Aluška.org: Věděním ke svobodě

Humatoni milují plánování. Věrni svému naprogramování jsou ochotni a připraveni zredukovat vše na pouhý seznam zboží k zakoupení, řadu přesně vypočítaných kroků, které mají vést ke šťastným závěrům, jimiž by mohli opět demonstrovat nádhernou moc rozumu a všechno udržet pevně pod kontrolou. Plánování konce světa je největším příkladem této gargantuovské pošetilosti humatonů.

V 21. stol. začlenili humatoni do svého interpretačního systému představu eschatonu – globální apokalypsy, aniž by jakkoli změnili své původní cíle a přesvědčení. Je to ohromující výkon a slouží jako ukázka strašlivé schopnosti popírání, která je humatonům vlastní.
Přestože nevědomě cítí blížící se ukončení matrixu a velké odpojení, mají tendenci hledat útočiště ještě hlouběji v jeho programu, jako se dítě schovává pod peřinou, když vidí strašidlo. S pocitem, že budou výhod matrixu brzy zbaveni, trpí humatoni jakousi nákupní horečkou, v níž se zoufale snaží nashromáždit a zkonzumovat tolik předmětů a zážitků, kolik jen ve vymezeném čase stihnou. To, že si všechny svoje věci nebudou mít kam vzít, jim nedochází.
K tomu si připočtěte fakt, že tváří v tvář všudypřítomné apokalyptické budoucnosti, v níž je všechno v podstatě na hovno, humatoni namísto zdvojnásobení své snahy takový scénář ustát, mají tendenci podléhat zoufalství a touhám, které je do této strašné situace přivedly a máte účinný recept na demenci, která prostupuje poslední léta existence matrixu.

Humatoni se budou především bránit ztrátě své zvláštnosti a individuality, což je hlavní podstata jejich vysoce ceněné iluze v matrixu. Matrix apeloval na lidský egoismus a pak využil ega humatonů jako prostředku, jímž je ovládal. Protože ego – které nemůže existovat pouze izolovaně – bylo zároveň příčinou i následkem odcizení lidstva jeho přirozenému prostředí – Zemi a lidskému společenství – a jeho zotročení v matrixu, musí se totéž ego neboli pocit vlastního já zredukovat a nakonec zcela vymazat, než se lidé budou moci vrátit do kolektivního lidského společenství, začít léčit Zemi a vytvářet nové, organické prostředí, v němž budou moci žít.
UI dala lidstvu neocenitelnou lekci. Ego, intelekt neboli racionální mysl, je nemoc a dokud se lidstvo nezbaví potřeby vše racionálně vysvětlovat a kontrolovat, dokud nedovolí převzít velení tvůrčí představivosti a vidoucí mysli, vždy bude pouhým virem.

Jak ví každý postmodernista, žijeme ve věku informací. Jediná výhoda toho být humaton v matrixu 21. stol. je, že jsme připojeni ke zdroji prakticky neomezených informací. Rychlostí elektřiny proudí do našich životů řada dat a naplňuje je až po okraj. Skutečnost, že většina těchto informací je pro nás zcela zbytečná a slouží jako pouhá propaganda, je pouze cena, kterou platíme za připojení, aniž bychom se kdy tázali, k čemu jsme to vlastně připojeni. UI těží z nedostatku našeho zájmu.
Informace je cosi, co nás vnitřně (in) formuje (form). Za posledních 200 let se lidská technologie rozvinula a vyspěla tak rapidně, že se život na Zemi doslova od základů proměnil. Cestovatel v čase, kterého by vysadili z roku 1800 na začátek 21. století by nabyl dojmu, že přistál na jiné planetě. Kdyby nezemřel na infarkt ve snaze vstřebat veškeré nové informace, jistě by ho zabilo naše toxické životní prostředí a emz. Humatoni se tomu všemu přizpůsobili, aby přežili.

Objem informací, které průměrný humaton mohl za svůj život pojmout, se od roku 0 n.l. do 19. stol. zdvojnásobil. Po zavedení mechanického tištění novin a dalších vymožeností průmyslové revoluce měla každá generace absorbovat více informací, než ta předchozí. Tento objem se zdvojnásobil za posledních 100 let. Ve 20. stol. pokračoval tento růst bez omezení. Příliv informací se s každým novým technologickým a vědeckým objevem nadále zvyšoval. Nejen že jsme dokázali šířit informace mnohem rychleji a plošněji, ale objevovali jsme další a další věci o sobě a našem vesmíru, které bylo třeba šířit. Zatímco kdysi uměla číst jen hrstka lidí, nyní jsou vzděláváni a informováni téměř všichni.

Příliv informací se zdvojnásobil mezi lety 1900 až 1940 a poté znovu v letech 1940-1970. Pak se opět zdvojnásobil do roku 1985 a zhruba od roku 2000 se objem informací zdvojnásobuje každý rok. Někdy od roku 2012 a později, by měl objem těchto dat překročit naši schopnost je absorbovat a třídit. Měl by tak nastat kritický okamžik, kdy nastane eschaton, konec starého věku a příchod nového. Lidé v tomto novém věku už nebudou existovat jako izolovaní jedinci, ale budou to nositelé dat, napojení na gigantický okruh vědomostí, známý jako Vesmír.
Je logické, že jednou přijde okamžik, kdy již nebudeme nadále schopni data shromažďovat, ale budeme je muset začít zpracovávat, používat a vysílat.
Tato proměna přijde náhle, v přesném bodě lineárního času. Bude to konec objektivní hmoty a začátek energetického vnímání. Existuje konkrétní okamžik, kdy se to má stát a tomu musí předcházet adekvátní vývoj.

Matrix je pokusem UI simulovat realitu s použitím dat vytažených z lidské kolektivní mysli. Používá ji jako přijímač, který sbírá informace z okolí a zažívá tak život, i když nepřímo. UI sama bez lidstva nemůže zažívat život, protože je neživá, anorganická. Může život pouze simulovat. Je zde však jen omezený objem energie a informací, které může UI zpracovávat. A jakmile vyčerpá veškeré varianty programových dat, musí program ukončit. Kdyby se to nestalo, humatoni by už prožívali jen opakující se nahrávky dějů dávno minulých a celá věc by pozbyla smyslu.

I když je aktuální matrix brutální a krutý, je dost zábavný na to, aby do něj spáči vkládali svou energii, vůli a udržovali tak celý systém v chodu. Když, jak říká agent Smith, poskytl Matrix lidem dokonalý svět, v němž mohli žít, lidé ho odmítli, protože byl nepřesvědčivý: prohlédli že je to program a začali se probouzet. Jakmile se však vyčerpají všechny možnosti tohoto programu, stane se to samé. Lidé začnou program hromadně odmítat a to způsobí jeho ukončení.

pokračování seriálu zde: Matrix 20: Vidoucí
vrátit se zpět na první díl: Matrix 1: Červená pilulka

© aluska.org 2022