Aluška.org: Věděním ke svobodě

Umění
Bioroboti mají rádi zábavu a ti vzdělanější prahnou po tom, čemu říkají „kultura“, v přesvědčení, že jim dodá na vážnosti a zaručí jim v jejich společenských kruzích větší respekt a oblíbenost. Umění se považuje za zboží, zdroj pobavení a povznesení, ale rovněž za něco, oč je třeba usilovat. Mnozí bioroboti umělce obdivují, i když jejich umění ve skutečnosti nechápou. Snaží se být „kreativní“, i když nemají ani tušení, co vlastně chtějí vyjádřit. Kreativita je „cool“. Je dokonce sexy, protože vyjadřuje individuálního, buřičského ducha.

Většina biorobotů se však nikdy ke kreativnímu projevu ani nepřiblíží. Za umělce považují rockové hvězdy či filmové herce nebo v krajním případě experimentální filmaře. Umění se v matrixu točí kolem kultu osobnosti. Stačí něco vytvořit, vydělat tím nějaké peníze a člověk se hned považuje za „umělce“. Většinou jen málo záleží na tom, zda má samotné umělecké dílo skutečnou hodnotu, či je něčím zajímavé. Sám fakt, že něco vytvořil, zaručuje humatonovi jakési nadřazené postavení. Stejně tak získá důvěryhodnost kniha, která byla vytištěna a zpráva, kterou odvysílala televize, se považuje za pravdivou. Bioroboti jsou extrémě důvěřiví, většinou právě ve věcech, na které by chtěli být odborníky, ale ve skutečnosti o nich nic nevědí. To je patrné zejména v umění, politice a náboženství.

Bojovník považuje umění za prostředek, nikoli cíl. Umění má potenciál zprostředkovat biorobotům originální myšlenky pramenící mimo matrix a připravovat je na myšlenkové odpojení od systému. Příklad je film Matrix, jehož cílem bylo předat poselství. Zatímco většina biorobotů v tom vidí jen další formu zábavy, ti kteří mají oči které vidí, poselství najdou.

Politika
Pro vidoucího není nic tak zábavné, jako politika. Stejně jako náboženství, jen o něco záludněji, vytváří politika v biorobotech pocit, že mají něco ve svých rukách a to celé někam vede, minimálně alespoň k demokracii. Vláda, parlament, volby, to vše je nezbytné k tomu, aby bioroboti nemuseli převzít odpovědnost za své činy. Dokud mohou ze své špatné situace obvinit zvolené představitele, mohou nadále pasivně setrvávat v nesnesitelných podmínkách.
Bojovník ví, že v uzavřeném systému vládne UI jako imperátor a má vše pod kontrolou. Lidé vybírají z již předem vybraných politiků a celé je to jedno ohromné divadlo, které má působit dojmem svobody, nebo volby.
Bojovníci nechodí k volbám, protože vědí, že vhozením lístku do urny se nezmění vůbec nic, za což jim dobře vycvičení bioroboti rádi nadávají do ignorantů a lenochů. Bioroboti považují tento přístup za nezodpovědný, protože si myslí, že je potřeba aktivně bojovat proti smyšleným nepřátelům, politikům, agentům, tajným společnostem, zkorumpovaným vůdcům a dalším.
Systém jako takový se však nezmění, ne proto že skutečně je zkorumpovaný, ale protože je takto naprogramovaný a nic kromě zcela nového programu ho změnit nemůže. Bojovníci se proto nesnaží zavedený systém měnit, ale zničit ho. Ne přímým odporem, ale odmítáním jeho součástí: politiků, režimů, náboženství, vědeckých teorií.

Program matrixu samozřejmě potřebuje udržovat kontinuitu a stabilitu, aby mohli hráči spát, jinak by se taky mohli vzbouřit. Protože si bioroboti podvědomě uvědomují, že žijí v otroctví, stačí jim málo, aby se začali cítit paranoidně a neklidně. Podle slov agenta Smithe, byl původní první Matrix pro lidi utopií. Selhal proto, že se v něm lidé nudili a začali ho odmítat. To se děje i dnes. Lidé začínají ve velkém program odmítat. Ne proto, že by byl nudný, ale protože je naprosto nesnesitelný. Jak se životní podmínky v matrixu neustále zhoršují, tlak lidského vědomí roste a stále více spáčů se začíná probouzet, když prohlédnou skrze oponu lží, vymývání mozků a manipulace. Stále více lidí proto začíná systém zpochybňovat a to snižuje účinnost programu na jejich životy. Sdílená realita se začíná rozpadat.

Zdraví
Protože jsou lidé v nesouladu a odpojeni od svého přirozeného prostředí, vnímají své tělo jako stálý zdroj nepohodlí. Mnozí své tělo doslova nenávidí, protože je UI takto naprogramovala. Humatony souží pocit tělesna i nereálnosti zároveň.
Existuje spousta sportů a cvičení, kterým se věnují spíše z marnivosti a jen málo z nich si užije účinek. Sex je většinou natolik zoufalým aktem a skutečné emoce jsou natolik blokované, jejich mysli tak neúnavně logické analytické, že jim poskytuje zhruba stejné potěšení, jako dobrá večeře.
Zdravotní problémy, cukrovka, rakovina, schizofrenie, poruchy osobnosti, identity a jiné, jsou v matrixu tak časté, protože humatoni tráví celý svůj život potlačováním pravdy o sobě, což vytváří nesnesitelný tlak. Matrix z nich neustále odčerpává energii, takže jsou apatičtí, slabí a pořád je jim nedobře. Čím více je člověk vyčerpaný a čím méně energie má, tím má menší vůli žít a to pak vytváří  ještě horší bezútěšnější, nepřátelštější a děsivější sdílený svět.

Bojovníci vědí, že je třeba z tohoto začarovaného kruhu vystoupit. Pokud mají zdravotní problémy, vědí, že to je nízkou hladinou jejich energie, protože mají až příliš mnoho odvodních kanálů – příliš mnoho bodů spojení s matrixem. Vědí, že veškeré nemoci nejsou skutečné, ale protože žijí v matrixu, tak se jich samozřejmě týkají. Vědí, že lžička tu není, ale stejně s ní musejí jíst. Musejí trénovat a udržovat své tělo v dobré kondici. Když budou skutečně přesvědčeni o tom, že jsou zdraví, tak budou.

pokračování seriálu zde: Matrix 17: Hlavní prvky matrixu
vrátit se zpět na první díl: Matrix 1: Červená pilulka

© aluska.org 2022