Aluška.org: Věděním ke svobodě

Bojovníci nemají co ztratit ani co získat, protože matrix jim nemá co nabídnout a nemůže jim vzít víc, než už jim vzal.
Bioroboty motivují především jejich vlastní touhy a zákeřný strach, že se tyto touhy nenaplní. Vymezují je vnější znaky, přičemž se všechno točí kolem jejich vlastního já, formovaného pod neustálým tlakem mechanismu strach/žádostivost, který operuje v jejich nitru. Jednají proto nutkavě, mechanicky, dohnáni tichým emocionálním zoufalstvím do stavu trvalého neklidu, který mají zdánlivě pod kontrolou.

Bojovníci naopak žádné touhy nemají. Protože poznali skutečný matrix, neexistuje nic, co by od něj ještě mohli chtít. Přejí si hlavně svoji svobodu. A protože matrix udržují lidské touhy a frustrace, bojovník si přeje, aby si nic nepřál. Touží po ničem netoužit, protože to je klíč k duševnímu klidu, spokojenosti a především svobodě. Bojovníci jsou tak především pozorovatelé, které běžné biorobotí pinožení nezajímá. A protože po ničem nedychtí, nechybí jim to, co jim matrix nedá, protože vědí, že to stejně není skutečné.

Bojovníci schraňují energii
Bojovníci, kteří jsou lhostejní a pohrdají tretkami života v matrixu, za nimiž se bioroboti bez ustání pachtí, mají jako skutečnou hodnotu jedině ENERGII. Vědí, že matrix je tak dravý proto, aby z nich neustále vysával energii, čím oslabuje lidského ducha i sílu vůle. Čím víc odvodových kanálů, neboli bodů spojení s matrixem, mohou uzavřít, tím méně energie budou ztrácet a tím více jí mohou časem nakumulovat. Nakonec budou mít takovou energii, že budou schopni se matrixu vymanit.
Proto svou energií šetří. Protože každý jejich čin, myšlenka, slovo a pocit vyžaduje vynaložení energie, dávají si pozor na své myšlení a skutky. Energie je jediná skutečná měna, proto s ní zacházejí moudře. Vědí, že jejich energie buď půjde do ostatních homatonů, tudíž do matrixu, nebo si ji ušetří pro své vlastní potřeby. Humatoni jsou totiž nastavení tak, aby energii kradli jeden druhému a díky tomu se ze života stalo věčné bojiště jejich nabubřelých eg.
Bojovník proto zbytečně nepřemýšlí nad ostatními. Nezajímají ho osobní životy ostatních, drby, klepy, pomluvy a už vůbec ne smyšlené telenovely. Bojovník se snaží nadbytečně nepřemýšlet ani sám nad sebou, protože právě jeho vlastní ego má sílu mu odčerpat nejvíc energie. Ego je hlavní spojovací uzlina s matrixem. Bojovníci proto rozlišují myšlenky a činy, které jim energii dodávají a které jim naopak energii kradou.
Toho, co jim energii krade, se důsledně a nemilosrdně zbavují, dokud všechny odvodové kanály, kudy jim matrix vysává energii, neutěsní. Tehdy už bojovník není pouhá nahraditelná baterie, ale získává svobodu a moc. Může tak začít aspirovat na probuzeného a časem i vidoucího.

Nejvyšší metou bojovníka není sláva, ale svoboda
Bojovníkovi nezáleží na tom, aby byl oblíbený. Svoboda je v první řadě osvobození se od myšlenek, názorů a očekávání druhých, včetně sebe sama. Tyto myšlenky pramení z matrixového programu, jsou to sítě, do kterých se chytají bioroboti. Bioroboti jsou připojení k matrixu vším, co dělají, na všech úrovních. Tato spojení jsou odvodové kanály, které se právě bojovník snaží utěsnit. Pro bojovníky tak svoboda představuje proces odpojení, to je přerušení kontaktu s matrixem a těmi, kteří jsou s ním pevně srostlí. Musí se odpoutat od všeho, co ho zatahuje zpět do matrixu, ať už jsou to špatní přátelé, hromadění majetku, destruktivní návyky, touhy, strachy, přesvědčení, cíle, cokoli co ho vysiluje.
To však neznamená, že by byl bojovník nespolečenský asociál žijící v naprosté izolaci. Bojovník není žádný psychopat, ani asketa co by se celý den mrskal v jeskyni. Bojovník je skromný a bdělý.
Jejich odpoutanost je cesta ke svobodě, nikoli důvod pro sebeobětování. Naoko se podílejí na pošetilostech biorobotů, ale nedovolí si, aby se jim tyto pošetilosti dostaly pod kůži, aby si je začali brát osobně, nebo aby ovládaly jejich život.
Zatímco oči humatona koukají ven a soustředí se na cestičky, kudy matrix odvádí jeho pozornost, což je touha po lásce, slávě a společenském přijetí, bojovník se dívá především dovnitř. Zajímají ho vnitřní hodnoty, ne ty vnější. Přesto umí ocenit krásy a rozmanitost tohoto světa. Vědí totiž, že je na jednu stranu krutý, zároveň je to však prostředek pro jeho transformaci.

Bojovník se nikdy nenechá odvrátit od svého poslání
Protože bojovník nemá životní hodnoty jako klasický humaton, musí si najít jinou životní hodnotu, která ho motivuje a popohání vpřed. Bojovníci se proto upínají ke svému neochvějnému záměru, ke své síle vůle a ke své bezchybnosti. Síla vůle bojovníka je jeho záchranné lano. Bojovník ví, že když se bude pevně držet své silné vůle a nenechá se ničím zviklat, vyvede ho tato vůle ven z bludiště matrixu.
Matrix je labyrint a jeho bludiště je utvořeno tak, aby odvrátilo pozornost člověka pryč od důležitého k nedůležitému, aby promrhal celý svůj život a veškerou energii na nesmysly. Je to strádání, strach, bolest, touha, práce, sex, hry, společenské požadavky. To vše tvoří takovou kombinaci, aby člověk už neměl čas ani duševní kapacitu dělat cokoli jiného.
Bojovník se proto snaží držet stranou od těchto věcí. Ví, že když se jimi nechá pohltit, zabloudí v labyrintu.  Jakékoli zaváhání a zapochybování by pro bojovníka mohlo být osudné.
Bojovník se může těšit z čehokoli, nesmí na tom však lpět, protože to by vedlo k fixaci, závislosti a posedlosti. To jsou všechno silné odvodové kanály jeho energie. Kdyby se těmto věcem oddával příliš, zapomněl by na svůj pravý cíl a riskoval by ztrátu své vůle a své bezchybnosti. A v takovém případě by si klidně mohl vzít modrou pilulku a skončit.
Bojovník ví, že modrých pilulek je na každém rohu spousta, ale červená je jenom jedna. Modré pilulky produkuje matrix ve velkém, s červenou se však bojovníci setkají pouze jednou za život. Musejí proto být připraveni lapit tuto šanci v okamžiku, kdy se objeví. Když vás jednou Morfeus mine, už se nevrátí.

pokračování seriálu zde: Matrix 8: Hlavní ctnosti Bojovníka
vrátit se zpět na první díl: Matrix 1: Červená pilulka

© aluska.org 2022