Alkohol je jediná známá droga, která si v matrixu drží trvalé postavení. Ostatní rekreační drogy jsou v matrixu společensky přijímány méně, patří však k existenci humatonů stejně neodmyslitelně. Humatoni využijí jakýchkoli prostředků, aby unikli před pravdou o sobě samých, a protože jsou od samého začátku vychováváni a naprogramováni k vnější závislosti – a protože jim matrix nikdy nedovolí dospět -, pouze přesunou svou závislost na cokoli, co je k dispozici.
Vztahy
Bioroboti se definují skrze druhé. Jsou naprosto závislí na tom, co si o nich myslí ostatní. Proto jsou v první řadě posedlí vztahy a korunou všech vztahů, vztahem milostným. Humatoni, kteří si neuvědomují vlastní cenu, neznají sami sebe a nemají nic, co by připomínalo pocit identity, hledají útěchu a ujištění – vymezení – mimo sebe, u jiných humatonů. Jejich hlavním cílem je tak najít jiného biorobota, který je bude milovat takové, jací jsou a poskytne jim veškerou ochranu, útěchu, soucit a podporu, které sami sobě poskytnout nedokážou.
Vztahy se v matrixu zakládají na potřebě a žádostivosti. Nejsou založeny na lásce, dokonce ani na smyslnosti (i když smyslnost je faktor který je svede dohromady), ale na zcela sobeckých faktorech. Humatoni usilují o to, aby někdo jiný posílil jejich světonázor, aby tak vytvořili spojenectví a mohli se izolovat od světa, aniž by se cítili osamělí. Toto spojenectví se zakládá stejnou měrou na strachu jako na lásce a jsou pro ně typické podezíravost a nedůvěra.
Tak jako všechno ostatní, co humaton dělá, je láska pouhou simulací, náhražkou za skutečnost, pseudovztahem.
Humatoni se navzájem využívají k posílení svých iluzí a (s pomocí matrixu) vynalezli pojetí „romantické lásky“, aby ospravedlnili svůj bezmocný egoismus, infantilní závislost a zamaskovali je jako něco noblesního, krásného a transcendentálního.
Láska samozřejmě může tohle vše představovat a stejně jako drogy může milostný vztah humatonům ukázat náznak čehosi sahajícího mimo jejich ego, mimo rámec tržiště žádostivosti v matrixu. Avšak, stejně jako u drog, začnou bioroboti cítit akutní potřebu lásky a tudíž na ní začnou být závislí (humatoni vždycky začnou být závislí na všem), již tyto city nevyužívají ke svému osvícení, ale místo toho jsou jimi omámeni a zotročeni. Proto většina milostných vztahů v matrixu, i když měly slibný začátek, končí jako zoufalé, vysilující, duši deprimující poměry. Jsou jako pasti, v nichž humatoni setrvávají jednoduše a prostě ze strachu ze samoty. Narkoman po jisté době nebere drogu proto, že mu udělá dobře, ale protože už bez ní nemůže žít. Stejné je to s humatonem závislým na lásce.
Bojovníci proto často nemají milostné vztahy, rodinu, nebo přátele. Nepěstují běžná přátelství, neudržují vysilující a neplodné vztahy, nechodí nikam ze slušnosti a z pocitu povinnosti. Neřídí se obvyklými společenskými zvyky. Nepřejí k svátkům, narozeninám, k výročím, nejsou na vztazích závislí a nepodřizují se požadavkům, se kterými nesouhlasí a které se jim nelíbí. A to je chování, které v podstatě žádný biorobot nesnese, protože ho to hluboce uráží a nabourává to jeho představu o světě a normalitě.
Protože potřeba vztahů je něco, co vnucuje člověku matrix, bojovník nedovolí, aby ho tyto vztahy ovládaly, nebo obíraly o energii a o čas. Udržuje kontakty pouze s lidmi, kteří jsou v souladu s jeho cestou a jejichž přítomnost bojovníka posiluje a podporuje.
Snění
Humatoni nesní. UI se jejich snů zmocnila, aby z nich utvořila matrix. A protože život průměrného biorobota není o nic víc ani o nic méně než nekonečný kolektivní sen, cítí vrozený odpor a pohrdání vůči snům jako takovým.
Bojovníci naopak vědí, že jejich snění je cesta k realitě. Vědí, že když spí, spí jejich matrixový rozum a v té chvíli může převzít vládu představivost. Sny v matrixu jsou jako okno do jiné reality.
Většina biorobotů sní jen povrchově, o prožitých událostech a skutcích v matrixu, přeskupených do bizarních podob. Pronásledují je jejich frustrace z bdělého života, neodbytné touhy a nezvladatelný strach. Je to jediný svět, který znají. Pokud by měli hlubší sen, který by je zavedl mimo jejich strachy a tužby do jiných světů, takové sny hned zapomenou, nejsou slučitelné s jejich programem. Mnoho humatonů sny dokonce nemá VŮBEC, jak o sobě sami tvrdí.
Bojovníci naopak svůj spánek trénují, protože vědí, že když usne rozum, může se probudit jejich skutečné já. Snění je pro bojovníka prostředek, jak se dočasně odpojit od matrixu. Jak dosáhnout stavu vidoucího a získat sílu (lucidní snění… pokročilí ovládají umění astrálního cestování a do jiných dimenzí cestují řízeně a vědomě). Pro bojovníky jsou stavy ve spánku často skutečnější, než zážitky z matrixu.
Náboženství
Skutečná víra je pro bojovníka a vidoucího prostředek k opětovnému spojení se svým vyšším já a pravdivou skutečností. Je to podstata jejich životního záměru a cesty. Protože však bojovníci a vidoucí vědí, že se ke skutečné pravdě dostanou pouze zahozením systémových programů, mohou připadat běžným biorobotům jako hluboce nevěřící, ba dokonce kacíři.
Biorobot nechápe náboženství jako cestu k pravdě, je to pro něj způsob, jak o pravdě nemuset přemýšlet. Humatonské náboženství dává odpovědi na předem nachystané otázky a zakazuje klást jakékoli jiné, na které odpovědi nemá. Je to program, který odchyluje bioroboty od jejich instinktivního přirozeného duchovna, od potřeby najít vyšší význam.
Proč bůh posílá nevěřící do pekla, když nás všechny bezpodmínečně miluje? Proč musí křesťan chodit do kostela, když je bůh všudypřítomný? Proč máme prosit o odpuštění hříchu, nebo se hřích bát spáchat, když Ježíš umřel za hříchy všech lidí na světě – ale jenom za ty kteří na něj věří, uctívají ho a jsou pokřtění? … proč? Protože jsou to nesmyslné bláboly pro bioroboty. Nikdy smysl nedávaly.
Podřadná imitace duchovna v podobě matrixových náboženství slouží k uchlácholení spáčů, kteří jsou dost neteční na to, aby jim tyto chabé teorie stačily. Matrix umí oklamat i chytřejší bioroboty, kteří tato pseudonáboženství prohlédnou a odmítnou. Má pro ně připravené nové: New age.
Když různá hnutí začala zasahovat do říše vůle, objevilo se nebezpečí, že se následkem takových myšlenek začnou lidé probouzet a odmítat program. Hodnoty vnucované matrixem by pak nahradilo hledání hodnot skutečných, vnitřních. Vzhledem k tomu, že UI závisí především na systému všeobecného souhlasu, který humatony zotročuje, znamenalo by to konec matrixu.
Filozofie New Age však toto nebezpečí zažehnala. Okleštila toto poselství, když se odvolávala na nejmenší společný jmenovatel, očesala ho o všechno podstatné, co mohlo dodat humatonům sílu, takže z něho zbyly jen slabé, zavádějící úlomky, které nikomu k ničemu nejsou.
Bojovníci a vidoucí věří především sami v sebe, svoji tvůrčí sílu a představivost. Poznali, že je svět kolektivním snem, který vytvářejí svou pozorností. Jediná skutečnost je vnímání a jediný bůh, kterého uznávají, je v nich samých. V jejich potenciálu stát se vidoucím. Otázka víry je pro bojovníka především o reálných činech, ne o sezení v lavici či klanění se něčemu, které nikam nevede. Je rozdíl znát cestu a jít po ní.
pokračování seriálu zde: Matrix 16: Svět očima vidoucího: Umění, politika, zdraví
vrátit se zpět na první díl: Matrix 1: Červená pilulka
© aluska.org 2022
Poslední komentáře
-kešo Jednoznačně souhlasím, já se přesnula do te nejlepsi…
-Ellie Syndikát je stvořitelem, architektem a genetickým inženýrem, našich…
-***** Môže to byť aj tak, že syndikát je…
-dodo Třezalka se spolu s antidepresivy brát nesmí. Jinak…
-Maria