Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze….. Děkuji!
ked sa mi narodila dcera, pamatam, ako som ju vo vajicku /to je autosedacka pre babatka/ nosila so sebou aj ked som sla na zachod, ci sprchy, lebo akonahle som ju ulozila do postielky , do 3 sekund rev, nedokazala som to pocuvat, cize ja som nebola rodic, co zavre dieta, nech sa vyplace, nedokazala som to. nikdy nezaspavala sama, musela som byt pri nej, bolo to dost unavne, ale ona bola taky maznavy typ, nedalo sa inak, cez den ako babo nechcela spat, jedine v kociku ale len za pochodu, takze som denne chodila 3 hodiny a nemohla zastavit kocik, inak rev, zavidela som maminam co sedia v parku na lavicke a relaxuju, ja som si nemala kedy ani doma obed zohriat, kedze krpec cez den okrem kocika nespal a ked nebol pri mne reval, narocne obdobie to bolo, veeeelmi 🙂
Videli jste filmy Insidious?
Nekdy maly decka placou, protoze vidi nebo citi neco, co nekteri nevidi.
I tady o tom nekdo pise o incidentu.
https://tn.nova.cz/clanek/matka-kolem-postylky-se-motal-prizrak-podrapal-mi-dcerku.html
S tím miminem to mohu opět vysvětlit na sobě, taky mě máma vychovávala podle běžné normy a snažila se mě dát odpoledne spát a nechápala proč spát nechci proč chci být stále s ní a považovala to za zlobení. Babička v tom byla ještě horší za každou mou blbost mě napráskala měchačkou na zadek. Nakonec jsem se začal rodičů i prarodičů a dokonce i cizích lidí bát a držet si od nich odstup což prohloubilo moje introvertní myšlení. Bohužel jak Alue praví jsem se i naučil pár sebedestruktivních a bohužel i velice destruktivní chování které mi doplnilo nucený pobyt ve školce a pak i ve škole. Protože jsem musel pokoj sdílet se ségrou i bráchou a o mém soukromém pokoji nechtěli ani slyšet tak se destruktivita ještě prohloubila. Můj brácha trpěl mentálním postížení 28 let se nikdy nenaučil mluvit a celou noc vždycky plakal, řval vztekal se a bouchal o dřevo postele apod. Protože jsem měl v 6:30 brzo vstávat do školy a chtěl se aspoň vyspat nemohl jsem a protože jsem měl naučené vzorce od babičky tak jsem provedl něco za co bych měl asi problém projít tím zrcadlem v Nekonečném příběhu. Nejspíš by jste to do mě neřekli protože se snažím vystupovat jako konstruktivní bytost ale začal jsem se chovat podobně jako babička ne-li ještě hůře nejprve jsem mu dal pohlavek a to ještě zvýšilo tak jsem ho začínal štípat a škrábat a bůh ví co ještě a ani to nezabralo jinými slovy až takhle mi ruply nervy, vždy když si na tohle vzpomenu tak mi to mrzí. Svěřil jsem se s tím mé přítelkyni že nejsem takový svatoušek a ta se mě snažila utěšit že mi prostě ruply nervy a jako malý jsem neznal ještě tyto následky a destruktivní chování které mi učili nevědomky okolí a rodiče ale stejně mě to mrzí a dneska bych kdyby to šlo vrátit rozhodl jinak a lépe. Ale jak jsem se dočetl nemám nad tím pořád litovat tak jsem to bral jako zkušenost a lekci do života a po pár letech se mi to skutečně vrátilo formou šikanou od spolužáků ve škole. Od této doby se ale mámě dodnes uzavírám a to až do takové míry že si počkám až bude v kuchyni volno a teprve si dám oběd nebo večeři. Pořád mám z ní dodnes strach i z babičky a pořád si pamatuji co mi provedli stále se mi o nich zdají noční můry o tom jak utíkám z domu a kdykoliv mě máma zavolá už mám strach a vztek, protože vždy mě zavolá jenom když je nějaký průser nebo nějaká domácí práce jinak mě nepotřebuje. Když jsem se pak dal na PC hry v tu chvíli se máma zalekla protože jedu proti zajeté normě výchovy dětí pro účely systému a v tu chvíli byla přehnaná péče a organizovala nucené výlety kamkoliv možné vymýšlela pro mě tunu domacích prací a dalších aktivit aby mi počítače vytlačila z hlavy a v tu chvíli mě to zrovna nezajimalo a o to víc mě počítače lákaly když se mi je snažila násilím zakazovat až to nakonec vzdala. Pak jak jsem zjistil že už mě zákazy nehrozí tak už mi postupně přestali být PC hry atraktivní a už jsem cítil že chci dělat a zkoušet i jiné nové věci a nejvíc mi chyběl osobní kontakt, láska a plná důvěra, to se mi v loni vyplnilo s přítelkyní u které jsem teprve poznal co je to láska a naprostá důvěra která mi v rodině naprosto chyběla. Protože mě nechtěla měnit k obrazu svému a nevadilo ji že hraji na PC (protože sama taky hraje hry) tak paradoxně jsem byl ochotnější se měnit a PC jsem i ignoroval jen abych byl s ní a plně se ji věnoval protože být s ní mě bavilo rázem ještě více.
Co se týče škol tak vždy mě fascinovalo proč se máme učit tunu balastů jako je literatura matematika a v maturitním ročníku jsme dokonce probírali i SEX ze kterého jsme psali i písemku. už tak jsem byl ve stresu a do toho naprosté kraviny které jsem nikdy nepotřeboval, nikdy mě nezajimali a zatěžovali mi hlavu. 90% věcí které jsem pro život potřeboval jsem se stejně naučil sám díky internetu knihám a ano pravda i pár PC hrám konstruktivního hlediska ne nadarmo se říká škola hrou kterou chtěl prosadit i Jan Amos Komenský kterého jsme se v dějinách museli učit a škola na jeho metody stejně kašle.
Já si pamatuju, jak jsem se někdy ještě na základce bála napsat číslovku 2 jinak, než ji psala učitelka – ne s rovným spodkem, ale s tou vlnovkou.
Tak jsem to tak psala, když mě nemohla vidět.
Ano. Vrchol rebelie. 😀
Náš školský systém je sice celkem zastaralý, ale proti Američanům, kteří kvůli tomu, že si vybírají předměty, dost často ani netuší, kde leží na mapě Severní Amerika, si myslím, že jsme na tom ještě celkem dobře.
Já si vždy říkala, že bych neměla srdce na to nechat to mímo plakat:/ Když mi instinkt velí, že ho mám uklidnit, jednoduše se tím budu řídit a tečka. Osobně jsem si nikdy nemyslela, že by bylo k něčemu dobrý nechat mimčo „vyplakat“.
Ano, taky jsem to tak měla s dcerkou, nosila jsem ji i v takové sedačce na břiše, jak byla u mě byla spokojená, jinak řev….nyní je to klidná 12 letá slečna, ale mazlící je pořád 🙂
Škola je zabíječ času, pod to bych se mohla podepsat. Nikdy jsem nepochopila proč tam trávíme tolik hodin když by se stejná látka dala zvládnout mnohem efektivněji a to co mě nezajímá bych mohla v klidu vypustit když to hned po písemce zapomenu. Škola je největší problém, odnaučuje lidi samostatně přemýšlet a hlavně věřit si. Potom neví čí jsou, co chtějí, na co mají nadání. Fakt hrůza, na školu vzpomínám hrozně nerada a nechtěla bych se tam vracet ani za nic, cítila jsem se jako v pasti, pořád někoho poslouchat, nemoct dělat co sama chci, být schovaná ve stádu, nikoho nezajímal můj názor a navíc ta příšerná nesamostatnost. Škola je fakt to nejhorší co mě mohlo v životě potkat. Z výuky jsem zapomněla 99%. Zato teďka v dospělosti se učím mnohem rychleji, efektivněji a s chutí, toto by děti měly dělat odmalička, pěkně svým tempem, jít po tom co koho zajímá, učit se klidně v nelogických posloupnostech podle aktuálního zájmu, potřeby. Mohlo by to být tak přirozené a pro všechny mnohem efektivnější a příjemnější (včetně učitelů). Místo toho škola využívá nucení a nátlak, který vnímám jako násilí. Jako by vás někdo chtěl naučit tančit a přitom vám neustále svazoval nohy.
Taky se tohle tyka detskyho tema, nebo rodicu. At uz sou to rodice jinych entit atd. Velmi zvlastni, netradicni pribeh, vicedimensionalni vypraveni nejakych udalosti. Dcera zrejme nebo dite, ktery se pak znovu narodi, bude mit i dalsi upravene geny i jinych entit. film prichozi https://www.csfd.cz/film/379848-prichozi/prehled/ Když po celém světě přistanou tajemné vesmírné lodě, dojde k sestavení elitního týmu – v čele s odbornicí na lingvistiku Louise Banksovou (Amy Adams) – s cílem zjistit, jaké mají mimozemšťané úmysly. Zatímco celé lidstvo balancuje na pokraji globální války, Banksová se společně se svým týmem pokouší ve velmi omezeném čase najít odpovědi – a aby je byla schopna najít, bude muset přistoupit k činům, které mohou ohrozit nejen její vlastní život, ale dost možná osud celého lidstva.
Školství je bída, souhlasím. Já jsem se třeba rychle naučila plynule číst a nenáviděla jsem, když se četla jedna ukázka z čítanky milionkrát. Ztracený čas – sedět a poslouchat druhé jak čtou [:tired:] A jak děcko není jako zbytek třídy, je divné. Bylo to dobře řečené v Simpsonech: „Bart se prostě musí naučit potlačit svoji individualitu.“ 😀 Na ZŠ jsem se učila dobře, akorát mně v té době ničili život někteří spolužáci, kteří prostě netolerovali, že jsem trochu jiná než zbytek. No ale s přestupem na střední jsem zjistila, že kre…ni můžou být i učitelé. Jako by nestačilo, že učivo bylo náročné, ještě k tomu nás učila nějaká můra, co působila jak bachařka. Skvělý způsob jak se něco naučit – čistě ze strachu, aby tě učitelka nebuzerovala a nedívala se na tebe jako na největšího blbečka, co patří zametat chodníky. Opravdu jsem zažila učitelku, u které bylo cítit opovržení (spíš silná nelibost) vůči studentům, kteří nebyli jedničkáři/dvojkaři (učila dost těžký předmět). A oblíbená hláška na střední byla: „To prostě člověk s maturitou musí vědět.“ Bez ohledu na to, že ta věc je zbytečnost největšího kalibru. Myslím si, že taková matika a fyzika se má přestat učit v šesté třídě. Učivo matiky jsem přestala úplně chápat ve druháku na SŠ. Naštěstí to byl poslední ročník, co jsem matiku měla, ale doteď nevím, jak jsem prolezla 😀 Ještě bych zavedla, aby výtvarka a hudebka byla volitelná. Třeba já jsem neuměla nikdy zpívat a neznám noty. Stejně tak spousta spolužáků kluků byli leví ve výtvarce. Tak proč nutit děcka, aby dělali, co jim nejde a cítili se kvůli tomu trapně. Já jsem se trapně cítila, když jsem jako jediná holka ze třídy neuměla zpívat. No je toho hodně co na škole nesnáším 😀
„Náš školský systém je sice celkem zastaralý, ale proti Američanům, kteří kvůli tomu, že si vybírají předměty, dost často ani netuší, kde leží na mapě Severní Amerika, si myslím, že jsme na tom ještě celkem dobře.“ To souhlas, ale musím upřímně říct, že my jako děcka jsme taky netušili kde je co na mapě a mohli to do nás hustit horem dolem 😀 Ono to stejně moc k ničemu není, když člověk/dítě obzvlášť/slyšet nechce a nezajímá ho to, tak neslyší. Z hodin zemáku na základce si doteď pamatuju velké kulové, zato si ale pamatuju několik let staré články z alušky.org 😀 pamatuju si dobře dobu, kdy jsem vždy došla dom ze školy a nadšeně se hrnula sem, hrozně mě to zajímalo a to nešlo zrovna o čtení pro děti – i tak jsem si to ale pamatovala – protože mě to zajímalo. Jinak nás taky učili psát čísla a písmenka úúúúplně přesně, už jako malé děti. Prostor pro svobodnou vůli nulový. Už jako hodně malá jsem takhle vždy na výtvarce záměrně rebelovala, že když učitelka řekla „nakreslete kolečko“, nakreslila jsem na just čtverec nebo něco vlkovitého a pak mě za to ještě někdy i chválila, jak to mám hezké 😀 prostě mi vždy přišlo pitomý, abychom i o výtvarce, která má být KREATIVNÍ, museli kreslit přesně podle nějakého pitomého zadání. A čím víc se učitelky vztekaly že kreslím něco jiného než mám, tím víc mě to bavilo 😀
Tak to je brutálně skvělý dotazník! Je zarážející, kolik si toho dokážeš vybavit a spojit s tím, co jsi během let zjistila a vyčetla (včetně jmenovaných knížek) – vždycky, když čtu něco tak bohatého, jsem nesmírně vděčný za to, že se o to tak podrobně dělíš. Řekl bych, že člověku, který má nějaké EQ, přesně to, co popisuješ u pláče dítěte, má dojít přirozeně. Byla jsi tehdy velmi statečná, naprosto obdivuji tvou pečlivost a dbaní o svůj velmi dobrý prospěch v takových podmínkách, kde se ti svíral žaludek a měla jsi obecně z tolika věcí strach! No je vidět, že jsi silná osobnost od malička. Já totiž asi od páté třídy (potom jsem ze sedmičky přešel na gympl) začal na pečlivé učení pomalu rezignovat. Nebavilo mě to, nebo mě to i docela zajímalo, ale bylo toho strašně moc, nemohl jsem se všemu věnovat tak, jak bych chtěl – když něco nemohu dělat pořádně, tak jsem to pak nakonec nedělal vůbec. Sice jsem nerezignoval úplně – pořád jsem se snažil ve škole jako ďas, jen domácí příprava brutálně kolísala a na to jsem hrozně dojel ve vyšších ročnících na gymplu, protože mi to zůstalo…. Nikomu nedoporučuju, teď jsem na výšce a studuju obor, kde fakt potřebuju to, co jsem kdysi zadrbal a špatně se to dohání + k tomu bourá ten starý program „rezignace na domácí přípravu“ – na VŠ je základem. Chce se mi napsat komentář k tolika věcem, co jsi tady vypíchla, že by z toho byl asi samostatný článek ? …. Každopádně SCIO dělá vyloženě přijímací testy, které jsem tehdy skládal já – byl jsem druhý (nebo dokonce první, ale to nechci kecat), díky tomu, že mi otec tehdy koupil přípravné testy, které jsem mohl trénovat. A shodou okolností mě aktuálně zaujala velmi, velmi svobodný typ školy, který se jmenuje ScioNeŠkola a ve kterém vidím velký potenciál, pokud v ní jsou schopní pedagogové, kteří mají rádi děti a umí děti přirozeně aktivizovat, aby se učily https://www.youtube.com/watch?v=WrzIjXwAbqo
S tou 1. naprosto souhlasím. Také jsem nechtěla chodit do školky. „škola sama o sobě byla pro mě dostatečně velký stresor, abych ji považovala za naprostého kaziče mého života“ – přesně takto jsem to také měla Podle mě diplom slouží jenom k tomu, aby systém zjistil, co všechno je daný člověk (pro peníze, protože diplom = lepší práce = peníze) schopný udělat – proto i záměrně se učí např. nepravdy či se musí „odrecitovat“ celá učebnice, a dokonce jsou i ve škole rádi, když si dítě píše taháky a někde jim to nevadí (protože tím ukazuje, že je schopno/ochotno „podvádět“, aby dosáhlo svých cílů) = proto se ve škole učí dítě povinně i to, co ho nezajímá, aby taháky začalo psát (já jsem si psala taháky hojně a nepřipadalo mi, že dělám něco špatného, protože když mě někdo nutí učit se něco, co nechci, tak co mám dělat? Mám se přemáhat, což by mne energeticky velmi vyčerpalo a možná by mi bylo i špatně a nebo si mám nechat dát za 5 a nakonec by mě asi i vyhodili ze školy, takže bych měla „jen“ základní vzdělání?). Diplom = potvrzení, nakolik je člověk schopný pracovat pro systém / v rámci daného systému, nakolik je ochotný se přizpůsobit a jít za jemu určenými/vnucenými cíli. Čím lepší diplom, tím lepší potvrzení, že se člověk umí přizpůsobit až obětovat cizím vnuceným cílům. Proto je diplom při přijímání do práce (u absolventů) důležitý. A práce jsou rozděleny na ty „bez diplomu“, na ty „s výučním listem“, „s maturitou“ a pak jsou práce, kde je potřeba bakalář či VŠ vzdělání (daného směru). Na různé práce se hodí lidé různě „oddaní“ systému a různě intenzivně „plnící příkazy“. Dle toho je pak platové ohodnocení. Povinná školní docházka (aneb, proč se ve škole tráví tolik času, když by se člověk „nabifloval“ danou látku za pouhou 1/10 času stráveného ve škole či méně): Do školy musí děti chodit proto, aby si „zvykly“, že budou muset celý život vstávat do práce, ve které budou trávit 8 hodin denně (bez ohledu na cokoli) od pondělí do pátku. Děti si musí navykat postupně, nejprve se v 1. třídě chodí do školy na pár hodin denně a pak se ta doba stále navyšuje. Takto si člověk zvykne na uměle vnucený „rytmus“, který „musí“ dodržovat.
proč byli všichni ještě v 10 – 12 malé mazlivé děti, jen já už v 10 měla předčasnou pubertu, která pokračovala někde do 14cti:/ od té doby si jen prohlubuju zkušenosti a sbírám vědomosti, ale nic moc se nezměnilo, hormonální změny už od té doby nepociťuju. jako změny chování to jo, díky tomu že se člověk víc „otluče“, to je dospívání. ale jinak si připadám, že jsem zbytečně brzo dospěla. hm. i když se tomu ani nedivím, nic jiného mi nezbylo – možná si to tak duše naplánovala, pokud je to možné. nebýt předčasného dospívání, nevím, kde bych dnes byla.
Nemohla jsem v noci spát..ležela jsem a poslouchala v uších binární tony. Pak se otáčím a na stropě jakoby ležel člověk a koukal na mě..no vyjekla jsem, pak zmizel..celou noc mi moc nešlo spát..pocit něčeho,někoho..pak jsem ráno ve čtyři slyšela hlas..nechtělo se mi vstávat, ale někdo mi zřetelně říkal, že mám prostě vstát..že jsem to takhle chtěla..Vůbec nechápu, co se tu noc dělo..Neměli jste taky někdo takovou zvláštní noc ?
přesně…je to brutální. Škola je taky jeden z důvodů, proč váhám, jestli mít děti. Ale jsou asi jiné alternativní školy kam se dá poslat dítě, chce to jen se trochu zajímat. [9] jo, taky přesné…hudebka a výtvarka jsou totálně na nic, na umělecké vzdělání to absolutně nestačí a není to rozhodně ani „odpočinkový předmět“ za který ho učitelé vydávají. Odpočinek by byl, zkrátit výuku a poslat děcka dom, ať si odpočinou podle svého, a ne je nutit do kreslení (já jsem nesnášela všechny výchovy včetně tělesné, a to jsem umělecky i sportovně založená. Nátlak prostě nikdy fungovat nemůže). Školství jen vymýšlí čím děti zaměstnat aby neměly na nic čas. Jak to že to nikdo nevnímá? Proč se pořád všechno musí? Neznám jediného člověka, který by rád jako dítě chodil do školy. Já jsem šla do první třídy nadšená, že se naučím psát, ale po dvou třech týdnech už jsem chtěla pryč. Je toto normální? Děti se přirozeně chtějí učit, to škola jim to nadšení vezme, protože učit neumí, jenom podřizovat, dávat příkazy a ničit originalitu a kreativitu. Je to barbarství toto dělat malým dětem, poznamená je to na celý život, a o to právě systému jde. Škola má za úkol děti navyknout že budou celý život dělat něco co nesnášejí, že se budou podřizovat a nutit do práce a co je nejhorší, učí je že jsou líní a zlí když se „nechtějí učit“, když jsou neochotni dělat to co jim systém přikazuje. Totální hnus, omlouvám se za citový výlev ale nátlakový školský systém je něco co mi opravdu hrubě vadí a jsem za ty děti zoufalá. Nejhorší je, když rodič začne věřit tomu, že děcko je líné protože se nerado učí, nechce ráno vstávat a raději běhá venku.
Ve svých pěti letech jsem nechápala proč mě rodiče dávají do školky.Nelìbilo se mi tam s cizími dospělými a cizími dětmi.Nebavilo mě si tam hrát ani jsem nechtěla spát po obědě.Připravli mě o mou svobodu,o mé vlastní dobrodružné poznávání světa,o to že jsem si mohla hrát sama,pozorovat brouky a mravence v trávě,hrát si s hlínou i blátem, nebo s mou kamarádkou ze sousedství,nebo prostě být s mou milovanou babičkou.Po nějaké době naštěstí rodiče pochopili,že ve školce nechci být a babička jim řekla,že mě bude hlídat.Pak za nějaký čas první třída. Znovu ten pocit že mi berou moji osobní svobodu….už se nedalo nic dělat..do školy musíš.Jenže jsem chodila každý den se strachem, protože na nás učitelka hrozně ječela. Když jsem čekala první dítě,potkala jsem ženu a ta mi říkala že je dobré dítě nechat vybrečet,že ona už tři noci mimino nechala ať si řve…že se nedala zlomit..a čtvrtou noc už spalo a byl klid.Připadalo mi to strašně kruté.Kdo vì,co mu tim zpusobila .Naše děti spávaly se mnou a manželem v posteli.Bylo to praktické i při kojení. Do školky jsem je nikdy nedala,učitelka s tím sice měla u zápisu vždy problém,že nejsou zvyklé na kolektiv,ale vůbec se to neprojevilo,měli spousty kamarádů i bez školky, které si vybírali sami a potom učitelka řekla že se dcera umí chovat líp a je šikovnější než děti co do školky chodily. Přeju si aby se celý tento systém už konečně změnil a věřím že se tak i brzy stane. 🙂
Jednoznačne súhlasím, že sa nemá nechať dieťa vyplakať a treba mu byť stále, stále na blízku. Však to malinké stvorenie potrebuje pri štarte do života, len papať, kakať, spinkať a cítiť rodičovskú lásku. Veľa veľa rodičovskej lásky. Našťastie som rýchlo pochopila, že sa v noci dcérke samej v postieľke nepáčilo, tak sme si ju dali medzi seba a bolo po probléme. Synček nespal v postieľke nikdy, od začiatku spal pri mne. Už len tá predstava nechať dieťa samé plakať v izbe mi naháňa hrôzu. Doteraz spíme všetci v jednej izbe a nikomu (okrem okolia) to nevadí. Aj keď majú svoju izbu, chcú spať s nami, tak to rešpektujeme a ešte sme aj spokojní, že sú pri nás. Veď to všetko tak rýchlo letí. Keď som sa mala rozhodnúť, či cez obedňajši spánok nespravím nič pri plačúcom bábätku, alebo nespravím nič pri pokojne spiacom bábätku, tak som sa radšej rozhodla pre druhú možnosť, ľahla som si k nemu, aspoň som si niečo prečítala, podriemala, alebo som sa len tak aj 2-3 hodiny dokázala dívať na to pokojne spiace dieťatko a ono ma vždy po prebudení odmenilo tým najkrajším bezzubým úsmevom a zas som bola rozliata. Škoda, že už to mám za sebou. Veľa vecí sa dá robiť iba jednou rukou. Keď sa dieťa začne batoliť a skúmať svet viac a viac, aj tak nemá čas byť stále na rukách, tak zas človek začne používať dve ruky. Niekedy sa medzi tým opäť vypýta na chvíľu na ruky a hajde zas skúmať všetko ešte nepreskúmané. Veď je to radosť byť s deťmi. Asi ako väčšina ľudí, si tiež školu pamätám len ako na strach a stres. Tešila som sa do školy, chvíľu ma to bavilo, ale keď sa niečo v škole udialo, súdružka učiteľka nevedela vyriešiť vzniknutú situáciu, tak sme poznámku dostali celá trieda. Museli sme si tú poznámku napísať sami, že to a to a končila slovami, prosím potrestajte ma! Nechápala som, že prečo musím byť aj ja potrestaná, keď som nič nespravila. V treťom ročníku sme dostali takú učiteľku, ktorej sa hádam báli aj jej kolegovia. Všetkých nás učila písať rovnakým písmom, bola zlá a očividne frustrovaná. Tým môj záujem o školu definitívne skončil a učila som sa iba kvôli rodičom. Keďže máme doma predškoláčku, akurát minulý týždeň sme boli na pohovor v Montessori škole. Vedela som približne, že ako to tam funguje, ale keď sme po hodine a pol odtiaľ odchádzali, tak som mala pocit, že od šťastia levitujem. Pani riaditeľka nás poučila, všetko vysvetlila a potom nám ukázala zopár fotiek. Bola nádhera vidieť tie prešťastné očká tých detí, ktoré sa učili hravou formou, či posediačky, či poležiačky. Som rada, že moje deti nebudú sedieť 9+4 roky v lavici a tiež prežívať stres a strach. Mimochodom aj tá milá pani riaditeľka opisovala svoj školský život iba ako stres a nezáujem zo strany učiteľov.
Jinak, mi osobně výtvarka něco předala, naučil jsem se tam pár tipů – např. jak se stínuje, že se krajina začíná malovat nejslaběji od pozadí (hory a obloha), olejomalba akvárka s rybičkou z šesté třídy se mi podle mého tak povedla, že ji mám dosud vystavenou v pokoji :D…. Ale hudebka už pro mě taky zabiják času byl, většinou jsme zpívali něco, co se mi tak nelíbilo a nic nového jsem se tam vpodstatě nenaučil.
No, na téma vzdělávání a tý „tuny zbytečnýho balastu“ – bute za ten balast rádi, abyste pak neodpadli jako američané, když se jich zeptají, kde leží (libovolný stát v evropě), nebo kdy skončila druhá světová. Navíc, dětský mozek je nutné trénovat, no a ta tuna „zbytečného balastu“ je právě ten trénink. Bez trénink by vám ty mozečky zakrněly. Já jsem za ten balast rád. Alespoň mám rozhled a dozvěděl jsem se o věcech, které mě jinak nezajímaly. Samozřejmě, ve 20 jsem si taky myslel proč se jako učíme tuny věcí který jsou na nic, až později jsem pochopil proč to tak je. K výchově dětí – s tímhle stylem „dítě neustále u matky“ dost nesouhlasím. Dítě se jednak musí naučit, že taky někdy bude samo a u matky to taky trošku rozvíjí opičí komplex. Hodně dlouhou dobu to fungovalo tak, že děti byly vychovávány sourozenci a neřekl bych, že by většina lidí byla nějak frustrovaná nebo špatně vychovaná.
Vyplakat, nevyplakat, začnu od začátku jak to bylo u nás. Nestíhám, ale toto je asi potřeba napsat. Dnešní systém je naprosto nepřátelský ke všemu a ke každému, tváří se, že nic není problém, ale jen do té doby než nastanou těžkosti a pak si poraď jak umíš a ještě tě tě do teho budou kecat. Šmejdi! Když teda bejvalka začala mít první zprávy v sobotu (kolem 13:00), sedli sme do auta v úplné pohodě sme dojeli do porodnice a mohlo to být bez stresů. Proto, že zde u nás to jsou docela řezníci, tak jsme byli zaregistrovaní o 20km dál, v jiném městě. V minulém režimu by ju dali na hekárnu a v pondělí v 02:10 by porodila, ale vynadali nám, že sme dojeli brzo, co tam jako bude dělat. Jeli sme teda dom. Proběhl nedělní oběd atd. a v 01:30 v pondělí už sme vyrazili znovu na cestu, byl březen, sněžil mokrý těžký sníh (v sobotu byly cesty suché a byli sme tam během chvilky), jel sem samo, že opatrně, ale rychle, po šmejru který následoval, sme skončili kousek před škarpou. V porodnici sme byli ve dvě a ve dvě deset sem choval dceru. Ani sem se nestačil obléct do těch jejich hadrů a vzít si galoše. Sestra mi povídá, tatínku, neblbněte to nestihnete. Byl sem jak v jiříkově vidění, nikdy se mi nestalo, že bych byl tak vyndaný. To si ani dceru nepochováte? Strkali tam semnou semo tamo, proč to doprdele musí být tak? odpověď je jednoduchá, zasrané peníze atd. V té době sem platil 500Kč za přítomnost u porodu, mimo jiné. Další extempóre bylo, když sem tam byl přivezen odpolko, „doktorka“ tam bojovala s bejvalkou kvůli vakcinaci sotva narozeného děťátka. Byl sem v ráži, hele, ty… ty mi tady jebeš do partnerky a dítěte? (kdyby byla chlap, tak je to jasné). Jak ti šmejdi využijí, že ženská je slabá po porodu a hned se snaží. Rozsekla to sestra která přišla do pokoje „paní „“doktorko““ dítě má dětskou žloutenku“. A my byli všeci v tu ránu v pohodě, doktorce už rozbití huby nehrozilo a my mohli proplouvat bez očkování dál. Pláč. Po cca týdnu doma nám dcera začala v noci plakat, stojí to teda za prd, bolí to, neví se. Chodili sme s ní i po schodech hore dole (tak jak jsou ty různé rady), po místnostech, nic. myslim si, že na to kápla čtenářka, co zmínila různé entity. My, nebo spíš já sem na to prostě zapoměl. Srovnalo se to pak. Jen bych připoměl budoucím maminkám, nenuťte chlapa podle papírových rad feministek aby absolvoval vše, chlap musí do práce, aby bylo na složenky a výpalné státu. Jak zde uvažujete o tom, že jesi je, či není vhodná doba na děti. Teď je doba naprosto katastrofální, serte na to, děti jsou radost. Společně s děckama jim dáme na držku, vidím to jak si vedou ti naši mladí když nám pomáhají v lese, maj dobrej základ a ten jim dali rodiče, zbytek si hledají sami. Jo, ještě neska sem čuměl v práci na eurolidi co tam „dělají“ cca 22let věk, katastrofa, nevychovejte prosím Vás něco takového! r
Je podle tebe pravda, že když někdo neustále ryje pohled do země, když na něj třeba někdo kouká nebo jde po ulici, že je to znamení nízkého sebevědomí a nedůvěry v sám sebe? Bavili jsem se o tom a nikdo přesně neví, jen tak jako všichni „tušíme“. Podle mě určitě jo. Už jen logicky – když si věřím, tak přece nemám problém jít po ulici a koukat dopředu, koukat někomu při mluvení do očí apod. Taky to podle mě značí jistou podřízenost. To je jako s koukáním do kamery – někteří oči klopí a kdo si věří, většinou kouká klidně přímo do a nevadí mu to. Já někdy na ulici očividně něčím irituju druhé lidi či co, koukám totiž dopředu a kolem sebe a druhým jako kdyby to přišlo divné a koukají na mě 😀 [19] to chce video nebo mini článek! potřebuju další metody na hodiny dějepisu.
Myslíš, že je v současném vzdělávacím systému obecně lepší, když děti učí muž-učitel nebo žena-učitelka?
Mám dvě holčičky 3,5r a 7m. Nikdy jsem neměla to srdce je nechat vyplakat.Ony to teda ani moc neumí,když už pláčou vím,že se něco děje.Takze chovám,houpu,pusinkuju,hladím a ono to zachvilku přejde.
Pokud se na dítě „navnimate“ slyšíte jeho potřeby,tak budete mít spokojené děti.
Všichni spíme spolu.Nekdo to nechápe,já si to užívám.Jejich dětství trvá opravdu chvilku a já jim chci být tou nejlepší mámou…Kdy mi prostě řekne,že v pokojíčku dost nebude, protože tam nemá mámu a nechce sama usínat,protože …(jakýkoliv důvod),nebudu ji k tomu nutit…i já nesnáším,když usínám sama,nebo být sama celou noc.Oroc to chtít po ní?
Naslouchat a věřit ?
[24]: by mě taky zajímalo, co si o tomhle Alu myslí.
[21]: mi pověz k čemu mi je dobré vědět kdy skončila druhá světová. Jo, trénink beru, ale systém klasických škol je absolutně blbě udělaný a tu zvídavost v dětech právě dost ničí.
Já byla v první třídě třídě vzorný studentík a když jsem zjistila, co je to celé za shit, začala se mi najednou už v tak mladém věku měnit osobnost a schválně jsem se chovala tak, jak nebylo dovoleno a „otravovala“ – jen proto, že mi tehdy velice vadila něčí autorita. která se mi jakožto autorita snažila vnucovat i když jsem ji tak neviděla. Proč bych měla tak hlubokou úctu k někomu, kdo mě nutí učit se něco, co vůbec nechci vědět? Malé dítě to takhle prostě vadí. U mě to tehdy byla to rebelie proti systému, ne nevychovanost, jak si mysleli učitelé. Já moc dobře věděla co dělám – a jelikož si často bráním svou svobodnou vůli, mé nejsvatější právo, považují mě za nevychovanou často(nikdy jsem nebyla spratek, ale prostě když
s něčím nesouhlasím a něco nechci, tak to tak je a řeknu to slušně. Učitelé jsou někdy dost překvapení, čekají, že už jste ochočení z předchozích škol a budete hezky poslušní). Já ale té „nevychovanosti“ říkám svoboda, každý holt máme jiné názvy. Co to vůbec je, ta nevychovanost? Jako vždyť každý rodič vychovává dítě jinak, maximálně tak můžu nebýt vychovaná k obrazu tvému – a co je mi po tom. A naštěstí jsem se nenechala zlomit nikdy, i když část základky byla díky našemu řediteli peklo. Rebelům zdar.
[4]: Není to tak, že by Američani byli hloupí. Je to hlavně díky tamějšímu školství. Mají to tak, že ve škole na každý předmět jim dají hodně učiva a za krátkou dobu musí zpracovat tolik informací, že spousta věcí z nich prostě vyšumí. Takže si někdo pamatuje třeba jen něco o Československu a tak.
Ahoj Alue. Zajímalo by mě, jak je to se samotnou jógou, je dobré, nebo špatné ji dělat? Jóga pochází z Hinduismu a já věřím tomu co už zde bylo psáno…že je to další podstrčené náboženství destruktivní rasou, či destruktivními entitami. Na základě toho předpokládám, že jóga budou asi taky destruktivní cvičení, která nás přibližují k propojení s destruktivnem? Nevím, každopádně pokud tomu tak je, trochu mě to mrzí, jelikož jóga je fakt dobrá na protažení těla a cvičení s vlastní vahou.
Je biotronika stejný podvod na lidi, jako reiki?
Vím, že jsou tvé energetické krystaly určené lidem, ale myslíš, že by mohly být prospěšné i pro zvířata, např. psy?
A taky…
Před nějakou dobou mi na přání udělala jedna paní jako dárek automatické písmo – vzkaz od mého anděla. Zcela to sedělo na můj problém a pomohlo mi to. Později jsem zjistila, že si paní prošla prvním stupněm reiki… Je možné, aby takový člověk předával vzkazy od něčího anděla správně a „jak mají být“ ? Vrtá mi to hlavou. Protože ten vzkaz, který mi skrze ní můj anděl předal, mi přišel konstruktivní, nebylo na tom nic špatného(vlastně mi to jen říkalo ať se uklidním a jdu si za tím, co chce moje srdce). Přemýšlím totiž, že bych si skrze tu paní nechala aut. písmo udělat zas, ale to reiki mě trochu odrazuje, upřímně.
Děkuji.
Jo a – ještě na něco se zeptám, ale je to velice teoretická otázka.
Říkala jsi, že Matrix rád hází brutální klacky pod nohy pokud jdeme po správné cestě. No. Možná jen hledám smysl v tom, co se mi stalo(to už lidské mozky dělávají, hledají vzorce které dávají smysl)ale je možné, aby se „Matrix“ nebo prostě „něco zlého“ snažilo uškodit a ublížit člověku tím, že mu zabije(pokusí se o nějako nehodu)milované zvíře? Děje se mi to totiž pořád dokola a už na to nemám. Nikdy nemám doma jen jedno zvíře, ale jedno z nich je vždycky moje a je speciální a milované a pořizované cíleně pro mě. A teď to nechci zakřiknout, ale tomu zvířeti se vždy něco špatného stane – v mladém věku. Je to tak od začátku. A už to začíná být fakt… wtf. Když se teď stala nehoda s mým psem, kterou bohužel nepřežil, vídala jsem chvíli i špatná znamení v podobě šestek(dokonce jsem i potkala psa se známkou „666“, to mě vyděsilo). Taky mi přeběhla tu noc přes cestu černá kočka a málem mě díky tomu, že jsem byla pozdě venku kvůli hledání psa, unesli nějací dva kluci v černém autě. Minimálně mi přišli hodně nebezpeční a nebýt té černé kočky(ona normálně šla, podívala se na mě a pomalu šla dál, bylo to jak z filmu), zašla bych do tmavé ulice a možná by se stalo něco zlého – takhle jsem se otočila a šla jinam kde i někdo byl, tak si nic dalšího nedovolili. Měla jsem štěstí, že jsem utekla(kvůli tomu jsem tu noc nehledala psa dál, absolutně mě to vyděsilo a utíkala jsem domů jak jen to šlo. To nebyla noc, to byl horor). Asi jsem dost paranoidní, ale už mi začíná připadat, jako kdyby se mi snažilo „něco“ neustále velice ubližovat, když je to možné. Vždy se stane něco fakt brutálního a zasáhne to to nejdražší co mám a vždy je to fakt neočekávané(a teď už mě to po tolikáté bohužel ani nepřekvapuje). Bojím se, aby příště už nešlo o život rovnou mně.
Prostě furt něco a chvíli není klid 😔 Už se bojím i mít kočku, jako kdybych těm zvířatům nosila snad smůlu. Tohle bylo celé i divné… Normálně psa s sebou do města neberu, bál se tam. Ale ten den jsem si říkala jako „jo, půjde se mnou“. Mám strach, že to tak mělo být. Nicméně může mi systém házet sebevětší klacky a u mě to furt jen posiluje touhu jít proti němu.
A taky zážitek… Je to příšerný zážitek, ale je. Maminka mi akorát teď vyprávěla, že než jsme jeli pro mého zesnulého psa, tak smrkala a jak dosmrkala, ucítila přesně ten pach, jak je cítit mrtvý tvor. Přesně jako to bylo cítit tam(to je fakt hrozný popisovat:( ). Prý se nad tím úplně zarazila a říkala si co to sakra cítí. Zajímavé. Taky mimoto jsem v noci usínala a myslela na mého psa, byla jsem z toho úplně na prášky… A najednou mi přišlo, jako kdyby u mě byla jeho duše. Nějak víc jsem se tím v hlavě nezaobírala, ale nějak mi „cinklo“ do hlavy, že přišel ke mně – prostě představa která sama z ničeho nic přišla ke mně, pes stočený vedle mě, poloprůhledný. Nicméně v ten moment jsem odmítala věřit tomu, že by zemřel. Bohužel. Pak jsem měla sen o tom jak mě dva černí psi zahnali do křoví a já se tam stočila do klubka a brečela protože mi bylo jasné, že už mého psa nikdy nenajdu – a pak vykoukl z toho křoví a já si ho odvedla domů. Snad se přijde ještě rozloučit. Je mi to hrozně líto 😔 Jeli jsem si pro něj 5.5. a ztratil se 9.4. On se uměl i ztratit konstruktivně. Nemůžu víc než být vděčná za pár let, které jsem s ním strávila. Byl to nejúžasnější pes kterého jsem kdy poznala a vím, že jednou se zase setkáme. Mrzí mě, že jsme toho prožili spolu tak málo. Nezbývá, než se s tím vyrovnat, musím nějak žít dál. Hrozně mě mrzí, že tentokrát moje modlitby nezabraly.
Proto děkuju za Alušku.org a to hrozně moc… vždy tu najdu pomoc a uklidnění a nic mě odsud nikdy nedostane, leda by mě musela vykázat Aluška sama a ani to by možná nepomohlo.
Ty brďo:( To je fakt zvláštní.
Otázka do dotazníku. Je pravda že když má člověk něco důležitého před sebou, na co se dlouho a pečlivě chystá, třeba plán, úkol, nápad na projekt… tak je lepší o tom nikomu neříkat? Kdyby to prozradil, může mu „něco“ překazit plány? Já nevím odkud tu myšlenku mám ale dělám to tak. Mám pocit, že nemám prozrazovat nic dokud tu důležitou věc neudělám, dokud ten nápad není jakoby už chycený ve hmotě. Funguje to takhle opravdu nebo je to jenom moje psychická berlička?
Mám podobné pocity.
Myslíš, že tento český youtuber kecá nebo doopravdy umí telekinezi?
https://www.youtube.com/channel/UCmk0TZuLSLA-T9bqPYSqw-g/videos
Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek
© 2006–2024 Aluska.org | Všechna práva vyhrazena.
Designed by Kubátko
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Píšu teď fantasy knihu(kterou se cítím právěže povolaná…
-Nirvana Musel jsem si dát na žaludek 6. stonků…
-.lak To je právě ono astreji, to jsou ta…
-Alue K. Loskotová Když jsem včera jel autobusem z lázní, přicházely…
-astrei swingař