,,Prosím konstruktivní bytosti Vesmíru, buďte se mnou, chraňte mě, pošlete mi energii…” / DOPORUČUJI

16.1.2016 v Zážitky 22

Zde najdete mezi řádky též návod, jak začít mluvit se svým andělem.

Letos na Silvestra mi bylo strašně zle. Bývá mi zle každý rok, ten den jsou naprosto příšerné energie, které se ještě umocňují podprahovými programy přes antény mobilních telefonů, což u lidí zyšuje agresi, u jiných zesiluje deprese.

Přestože jsem ten den strávila v tichu a klidu doma, jak se blížila půlnoc, bylo mi pořád hůř a hůř. Ani den předem to nebyla žádná hitparáda. Zkrátka letos to osolili pořádně…

1. ledna jakoby trocha toho hnusu už opadla, ale byla jsem strašně unavená a bez nálady. Zvládla jsem na oběd uvařit a to byl skoro veškerý můj výkon za ten den. Nevím co bych dělala, kdybych na Silvestra opravdu někde slavila. To by mě asi tak vysálo, že bych někde hodila masku a už by mě neprobudili…. I když, usnout na sto let jako šípková Růženka by nemuselo být úplně nejhorší 🙂

1. ledna mi večer bylo pořád smutno a snažila jsem se té posilvestrovské energetické špíny zbavit. Před spaním jsem poprosila Konstruktivní sílu Vesmíru a andílky, aby byli se mnou, aby mi poslali konstruktivní energii na další dny, aby mi pomohli překonat únavu, aby mi pomohli se soustředit na práci, abych zvládala svoje povinnosti a nakonec jsem jim poděkovala za všechno, co pro mě dělají… Pak jsem rychle usnula. Po modlitbě vždycky dobře usnu, slaďuje mi to energie.

Následující den jsem se probudila v 9.

Nechtělo se mi ven.

,,Vstávej… už je ráno. No tak vstávej… Ještě chvilku a pak už vstanu… chrrrrr…”

Najednou bylo 10. Teď přes zimu jsem jako medvěd grizzly. Mám něco jako zimní spánek… Jdu spát pozdě, nemůžu usnout a pak dopoledne prospím. Vždy když se probudím, ještě 25-30 minut ležím. Během této doby se probírám, zpětně rekapituluju co se mi zdálo, případně pokud to bylo AC tak si rekapituluju jak to sepíšu a taky si třídím úkoly které chci ten den dělat.

Ale tentokrát jsem vyskočila z postele jako rybička, úplně čilá a s tak výbornou náladou, jakou jsem neměla… No nechci přehánět, ale tak dobrou náladu opravdu nepamatuji. Jak kdyby mě přes noc vyměnili.


Stojím tak u zrcadla, čistím zuby kurkumou a přemýšlím, kde se ten příval vzal? Od rána ve zpěvu, od rána s úsměvem, od rána taková radost ze života… O 100% obrat k lepšímu oproti včerejšku, jako kdyby mě někdo odčaroval…

A tu mi svitlo. – ,,No joooo, vždyť já se přece včera večer pomodlila a prosila za ochranu, energii, vedení a radost.

A opravdu jsem ji dostala. Dokonce nadbytek!!”

To je tak, když se člověk naučí správně modlit a nepoužívá u toho ve větách zápory, tak pak ta modlitba má maximální efekt.

,,Tyjo, to se mi fakt povedlo.” Smála jsem se na sebe v zrcadle, oči mi zářily samou radostí, jak na mě ti nahoře úžasně myslí a jak hezky pokaždé vyslyší moje přání. V mysli jsem všechny – včetně sebe – spokojeně plácala po zádech.

Nepamatuju si vlastně, že by mě někdy nechali v bryndě, když jsem je prosila. Pomohli mi vždycky, ale dneska jsem skoro nepoznávala sama sebe. Připadala jsem si jako žárovka.

Znova jsem poděkovala nahoru že mi dali tolik elánu – no, asi jsem ho potřebovala.

Dopoledne jsem se skoro strhala při nošení dřeva. Už nenosím 4 krabice ale 6, protože to pak vydrží na 2,5dne topení a nemusím s tím chodit každý den. Zato mě to pak úplně vyčerpá na celý zbytek dne a teď jak nosím 6, tak už jsem fakt na hraně svých fyzických sil… Uklidňuju se tím, že mám alespoň pohyb a posilku zdarma.

Tentokrát jsem si tím nenechala pokazit náladu. Narovnala jsem si páteř na koberci, trochu si odpočinula po obědě u seriálu a celý zbytek dne jsem byla velice plodná. Dokonce jsem ještě v 10 v noci dělala úkol do němčiny, který mě náramně bavil, udělala jsem si restíky, zapsala si nová slovíčka a pak jsem až do jedné do rána koukala na Deutsch lernen EXTRA seriál, který mě moc chytl a u kterého jsem se i zasmála.

Mezitím jsem stihla vyvenčit i Vanilku, která celá šťastná lítala po pracovně jako závodnička a když byla vyběhaná, skočila mi do náruče skoro sama. To je tak, když ji vypustím právě ve chvíli, kdy začne v domku hyperaktivně běhat. Tak má pak z výběhu o to větší radost a o to víc lítá… Takovou už má důvěru, že při odchytu neutíká, ale když jdu pomalu, přijde mi naproti. Je to můj morčičí miláček.

Ještě v jednu ráno jsem byla plná energie a duševně absolutně svěží, že kdybych sedla ke třetí knížce a psala, ještě bych klidně tak 2 hodiny vydržela… a to jsem ten den udělala ještě tři dlouhé články, to je dost hodin strávených nad písmenky. Ale říkala jsem si že budu rozumná a dál už jsem neponocovala.

Chtěla jsem ještě večer pohladit od Laureje, tak jsem ho 3x zavolala.

Laurej Většinou přijde na třetí zavolání… ale tentokrát nic. Vždycky než se mi zjeví, slyším ještě tak minutu předtím takový speciální zvuk, vždycky mi to připadalo jako šustění andělských křídel. Já vím že andělé prachová křídla nemají, ale prostě mi to ten zvuk připomíná. Slyším ho jen tehdy, když mluvím s anděly nebo ke mně mluví Konstruktivní síla Vesmíru, jinak nikdy. Je to vyloženě spojené s touto činností a žádnou jinou.

Myslím si, že ten zvuk je ve skutečnosti jasnoslyšení, kdy neslyším šustění andělských křídel, ale jednoduše slyším určitou energii, určitou rezonanci, která se mi ve sluchovém smyslu překládá na tento zvláštní zvuk. Často v tom šustění i slyším šepot. Nebývá mu rozumět, ale je hodně uklidňující… a pak teprve se mi začnou zjevovat bytosti.

Tentokrát ale nic… Už jsem zavolala po páté, koncentruji se na Laureje a prosím ho jen o chvilku pozornosti, jen o pár minut, pohladit po tváři na dobrou noc. Nic víc jsem od něho nepotřebovala, jen tuhle chvilku.

Špicuju uši a čekám na šust andělských křídel, ale nic… Bylo perfektní ticho, slyším jenom sebe. V tom dokonalém napětí a tichu mě vlastní dech skoro až rozčiloval, skoro jsem měla pocit že tak funím, že pak slyším houby! – Ale ne, nebylo to funěním, opravdu se nic neozývalo.

Začala jsem přemýšlet, co dělám špatně a v srdci se mi rozlil takový smutný pocit prázdna a tiché obavy, že mě už Laurej nepohladí, že je se mnou snad něco špatně, že jsem nějaká ,,porouchaná”… Pak jsem ale cítla, jakoby mi někdo podsunul myšlenku, že jsem rozladěná ještě z destruktivního hnusného Silvestra a z pár lidí co mě předtím vysáli a že když neslyším ani nevidím, znamená to, že se musím jenom znova naladit a zase to půjde.

Vzpomněla jsem si u toho dokonce i na můj rozhovor s Tomášem Poutníkem o astrálním cestování, kde se Tomáš sám zmínil o tom, že cokoliv vnímat je jen otázka toho, jestli se umíme správně naladit.

Laurej, v podobě v jaké se mi zjevuje. Kresba z roku 2012

Tak jsem se šla ladit, protože bez Laurejova pohlazení spát nepůjdu.

Vzala jsem si svůj energetický krystal a přiložila si ho na třetí oko, aby se proces usnadnil a urychlil.

Začala jsem si v hlavě vybavovat vzpomínky na Laureje. Začala jsem si ho vizualizovat jak je u mé postele, jak se na mě usmívá. Vzpomínala jsem na jeho podobu, v jaké se mi zjevuje. Krásný muž, krásný úsměv, dlouhé bílé vlasy, modré oči, kolem něj spousta světla.

Emočně jsem vzpomínala, co z Laureje vyzařuje. Energie tak silné nepodmíněné lásky, která mě nikdy nesoudila, neodsuzovala, neodmítala, nezranila a nevyžadovala. Bytost, která dokáže zářit tak krásnou lásku, jakou neznám u žádného člověka. Tu samou lásku jsem posílala zpět do obrazu, který jsem si v hlavě vytvářela. Snažila jsem se vybavit si a zároveň pocítit to pouto, které mezi sebou máme.

Nechala jsem tu představu, ať mě prostoupí její konstruktivní energie… a pořád jsem se koncentrovala. Zároveň jsem vytlačila pryč z hlavy všechny myšlenky ,,co když se znova nenaladím! áááá!”, které by správnému napojení mohly bránit. Jen jsem věřila v sebe, že to umím. Protože je to moje přirozená a vrozená schopnost, kterou mi nic nemůže vzít, když to neodevzdám…

A najednou ,,šššš-ššš–šš-š-š–š-š-š…” a zase bylo ticho. – ,,HA! Už to skoro mám!”

Připadala jsem si jak když rybáři náhle po hodinách čekání zabere čudla. – Srdce mi úplně poskočilo… Přestala jsem si vytvářet v hlavě obraz a jen jsem se koncentrovala na to šustění, aby se vrátilo zpátky.

Po chvilce se skutečně vrátilo a (hele teď jak to píšu tak mě hladí zas) na temeni jsem ucítila teplý dotek Laurejovy dlaně.

Byl to nepopsatelně krásný pocit a hlavně radost, že se to tak hezky povedlo a nic nám nebránilo.

Přivítala jsem ho a omluvila se za svoji dočasnou indispozici, ale Laureje to nechalo úplně v klidu. Řekl mi, že ,,ho nikdy neztratím a že se nikdy nebál, že by se spojení přerušilo. To jedině, kdybych ho už vídat nechtěla.”

,,Ty víš že tě vždycky budu chtít vídat. Celý svůj život tě budu potřebovat.”

Laurej se na mě usmál a hladil mě tak hezky po hlavě… To není jak když vás pohladí obrovský chlap s drsnou rukou, kdy vám na hlavě pomalu udělá bouli a vytrhá půlku vlasů z hlavy… To je úplně nadpozemský požitek. Takhle jemně mě uměla pohladit maminka když jsem byla úplně maličká. Je to úžasně jemný, mateřský dotek.

Ještě o někom vím, kdo se umí takto dotýkat. V Rakousku mám jednu výbornou známou. Je to krásná baba s krásným jménem, co se navíc umí i fakt dobře oblíct. Je mi ohromě moc sympatická, má úžasnou povahu a obrovské srdce pro všechny. Vždycky když tam jedu, myslím na ni aby tam byla a mateřsky mě pomačkala (má tři dospělé sny, tak možná když slyšela můj příběh, tak se v ní něco hnulo). Vždycky pak úplně ožiju, jak když zalijete zvadlou kytku.

Napadla mě jedna moc důležitá otázka, vlastně poslední měsíc myslím každý den jenom na to. A rozhodla jsem se ji Laurejovi položit, ale ještě než jsem ji v hlavě zformulovala do věty, odpověděl na moji myšlenku: ,,Proč se mě na to ptáš, vždyť sama cítíš že ANO.”

Usmála jsem se. ,,Opravdu ano?”

,,Ano.”

,,A kdy to bude?”

,,Neměj strach, dočkáš se brzy. Hlavně neztrácej víru, mysli optimisticky, vizualizuj.”

,,Budu, slibuju… děkuji ti!”

Usnula jsem s krystalem v dlaních…

Ráno mě o půl deváté probudily morčata, když si ráno hrály na závodničky a v zatáčce nakoply plexisklo… Ještě jsem přes zeď slyšela, jak se radují a spokojeně broukají ,,pupupu”.

Přestože jsem usnula strašně pozdě, snad až kolem půl třetí, vstala jsem hezky čilá, opět s dobrou náladou a písničkou na rtech.

….. Vůbec nevím, co bych na tomto světě dělala, kdybych tyto bytosti a tyto energie neměla k dispozici.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Hanka 2016-01-16 10:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, ty píšeš strašně krásně. Úplně mi to zlepšilo ráno! 🙂

Ikona diskutujiciho Kaia 2016-01-16 10:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A ted jsou vsichni nateseni,  na co ses ho vlastně zeptala :D

Ikona diskutujiciho Atrej Ystma 776 2016-01-16 12:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: jo :D

Ikona diskutujiciho 7Lily7 2016-01-16 14:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krasny clanok, taketo podobne si pisala kedysi dost casto. Ide z nich uplne ina energia ako z ostatnych, presne kvoli tomuto som zacala citat tvoj blog a u neho aj zostala (aj ked uz je trochu iny, ale stale tvoj). A teraz je tato energia v tvojich knizkach aspon 🙂 takyto clanocek mi dlho chybal. Dakujem Aluska. Je to naozaj krasne ako dokazes s nimi komunikovat. A naozaj, podrobnosti nemusis vypisovat, staci takyto opis krasneho zazitku 🙂

Ikona diskutujiciho Hanka 2016-01-16 16:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Arwen 2016-01-17 01:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já nemám anděla strážného, Alue. A jestli ano, rozhodně ne tak krásného, jako máš Ty :-). Pokud ho máš, tak si ho zasloužíš, ten obrázek je nádherný, co jsi namalovala.

Ikona diskutujiciho lenka f 2016-01-17 08:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Přesně takovýchto článků by mělo být víc a i jiných takhle laděných. Já už si jenom vybírám co budu číst i na jiných webech, kde jsou ty negativní věci rozebírány tisíckrát každý den jinak. Pokud cítím, že mi to něco dá, tak si to přečtu – jinak se v těch stokrát omílaných věcech nehrabu. Nebaví mě to, je to o jednom a tom samém a nic mi to nedává.

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2016-01-17 12:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je jenom škoda, že já svého anděla  nedokážu vidět ani slyšet. On určitě je a možná i vedle mě, ale já ho nevidím neslyším a nevnímám. Asi se taky budu muset nějak naučit naladit.

Ikona diskutujiciho Lenka 2016-01-17 12:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Neměla bys svého anděla shazovat jen proto, aby ses ostatní zalíbila ;). Jak už Aluška psala, náš anděl vypadá podle toho, jak si ho představujeme (tj. může mít i podobu jednorožce atd..), takže bys ho neměla předem odsuzovat protože za á jsi ho přeci neviděla (KAŽDÝ má strážného anděla a pokud ne, tak mě klidně opravte, protože každý se může zmýlit) a za bé si ho vlastně představuješ jak chceš ty, takže by měl odpovídat tvým představám ;)))

Ikona diskutujiciho NikolaR 2016-01-17 16:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek.:)

Ikona diskutujiciho Sasanka 2016-01-18 11:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško,moc krásný a inspirativní článek.Nevím,proč jsem z toho tak naměkko.Vždy,když čtu takovéto Tvé niterné vyjádření,cítím,že mám k Tobě moc blízko a mám potřebu se Ti k tomu aspoń trošku vyjádřit.Díky Alu,za to že jsi a podáváš nám takovéto zprávy o svém světě:o) Přeju Ti krásné dny…

Ikona diskutujiciho Depe 2016-01-18 16:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Diky tomuto clanku jsem si uvedomila dost dulezitou myslenku, kterou jsem si postupne vic a vic skodila a zmena nastala prakticky pres noc. Dekuji za nej:-)

Ikona diskutujiciho Tomáš 2016-01-19 12:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Možná se Aluška ptala na partnera který ji bude hladit před usnutím tak jak její anděl.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-01-19 13:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]:  To teda rozhodně ne.

Ikona diskutujiciho Hanka 2016-01-19 14:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Vždyť každej má strážnýho anděla. Žádnej anděl není lepší než nějakej jinej. :/

Ikona diskutujiciho Tomáš 2016-01-19 15:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: Věděl jsem že na to ses neptala.Ale doufal jsem že nám řekneš na co teda. :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2016-01-19 15:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]:  Když chci aby někdo něco věděl, tak to řeknu sama.

Ikona diskutujiciho Ayeri 2016-01-19 19:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kráááásáááá! 🙂

Ikona diskutujiciho Ancient 2016-10-09 14:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja to riesim jednoducho staci si namislat a po case to podvedomie prijme a vitvori.ja si namislam seba ze je to moje nadvedome ja.stale mu daco v mislienkach hovorim hoci co a po case sem tam pocujem mislienki napadi postrehi a podobne.v podstate mam moznost vitvorit sformovat svoje nadvedome ja .podvedomie vitvara vedomie a vedomie pomocou podvedomia vitvara nadvedome ja.moje podvedome ja mas vsetko dobre prajem si mat vsetko dobre.moje nadvedome ja mas vsetko dobre prajem si mat vsetko dobre.strom zivota podvedomie je koren vedomie kmen a koruna stromu nadvedomie je to len podobne podvedomie koren nevidime .podvedomie robi zazraki ako dzin vsetko splni vedomie sa rozhoduje a vsetko si praje a nadvedomie dava na nas pozor abi sme neskoncili nevedomki v pekle abo dakomu druhemu abo sebe zbitocne neublizili.ked dakto vimisli daco lepsie budem iba rad 🙂

Ikona diskutujiciho Ježovka 2017-10-25 02:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

… Smutné je na tomhle to, že tohle je takový nádherný, povznášející článek, ale většina tu řeší jen to, na co ses asi ptala… :-D Místo, aby si z toho něco pořádného vzali. Já mám pocit, že je to tvoje věc, o tvém životě nikdo nerozhoduje, takže to může být každému šumák. Pardon, to já jen nechápu tuhle zvědavost. :-D Jinak tuhle nejistotu znám taky – cítím v sobě že ano nebo ne, ale nevěřím si a ptám se, i když to celou dobu vím. Klasika.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2017-10-25 02:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: :D :D :D To jsi zabloudil do svých nočních fantazií, ne? :D Chjo, co je komu do toho…

Ikona diskutujiciho Ježovka 2017-10-25 02:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Tak tenhle komentář mě taky docela pobavil, ne ve zlém řečeno. Zkus si se svým andělem promluvit, uvidíš, že on tě v tom pocitu méněcennosti určitě utvrzovat nebude, naopak. :-)

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek