Rozhovor s Alue ve školním časopise Novopis

14.6.2015 v Aluška.org 10

Milí čtenáři,

mám pro vás takovou zajímavou kuriozitku. Poprvé jsem dávala rozhovor do školního časopisu. Moc mě ta nabídka potěšila, časopis se jmenuje Novopis, a vychází na škole v Ústí nad Labem.

Nepodařilo se mi do administrace blogu protlačit klasickou sloupečkovou formu ve které mi rozhovor tak hezky došel přepracovaný, proto ho dávám alespoň v klasické podobě k nahlédnutí.

Autorka rozhovoru ho musela z praktických důvodů trochu pokrátit, ale není to extra moc zcenzurované, nemusíte mít obavu 🙂

Rozhovor: Alue K. Loskotová

Na poslední číslo časopisu Novopis, jsem si pro vás připravila něco speciálního: Velký rozhovor se “známou neznámou”…

Slečna Alue K Loskotová v roce 2006 založila úspěšný alternativní blog o esoterice, jehož obsah se stále rozšiřuje. Můžete si přečíst poznatky a příběhy z jejího života, dozvíte se zde o škodlivosti Wi-Fi, televize a mobilů, zjistíte, jak můžete zdravě nakupovat, či jak kontaktovat své anděly a jemnohmotný svět, nebo jak správně pracovat s energiemi a mnoho, opravdu mnoho dalších věcí.
Samotná Alue je velmi zajímavá a inspirativní bytost, která je mým velký vzorem, a byla pro mě velká čest udělat s ní rozhovor.


→ Alue, svůj blog jsi založila v roce 2006 a již devět let na něj pravidelně přispíváš. Co Tě přivedlo na myšlenku si blog založit a jak těžké byly začátky ?
V době kdy jsem já založila blog mi nebylo ani 14 a byla jsem hodně zvláštní opuštěné dítě, co mělo kopu různých problémů, otázek a nevyřešených věcí v hlavě. Trávila jsem hodně času na internetu, kde jsem hledala různé materiály ohledně věcí které mi nedaly spát, byly to povětšinou věci alternativní. Hodně mě zajímali andělé a astrální cestování. Jenomže toho moc ke čtení nebylo a když už to náhodou mělo hlavu patu, nedal se najít autor a nebylo se koho zeptat na podrobnosti, protože všichni se odkazovali na jiné, nebo opisky z knih. Já si blog tehdy založila proto, že jsem potřebovala místo, kde bych se mohla vypsat a kde bych pro sebe mohla přehledně shromažďovat různé materiály. Protože jsem hodně popisovala i svoje zážitky, byly moje začátky dost těžké. V té době prostě neexistoval nikdo kdo by psal věci co jsem psala já, lidé na to nebyli zvyklí. Reagovali agresivně. Když až po dvou letech psaní moje stránky našly pár čtenářů, často se mi posmívali, že jsem malá, pitomá, že si to vymýšlím a že až mě přejde puberta tak s tím seknu jako všichni ostatní. Strašně mě to mrzelo, ale nepřestávala jsem, protože se našly i dobré odezvy. Navíc to na mě mělo léčivé účinky. Díky psaní jsem přestala trpět na migrény, pomáhalo mi to utřídit si myšlenky v hlavě a poznávat i jiné lidi, co jsou mi podobní. Postupem času jsem se rozvíjela, hodně jsem se naučila, začala jsem dospívat a za pár let se situace úplně přirozeně otočila. Už jsem to nebyla já kdo hledal kvalitní alternativní materiály na českém internetu, kde nebylo skoro nic. Tentokrát začali lidé hledat a číst moje materiály a začali se mě hodně ptát na všechno možné, protože tentokrát byl autor dohledatelný a odpovídal na podrobnosti. A tak se postupně po letech moje stránky dostaly do aktuální podoby. Před asi čtyřmi lety proběhl i velký BOOM, když nárazově vzniklo několik desítek blogů, které se snažily Aluška.org napodobit a opíraly se o moje články a filosofii, nicméně se neudržely. Tajemství úspěchu totiž vždy leží v osobnosti, která přijde s něčím novým a která rozumí problematice a umí ji aplikovat.


Na svých stránkách píšeš, že mluvíš s anděly a jemnohmotnými bytostmi. Jaký postup na správné navázání konverzace s nimi by jsi doporučila lidem, kteří by je také chtěli vidět, ale neumí je kontaktovat, neslyší je a nevnímají jejich znamení?
Napsala jsem o tom desítky materiálů, ale kdybych to měla stručně shrnout jen do několika bodů, základem by bylo tohle:
1. Uvěřit, že je to možné a nepochybovat. Pokud nevěřím, že něco existuje, nikdy to nemůžu vidět a nikdy s tím nemůžu komunikovat. Pro mnoho lidí je i toto velký problém. ,,Věřit znamená vidět.”
2. Překonat svůj strach. Lidé tvrdí že je vidět a slyšet chtějí, ale strašně se bojí neznámého, nebo že se napojí na něco jiného, než zamýšleli. Strach nejenom že komunikaci blokuje, ale také způsobuje problémy. Nemá smysl něco zkoušet, když se toho bojím. Buď to opravdu chci, jsem duševně v klidu a dám se do toho pořádně, nebo raději vůbec. Nejde to dělat polovičatě.
3. Zvolit si správnou metodu. Je popsáno mnoho metod a podpůrných technik jak začít, ale každá z nich funguje u konkrétní osoby trošku jinak, takže je potřeba vhodně vybrat a správně aplikovat adekvátně ke svým schopnostech a předispozicím.

Tvůj blog má standardně druhou, nebo třetí nejvyšší návštěvnost. Jaké Tvé články lidé nejraději a nejvíce čtou a o čem právě teď nejvíce a nejraději píšeš Ty? (Myslím, jestli spíše přidáváš články s tématikou zdraví, nebo spíš o zážitcích, či kosmetice.)
Mám v repertoáru řadu hitů, co si drží vysokou návštěvnost i několik měsíců nebo let po vydání, jak si je lidé sdílí mezi sebou. Jeden z takových novějších je článek ,,Jak správně platit penězi, aby se Vám vracely zpátky.” Obecně jsou nejčtenější články ty, co vyšly jako poslední. Konstantně vysoký zájem je o aktualizace ohledně transformace Země, kde lidé sdílí i své postřehy. Také Dotazníky se už několik let těší velké oblibě a čtenosti. Přestože už jich vyšlo přes sto, pořád je to zábava i pro mne. Velký úspěch mají i videa, hlavně moje starší komedie. To že se člověk zabývá alternativními věcmi a cestuje v noci po vesmíru neznamená, že s ním musí být automaticky nuda a že se neumí zasmát. To lidi očividně těší.
Já nejraději píšu články ze svého života. Kdy mě něco nadchne, napadne, osloví, nebo cítím potřebu něco důležitého říct. Ani se to alternativních věcí týkat nemusí, například poslední měsíc šílím kolem svých morčat, nebo mě baví zkoušet biokosmetiku a všelijaké léčivé a zkrášlovací ,,lidové” postupy. Také moc ráda vystavuji kresbičky, fotky, texty a zážitky čtenářů

Již několik let vedeš oblíbenou poradnu pro lidi, kteří potřebují pomocnou ruku, jsou v tíživé nebo těžké životní situaci a podobně. Dotazy jakého typu Ti chodí nejvíce a tušíš proč? A kolik jich denně v průměru dostáváš ?
Nejvíc dotazů dostávám od žen. Dospělé ženy ode mě chtějí většinou motivaci, povzbuzení, pochopení a inspiraci. Vzhledem k mé minulosti mám pochopení pro ledacos, takže si neťukám na čelo a mnoha lidem pomůže už jen to, že si jejich dopis přečtu a chvilku s nimi táhnu za jejich provaz. Je to obrovská vzpruha. Ale nepatlám nikomu med kolem pusy. Intuitivně poznám, kdy je potřeba pohladit a kdy naopak pokárat, aby se dotyčný trochu probral, když vidím že se dostává do sebedestruktivních přesvědčení.
Obrovská spousta dotazů se týká zdraví a to už není pouze doména žen. Veřejně to neuvádím, ani se tím nechlubím, ani nikoho oficiálně neléčím, ale mám širokospektrální vzdělání v alternativní i homeopatické medicíně a neustále se dál zdokonaluji. Nedá se samozřejmě přes poradnu nikomu stanovit diagnóza, ale na základě projevů se dá odhadnout, čím by měl pacient začít a jakého člověka by měl k léčbě vyhledat, na co se zaměřit. A to je pomoc k nezaplacení, když člověk sám neví kudy kam a v záplavě čerstvě načtených teorií se sám nevyzná.
Děti a dorost u mě hledají nejvíc útěchu. Jsou to děti často citlivé, co trpí samotou, rodiče se k nim nechovají dobře, nebo ve škole zažívají izolaci, v horším případě šikanu. Protože tyto problémy znám, dá se se mnou o tom bavit, u dětí mě ale nejvíc trápí vědomí toho, že jim na dálku jejich problémy nevyřeším a často jsou to problémy, co se buď řešit nedají, a nebo až časem. Dotazy na anděly a alternativní věci jsou až podružné téma, které s mladými řeším. Většinou dělám vrbu. Přijmout se, je mnohdy strašně těžké.
Počet přijatých dotazů se nedá na den odhadnout, protože je to pokaždé jiné. Občas to vypadá, jakoby se lidé hromadně domluvili, že jednou pošlou dva a jindy třicet.


Od šestnácti let žiješ sama, co Tě k tomuto rozhodnutí přimělo a jak se k tomu postavila Tvoje rodina? Také jsem se na stránkách dočetla, že jsi se nedávno stěhovala. Jak si zvykáš na nové bydlení?
Ten pojem ,,žije sama od 16ti” není přesný, úplně sama jsem totiž nežila. V šestnácti letech jsem byla vnějšími okolnostmi donucena domov opustit, abych se zachránila. Nechtěli mě, neměli mě rádi, prožila jsem si peklo, nikomu to nepřeji zažít a nerada bych zbytečně zabíhala do podrobností. Skutečnost je totiž strašně komplikovaná a těžká. Klíčovým lidem jsem dokázala odpustit, po letech jsem se od některých dočkala dokonce i omluvy, ale jsou prostě věci, které omluvou už nikdy nespravíte. A tak radši než to vytahovat jak kostlivce ze skříně a nechat se zbytečně litovat, využívám tyto zkušenosti k tomu, abych byla chápavá, shovívaná a moudrá při pomoci druhým, kteří ty těžké časy za sebou ještě nemají.
Tak raději na veselejší notu: Odešla jsem nedávno žít na venkov a absolutně mi to vyhovuje. Mám úžasný výhled, kolem sebe spoustu přírody, lesíček deset metrů od hlavního vchodu… Nikdy jsem na tak hezkém místě nežila a to jsem se stěhovala už po páté v životě. Mimo dopravy, pošty a pidi potravin tu kromě rybníka není vůbec nic, vlastně skoro ani lidi. Ideální prostředí pro mě. Hned jak jsem viděla inzerát, byla jsem si jistá, že tam musím být za každou cenu a pak když jsem to místo viděla, pochopila jsem proč… Na vesnici z člověka přirozeně spadne napětí, spěch, mysl se naopak zpomalí. Ve městě je to prostě jinak.


V roce 2011 jsi vydala svou první knihu Svět za oponou. Co Tě přimělo začít psát a jak moc složitá byla cesta od prvotní myšlenky až k samotnému vydání? Mohla bys nám o Světu za oponou něco krátce říct?

Svět za oponou pro mě není jenom kniha, je to životní kapitola a obrovská zkušenost. Bylo mi 16, měla jsem ještě docela čerstvě po odchodu z ,,domova”, v duši ohromnou bolest a tu mě to najednou trklo, že mám napsat knihu. Strašně jsem se tomu bránila, protože jsem v té době měla jiné starosti a nevěřila jsem tomu, že bych to mohla dokázat. Ale bylo to mé vnitřní vedení a s tím já smlouvat neumím. Neříkám NE, když cítím, že mám něco udělat. Vždy jdu za tím, je to můj neomylný kompas… Nakonec jsem dávala dohromady asi rok příběh, pak jsem to psala ručně do deníku a pořád jsem nechápala, jak to proboha bude s tou realizací? Ale najednou se začaly dít takové nepravděpodobné ,,náhody”, že se to fakt stalo. Dostala jsem po cestě všechno, co bylo k vydání knihy zapotřebí, včetně financí na notebook do kterého jsem knihu následně přepsala… Pak se staly další podobně šílené věci, ale to by bylo na dlouhé vysvětlování a navíc myslím, že by mi to lidé nevěřili.
Tak jsem si znova prožila tu důležitou lekci: Když člověk jde za hlasem svého srdce, nejedná logicky ale intuitivně a má dobrý záměr, celý Vesmír se spojí, aby mu v jeho úkolu pomohl.
Svět za oponou je beletrie. Je to pohádkový příběh zasazený do aktuální doby a jsou v něm prvky inspirované mými zážitky. Celý příběh má několik rovin a má hlubší význam. Protkala jsem ho například věcmi, které mě učili andělé a přírodní bytosti, ale tak, aby zapadly do příběhu a aby se čtenáři nevnucovaly. Aby si sám mohl vybrat, čím se chce nechat inspirovat a co pro něj bude jenom pohádka. Přála jsem si, aby kniha byla k čtenáři mírná, aby ho jemně navedla a aby byla pochopitelná a čtivá i pro mladší čtenáře. Mnoho lidí po přečtení této knihy začalo s bytostmi přírody a s anděly mluvit, protože od ní převzali určitou rezonanci a komplex poznání, který jim to umožnil. Není to normální kniha a chápu, proč jsem dostala za úkol ji napsat zrovna v té době a zrovna tak jak je.


Vím, že Tvá druhá kniha Svítání byla vytvořena na základě internetově publikovaného seriálu Kurz sebelásky. Kniha se setkala s velkým ohlasem, zejména u čtenářek. Máš přesto zkušenost s negativní odezvou?
Nemám. Nebo o ní nevím, nedostala se ke mně. Maximálně že mě někdo pomlouvá, a když už je u toho tak odsoudí s mojí tvorbou rovnou i knihy, ale to nepočítám jako objektivní kritiku. Protože první si knihu musíte celou přečíst, abyste mohli říct, jestli je nebo není dobrá… Že by ji četly hlavně ženy se říct nedá, možná by ses divila, kolik mužů na sobě v tomto ohledu pracuje a kolik jich moji knihu za tímto účelem používá. Akorát že muži po přečtení nepíší tak podrobné a sáhodlouhé story jako ženy.
Je pravda, že část knihy jsem předem publikovala na internetu, ale je to opravdu pouze část. Navíc je problematika v knize kompletně přepracovaná a doplněná. Není to kurz sebelásky, ale je to praktický průvodce, jak najít cestu sám k sobě, mít se rád a vyřešit si starou emoční bolest. A protože jsem tím prošla, je plná mých zážitků a doplňujících příběhů. To zpětně čtenáři hodně ocenili, protože si v mezičasech u příběhů jakoby odpočinuli a pomáhá to lépe si znalosti uvědomit a uvést je poté do praxe.


Máš v plánu začít psát třetí knihu? Myslím, že spousta lidí by doufala v pokračování Světa za oponou. Jak to vidíš Ty a o čem by jsi nejraději psala, kdyby ses pro třetí knihu rozhodla ?
Já už třetí knihu píšu, mám ji prakticky z jedné třetiny rozepsanou. Akorát jsem se teď při tvorbě díky stěhování na půl roku sekla, protože si pořád ještě zařizuji a vylepšuji nový domov, teď mám navíc nově doma morčata, tak jim místo psaní čistím bobky a na střídačku morčíky chovám, pusinkuju… Tak kniha na mě musí chvilku počkat. Ještě do toho musím stíhat poradnu a web, je toho psaní opravdu hodně a není to lehké, stíhat u toho ještě knihu. Kdybych se nezarazila, tak už jsem ji mohla mít dopsanou a provádět korektury, ale co se dá dělat. Jsem si jistá, že to není náhoda a že i třetí kniha vyjde v čas kdy vyjít má. Možná v ní má být něco důležitého napsané, co ještě teď nevím a třeba na to přijdu za chvilku? Nelámu to přes koleno, tak alespoň do konce roku 2015 bych ji ráda dopsala, aby nejpozději někdy v průběhu 2016 mohla vyjít. Možná se překvapím a budu i rychlejší. Zatím dělám co můžu.


Předpokládám, že když ráda píšeš, maluješ a jinak tvoříš, že i ráda čteš. Prozradíš nám, jaký žánr knih Tě nejvíce baví a při jaké knize si vždy ráda odpočineš ?
Já čtu kupodivu encyklopedie, odbornou literaturu, biologii, učebnice, případně knihy zabývající se osobnostním rozvojem a léčitelstvím. Čtení je pro mne způsob, jak získávat vědomosti, jak se učit… Nebo naopak jak někoho něco naučit. Když si chci odpočinout, tak jdu ven, dám si šlofíka, mojito, nebo ňuchňám nějaké zvířátko co mám doma. Určitě ale po psaní článků, poradny, spravování diskuzí, učení se a občasné tvorby knih nesedím ještě dál denně nad dalšími knihami, že bych u nich relaxovala. Když si chci fakt odpočinout vyloženě s knihou, vezmu si atlas rostlin a přelouskávám druhy, co ještě přesně z paměti neznám, ale odpočívám opravdu bez písmenek.


Poměrně nedávno jsi se stala vegetariánkou, ačkoliv dřív se ti ta představa nejíst maso moc nelíbila. Co se změnilo a jak na maso nahlížíš teď ?
Člověk může mít celou řadu nevyřešených etických otázek, ale tolik to na něj nedopadne, když to maso nemusí pravidelně připravovat. Ve chvíli kdy jsem si začala každý den vařit sama, moje pozornost se samozřejmě přítomně zaměřila na výživu a přípravu jídla. Moje etické a morální problémy ohledně jezení masa se postupně staly neúnosné, takže jsem ho během půl roku postupně omezovala, až jsem se nakonec dostala do fáze, kdy jsem zjistila, že mi to ani nechutná, tak jsem to vzdala úplně. Teď už se mi z něj i dělá špatně, protože jsem si vědomě připustila pravdu. Myslím si že odmítání a averze vůči vegetariánství je jen určitý myšlenkový vzorec, strach z neznámého. Dneska je snadné být vegetariánem. Protože to už za mě dávno prozkoumali vyzkoušeli a vysvětlili jiní. Jdu po už vyklestěné cestičce, a čím víc se o vegetariánství učím, tím víc se divím, proč jsem svoje srdce neposlechla dřív. Ale asi jsem na to holt nebyla připravená. Přiznat si to je totiž těžké, když nejste z vege prostředí a odmalička jste k masu vychovaní. Ale jsem mladá, pořád se rozvíjím a je dobré že jsem na to přišla alespoň někdy, než nikdy. Myslím si, že pokud skutečně miluji zvířata, není možné, abych je jedla. Potom to není skutečná láska. A opravdu mám větší radost, když si můžu zvíře pohladit a když se s ním můžu pomazlit, než když mi ho dají s bramborami na talíř. Nedá se to srovnat.


Alue, Aluška, Alu, Ali… Jak vznikl tenhle Tvůj pseudonym a co na něj říká okolí ? Je ještě pořád hodně oblíbené video Proč se jmenuješ jako kytka, nebo jeho místo převzaly klipy o Tvých nových morčátkách ?
O vzniku mého jména jsem popsala celu dlouho kapitolu ve třetí knize, protože je to opravdu neuvěřitelný příběh. Ale zkráceně by se dalo říct, že to jméno mi dali andělé. – Video kde si ze svého jména dělám srandu je populární pořád a pořád mi na něho chodí reakce. A moje obrovská Aloe Vera pořád dobře prospívá a dál roste. Možná se jí líbí její sláva.

A nakonec, co by jsi nám řekla závěrem?
Děkuji za tento rozhovor. Věřím že vám něco dal a že vás třeba přivedl na nové myšlenky. Věci mnohdy nejsou takové jak se zdají… Že něco dělá většina lidí, neznamená že je to nutně nejlepší… A všechny věci jdou vždy dělat jinak a lépe. Buďte nekonvenční, nebojte se pokládat nepříjemné otázky sobě i jiným, nebojte se dělat věci jinak a vyčuhovat z řady.

Alue, já Ti též děkuji za rozhovor, doufám, že si čtenáři užijí jeho čtení, stejně tak jako já jsem si užívala jeho vytváření :).

Připravila Anet 🙂
Stránky Alue můžete navštívit na webové adrese www.aluska.org.
Zdroj fotek: www.aluska.org

Kam dál:

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

– Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Lu-Aquarius 2015-06-14 06:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji Alue za toto vše. Dává to smysl a povzbuzení v této době. Ze všeho, co jsem na internetu prošel a našel, jsou Vaše stránky opravdu skvost a radost je navštěvovat. Jen tak dál 🙂

Ikona diskutujiciho Malina 2015-06-14 08:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkňoučký rozhovor, držím pěstičky (palce jsou kopance), abys i nadále byla tak oblíbená a zajímala jsi co nejvíc lidiček.

Ikona diskutujiciho sebastianna 2015-06-14 08:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký;))

Ikona diskutujiciho Moudrávrba 2015-06-14 10:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue je nejlepší, šala la la la.

Ikona diskutujiciho Fellien 2015-06-14 10:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Super rozhovor! 🙂 Pamatuju, že se mnou taky chtěla jedna slečna před lety dělat rozhovor do školního časopisu, leč byla jsem tehdy tak velký introvert, že jsem se nakonec rozhovoru radši nezúčastnila. Měla jsem moc nízké sebevědomí poznamenané mnoha věcmi co se tenrktá staly, a tak jsem měla strach že až si ten rozhovor lidé přečtou, budou se mi smát a já budu mít ze života ještě větší peklo. Taky jsem se bála že by si rodina myslela, že jsem je nějak ztrapnila nebo něco, takže jsem nakonec couvla. Teď zpětně toho hodně lituji… Na druhou stranu mi pak asi osud dal nějaké odškodné v podobě dvou příspěvků, které mi otiskl časopis Enigma, tehdy jsem měla radost jako blázen, akorát někteří členové rodiny reagovali tak, jak bych si to moc nepředstavovala, ale co se dá dělat…

Ikona diskutujiciho Amálka 2015-06-14 10:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc hezký rozhovor, zlepšil mi ráno v práci 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2015-06-14 10:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Hm, to já z Enigmy moc velkou radost neměla. :D Odflákli to.

Ikona diskutujiciho Fellien 2015-06-14 12:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Mně zveřejnily ty příspěvky skoro přesně tak jak jsem to měla napsané, akorát teda některé věci zkrátili, některé vynechali, ale ta podstata tam zůstala zachována. Právě jsem se bála, že to nějak překroutí a udělají z toho něco, co to ani nebylo, ale nakonec to dopadlo dobře :). Asi záleží na tom, kdo konkrétně má ten článek na starosti, jiné vysvětlení pro to nemám.

Ikona diskutujiciho Jirka 2015-06-15 00:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

hezké! Jsi šikovná. Při vyplňování odpovědi mě to zprvu neodeslalo a napsalo várování – vyplněný součet je nesprávný nebo tak něco, fakt divný

Ikona diskutujiciho Michal 2015-06-15 09:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Geniální! Tohle musím sdílet dál. Díky za článek.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek