Čtenářka, inspirovaná mým nedávným seriálem o Nejdivnější schůzce na světě (Mimochodem děkuji za váš zájem a velice bohatou diskuzi), mi poslala svoji kuziorní zkušenost s nejmenovanou střední školou, kterou navštěvuje.
Berte to jako vtipnou vložku, ale také jako zajímavé zamyšlení. Srovnání mezi tím, co mladý člověk očekává a mezi tím, co poté dostane ve skutečnosti.
Gympl: škola nebo blázinec?
„Tak a je to tady… hodnocení má toto gymnázium velice dobré a tak se něco naučím a až budu velká, tak toho budu hodně znát a vědět.“ Asi v tomto duchu se nesly mé myšlenky, když jsem přestupovala na „elitní“ školu. Boužel jsem nevěděla, co mě čeká…
Už jako malý špunt jsem si přála chodit na gympl – chytří lidé, dobří učitelé, ale hlavně se mi tam chtělo kvůli té úžasné budově – krásná bílá, neponičená!
Gympl jsem vnímala jako nebe pro chytré lidi. Tady je ocení, připraví, odpoví na všechny dotazy. Budeme mít chemickou laboratoř a budeme dělat ty bublající a bouchající hokusy pokusy. Přesně jako v tom pořadu „Věda je zábava“.
A tak jsem se pilně učila, až jsem se do tohohle ráje dostala.
O několik let později, jsem se z tohoto snu probudila a lituji mého vynaloženého času a úsilí, abych se dostala sem. Budova zvenčí vypadá krásně, ale uvnitř se bojíte čehokoliv dotknout, aby se to nezbortilo. Že přeháním? Ráda bych, ale NEpřeháním. Z tohoto idylického snu mě probudily tři roky plné příhod všeho druhu:
Jednou jsem si takto zvesela šla na toalety, splachuji a najednou mi na hlavě přistane jakási deska, která ještě před chvílí byla na záchodové nádrži s vodou. Nejenže je to nechutné, ale taky to celkem bolí. Ale ještě horší je odpovědět na otázku „Co teď s tím mám, k sakru, dělat?“.
Přiznat bych se nemohla – to by se chápalo tak, že jsem to rozbila a byla by ostuda, ale kam mám schovat desku? Tak jsem ji nechala ladně ležet u stěny.
V jiném případě (a budu opět mluvit o záchodě) byl konec výtvarky. Zamatlaná jsem byla jako vždycky a potřebovala jsem se nějak zbavit barev na rukou. Tak si umyji ruce v umyvadle na záchodech a jelikož máme na sušení rukou jen větráky (které foukají z posledních sil), tak jsem si šla ruce s rozpuštěnýma barvami utřít do toaleťáku. Vytahuji ho a najednou mi v rukách skončí celý toaleťák i v tom plastovém obalu, který je připevněný na stěně! Zase se mi v hlavě honí myšlenka „Co teď s tím?“.
Nejdřív jsem si ruce utřela a pak se mi to povedlo nějak zavěsit na stěnu- na to místo, kde to dříve bylo. Sice trochu nakřivo, ale povedlo se mi to.
Vybavení sice není nejlepší, ale alespoň nás to připraví na všechny možné krize, až budeme dospělí. Jak třeba ucpat díru, která je velká jak kráva? Jednoduše – narvat do ní starý závěs, přebarvit to bílou barvou a jede se dál!
Nebo jak byste spravili rozbitou splachovací šňůru? Kupovat novou by byla zbytečná investice- lepší je si vsít nějaký starý kabel, připevnit ho k splachovacímu systému a tradá! Hotovo!
A to mám těchto kutilských senzací ještě mnohem více!
Vybavení nic moc, ale alespoň učitelé by mohli být fajn… To jsem se také spletla.
Víte, jaké bylo pro mě zklamání, když jsem se dozvěděla, že učitelka na chemii má alergii na chemikálie, takže žádné hokusy pokusy nebudou? A to je jen začátek hitparády!
Protože ani toho ocenění se tu člověk nedočká! A učitelé…
Jsem absolutní antitalent na matiku. Vymlouvání se na brutálně vyvinutou pravou mozkovou hemisféru dělají jen neschopní, a tak jsem začala chodit na doučování. První rok jsem chodila ještě před vyučováním od 7:00 na hodiny matiky i třikrát týdně! Místo toho, abych si v pohodě doma spala, tak věnuji čas něčemu, co mě nebaví, nenaplňuje a v budoucnu se tomu nechci věnovat! V zimě ve tmě na ledu jít přes půl města pěšky, přijít promrzlá do školy, kde se netopí, být tu do 16:40, vrátit se ve tmě domů, dělat úkoly z matiky, okolo 22:00 si jít lehnou, protože nemám JENOM matiku. Je to sice náročné, ale za to, že vidím zlepšení, mi to stojí. A teď chodím již jen jedenkrát týdně na doučko z matiky – bylo mi řečeno, že jsem šikovná a že to už chápu a víckrát to nemá cenu.
Ale zpět k věci: A tak doma počítám, snažím se, učím se na testy, tak taky čekám nějaké hodnocení, které bude úměrné mé snaze. Přijde čas testu a náš učitel nám tam na*ere něco, co jsme v životě neviděli! Jeden kámoš si to vyfotil a ukázal to své mamce, protože ani tento expert na matiku neměl páru jak se to počítá! A mamka učitelka mu odpověděla, že toto se učí až o ročník výš. Je toto normální? A pak mi ještě učitel řekne, že ,,mám za 5 a že už to víc pokadit nešlo a že bych měla se sebou začít něco dělat“! Sakra, kde to jsme? Tak já se snažím jak debil a on mě ještě takto ztrapní před celou třídou?
Také učitelka na angličtinu je případ sám o sobě. Jednou jsem se jí zeptala, proč tam nemůže být must, ale musí tam být have to. Odpovědí mi bylo doslova toto:“To moc vysvětlit nejde. To prostě musíš myslet jako Angličan.“
Tak jo, je to moje chyba, že jsem se nenarodila jako rodilý anglický mluvčí, odpusťte mi to prosím, slibuji, že v příštím životě budu Angličan a budu to mít v krvi. 😀 To máte za to, když se snažíte něco pochopit.
Specialita mezi učiteli je ,,ekomagor“.
Bydlí ve vlastnoručně uhnětený chatrči, nosí lněné kalhoty a když je léto, tak má trencle. JENOM trecle.
Moje kamarádka z vyššího ročníku to, boužel, zjistila v moment, když si sedl na volnou lavici v první řadě, trošku si rozkročil nožky, udělal si pohodlí a najednou mu bylo vidět až… do krku :D. Ani si nedokážete představit, jak se holky v čele s mojí kamarádkou , cítily pohoršeně :D. Biologii člověka bychom neměli mít s geologií v jednom výhodném balíčku 😀
Ještě lohní nějakou tu svou tekutinu ze zavařovačky- listy čehosi mu plavou na hladině toho nápoje. A to je ještě ta dobrá varianta- někdy si přinese nápoj do bílé barvy. To je teprv humus!
A ještě jeden zážitek z naší třídy s tímto učitelem: Jeden kluk měl referát a mluvil o krásách Českého ráje. Najednou se mu zhoupl žaludek a začal nám tam blinkat. Taková ukázka Niagárských vodopádů… Aneb interaktivní vyučování na naší škole :D.
No a co myslíte, že udělal tento nanejvýš citlivý, ekologický a éterický učitel? Zařval na něj: ,,To bliješ proto, že ti je blbě, nebo kvůli tomu, že jsi něco sežral?“
V tu chvíli jsem se nezmohla absolutně na nic. Jen jsem tupě zírala a přemýšlela, jestli slyším správně.
Korunku tomu nasadil ve chvíli, kdy se ho blinkající zeptal, jestli může zavolat mamce. On na to: ,,Zavolej si, ale do konce hodiny to tady ještě vydržíš. Příště si napíšeme test, tak abys to taky uměl.“
Jen taková poznámčička: do konce hodiny zbývalo ještě dvacet minut! Ano 20! Jelikož to ve třídě začalo nevábně vonět, tak jsme se zeptali, jestli si můžeme otevřít okna.
Odpověď tohoto ekomagora byla omračující: „Moc se mi nechce. Víte kolik tepla tím vyplýtváme?“ Jemu se to řeklo! On si stál na druhé straně třídy od místa činu! Co jsme měli říkat my v předních řadách u umyvadla?
Ale nakonec jsme otevřeli jedno okno, ke kterému posadil toho nemocného a nechal ho tam jen v tričku a mikině sedět do konce hodiny. Poznamenávám, že byla zima a mráz a chudák spolužák tam klepal kosu celých dvacet minut! Příští hodinu jsme opravdu psali, ale všichni si pamatovali jen ty Niagáry. A spolužák? Bůh ví, kde je mu teď konec… Dělám si srandu- za čtrnáct dní byl ve škole zase :D.
Když ani na nějaké učitele jsem neměla štěstí, tak alespoň ti spolužáci by mohli být chytří a inteligentní. Hahá, houby s octem! Zas tak příšerná ta třída není, ale máme tam skupinu kluků, kteří mají více dole než v hlavě. No a ti se neučí a to, z čeho píšeme, si vyfotí a opíší. A co myslíte, že dělají učitelé? Ignorují to a ještě je chválí! Vůbec jim není divný, že během hodin spí, když je na něco vyvolají, tak vykřiknou „Paříž“ nebo „24“. Většina učitelů je ještě pochválí, že jsou sice zlobivý, ale na testy je vidět, že se připravují a jak jim to pěkně jde. Proto jsem fanynkou všech učitelů, kteří je pěkně setřou a dávají jim takové známky, jaké si zaslouží. Teď už jich dokonce i přibývá!
Mně nezbývá už nic jiného, než to ty dva roky do maturity nějak vydržet, jít na nějakou zubařskou školu, kde by mohla být má práce i oceněna, a vybavení se nebude rozpadat…
P.S.: Toto jsem nenapsala kvůli tomu, abych si postěžovala, ale hlavně kvůli tomu, aby si mohli lidé uvědomit, že je něco špatně i ve škole. Proč musí chytré děti, které chtějí něco dokázat, být na gymplu (lepší škola) s magory, kteří se na gympl dostali přes známé nebo kvůli úplatkům? Proč se potom tito lidé vysmívají těm, kteří tam mají své vydřené místo? Jsem jediná, která toto musí trpět deset měsíců v roce? Je můj příběh ojedinělý nebo naprosto běžný?
Ještě chci napsat, že vše, co je zde uvedeno, je pravda- nic jsem si nevymyslela a takto to opravdu na mé škole chodí!
… A jaké jsou Vaše zkušenosti, nebo vzpomínky na střední školu?
Osobně myslím, že něco obdobného se najde skoro všude.
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Příspěvky čtenářů“ – Zde
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Když jsem včera jel autobusem z lázní, přicházely…
-astrei swingař Cituji bratrance ze Slovenska ze 4.B. v roce…
-Josef Stando - co se týká líčení se u…
-Jarka Děkuji všem výborně. M.Šípova
-Michaela