Rozhovor o automatické kresbě 1.díl: Když jste pro něco povolaní, nebojíte se. Strach je jako radar

22.12.2019 v Spiritualita 4

Milí čtenáři, nedávno jsem vydala článek založený na dopisu čtenářky, která pracuje s automatickou kresbou. V dopisu vysvětluje, že byla požádána o nakreslení současných guru, kteří o sobě dokonce tvrdí, že jsou vtělení bohové. Vycházely šokující destruktivní výjevy, i když původně očekávala něco lepšího. (Článek si můžete přečíst zde, je velice zajímavý: Takto vypadá automatická kresba aury Sri Swamiho Vishwanandy a Sai Baby: Hrůza a děs, píše čtenářka)
Výstižnost jejích kreseb i doprovodných komentářů mě tak zaujala, že mě napadlo sestavit společný rozhovor. Výsledek našeho snažení si můžete přečíst níže. Pro rozsáhlost jsem rozhovor rozdělila na seriál a velmi vám ho doporučuji, je plodný a určitě vás obohatí.



Na úvod děkuji za tuto možnost společného rozhovoru. Ráda bych se zeptala, jak tě napadlo začít se zabývat automatickou kresbou a jak vlastně vypadaly tvé začátky? Bylo to jako najít něco co už dávno umíš, jenom jsi na to jakoby ,,zapomněla”, nebo byly naopak začátky rozpačité, těžké, zdlouhavé a nejisté? Do jaké míry je to o vrozeném talentu, nebo naopak o cviku?

Já také moc děkuji začala bych takto:
Ta schopnost nepřišla náhle, byla to v mém případě mnohaletá cesta zdokonalování a intenzivní snahy. O možnosti kresby jsem věděla dlouho a přitahovalo mě to. Začínala jsem jako samouk a kreslila pouze tužkou. Zprvu jsem zkoušela základní čakrový systém, intuitivně jsem vyhledávala tužkou poškozená místa na těle nakresleného panáčka. Rok od roku mi to šlo lépe, ale vždy jsem cítila, že mám malou sebejistotu a nemohu se o výsledek “opřít”. Nevěřila jsem si.
Takže jsem kresbu mnohokrát odložila s tím, že na to nemám talent, ale pak jsem se k ní znovu vrátila 🙂 …Teď bych řekla, že jsem k ní spíš ,,byla vrácena” 🙂

Za nějaký čas jsem byla požádána jednou terapeutkou o zakreslení určitého problému, který se poté částečně vyřešil a tehdy mě napadlo, proč vlastně nekreslím barevně, ale jen černobíle? Zkusila jsem tedy použít pastelky a jako bleskem se náhle kresba ,,spustila” naplno, jakobych ji dělala odjakživa s naprostou samozřejmostí. Doteď se musím pousmát, když si vzpomenu, jak jsem poprvé v auře zakreslila přítomnost astrálního parazita. Pomyslela jsem si tedy: „Co tam sakra dělá ta moucha?“ 🙂

Zpětné vazby mě začaly utvrzovat v tom, že TEĎ už se ve mě ta ,,vlastnost” ukotvila a že nemusím být nejistá. Velmi dlouho jsem totiž bojovala s pocitem veliké odpovědnosti a strachu, abych v této činnosti dokázala být skutečně přesná a kvalitní. Upřímně nemám ráda v čemkoliv suverénní ,,rychlokvašky”, které pak vůbec netrápí, že lidem předhazují bludy a mohou je svou nezodpovědností a hloupostí velmi poškodit… hlavně, že včas vyinkasují hotovost 🙂
Velkým vzorem jsou mi naopak lidé, kteří perfektně a funkčně rozumí svému řemeslu, byť je to řemeslo spirituální.

Takže určité sklony a talenty v člověku jistě musí být, duše ví, kde je její silná stránka a bude na vás stále ,,dotírat”, dokud vás nedokope k určenému:) Někdy je to cesta trnitá a komplikovaná, nic nedostanete zdarma – to je tedy můj případ, ale říkám si, že postupná poctivá práce, která neslibuje žádné zlaté doly, člověka „vychová“ a charakterově zkvalitní lépe, než rychlý vzestup bez zkušeností a uvážlivosti, po něm může přijít tvrdý pád. Tím hůře, když nespadnete sami, ale strhnete s sebou další, kteří vám důvěřovali.

Měla jsi někoho nebo něco, odkud jsi čerpala podporu, rady nebo inspiraci při nácviku automatické kresby? Kdyby tu byl někdo, kdo má seriózní zájem se to naučit dobře, doporučila by jsi mu nějaký konkrétní zdroj ze kterého by měl čerpat, knihu co ti pomohla, vhodný postup, nebo je to celé jenom o individuálním rozvíjení svého vrozeného nadání a univerzální návod neexistuje?

Bohužel všechny moje pokusy o to, najít někoho, kdo nabízí skutečně kvalitní spirituální výuku (nejen automatické kresby), skončily totální katastrofou! Buď ti lidé nic neuměli a byla to nafouknutá bublina, nebo měli schopnosti, ale chyběl jim čistý charakter, což je mnohokrát horší a několikrát jsem na to velmi tvrdě doplatila. Moje zkušenosti mě tedy odradily od hledání učitele. Tak jsem opět zůstala sama – učitelem sama sobě 🙂

Osobně jsem přímo na kurzu automatické kresby nikdy nebyla, viděla jsem občas kreslit lidi na Ezo TV 😀 … To pro mě nebylo uspokojivé, tak jsem hledala video nějakého jiného kreslíře, který je už profík a našla na youtube video paní Hanky Šmídové, která tam jednoduše vysvětluje, jak v základu s kresbou zacházet a také to (velmi důležité), že každý kreslíř si vyvine individuální styl kresby. To pro mě byla nejdůležitější informace, protože jsem se přestala nutit do dodržování jakýchkoliv postupů a přijala jsem motivy, které mi tužka kreslí, za platné, i když se naprosto liší od těch, které jsem viděla u jiných. Další skvělá věc byla, když paní Šmídová řekla: ,,Prostě přikažte tužce, ať kreslí”. Forma příkazu by se mi zdála za jiných okolností moc ,,odrzlá”, ale z jejích úst se mi to zalíbilo a skvěle mi to fungovalo!
Obrázky intuitivní, vykreslující nebo podporující (jaké se nejčastěji vyučují), jsem ale vydržela kreslit krátce, nebavilo mě to, takže jsem se vrátila znovu k tomu, co jsem instinktivně zkoušela od začátku: k energetickému poli, k auře.

Předchází samotné automatické kresbě nějaký přípravný ,,rituál”, jako meditace, vyčištění mysli, harmonizace energií, posílení spirituální ochrany, zapalování svíček a modlitba… nebo si prostě sedneš a z fleku rovnou kreslíš?

Teď už jsem ve fázi, kdy si sednu a kreslím, kdykoliv, kdekoliv. Stále ale preferuji naprosté soukromí, to se mi pracuje nejlépe. Když u mě někdo sedí a dívá se mi pod ruku, není mi to příjemné, o samotě se naprosto uvolním a moje kresba nevzdoruje žádným tlakům. Tady chci říct, že mnoho lidí chce vidět svůj obrázek, ale velmi se bojí, co uvidí, někteří mohou mít dokonce touhu mi tu kresbu „ovlivňovat“ svou vůlí, nebo si dokonce přejí, aby byla zavádějící a já jsem se projevila jako neschopná. Tento energetický tlak mi velmi ruší soustředění, ale pokud pracuji v naprosté samotě, není s tím žádný problém. Ačkoliv už nejednou se mi stalo, že když jsem odesílala obrázek, jasně jsem věděla, že na něj bude mít klient odmítavou reakci, protože nepřijme, že je u něho nějaký problém. Proto si pokud možno vybírám, pro koho pracuji.

Ochrany a rituály nedělám žádné, dovolím si tvrdit, že pokud jste v takové činnosti ukotveni, tak to nepotřebujete, naopak když jsem se zpočátku mých pokusů zkoušela různě „připravovat“ a očišťovat, cítila jsem strach. Dělat ochranu na bázi strachu je vždy špatná volba. Byl to vlastně výraz mé hluboké nedůvěry ve spojení s vyšším světem a mými schopnostmi. Nízké energie cítí primárně vaši nejistotu a i když při tom melete dokola, jak se obalujete do světelného závoje, těmhle entitám je to srdečně jedno a někdy i k smíchu! Velmi dobře totiž vnímají vaše pole a vaši vůli. A pokud děláte ochrany proto, že se cítíte nejistí a slabí, jste v jejich zorném poli něco jako čivava, co se snaží namluvit jim, že je ve skutečnosti dobrmanem 🙂

Toto je i častý důvod, proč tolik lidí, co dělají kyvadlo, kresbu, písmo, akášu a nevím co ještě, mívají potíže s těmito entitami – parazity. Mnohokrát jsou to lidé slabí, zmatení, nebo nedostatečně znalí oboru, co brouzdají v příliš hlubokých vodách, jejichž proudy je snadno smetou. Nejlepší ochrana je vypěstovaná sebejistota a zkušenost v dané činnosti. Víte, co děláte, proč to děláte a jste v tom upřímní k sobě i ostatním.

Jediná věc, na kterou musím být vždy opatrná je, že kresby nesmím dělat v akutním stresu, nebo rozčilení, musím být vyrovnaná a klidná. Ale to je univerzální podmínka snad každé spirituální disciplíny, aby byl výsledek kvalitní.

Nemáš strach, napojovat se na různé lidi? Nepřechází pak na tebe jejich energie? Z principu si o podobnou věc požádá někdo, kdo řeší problém – takže je vyšší riziko, že na sobě něco má. Máš na to nějaký ochranný postup, nebo se očišťuješ potom?

Většina lidí, kteří potřebují obrázek aury, mají nějaký problém, proto se o to zajímají… Takže krásné a zdravé aury kreslím málokdy.

Pokud bych měla strach, nemohla bych kresbu dělat dobře a nevyhnutelně by se stalo, že cizí energie se propojí s mým polem. Kdykoliv se setkáte se spirituální činností, ve které vás ovládne strach, PŘESTAŇTE JÍ DĚLAT!

Už samotná přítomnost strachu ukazuje na problém. Může to být něco banálního, jako nejistota z nového a neznámého, ale častěji to bývá radar, který naznačuje nezralost, nebo jiný zásadní handicap ve vztahu k té činnosti. Když vám nějaká spirituální metoda sedne, nebojíte se při ní. Strach otevírá naprosto automaticky cesty k nižším podlažím duchovna a při veškerých spirituálních aktivitách je jednoznačně tím nejnebezpečnějším společníkem. Pro parazitické energie je lidský strach, něco jako přitažlivý parfém:)……“Hmmm… Chanel………..so dark“ 😀

Ale aby to ode mě neznělo zase příliš suverénně. Když jsem kreslila větší množství obrázků s výrazně destruktivním obsahem v krátkém čase a rychle za sebou, byla jsem několik dní velmi vyvedená z míry a měla jsem nepříjemné pocity zranitelnosti. Jsem přesvědčena, že to bylo nadměrné sousto a můj energetický systém se s tím nedokázal okamžitě vypořádat. Zpětně to na mě dolehlo a byla to pro mě dobrá výuka, že na sebe nesmím nahrnout příliš nároků najednou. Teď už tyto potíže ale nemám.

To co říkáš, je velice moudré a praktické. Velmi často se na mě obracejí lidé se strachem. Například by chtěli ,,dělat duchovno“, ale bojí se toho. Chtěli by mluvit se svým andělem, ale bojí se, že se jim ozve něco jiného. Často jsem v rozpacích, co mám vlastě takovému člověku říct, co je více etické. Je vhodnější říct mu ,,Kdo se bojí nesmí do lesa“ a tím ho ve strachu utvrdit bez nabídnutého východiska, nebo mu vysvětlit, že není čeho se bát, když se na to jde správně? Problém ale je, že mnohdy není jedna správná cesta, nebo dotyčný neví, co ,,správně“ znamená a neví čemu má věřit. Tím se blokne, nebo není schopný jednat samostatně a pořád potřebuje ve všem vedení, kdy to nakonec ani není jeho cesta, ale jakýsi pokus o napodobení. Většinou beru střední cestu, tedy říkám že strach ty problémy přitahuje a dokud se člověk potýká s takovým strachem, tak nemá smysl se do toho násilím tlačit. Nakonec člověk pochopí, že některé věci nejsou pro každého a ne vždycky dostaneme to, co chceme. V životě i v duchovnu. Moje otázka na strach byla založena na osobní zkušenosti, protože jsem jako lakmusový papírek a někdy se mi udělá zle i z webové stránky. Nemohla bych dělat tuto práci, napojovat se na potenciálně destruktivní pole, protože dopředu vím, že by mě to zválcovalo. Proto mě i zajímá, jak to má postavené někdo jiný.

K tomu bych s dovolením dodala, že lidé mají často mylnou představu, co znamená „dělat duchovno“ a proto se pak bojí. Skoro každý chce komunikovat se svými ochránci, ale představují si to tak, že se jim po urputné duchovní snaze jednoho dne zjeví v pokoji, sednou si na postel a řeknou: „Ahoj, my jsme tví andělé, dáme řeč?“ 🙂
Lidé trvají na komunikaci zvenčí. Vizuální, zvukové, dotykové, verbální, prostě typicky lidské. Pak zkoušejí vidět tyto bytosti a navázat s nimi rozhovor (ideálně v noci, když jsou sami v posteli ve tmě …nejhorší start, co znám:-D). Ale to je zbytečně stresující, nemusí to být pro každého vhodný styl. Tyto síly jsou naši asistenti v rozvoji a vedou s námi spojení cestou, která je pro nás přirozená a jaksi samozřejmá, proto jí lidé někdy ani nezaregistrují. Tyto síly působí přes naše koníčky, lásku ke zvířatům, pocity, touhy a ušlechtilé vášně, dokonce přes naši vůli. Není potřeba trvat na klasické formě komunikace. Není absolutně nutná. Kde se cítíte nejšťastnější, kde se uvolníte, tam je i váš anděl.

Pokračování zde: 2.díl

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2019



Komentáře

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-12-22 05:55:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tyo jsem jedna z těch, kdo absolutně neměl strach z mluvení se svým andělem… 😀 prostě jakože – proč bych se bála? anděl je se mnou celý můj život, pořád vnímá, pořád slyší a navíc mě ještě klidně i před destruktivním chrání. srdcem lze krásně cítit jeho energie. takže zavřu oči a “mluvím”(v mysli), cítím, vůbec není potřeba se bát když přeci vím, s čím komunikuju. tím chci říct, že jsem moc ráda, že jsem s tímhle opravdu nikdy problém neměla. když na to destruktivní nemluvím a nemám o to zájem, tak proč by si mě to všímalo:) nebo i kdyby si to všimlo, prostě to pošlu někam a následně zažádám o ochranu. nicméně chápu, že když je v tom člověk nový, má pocity nejistoty a strachu, každý jsme holt jiný.

“Takže určité sklony a talenty v člověku jistě musí být, duše ví, kde je její silná stránka a bude na vás stále ,,dotírat”, dokud vás nedokope k určenému:)” – děkuji za toto souvětí! to se mnou fakt zarezonovalo. přesná pravda. a občas, když to volání duše furt dokola tupě ignorujete, vás k tomu doženou okolnosti.

děkuji moc za tento rozhovor, ukládám, je to hodnotné. a hezky sepsané celkově 🙂 jen ten jeden obrázek je pěknej kentus(určitě víte, který).

jinak jsem vymyslela nedávno takové vysvětlení pro to, proč se tu vždycky tak strašně rozepisuju o absolutně všem(ale snažím se to omezit:) : “když přijdu na Alušku.org, je to jako přijít do krásné zahrady, kde se mi velice líbí. najednou se konečně cítím dobře a tak mám chuť i potřebu se vyjadřovat k uplně všemu.”
říkejte mi přehnaný romantik, ale tohle je prostě fakt. takhle to se mnou je – když se s druhými lidmi necítím “přirozeně” a komfortně, jsem absolutně zticha a chci co nejdřív pryč. jakmile se ale začnu s někým/někde cítit fajn, rychle se otevřu a jsem někdo uplně jiný, furt mluvím. přesně tak to mám tady. a myslím, že takhle podobně to má i skoro každý introvert.

Ikona diskutujiciho Olha 2019-12-23 11:18:38 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No rada by som vedela coa caka v novom roku ci na sude uspejem..

Ikona diskutujiciho Andy 2019-12-23 22:51:29 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

moc.hezke 🙂 těším se na pokračování rozhovoru

Ikona diskutujiciho Namasteen 2019-12-25 14:00:31 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je fakt, že člověk zbytečně někdy na tý klasický formě komunikace lpí. Mně se občas v mých snech můj anděl mihne, vždycky jen tak mimochodem, není tam vlastně v tu chvíli podstatný, jen pronese nějakou podstatnou poznámku, ale vlastně v tom obrazu nehraje roli. Teď někdy na podzim jsem měla výjimečně aktivní noc v astrálu a tak jsem si na něj vzpomněla a přála si, aby za mnou přišel. Moje klasika no. Ucítila jsem ho srdcem, to bylo na tom moc hezký. Pak se mi na zemi stvořil hezký čtyřlístek a pak přišel normálně ve fyzický podobě s úsměvem a říkal, že neví, co si lidi vždycky myslí, že uvidí, nebo tak nějak. Jakože si setkání s nimi takto přejeme často, ale že to vlastně není vůbec podstatný, že čekáme něco extra, nebo že uvidíme něco extra, ale o tom to vůbec není. Důležitý bylo, jak jsem se cítila. Jakoby nesl moje srdce. Cítila jsem takovou nitku a jakože obláček kolem srdce. Prostě, když jsem se na něj podívala, tak jsem cítila, že mě má rád celou. A že mu záleží na mně celý. Že mě vnímá. Je to fajn. Člověk má občas v tom dnešním blázinci dojem, že to spojení necítí tak, jak by chtěl. Ale to se většinou soustředí jen na tu jednu formu, která zrovna je asi nejmíň podstatná 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek