Ozdravný pobyt v lese: Reakce na dotazy čtenářů / 5.díl (poslední)

31.5.2019 v Čtenáři 14

Závěrečný díl oblíbené série o tom, jak správně zálesačit a jak se v lese ozdravit – zejména duševně – konečně spatřil světlo světa. Tímto děkuji Tomášovi za jeho pěkné články a pevně věřím, že vytáhly do přírody nejeden lenošivý zadek. 🙂 Pokud jste sérii minuli, zde je 1. díl, 2.díl, 3. díl, 4.díl.

Než se pustím k odpovědím na některé dotazy a napíšeme něco málo k zajímavým komentářům, chtěl bych říct, že jsem celkem rád, že se vám tato série článků líbila. Ono to vlastně začalo přáním Alušky a ještě jedné čtenářky, abych napsal sérii článků o pobytu v lese.

Celá série článků byla od začátku tvořena jako relativně podrobný návod. Cílem bylo dopracovat se k tomu zvláštnímu stavu rozšířeného vnímání, který můžete v lese o samotě zažít, který se dost špatně popisuje. Dokonce i ta slova “rozšířené vnímání“ nejsou moc přesná. Ten stav celkem předělá vaši osobnost a stačí na to opravdu třeba jen pár minut. Už nikdy nebudete stejní jako dříve. Není to samozřejmě jediný stav, který vás může hodně změnit, ovšem tenhle je dobrý v tom, že ho lze dosáhnout snadno, dokonce ve střízlivém a bdělém stavu. Tím je to výjimečné. A hlavně je to dostupné každému. Proto byly k sérii článků připojené i ty poslední kapitoly o vybavení, které se mnohým zdály možná už méně zajímavé, ovšem z mého pohledu jsou snad nejdůležitější. Ostatní přijde samo. Nejsem jediný, kdo tyhle stavy v lese zažil, ale vypozoroval jsem, co je podmínkou k jejich navození.



Samozřejmě, že jsem nenapsal úplně všechno, ale snažil jsem se být tak hodně podrobný, aby to mohlo u každého čtenáře vytvořit správnou představu o tom, co dělat má, co dělat nemá, a jak toho organizačně dosáhnout. A nyní si někdo možná řekne: „A co on tam nenapsal, co zatajil?“ Jo, zatajil. Zatajil jsem věci, o kterých jsem prostě nechtěl z nějakých důvodů psát, protože by nikomu nic rozumného nepřinesly. Takže ty věci nestojí ani za pátrání. Ovšem jedna zatajená věc mi bleskla hlavou hned, jak jsem o tomto začal psát. O co jde? Jak čtenáři reagují na různé články na webu Alušky, všiml jsem si, že někteří stále řeší téma odlišnosti od ostatních lidí. Prostě mají problém, že se cítí jiní, jakože nezapadají. Jo, je to svým způsobem problém. A je pocit vlastně problém? Po takovém zážitku v lese, o kterém jsme psali, budete odlišní ještě víc. Pokud jste se tak ještě necítili, tak začnete. Já mám na řešení některých špatně řešitelných problémů takovou metodu. Vedle problému postavím větší problémy na porovnání, tím se můj problém pak opticky zmenší. A jestli ho chcete zmenšit na nulu, no tak si stačí prostě představit něco brutálního reálného, no a jste hned šťastní jak blechy. Ovšem problém odlišnosti se po zážitcích v lese zvětší natolik, že ztratí smysl ho řešit. Takže už nebude skoro vůbec trápit. Ale hlavně je vám toto lesní poznání určitou psychickou podporou, která je tak velká, že mnohé špatné prostě jaksi vybledne. Prostě uvidíte svět jinak, budete se chovat jinak, pomůže vám to lépe se rozhodovat. Svoje odlišné vnímání světa nemusíte přece na každém kroku vytrubovat do světa.

A co jsem ještě zatajil? Odlišnost je jen jedna věc. Tak třeba budete mít pocit, že dost věcí na světě není vůbec v pořádku a jsou velmi špatně. To už někdy fakt skličuje. Ale napsal jsem to špatně. Nejde o pocit, vy to prostě přímo uvidíte ve velkém. Týká se to všeho možného. Od politiky, chování lidí, způsobu života, zničené přírody, budoucnosti. Denně to budete mít všechno před očima. Lidská tupost je velmi vynalézavá. Důležité v tomto případě je, co nejvíce smysluplně a perspektivně zařídit svůj vlastní život. Nepůjde to ideálně, ale dobré kroky ve vašem životě se vám často jednou v dobrém také vrátí. A co se týče lidí, tak ty vám blízké, určitě poznáte. A co s těmi, kteří stojí na opačné straně? Ti nakonec postupně zničí sami sebe. Jen je potřeba si je držet od těla, aby člověk neskočil podobně.

Pojďme se nyní společně podívat na některé komentáře, u kterých bych se chtěl zastavit.

kalia 2019-05-07 12:03:58

Pěkný článek. V dětství jsme s rodinou občas šli žít na pár dnů do lesa (např. jako jezdí lidi na dovolenou), takže to znám. Vždycky jsem se na celý den sama zabavila a většinou to byla jedna z nejlepších dovolených. Jediné, co mi nevyhovovalo, bylo přespávání ve spacáku, protože mi byla v noci k ránu zima. V lese se díky těmto zkušenostem sama nebojím (jediné, čeho bych se mohla bát, jsou lidé) a naopak jsem se jako dítě divila, proč lidi nebydlí v lese/v přírodě pořád, protože to tam je mnohem lepší než v civilizaci. V dospělosti jsem si to chtěla zopakovat, ale bála bych se sama v lese přespat (bála bych se přepadení od člověka, že tam v noci půjde nějaký muž). Sice nevím, proč by někdo v noci chodil po lese mimo cesty, ale myslím si, že bych se toho možná bála, že na mě někdo narazí, když budu spát, a tak bych asi neusnula. Každopádně mám v plánu vyrazit do lesa ráno a večer jít přespat domů a další den zase ráno do lesa (a takhle strávit pár dnů v lese za světla).

Rovněž se shoduji s názorem, že dovolená v lese, klidně v osamocení, je velmi dobrý nápad. Osobně jsem o tom několikrát uvažoval, že takhle strávím celou svoji dovolenou. Už předem vím, že jakmile bych se na nějakém příjemném místě zabydlel, budu na něm další dovolenou opět. Nevím proč, ale těžko se pak z takového místa odchází. Cítíte se tam po pár dnech jako doma, potom na to dlouho myslíte.

V komentáři padla také narážka na spacák. Vidíte, jaká maličkost vás může v lese potrápit? Ve špatném spacáku můžete opravdu tak kvalitně vymrznout, že si na sebe budete v zoufalosti v noci házet záchranné aluminiové folie, ale nakonec možná raději vstanete, rozděláte oheň a budete vedle něj spát vsedě s hlavou na kolenou. Proto jsem psal, že spacák musí být do minus dvaceti. Myšleno v létě, samozřejmě.

A potom ještě čtenářka napsala, že by se v noci v lese bála přepadení, že tam půjde nějaký muž. Ale to je právě naopak. V noci je to nejbezpečnější. Dokonce i oheň není vidět vůbec daleko, pokud ho máte částečně krytý. Dokonce jej neuvidíte ani z několika desítek metrů, pokud bude malý. V noci v lese lidé chodit jen tak nemůžou. To prostě nejde. Je to riskantní už kvůli orientaci. I když si někdo bude svítit baterkou, uvidí okolo jen pár stromů, na všechny strany je to stejné. V lese je v noci větší tma, než by člověk z města čekal. Rychle se setmí a stromy brání i přístupu měsíčního světla. Takže je tam taková tma, že si nevidíte ani na špičku nosu. Když by tam někdo šel, uslyšíte ho na několik set metrů. Člověk s baterkou se navíc prozradí z velké dálky.

No a zde máme další věc, kterou jsem nenapsal v žádném článku. Dokonce ani vy nebudete v noci trajdat po lese jak noční přízrak. Maximálně s čelovkou. Proč? Protože nechcete mít napíchnuté oko na nějaké nízké větvi, že? To se může stát i po pádu na zem ve tmě. Nebo tohle chcete? Proto je nutné kolem svého tábořiště osekat všechny nebezpečné větvičky do úrovně očí a uklidit. V noci nechoďte bez čelovky nikam, kde to nemáte takhle ošetřené. Představte si, že jdete v noci na záchod a umře vám třeba baterka. Chce to mít pochopitelně náhradní světlo. Nebo si předem přihodíte do ohně, aby vám dělal maják.

Pokud se v noci ve tmě zamotáte a musíte jít z nějakého důvodu pěšky lesem, tak si na zemi najděte nějaký klacek, ale neťukáte s ním jen před sebou jak slepec, ale místo toho našlapujete hodně opatrně a pomalu. S tím klackem si hlavně máváte před očima a před tělem, abyste se nezranili. Můžete mít klacky klidně dva a tím druhým si oťukávat cestu. Když nemám klacek, tak mávat rukama před hlavou.

V reálu jsem něco podobného zažil. Byli jsme jednou 4 lidi v lese u tábořiště a nechtělo se nám domů. Až se nám chtělo, tak se začalo hodně stmívat. Nikdo neměl baterku. Nakonec jsme šli za sebou a drželi jsme se za ramena. Vepředu šel napichávač očí a podle citu chůze se držel cesty. Dobrovolníci v čele lidské housenky se postupně střídali. Světlo z mobilu bylo úplně marné. V lese je to samý strom a všechna místa vypadají v noci stejně. Takže orientace otřesná.

Také jsem v článku naprosto vynechal téma maskování tábořiště. Na maskování by se rovněž nemělo zapomínat, protože vás hodně chrání. Toto téma by vystačilo na další článek. Jinak nápad s chozením do lesa nejprve jen přes den, možná pak s jedním přespáním, aby si člověk všechno vyzkoušel a zvyknul si, je naprosto správný postup. Ovšem vracet se každý den k večeru domů na přespání asi není časově reálné.

Tereza 2019-05-07 18:35:43

Děkuju. Už dlouho sním o tom, že nechám doma telefon, vezmu jenom to nutné a prostě půjdu někam, kde nikdo není… Aspoň na jeden celý den, pro začátek. Později třeba na dva. Teď mi to bohužel starosti a povinnosti nedovolí, ale je to v plánu. A lidi mě štvou čím dál tím víc, takže to bude na pořadu dne asi brzy.

Terezo! Tytyty. Telefon budeš mít vždycky po ruce, ale vypnutý. Na prvním místě je tvoje bezpečnost! Jinak dobrý nápad. Určitě to zrealizuj a dobře si to promysli.

 

Amálka 2019-05-10 08:27:43

Skvělé, velice inspirativní! Zajímaly by mě i ty komplikovanosti na motání hlav 😉 Přimlouvám se za “bonus článek.”

Ahoj Amálko. U tebe jsem se dost zarazil. Když se někdo ptá, měl by dostat také odpověď. Opravdu se ptáš na celkem dost podstatné věci. Vedle nich ty moje články doslova blednou. A ptáš se jako jediná, což o mnohém svědčí. Tu odpověď ovšem nemůžeš dostat hned. Nejde jen o mě. Musíš nějaký čas počkat. Snad se ty odpovědi k tobě dostanu.

 

Tomáš 2019-05-11 10:21:39

Tomáš by měl psát články častěji, moc se mi to líbilo.

Ahoj Tomiku. 🙂 Teda nevím, kdo jsi, ale jsi taky Tomáš. 🙂 Já bych i občas něco napsal, ale nevím, co by koho zajímalo z toho, co znám. A to víš, že bych hned věděl, co napsat. Ale to by Alušce zrušili web a museli bychom jí nosit do vězení buchty s pilníčkem. A to nikdo nechce. Ale jak jsem nad tím tvým komentářem přemýšlel, tak mě občas napadlo nějaké zajímavé téma, se kterým jsem se v životě setkal. A dokonce by nikdo nemusel skončit v kriminále. Nechám si to projít hlavou. Ono je to v životě tak, že těch důležitých věcí na psaní, je celkem málo. Lidé za svoji existenci už napsali tolik blbostí, že se v tom už ani prase nevyzná. A kdo ví, co by koho zajímalo. Není vůbec snadné napsat něco rozumného. A psát za každou cenu něco jak novinář, to není správné. Asi uznáš, že to tak nějak je.

niky 2019-05-11 21:16:20

… Dneska je člověk, který rád pobývá v přírodě, považován za podivína, blázna a škůdce, policajti ho z lesa vyhánějí, myslivci ho z lesa vyhánějí a nadávají mu, turisti mu dělají problémy, fotí si ho…..mě by zajímalo, jestli se Tomáš setkal s nějakými takovými věcmi od lidí a jak je řešit a jak jim předcházet? Protože naše lesy nejsou tak hluboké a rozlehlé, aby tam člověk mohl být zcela sám a nerušen. Vždycky, když jsem si našla nějakou dobrou zašívárnu, stejně mě tam někdo překvapil a vylekal a nebyla to vůbec příjemná a pohodová setkání, dokonce i houbaři bývají protivní a zlí, taková je moje zkušenost :-(.

Ahoj Niky. Máš naprostou pravdu. Nebylo by od věci mít v nějaké lokalitě více zašíváren, protože když tě vyhodí z jedné, tak přelezeš plynule na jinou. Policajta na mě nikdo ještě nezavolal, ale docela bych si vychutnal ten rozhovor, jak jim houbař po telefonu popisuje polohu mého místa. Něco ve stylu: „Je v lese a táboří pod takovou hodně jasnou hvězdou u stromu.“ Policajti tě sice teoreticky vykopnout můžou, ale když se zamyslíš nad tím, za co tě můžou vykopnout, tak jedině za oheň. Oheň je lepší dělat spíš jen v noci, je to děsná romantika, máš navíc jistotu, že tam houbař nepůjde. Přes den samozřejmě vařím, ale topím suchým dřevem, které moc nekouří. Nejlepší suché dřevo je na stromech. Třeba uschlé větve. Takže je dobré s ohněm zacházet tak, aby to moc neprovokovalo a přes den nevykuřovalo. Když bych si udělal oheň třeba uprostřed houštiny, tak to by asi každý kvičel jak potrefené prasátko. Když ho uděláš malý, někde daleko od stromů, mezi velkými kameny, kolem to máš třeba vysbírané, tak to tolik neprovokuje.

Já když mám z něčeho strach, tak se to snažím nějak zmírnit. V případě ohně bych to viděl tak, že na provokativním místě, bych ho udělal malinký a hluboký. Takový typ indiánského ohně s malým bočním průduchem na vzduch. Musí to být ve hlíně. V tomto případě bych si s ohništěm vyhrál. I stěny té jamky bych třeba vyložil kameny a hlínou. Ty potřebuješ na vaření hlavně uhlíky. Malý a hluboký oheň zamaskuješ snadno velkým kamenem, který položíš navrch, když nevaříš. Když se nad tím vším zamyslíš, tak veškeré problémy, které můžeš mít, jsou jen kolem ohniště.

Pokud budeš v lese jen pobývat a spát v hamaku, nebo ve stanu, tak tě z toho místa může vyhodit maximálně majitel, pokud je to soukromé. Ale pokud je to státní les, vyhodit tě může sice lesník, ale spíš slušně, když uvidí, že nejsi magor, který tam má metrový táborák. Nejlepší místa na takový pobyt jsou v prudkém svahu, třeba u nějakých skal. Ale i blbé místo si můžeš upravit, když to jde. Na svahu u nějakého menšího kusu skály si vytvoříš skopáním plošinku, na které můžeš v klidu být.

Teď k těm lidem a setkáním. Jasně, že mě někdo potkal. Většinou houbaři. Nikdy nic neříkali. Ale se zájmem sledovali, co jsem za pošuka. Jednou ve třech nás natrefil lesník. Nadšeně se netvářil, ani neodpovídal na pozdrav. Zrovna jsme totiž uklízeli takové větší místo od větví po polomech, takže jsme mu tam vlastně uklízeli. Ohniště tam už bylo z jiných akcí a ne zrovna malé. Vše uprostřed lesa. Ohniště musí vypadat na první pohled bezpečně. Okolo to musí být uklizené. Tím zmírníš vážnost situace. Jednou na výletě si nás fotili Pražáci. Nějací trampové.

A nyní to hlavní. Píšeš: „Dneska je člověk, který rád pobývá v přírodě, považován za podivína, blázna a škůdce,… „ Jo to jo, je to přesně tak. Ale udělej ze sebe totálního magora, to zabírá nejlíp. Představ si, že máš na sobě maskáče s potiskem multicam, takže tě každý uvidí, až když je hodně blízko a rozhodí ho to. Na hlavě klobouk, rovněž ve stejném maskování, takže není vlastně poznat, zda jsi civil nebo voják. Jednou mě natrefili v lese vojáci na orientačním pochodu a byli dost zmatení a pozorní. Báli se, že jsem kontrola jejich velitele, dokud jsme si to neřekli. Ale pokračujme, protože to není všechno. Měj za opaskem pro jistotu teleskopický obušek, kdyby něco. Měj u sebe pepřák, případně něco podobného. Nějaká sumka na opasku a pořádný nůž také vypadá dojemně. Jednou jsem takhle vlítnul do obchodu pro vodu, protože jsem měl tak strašnou žízeň, že jsem měl skoro chuť vraždit. Ten den jsem zabloudil a byl jsem v oblasti, kde prostě žádný potok ani jiná voda nebyla. Vše bylo vyschlé. Prodavačka si mě chvíli prohlížela a povídá mi: „Z vás jde úplně strach, jak jste v tom oblečení.“

A po ruce měj černou kuklu. Je dobrá na noc na obličej, aby ti bylo teplo. Když se bude přibližovat houbař nebo jiná podezřelá osoba, která si to k tobě podezřele míří, nasaď si ji na hlavu a jen tak si tam stůj. Nebo si sedni, koukej před sebe, navíc si třeba ťukej špičkou nože o čelo. Na dotazy moc neodpovídej. S kuklou nebude nikdo vědět, kdo jsi. A dobré je, že ji nemusíš před nikým sundat. On se ti většinou každý pak vyhne. A asi se ti vyhne i lesník. Když tam uvidí nějakého magora s kuklou a neuvidí provokativní oheň, tak asi ani nepípne. Pokud by si někdo vyskakoval, tak pozor. Sebevědomí mu může dodávat bouchačka, nebo něco jiného. Pravdu má vždycky ten, kdo má zbraň. Hodně lidí ji má. Tak neprovokuj a vyhni se za každou cenu konfliktu. Když odečteš tu kuklu a nůž u hlavy, tak jsem se vlastně nechtěně popsal. Proto jsem asi neměl nikdy problém. Důležité asi je, aby člověk nevypadat jak civil. Ale asi v tom bude hrát roli i to, zda jsi holka nebo kluk. Po holkách rypákuje kde kdo. Je potřeba se naučit maskovat všechno, občas i ohniště. Věcí na učení je v lese moc. A navíc, když můžou chodit do lesa houbaři, tak proč bys tam nemohla spát v hamaku?

Alue K. Loskotová 2019-05-13 10:03:41

Brouci v pohodě, toho sundáš dolů. Ale kousance od komárů, ty se hojí týden, pokud se nezanítí.

Správné téma. Zdá se to jako blbost, ale je to vážné téma. Komáři. Otravný hmyz. Vždycky jsem si lámal hlavu, kde se na této planetě vzali. Neví to někdo?

Takže co s bodnutím od komára? Mám na to dva recepty. Začnu tím civilním, který se hodí na čerstvý štípanec i na 4 centimetrové červené opuchlé místo na těle. Jako od komára, ne od pěsti. Vezmete kus vaty, pořádně jej namočíte do Francovky (výrobce ALPA), přiložíte na postižené místo tak, aby ho vata celé překrývala, a vše přelepíte náplastí. Až to vyschne, stačí opět dolít Francovku na vatu, která ji vsákne. Stačí 2x denně. Líh postupně vyčistí místo a hojení je mnohem rychlejší a nesvědí to. Čerstvý štípanec to vyřeší úplně. Je po něm jen malá červená skvrnka, která nestojí za řeč. Tohle lze používat i v lese. Velké zanícené štípance to podle mých zkušeností vyřeší do dvou dnů. Už za 24 hodin je místo výrazně lepší po dvou namočeních.

Druhá metoda. Nemám nic, žádný líh, ani nic podobného. Sedím v lese, kousne mě komár. Za odměnu ho nedříve zabiju. Z ohniště vytáhnu malou hořící větvičku, sfouknu plamen. Žhavý konec větvičky přiblížím k postiženému místu tak, aby to poštípané místo ta větvička prohřívala. Nesmí vás to hned začít pálit. To je špatně. Musí se to postupně prohřívat, třeba 10 až 20 sekund, pocit pálení musí nastupovat pozvolna. Chvilku to vydržte a dejte větvičku pryč. Můžete po chvilce opakovat. Tepelný šok zabije bakterie a mikroorganismy, které jsou v místě vpichu. Na staré a velké opuchlé štípance toto už nefunguje, maximálně zmírní pocit svědění. Pravda, co pálí, to asi nesvědí. 🙂

Obě metody se dají kombinovat, nejdříve větvička, potom Francovka a přelepit. Ať si tou větvičkou třeba nezapálíte líh, který se vypařuje z vaty. Viděl jsem i jakési mastičky z lékárny. Nevím, jaké zkušenosti s nimi kdo má, ale já většinou špatné. Dost věcí z lékáren mi připadalo tak, že prostě nefungují. Některé vůbec.

Obě výše popsané metody doporučuji samozřejmě i na ošetření kousnutí od klíštěte.

 

mariankosnac 2019-05-13 04:26:01

Neviem ako je to spaním v lese, či stačí spacák. Otec keď bol na vojne spávali niekedy v lese vo vojenských spacákoch, neviem či mali i karimatky, možno áno. Mne sa nechce vláčiť karimatku + spacák + hamak atd. Tiež je dôležité mať ľahké boty. Keď nesete váhu na nohách, stojí vás to 5-6 krát viac energie, takže keď si kúpite o 400g ľahšie boty, unesiete v batohu 2 litre vody naviac. Zatím sa do lesa nechystám, rodičia by to nedovolili i keď som dospelý.

Ahoj Marian. Tvůj komentář jsem chtěl nejdříve přeskočit, ale nějak mi nesmazatelně uvíznul v hlavě. 🙂 A jak jsem nad ním tak přemýšlel a díval se na něj ze všech stran, dospěl jsem k názoru, že ti vlastně musím popřát, a to rovnou dvakrát. Za prvé ti gratuluji, že jsi už dospělý. To když si tak člověk poprvé připustí, tak to tak asi začíná být. Za druhé ti gratuluji za to, že jsi vlastně naposledy v životě napsal slovní spojení, že jsi dospělý, ale rodiče tě nepustí. A nebudeš si to už ani myslet. Začínáš s tím „fčíííl“.

Věř tomu, že otec spal určitě na karimatce, pokud neměl pod sebou něco jiného. Pokud chceš spát na zemi ve spacáku bez karimatky, tak si neber rovnou ani spacák, protože když prochladneš od země, doslova zmrzneš, tak proč rovnou nezmrznout i od vrchu. To vyléčí každého. A nepomůže ti ani hamak, když budeš nad zemí. Jakmile stlačíš spacák tělem, tak nehřeje, ale odvede teplo. A jestli se ti zdá karimatka + spacák + hamak příliš, tak to si zvedni laťku asi desetkrát. Když bojovali britští vojáci o Falklandy, měli tak těžké baťohy, že když nějaký voják po vylodění spadl, museli mu pomoci vstát jiní. Na těžký batoh si zvykneš za 4 dny, až se tělo trochu posílí. Já nemohl po jednom z prvních testovacích pochodů s těžkým báglem několik hodin ani chodit. Bolelo mě nejvíc svalstvo kolem kyčelních kloubů a zadek. A teď si představ pochod v terénu, tedy ne po cestách. Takže to zahrnuje třeba svahy, po kterých lezeš nahoru po čtyřech. Dobře se při tom hubne.

A zmiňuješ boty. Myslíš, že lehké boty z Číny něco vydrží? Jeden svah a jdeš bosky. Vždycky nakonec skončíš u vojenských bot. A když už jsme u bot, tak můžu po zkušenostech doporučit jaké. Do podmínek ČR jsou nejlepší nějaké vojenské boty do pouště nebo do džungle. Podrážka jednolitá, třeba Vibram, ne lepená na vrstvy. Zásadně bez Goretexu! S Goretexem leda v lednu se sněhem. Bota by měla být vyrobená z pevné kůže, ale ne celá. Musí být kombinací látky a kůže, aby co nejvíce větrala. Výška boty minimálně kotníková. Mám těžké boty i lehčí vojenské boty. Nikdy jsem nepozoroval, že by to mělo vliv na výkon. Do batohu si nadbytek vody dávat nebudeš, protože je těžká a budeš mít potom nádherně vyražené červené pruhy přes ramena, která tě budou pěkně bolet. Dá se na to zvyknout, ale postupně. Holkám doporučuji koupit batoh, který nese zátěž hlavně pomocí bederního pásu, ramenní popruhy jen přidržují. Snižuje to zátěž páteře. Mám vyzkoušené, že batoh, který se mě zdá lehký, tak holce připadá dost těžký. Proto musí holky dobře vybírat a lépe plánovat. U chlapců platí, že kde nezvítězí rozum, zvítězí síla. A kde nezvítězí síla, zvítězí ještě větší síla.

A na závěr. Jdi, kam tě srdce táhne. Podívej se pořádně kolem sebe. Jestli chceš být stejný jako většina, dělej to, co dělá většina. Jestli chceš něco jiného, dělej něco jiného a chovej se jinak. A neptej se nikoho, jestli něco můžeš udělat.

 

zz 2019-05-13 18:47:51

to chozeni na zachod je podla mna dobre spomenut, aby clovek nenechal bordel po sebe.. vykopavas si “latrinu”, ktoru potom zahrabes?

Úsměvné téma. Latrínu sice nekopu, ale protože jsme čistotná zvířátka, tak všechno zahrabáváme. 🙂 A tuší někdo, čím si vykope v lese díru do země, když nemá člověk rýč, nebo lopatku? Přece jen je to zátěž v batohu navíc. Dělá se to tak, že někde uříznete klacek tlustý jako zápěstí, dlouhý třeba metr, aby se dal držet oběma rukama. Jeden konec klacku seseknete nebo seříznete do tvaru klínu, podobně jako u krompáče, a tímto koncem hrabete díru. Hlína se vyhazuje rukama. Takto se dají vhrabat velmi úzké a velmi hluboké díry. Hodí se to na malé úkryty pro věci, ohniště, díry na velké kůly pro přístřešky a podobně. Takže celkem hodně využívaná technika. Asi chápete, že když se dopracujete do stadia, že máte radost z toho, že jste našli na zemi hezký klacek, tak to už “jiní“ asi opravdu jste. 🙂 A dívejte se na cíl, překážky odhrnujte.

Děkuji za pozornost, snad to každému něco dalo. A dík Alušce.

 

KONEC



Komentáře

Ikona diskutujiciho Andy 2019-05-31 20:39:40 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mockrát děkuji za odpovědi, to s tím zahrabáváním jsem si potřebovala ověřit. Jinak pomůžou mouchy ne?
Už se těším do lesa, ale zima je tam jak cyp furt, až na pár nocí v srpnu.
Jednou jsem to udělala, lidi si mysleli, jak sem vyšla tedy zpátky do “civilizace”, že jsem bezdomovec. Vypadala jsem tak. Byla jsem celá dolámaná a unavená, třeba víc než tři dny, si myslím, aby si člověk zvykl.
V noci jsem se bála že mě unesou mimozemšťani …

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-01 07:19:08
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je na énec… :-/

Ikona diskutujiciho Jiřina 2019-05-31 22:13:28 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Při čtení článku a komentářů jsem zavzpomínala na jednu svou velmi dávnou příhodu s pobytem v lese.
Tenkrát jsem měla syna a dceru sotva odrostlé batolecimu věku a žila jsem uprostřed Hané, kde je pole, pole, pár sadů atd. Chtěla jsem, aby děti poznaly, jak krásné je to v lese a využila jsem toho, že vzdálený příbuzný byl lesníkem v kraji pod Kralickým Sněžníkem a zval nás k návštěvě. Sbalila jsem vše potřebné pro sebe i pro děti, rozloučila se s manželem, který musel chodit do práce a statečně jsem se vydala s dětmi za dobrodružstvím. Do cílové vesnice pod horami jsme dojeli vlakem za pár hodin a po obědě u příbuzných nás ( mně a dvě mé dětičky) strýc naložil do gazika a odvezl nás do lesní chaty pod Kralickým Sněžníkem. Malá, ale příjemně vybavená chata byla asi 5 km od vesnice v nádherné přírodě, palouk s jahodami, vysoké stromy, horská bystřina – prostě pohádka. Daleko široko ani človíčka. Já byla nadšená, děti okouzlené . Strýc odjel s připomíkou, že za námi příští odpoledne přijede. Zabydleli jsme se v chatě a pak už jenom obdivovali ten kouzelný svět kolem chaty. K večeru se po cestě kolem chaty trousili odcházející lesní dělníci, vesele povolávali na moje dětičky a občas někdo pronesl otázku ” A nebudete se tady, mladá paní sama bát?” Hrdinně jsem odpovídala, že ne a že jsem moc ráda na tak krásném místě.
Červíček strachu, ale začal pomalu s ubývajícím slunečním dnem hlodat. Děti si hrály u potůčku a běhaly po palouku. A maminka zatím začala dumat o nadcházející noci. Najednou se hluboký les nad chatou začal ponořovat do stínu a já jsem nervozně nutila děti k odchodu do chaty. Nechtělo se jim. Moc je hraní v lese bavilo, ale musely poslechnout. Podvědomě jsem začala přemýšlet, co by-kdyby.
Rychle jsem připravila dětem večeři a dostala je do postele. Strach naplnil chatu a já jsem neměla chuť na nic jiného, než také vlézt do postel. Pak jsem znovu vstala a vyhledala v kuchyni velký nůž. Ten jsem zastrčila pod polštář a snažila se usnout. Výčitky svědomí , že jsem tam sama a to je nerozum. Nešlo usnout.
Najednou jsem uslyšela v té nepředstavitelné tmě a tichu neznámý hluk kolem chaty. Pak rána do stěny chaty, další a další rány. Chytla jsem nůž a čekala na nejhorší. Byla jsem odhodlána bránit sebe i děti do posledního dechu ( jakse říká..) . Když rány utichly, nevím jak, ale usnula jsem tvrdě a ráno mě
probudily děti, které se těšily na další hraní v lese.
Dopadlo to tak, že jsem po snídani sbalila děti a s těmi malými prcky jsem se vydala pěšky pět kilometrů zpět do vesnice.
Cestou jsme potkali známé lesní dělníky a jeden povídá: ” Nebudili vás v noci jeleni? Oni často běhají z kopce kolem chyty a když zavadí parožím o stěnu, pěkně to zaduní .” Ujistila jsem jich, že jsme nic neslyšeli. A strýčkovi, který se podivoval našemu brzkému návratu jsem řekla, že syn Ríša je nějaký nachlazený a měl večer teplotu, tak raději pojedeme domů. Moje lhaní a smutek obou dětí z krátkého výletu mě ještě dlouho trápil. V lese je nádherně, avšak musí k tomu patřit pohoda a klidná mysl.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-01 07:26:27
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě se první rok všichni ptali, jestli se nebubu bát po přestěhování na aktuální místo. A to nejsem na samotě, normálně mám sousedy a asfaltku k baráku. Zaprvné nevím co to je za blbou otázku – no bydlím kde bydlím, co jako, mám se sbalit a jet jinam? Kam? A kdybych na to neměla, tak tam asi nebudu, nebo mi nezbyde nic jiného, než si zvyknout.
Neumím si představit, že by mě měla rozhodit takováhle otázka, protože kdykoliv je ženská někde, kde se zdá být sama, tak tu otázku slyšíš vždycky. Absolutně pokaždé. To abys už pomalu nechodila bez manžela nikam. Tahle otázka padá i když jdeš sama ven do přírody. Lidi už jsou tak zblblí z televize, že mají pocit, že za každým rohem čeká šílenec s nožem co tě chce znásilnit a uvařit v rendlíku na polívku.

btw. ty jeleny ti mohli říct už na začátku, nevím proč si to nechali pro sebe

Ikona diskutujiciho hanka 2019-06-01 21:13:46
Ikona diskutujiciho
sipka

JJ moje babička bydlí v domku, má normálně sousedy, a když se jí někdo zeptá jestli se tam sama nebojí, tak odpovídá, bát se, a čeho? A to ani neříká, že každé ráno cvičí, to by lidi odpadli. V devadesáti letech…..:o) velká životní inspirace. Ještě mě fascinuje jaké dává ženám rady do života – dokud jste mladé, dělejte se sebou všechno, malujte se, češte se, vezměte si šperky, krásné oblečení… vždyť si to můžete dovolit! A mějte se rády a chvalte se každý den, nikdo jiný vás nepochválí – to jsou její slova.
A sama se tím taky řídí, miluje módu a udržuje veselou mysl za všech okolností. Vždycky říkám, že by měla být motivační řečník. To jen tak pro inspiraci, kdyby některá žena měla pocit, že něco nejde nebo že na něco je už stará… 😀

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-01 22:18:24
Ikona diskutujiciho
sipka

víc takových babiček… proto očividně má dobrou kondici ve vysokém věku, veselá mysl je totiž klíč k dlouhověkosti

Ikona diskutujiciho Stenly919 2019-06-01 15:39:47 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tady jsou nějaký videa co dělat při setkání s medvědem, bylo by dobré to nastudovat. Ti co si myslí že u nás medvědi nejsou by se mohli dost divit, včetně autora článku, kterému to asi ani nestojí za zmínku(třeba se jednou bude divit). Zvláště na Moravě se občas stává, že Slovenska se sem nějaký přijde podívat, např. medvěd co řádil na Valašsku nebo co před pár lety řádil na břeclavsku a hodonínsku. V severních čechách zase řádí podle zpráv malá smečka vlků. A to nemluvím o bachyních s prasátky. Jinak co se hadů týká, říká se že jediný náš jedovatý had je zmije obecná a že bychom měli být schopni její kousnutí. No dokážu si představit přežití kousnutí 100 kilového chlapa ale u 50 kilové ženské si tím úplně moc jistý nejsem, proto bych sebou vzal alespoň lahvičku s Perooxidem vodíku, který dokáže zoxidovat každý přírodní jed, jen je potřeba perooxid postříkat nejen na ránu, ale i potřít perooxidem kůži v okolí rány a ve směru k srdci. A samozřejmě vyhledat lékaře nebo si mobilem zavolat pomoc. Navíc se u nás také vyskytují zatím stále vzácně, ale jsou (třeba na Jižní Moravě) zmije písečné.

https://www.youtube.com/watch?v=jalmzJiuoOI
https://www.youtube.com/watch?v=f6ohzo743Hw
https://www.youtube.com/watch?v=PxfLM-ZYQsA

Ikona diskutujiciho df 2019-06-01 16:18:54 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak, konečně je zde poděkování autorovi série i alušce za zveřejnění. Měl sem cosi rozepsaného už v prvním dílu, ale dopisoval sem to asi za půl dne později a tak platnost formuláře vypršela a je to kdoví kde, díky za hezké čtení. Les mám, kašlu na bydlení na vesnici, začnu stavět tam, alespoň po lesnických pracech to budu mět pár kroků dom a už mi nebude líto jet do města a nebo vesnice.

To docela čučím, že i tvoje bydlení pochybovači zpochybnili aluško, vždyď tam ještě lišky úplně nedávají dobrou noc, na periferii je to přec lepší než někde na námku, nebo v paneláku. Mě samotného tito lidé docela míchnou, máš něco naplánované namyšlené a vyřčené do Univerza a oni přijdou s pochybnostmi a snaží se to zbourat, byť z pouhé nevědomosti a nebo hlouposti. Otázky typu “nebojíš se?”, “a co když se to nepovede?” a nebo “co když se na to příjde” fakt nesnáším, odpověď pro ně je jediná, “kdo se bojí se.e vsíni.

Ikona diskutujiciho kalia 2019-06-02 22:06:41 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V noci bych po tmě v lese nikam nechodila a pokud bych vyrazila např. v 5-6 ráno a dorazila v 7 do lesa, tak bych se mohla např. v 8 večer odebrat domů na přespání (tak by to bylo časově reálné, pokud bych měla les hodinu-hodinu a půl cesty). O mariankosnac jsem si tak nějak automaticky myslela, že mu je kolem 50ti let (nevím proč, asi dle stylu psaní). O tobě 16-20 (dle snu – cca před tím, než vyšel druhý článek se mi zdálo o autorovi článku, asi že mi říkal něco o lese či tak něco:).

Díky za pěkné články, potěšily a asi se vydám na několik dní přes den do lesa.

Ikona diskutujiciho Amálka 2019-06-03 09:37:41 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Tomáši, děkuji za reakci, stejně potěšilo 🙂 Btw. Předurčení otravného hmyzu, roztočů ap. mi také nejde do hlavy. Komáři, hovada a klíšťata vedou!

Ikona diskutujiciho Andy 2019-06-03 21:23:54 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Anastasia psala, že hmyz, každý brouček má svůj úkol, takže pokud vás štípou komáři nemáte v krvi něco co by tam mělo být nebo tam.neco přebývá, teď si nemůžu vzpomenout… Stejně tak pokud po vás lezou klíšťata nebo vás píchne včela … Broučci prostě jen spravujou póry … ?
Podle mě stačí jen dostatek vitamínů a je klid.
Jinak těch komárů je letos stejně nějak žalostně málo, stejně tak jako loni … Sem si všimla

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-06-04 07:13:30
Ikona diskutujiciho
sipka

říká se, že dělají akupunkturu, nacucnou ti bod, který potřebuješ stimulovat… ale já mám po komárech často modráky jak se mi to zanítí, jsou to infikovaní šmejdi, určitě nedoporučuji se od nich nechat okusovat. smrt komárům.

Ikona diskutujiciho kalia 2019-06-04 18:39:42
Ikona diskutujiciho
sipka

na mě komáři ani klíšťata nechodí (hl. když beru B-komplex, ale i když jsem měla nedostatek železa a b-komplex jsem nebrala, tak na mě nešli – ještě dřív když jsem měla železa dostatek a B-komplex jsem nebrala, tak na mě šli)

Ikona diskutujiciho Ataris 2019-06-04 14:15:05 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc pěkný seriál. Celkem mě i namotivoval, ale ne ještě zas až tolik. Přeci jen nemám vůbec žádnou výbavu a nulové zkušenosti s věcmi jako spacák, hamak apod. Sand to ve mě časem víc uzraje udělat první krok. Na druhou stranu bydlím opravdu jen kousek od asi nejrozsáhlejších lesů ve střední Evropě a snažím se tam trávit nějaký ten čas alespoň výlety a vycházkami. Co jsem, ale chtěl napsat je dost podstatný a málokdo to u nás ví je fakt, že jsou u nás lesy opravdu mimořádně bezpečné ve srovnání se situací např. v národních parcích v USA či jinými místy ve světě, kde jsou opravdu hdně rozsáhlá území bez lidí. Mám na mysli typ nebezpečí, který zde je naprosto minimální – různé lesní/přírodní bytosti s nepřátelským vztahem k lidem. U nás v křivoklátských lesích se ví o Dymovi, který občas v minulosti někoho zabil, ale už je to tak dlouho, že kdoví jestli je ještě aktivní. Zato zážitky z lesů v USA jsou tak nepředstavitelné, že až mrazí, pokud ovládáte angličtinu doporučuji přečíst: https://www.reddit.com/r/nosleep/comments/3ppq81/im_a_search_and_rescue_officer_for_the_us_forest/

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek