Aluška.org: Věděním ke svobodě

Kuriozitky z mailů a diskuzí, aneb vaše pravidelná dávka emocí je zpět. Nejprve začneme šokujícími zážitky, které mi čtenáři poslali do diskuze pod články, ale ani dnes nebudete ochuzeni o dávku psycha z mého e-mailu.

První tři příběhy přišly do diskuze pod článek s rozborem: ,,Klip ,,Dark horse” od Katy Perry je plný Iluminátské symboliky“
a jsou opravdu výživné:

1.
,,Alue, připoměla jsi mi jeden brutální zážitek, ten je starý sice 5 let, ale stojí za to.
Příbuzní byli v Egyptě a tam si jako suvenýry kupovali sošky těch bohů. Sfingy, Anubise, Ra a mnoho jiných. Nevěřili byste, kolik Egypťani měli těch bohů.
Tak si dotáhli kupu sošek domů a nechali si to tam na parádu.
Pak se toho začal bát jejich syn, tak je museli dát pryč. Tak to dali mně. Bylo to ve velký krabici.
,,Nechces ty sošky? Nás syn se toho bojí, dělej si s nimi co chceš ,klidně je vyhod. Ale řekli jsme si, jestli bys to nechtěl.“
Já sem si to vzal, oni se to asi báli vyhodit. Pak jsem to odnes na zahradu, otevřel jsem tu krabici, podíval jsem se a říkal jsem si: ,,Sakra, jak tohle mohl někdo uctívat?“
Pak jsem si vzpoměl na Egypt plných otroků a obětí těm bohům. Tak jsem si řekl, že je rozsekám na kusy. Vzal jsem palici a pustil se do demolice a hlavou mi létaly myšlenky jako: ,,dobře vám tak, zvrácené božské entity“, pak jsem střepy vyhodil do popelnice.
Pak jsem na to zapomněl.
Večer jsem na to jestě vysypal odpadák a když jsem šel domů, uviděl jsem za sebou v koutku několik černých stínů, ale když sem se úplně otočil, už tam nebyli.
Myslím, že mě jenom sledovali. Druhý den se stávaly zvláštní nehody, ale nic se mi nestalo.
Z jednoho okenního balkonu na mě málem spadl květináč. Zachránilo mě, že jsem slyšel šoupnutí, tak jsem instinktivně odskočil stranou. Doma si říkám ,,no ty vago“ a dělo se víc.
V koupelně mám skříňku na šampony. Nechával jsem ji otevřenou a pod tím mám umyvadlo. Tak jsem si začal mýt ruce. Šampony jako by někdo máchnutím ruky shodil a většina jich spadla na mě. No hnus.
A tenkrát jsem si to s těma soškoma nespojoval, ale věděl jsem, že tu řádí destruktivni energie a že se musí vyhnat. Na to stacilo požádat konstruktivní síly vesmíru o ochranu. Pak to přešlo, ale bytosti se mi snažily za každou cenu pomstít. Teď už vím, od čeho to bylo.“
– Pavel

2.
,,To jestě nic není. Když jsme byli v Řecku, tak jsme se dívali po památkách v chrámech starodávných řeckých bohů. Mnoho těch chrámu je přistupných. Lidé se tam chodí modlit, dokonce tam dávají i drobné obětiny.
Když jsme tam přišli, rodinka se kochala památkami, ale mně tam dobře nebylo. Podíval jsem se na ty sochy bohů. Jsou to temní bohové.
Neuškodí, když si z nich udělám srandu. Aspoň zmizne ten pocit. Tak jsem začal vymýšlet vtipy na každého.
Třeba o Poseidonovi:
Víte, proč Poseidon nevyslyší věčně volající námořníky o pomoc? Protože má pěnu v uších.
Víte, proč se Zeus poslední dobou moc nehněvá? Protože zdražili elektřinu.
Cerberos měl i jiné využití, ne hlídat cestu do podsvětí. Mohl vystupovat v cirkusu… a hned po pár vtipech se mi zvedla nálada.
Pak jsme odcházeli a venku se začalo nějak černat.
Říkam: ,,No konečně, bylo vedro jak blázen,“ trochu i zahřmělo. Řekl jsem: ,,Jděte dál zavážu si boty“, a najednou jsem cítil divnej pocit. Něco mě sleduje, upírá na mě svůj pohled a náhle kousek ode mne rána a pak šilený piskot v uších.
Volal jsem halo, neslyším.
Viděl jsem rodinu jak ke mně běží. Došli ke mně, něco říkali, už slabě jsem je slysel.
,,Blesk..“ sluh se stále projasňoval. ,,Málem do tebe uhodilo, jen pár metrů od tebe.“
Sluch se pak vrátil a všechno bylo dobrý, ale věřím, že tohle nebyla náhoda.“
-Pavel

3.
,,Na mojí bývalé zakladce děcka vyvolávaly duchy a jednu přestávku to zkoušeli znova.
Nakreslili na dvě spojený lavice tu hvězdu. Dokonce do školy propašovali svíčky a sirky (učitelky trávily každou přestávku v kabinetu takže jako…) a sedli do kruhu, chytli se za ruce, a začli vyvolávat.
A hádejte koho? No Satana.
Já jsem je několikrát varovala, že to není dobrý nápad, ale neměli mě tam rádi, takže mě poslali někam.
Tak jsem jim řekla, ať za mnou nelezou, až budou mít bubáka pod postelí a šla si číst.
Řekli, že (Satanovi) poskytnou energii a naráz vzduch ve třídě zhoustl, nedalo se tam dýchat a z polic vypadla kniha o egyptských božstvech (pamatuji si to do detailu, bylo to něco).
Tak vytáhnu mini andilka z batohu, zavěsím ho na krk a jdu pryč. Většina děcek byla další týden nemocná z horečkama.“
– jůlik

4.
Další fascinující zážitek přišel pod článek ,,Rizikové cizokrajné suvenýry, které byste rozhodně neměli kupovat„, ve kterém se píše, že posednuté sošky, které jsme si mohli jako suvenýr koupit v zahraničí, vyžadují speciální péči a mohou se i speciálně projevovat. Například, pokud máte sošky vyobrazující lidi, zejména pokud jsou z Afriky, je potřeba dát je na slunné místo a natočit je obličejem směrem k jejich domovině. Nebo že sošky mohou mít vlastní vůli a mohou měnit svoje pozice, samovolně se posouvat. Aby článek sám o sobě nebyl dost strašidelný, čtenář marmaris mu nasadil korunu tím, že v podstatě všechno jmenované potvrdil:

,,To je moc zajímavé a asi to tak je, protože kdysi jsem koupil za deset litrů dvě stylizované sošky černochů z ebenového dřeva, protože byly moc krásné a ruční práce, odněkud z centrální Afriky.
Jedna ze sošek pořád padala, tudíž jsem jí přidal takový malý podstaveček. Teď už nepadá, ale pořád se od té druhé sošky vzdaluje, takže cestuje.
Taky se vždy po čase, když je narovnám, aby koukaly obě do místnosti, samy natočí obě tvářemi směrem k jihu.
Jsou zvláštní a mám je rád. Jsem toho názoru, že když jsem si vybral já je a ony mě, pak na tom něco bude a mělo by to fungovat, což funguje.
Taky mám masku bohyně Durgy (Máhákálí) odněkud z Tiberu, je hrůzostrašná a hlídá vchod. Je zvláštní, že lidem, o kterých se později dozvím něco nepěkného, se nelíbila a právě oni si jí všimli. Poctiví lidé si většinou ani nevšimnou, že tam visí na zdi. Jsem toho názoru, že tzv. “pohanské kultury”, jak je pohrdavě a hloupě nazývá křesťanství, rozumějí přírodě, světu a duchovním záležitostem daleko lépe než naše pokrytecká a nabubřelá civilizace, jak jsem se mnohokrát přesvědčil, protože vycházejí přímo z praxe a mnohé existují na tomto světě o mnoho déle než tzv. “naše kultura”.“
– marmaris

5.
Tím uzavírám blok zajímavých zážitků čtenářů a můžeme přejít k dalšímu tématu a tím je e-mailový psychokoutek.
Následující mail mi přišel 23.10. 2020

Předmět zprávy: ,,Re: Vědomé ženy vzkazují mužům: Potřebujeme vás!“

Je jasné, že šlo o reakci na překlad, který se zabývá pohledem žen na muže a v kostce se zde píše o tom, jaký by muž měl být a o čem by měl být vztah. Někdo asi nepřekousl citlivé téma, kterým se článek zabývá.
V mailu stálo:

,,Vy nás potřebujete, my vás však ne! Jste jako koula na noze. Pohyb s vámi není možný. Zatímco my dokážeme hledět smrti vzpřímeně do očí a nerozhodí nás to, vás rozhodí i malá holka co dokáže některou (konkrétně tebe) svým brekem vymýt a použít jako taxi zadara. A ještě o tom napsat článek. Ty a tobě podobný žijete v úplně jiné dimenzi (mnohem nižší) než kterýkoliv probuzený muž. Jen debil, babokluk či někdo kdo si sebe neváží by mohlo být ochotný takovým ztraceným existencím jako jste vy věnovat čas a energii. A v podstatě si všechny ty karmický vztahy s vyčůránkama zasloužíte, je to vaše úroveň. U vás žádný duchovní posun neprobíhá nebo je neznatelný. Zato u mužů je značný a to až takový, že vy zůstáváte hodně vzadu. Musíte pochopit, že my se nemůžeme vracet pro vás. Každý jsme samostatná jedinečná bytost a nemůžeme ba dokonce nesmíme se zdržovat těma vzadu. Každý má přece svoji svobodnou vůli a jen on je strůjcem svého osudu.
Vidím to tak, že vás ženy v blízké budoucnosti bude čekat odžívání té nejtěžší karmy a vaše ega většiny z vás se bude chytat všeho a všech ve vnějším světě a strhávat to sebou dolů, a to vše jen ve snaze zachránit své ego. Každou takovou pyjavici je potřeba ze sebe setřást a nechat ji v tom (není jiné možnosti). Žádný hodný kluk vás nezachrání. Měj dobrou noc.
P.S. Jestli jsem tě rozhodil, můžeš si na spaní vzít svůj prášek aby ses cítila líp. Konformní zóna a cítit se dobře je pro vás přece to nejdůležitější. Nebo zkus bušení pěstičkami do polštáře.“

Samozřejmě, že obdržel odpověď:

,,Dobrý den,
Děkuji za příspěvek do seriálu o kuriozních hovadinách, které mi chodí do mailů a diskuzí. Bude se tam vyjímat.

s pozdravem
Alue“

Za týden mě mile překvapila následující odpověď:

,,To jsem ani nečekal. Nemůžeš udělat nic lepšího, než že se to dozvědí i ostatní slépky. Kdyby byť jediná pochopila, nepsal jsem to nadarmo.“

A protože jsem dobrá duše, tak… 😀

,,Jojo 🙂 rádo se stalo.
A když by se tam dalo tvoje skutečné jméno, tak bysme mohli docílit i toho, že bude tvé panictví ochráněno navždy.
s pozdravem
Alue“

,,Chvíle, kdy jsem respektoval ženy.“

5+1.
Díl však zakončíme vesele. Následující mail mi přišel 25.10.2020:

,,Dobry den slecna Katarina,kedze sledujem vasu stranku dlhsiu dobu,rozhodol som sa vam napisat.Ste verejne cinna osoba tak som som si vas pozrel,aka ste v skutocnosti.Nie je za tym ziadny zamer.su to len informacie ktore sa daju najst,ale nie zneuzit.Studujem Telesteziu,Enfatiku,Noetiku..

Pozrel som si vas zdravotny stav,minulost buducnost,psychyku a vsetko ostatne co s tym suvisi.Ste velmi krasna a starobyla dusa ktora prisla k nam z ineho systému.Preto mate dane prekuknut tento nas svet,ktory je zalozeny na falosnych hodnotach.Aj ked ste mladucka viete ake su skutocne hodnoty,a snezite sa ich sirit vo svojich vyjadreniach.Hoci vas blok je plny balastu,je tam aj plno pravdy,hoci aj skrytej.Viem ze narod nie je pripraveny na plnu silu pravdy,davate ju po troškach,lebo i na kazdom splechu je kusok pravdy.

Prajem vam nech vase oci vidia co je ostatnym skryte.Casje na vasej strane a pravdy a poznania je malo ako šafranu a to hlavne v esoterickej oblasti. Aj ked ste silna osoba ,je tam par poruch ale o tom viete,je to vo vasom prejave.Je to vas podpisa linia,dan za poznanie.
Rozlucim sa s vami slovami mudreho muza,,,,Ludia zdokonaľuju veci miesto toho aby

zdokonalil seba, Ak dokonalia seba tak uz veci netreba.     S pozdravom Pavol.“

To mě vždycky dokáže potěšit, když má někdo, kdo si ani nezapamatoval jak se jmenuju a slovo psychika píše s tvrdým Y, záhadný pocit, že je toto dobrý nápad. Nebo že snad ocením, když mě cizí chlap označí za vadnou.

,,Dobrý den Pavle,

Nejmenuji se Katarína a to co jste o mně napsal jsou vaše domněnky. Podívat jste se na mě nemohl, jelikož mám ochrany, které tomuto druhu mentální špionáže zabraňují. Jde tedy o vaši fantazii a mně osobně to nic nedalo. Myslím si, že byste měl svoji energii a čas zaměřit jiným směrem a nesnažit se dospělé ženě vykládat, jaká je nebo není. Je to nevhodné a neslušné.

s pozdravem
Alue“

Alexo, vypni mé pocity.