdo kde dělá… Mladí na tom nejsou o nic líp, ti mají facebook, největší drbárnu světa. Ti staří facebook nemají, s počítačem se jim učí blbě, takže si shánějí zábavu tímto – pro mě nepochopitelným a nepřijatelným – způsobem.
Prostě nechci, aby se jednou můj život obrátil v takovou šílenou nudu, že by mě začalo bavit vyzvídat a drbat ostatní lidi. Přece můžu se svým životem naložit jakkoliv, dělat cokoliv, cokoliv zajímavějšího a konstruktivnějšího.
Když slyším a vidím tyhle babky, jak se chovají, říkám si, proč proboha nemají nějaký koníček, když už jsou v důchodu. Proč se nevěnují vnoučatům, zahrádce, zvířátkům, proč třeba nechodí do nějakého svého klubu důchodců, kde si pokecají, zahrají člobrdo, proč prostě nějak nežijí svůj život, místo toho aby řešily neustále ostatní lidi, nebo je venku před barákem otravovali.
Myslela bych si, že člověk s tolika životními zkušenostmi musí být natolik vnitřně bohatý, že prostě podle toho bude žít, ale místo toho jsou tito drbací a výzvídací lidé tak neskutečně mentálně plitcí a jednoduší, že je to až k nevíře.
Nemám vůbec nic proti starším lidem, všichni jednou zestárneme a umřeme. I já budu jednou stará a pak umřu. To je fakt. Ale mrzí mě, jaký mají někteří lidé přístup, i přes svůj vysoký věk. Že je to nenapraví.
Slunce seno
https://www.youtube.com/watch?v=1-L1aS5HMxo
Taky u vás máte drbny, které skoro celý den nedělají nic jiného, než společně drbou před barákem ostatní lidi?
Poslední komentáře
-***** Dědouš nééé :-D Vím, máš to fyzicky v…
-sm Pole nezmizne, barák nezmizne.. navíc to můžeš i…
-Alue K. Loskotová Já se taky bojím. Ale víc se bojím…
-sm Předapokalyptická mentalita sice táhne čtenost, ale není to…
-Alue K. Loskotová