Jak mě osvítilo. Doslova.

2.11.2018 v Zážitky 16

Vzpomínáte si na tu vichřici, co byla nedávno v noci z 23. na 24. října? Byl to pořádný fičák a jak večer sílila, věděla jsem, že se moc nevyspím a dopředu jsem se smířila se svým osudem. Tak jsem šla spát i později, protože jsem si říkala, že je to stejně jedno, protože v tom hluku stejně nebudu moct spát.

Jsou tam střešní okna a u komínu nebo jinde u střechy je nějaký plech, do kterého když se opře vítr, tak se rozvibruje a hlasitě duní. A když fouká celou noc, tak plech vibruje celou noc. A celou noc je hluk, a já se nevyspím. Leda se špunty v uších, ale ani to není tak docela jisté.

Když si je strčím do ucha, musím co nejdřív usnout, kolikrát nemůžu usnout protože mám něco vražené v uchu, cítím tlak, tak různě povytahuju aby to bylo dál od bubínku, jenomže pak to moc netěsní… No když už konečně usnu, tak si je po chvilce během spánku vytahuju z uší. Pak se vzbudím, uvědomím si že je hluk, pak mi dojde že mám mít v uších špunty a kde sakra jsou. Tak je hledám po tmě, protože je potřebuju nacpat zpátky. Nemůžu je najít, tak rožínám a nalézám je všude možně. Po pár hodinách to vzdávám, protože už mě stejně bolí uši jak jsou otlačené od špuntů a stejně se nevyspím.

Někdy se proberu na zádech a v každé dlani mám jeden špunt, jindy na nich ležím, jindy jsou zahozené v rohu pokoje, jindy jsou pod postelí a tuhle noc jsem je našla postavené vedle sebe jako vojáčky v řadě na nočním stolku, naprosto úhledně a po ruce. Jak jsem to dokázala ve spánku, to je celkem záhada. Takže vichřice je opravdu moje kamarádka a byla jsem z ní ,,vážně nadšená”, jestli mi rozumíte.

 

 

Tak jsem zhruba od jedenácti ležela na zádech a víceméně koukala do stropu, protože přes hluk větru absolutně nebylo možné normálně usnout. Po více než hodině to vypadalo, že jsem se začala pomalu propadat do mikrospánku. Ještě jsem nespala, ale nebyla jsem ani zcela při vědomí.

Ozvala se rána jako z děla. Se mnou ten zvuk trhnul a prudce jsem otevřela oči.

A jéje, uviděla jsem něco, co jsem ještě nikdy v životě neviděla a blbě se to popisuje. Ale pokusím se o to:

 


 

Otevřela jsem oči a viděla jsem svoji ložnici, ale byla úplně zalitá světlem.

 

Když se podíváte normálně ve dne do dálky, tak vidíte ve vzduchu takové velmi mírné zrnění. Normálně ho nevnímáte, ale když se na něco zaměříte, zjistíte, že vaše oči nevidí svět úplně čistě, ale jakoby se ve vzduchu míhal nějaký sotva postřehnutelný šum, dobře to jde vidět na velkých jednobarevných plochách. Jakoby vzduch byl nějaká šumivá hmota, nebo jakoby naše vizuální tyčinky byly trošku nedokonalé a přenášely spolu s obrazem i trochu nějakého šumu. Tohle vypadalo, jakoby se ten šum zhmotnil a prosvítil.

 

To co jsem viděla bylo fascinující, protože vzduch okolo mě vypadal, jako by byl hmotný. Vzduch byl plný zlatavých obláčků, ale byly statické.

 

Zkuste si představit, že našleháte vzduch do nějaké pěny a na různých místech je ta pěna hutnější a na jiných je řidší a tu pěnu prosvítíte silným zlatým světlem a pak zastavíte čas, takže se ta pěna vůbec nehýbe, a výrazně zlatě svítí.

 

Bylo to velké překvapení a jak jsem byla ještě ve změněném stavu vědomí a tuhle realitu zlatého světla nepoznávala, nechápala jsem co to je a nechápala jsem, ve kterém prostoru se nacházím, úplně mě to vyhodilo z konceptu.

Největší sranda na tom je, že to nebyla jedna vteřina, ale ten stav nějakou dobu trval a já se u toho mohla hýbat. Vůbec jsem neměla spánkovou paralýzu a nebylo mi nijak nepříjemně. Mrkala jsem, hýbala jsem rukama, nohama a prohlížela si tu statickou pěnu. Ve vzduchu se nehýbala, ale mohla jsem se na ni dívat z více úhlů, jak jsem mírně otáčela hlavou, mrkala a divila se co to je.

 

Po chvíli to najednou zhaslo a udělala se tma. To mě opět úplně rozhodilo, protože to bylo jako teleportovat se do jiného vesmíru, nebo jako přepnout obrazovku. Prostě blik. Jenomže já u toho byla celou dobu při vědomí, hýbala jsem se a měla otevřené oči! Nebyla jsem někde v astrálu a rozhodně jsem ani nespala! Přímo před mýma očima to jednoduše zhaslo.

Hledím na tu tmu a říkám si: ,,aha, tak teď jsem doma, jsem ve své ložnici a teď je noc a já se asi snažila spát”.

 

Co to bylo za ránu? Vichřice asi urvala ze střechy tašku.

Co to bylo za světlo? Totálně nevím, ale nemělo moc smysl to řešit, tak jsem se snažila ještě usnout.

A zase jsem zavřela oči a snažila se spát. Nešlo to a zase jsem dlouho ležela a nic se nedělo.

 

 

Až jsem konečně dosáhla mikrospánku, to bylo zhruba půl druhé ráno.

Najednou hodně zadul vítr, plech ze střechy zavibroval, se mnou to škublo a zase jsem prudce otevřela oči.

 

A bylo to tu zase! Úplně ta samá scenérie, ten samý pohled, to samé světlo, ta samá jakoby hmotná statická pěna s hutnějšími svítícími obláčky. Opět jsem se mohla hýbat, mohla jsem mrkat, otáčet hlavou.

 

Jak jsem na to koukala, došlo mi, proč to bylo napoprvé tak strašně moc matoucí. Tolik jsem se soustředila na to světlo ve stojícím vzduchu, že jsem si úplně neuvědomila, co je na pozadí toho světla. Byl tam můj pokoj, jenomže byl zalitý světlem, jakoby byl krásný slunečný den!

Usínat kolem půlnoci ve své ložnici, když víte že je všude tma, pak otevřít oči a být překvapený zlatým světlem, dnem, to člověka dokáže docela překvapit a znejistit o místu i čase.

 

Prohlížela jsem si to a přemýšlela, co to je za světlo, nebo odkud jde… ale na nic jsem nepřišla.

Byl to naprosto klidný zážitek, neozývaly se tam žádné zvuky, byla jsem tam sama. A to je taky věc, kterou jsem si uvědomila až potom. V tom pokoji se zlatým světlem a svítícím vzduchem nešel zvenku žádný hluk. Bylo tam krásně ticho.

A jak na to hledím, po chvilce zase BLIK a najednou byla tma, zase byl zvenku slyšet vítr co duní a plech co neustále lomozí.

 

Říkala jsem si, že je škoda, že jsem v tom zlatém pokojíčku nemohla zůstat. Bylo to tam krásné a bylo tam TICHO. V porovnání s tím se najednou noční pokoj zdál být méně reálný a nepříjemný, protože ani vyspat jsem se v klidu nemohla.

 

 

Rozsvítila jsem, abych zjistila, kolik je hodin. Potřebovala jsem se nějak rozumem časově ukotvit, protože těch přechodů ze světla do tmy a ze tmy do světla bylo za pár hodin nějak moc. Z toho jsem si zapamatovala že je půl druhé a že ještě mám čas pokusit se spát.

Vytáhla jsem nové balení špuntů do uší a až do rána je naháněla. Jednou v uchu, podruhé na stolku, potřetí kdesi, jak to obvykle bývá. Zvláštní taky je, že jsem i přes takovou probdělou noc nebyla ráno unavená a další den jsem se cítila úplně normálně, odpočatě. Ne jak zbitý pes co kvůli vichřici celou noc nespal a honil špunty do uší, aby si je zase v polospánku vytáhl ven a znova se vzbudil.

 

Co to bylo za světlo si nedokážu moc vysvětlit a nepasuje to ani na klasické zážitky ze spánkové paralýzy, kdy jste ve změněném stavu vědomí a nemůžete se hýbat. Tehdy i vidíte a slyšíte zvláštní věci. Jenomže já se dostala do nějakého jiného stavu, kdy zůstaly funkce pohybu zapnuté, ale mozek přesto snížil částečně aktivitu v mikrospánku a to prudké vytrhnutí mi umožnilo někam nahlédnout. Jenomže kam a proč, to mi asi nikdo nevysvětlí.

 

Stává se mi, že mě najednou v ložnici oslní nějaké světlo, nebo jenom tak ležím, ani nespím, ani nejsem v polospánku a vidím bokem oka otevřít se velikánské dveře a z nich jde přesně tohle zlaté světlo. Ale světlo, ne zhmotněný a jakoby našlehaný vzduch.

 

Zvláštní byly i moje dojmy. Když jsem viděla to světlo, sice jsem rozumově byla zmatená a nechápala jsem co se děje, ale zážitek byl pro mne naprosto reálný a skutečný. Vůbec nepůsobil snově, nebo zamlženě, zastřeně a přesně si pamatuji co jsem viděla a jak to probíhalo. A když to potom zhaslo, neměla jsem pocit jakobych se konečně probudila a jakobych konečně prozřela do skutečnosti. Můj dojem byl přesně opačný, že jsem právě upadla do nějakého méně skutečného spícího stavu. To světlo bylo pro mne v tu chvíli o mnoho skutečnější a bylo mi bližší, než svět vichřice ve tmě, do kterého mě to po chvíli přeplo. Jakobych v tu chvíli částečně ztratila vědomí a zaslepilo se mi vnímání.

Tyhle zážitky dávají známému rčení ,,vše je iluze” úplně nový rozměr.

 

Protože když spatříte ,,skutečný svět” v jeho neskutečnosti a objektivní realitu v její subjektivnosti, dojde vám, že vše čemu věříte a co si myslíte že existuje, jsou jen představy a vše vám zprostředkovává aktivní, přes den relativně stabilní frekvence, na které jede mozek. Když budete mít jinou frekvenci, budete žít v úplně jiném světě.

 

Komentáře

Ikona diskutujiciho Luk 2018-11-02 01:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný článek a pěkný zážitek 🙂 hlavně hravé byli slova pod veršem ,,vše je iluze ,, trochu mě to až nabádá přistupovat k věcem více hravě, pak se lehce dá přeladit, i když né na frekvence, ale na myšlenky o své realitě.

Ikona diskutujiciho Alaiana 2018-11-02 02:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško. To jsem byla já! Já jsem totiž zažila stav Osvícení. Mě zase osvítila Kalia. Sice koukám, že časově to vypadá, že jsem to já nebyla, protože to nedává smysl. Protože já to zažila 29. října. Ale ty časy jsou si podobné a navíc tohle je něco, co smysl dávat nemusí, protože čas neexistuje. Taky to u mě probíhalo úplně jinak. A taky se umím do změněného stavu vědomí, kdy mě zevnitř prozařuje světlo dostávat. Poznala jsem totiž Pravdu o sobě samé.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-11-02 03:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

"a vidím bokem oka otevřít se velikánské dveře a z nich jde přesně tohle zlaté světlo" aaa! teď se mi díky tomu vybavilo, co jsem zažívala jako malá! to samé! tyhle stavy "změněného vědomí" jsem měla někde v 5 – 6 letech běžně, normálně jsem capkala po pokoji a neuměla si vysvětlit, kde to jsem! a dodnes neumím, dobře si to pamatuju.

Ikona diskutujiciho Simona 2018-11-02 07:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásny článok :-) začitok ma strašne pobavil, pretože so špuntami zažívam to samé. Dávam si ich, keď v noci susedia robia hluk, dupú a podobne (nenávidím, keď musím počuť cez zeď, ako cudzí ľudia žijú!). Lenže v spánku si tie špunty aj tak vyberám, lebo ich neznesiem, a presne ako píšeš, raz sú v posteli, raz sa s nimi zobudím v dlaniach, alebo sú pekne odložené na nočnom stolíku :-D Snáď sa niekedy dožijem kľudu :-( a to nemyslím ten večný :-D

Ikona diskutujiciho martin martin 2018-11-02 08:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jojo, mě už se to taky stalo, když jsem se jednou náhle probudil, zvedl jsem se a kulil oči na všechny strany, bylo to super O_O

Ikona diskutujiciho Ayeri 2018-11-02 10:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jé to je super, to bych taky chtěla vidět 🙂 Přijde mi to, jako kdyby tě to hodilo do úplně jiný dimenze reality 🙂 zatím jsem viděla ve tmě jen světýlka a záblesky, případně ještě tmavší obláčky, ale něco takhle velkýho nikdy, asi to prostě zaspím i přes vítr, protože to mi takový problémy nedělá. Neusnu, když je třeba bouřka, nebo někdo mluví, ale vítr nevadí, naštěstí, protože špunty by pro mě byly peklo, vadí mi v uších i sluchátka.

Ikona diskutujiciho romča 2018-11-02 12:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Stáva sa mi toho veľa čo neviem popísať slovami.. A to o čom píšeš v poslednom odstavci sa mi stáva v poslednej dobe celkom často, fakt to neni príjemné, je to ako keby som prudko precitla zo sna..

Ikona diskutujiciho :) 2018-11-02 13:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Spunty ja nesnasim a nemuzu presne z techto duvodu, navic at si je tam dam jakkoliv tak porad vse slysim ? ale chtela jsem se zeptat jestli jsi na to sahla, nebo proc ne? To by bylo asi prvni co bych chtela udelat, co by me napadlo ?a je zajimavy ze predtim vzdy jakoby predchazela ta rana ☺

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2018-11-02 13:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jů, to musel být skvělý zážitek 🙂

Ikona diskutujiciho lenka f 2018-11-02 18:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je krásný zážitek. Zaujalo mě to.  Třeba se ti zvedly vibrace. A je zajímavý, že se to stalo v tak rušnou noc ne když byl klid. Mě napadá, že se ti mohlo rozšířit té noci vědomí a tak jsi byla schopna otevřít kanál do vysoké dimenze, pryč z tohohle světa iluze. Po zhasnutí světla říkáš, že se tvoje vědomí zase zúžilo a utlumilo a z něčeho skutečného a opravdového jsi se vrátila zpět do této iluze zase se zastřeným vnímáním. Třeba ty otevírající se dveře se světlem byly náznaky, že se v tobě něco pomalu aktivuje až se to jedné rušné noci stalo a ty jsi to byla schopna zažít.

Ikona diskutujiciho Renata 2018-11-02 18:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tak ja som v tu noc tiez zle spala aj dcera a vnimala, bolo to skor driemanie ako spanie, ale vnimala som so zatvorenymi ocami nejake zablesky, aj som nato zabudla rano, ale potom mi dcera vravela to iste ze sa blyskalo, pritom obloha bola jasna a neprsalo, ani burka nebola. inak ten vietor mi nepripadal vobec prirozdeny, trval asi 24 hodin a vkuse bez pauzy.

Ikona diskutujiciho kalia 2018-11-03 00:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tomu říkám energie Zdroje (a Bovisy takhle taky vypadají, akorát rychle letí). Jednu dobu jsem vnímala, že zatímco žiju tady, tak zároveň žiju i v dimenzi zlatého světla. Taky jsem měla období, kdy jsem moc nechodila v noci spát, protože jak byl klid (lidi spali), tak jsem kolem sebe vnímala zlaté světlo (přesně jak popisuješ, je to jako zlatý zhmotnělý vzduch, jenom u mě nebyl nehybný, zdálo se mi, že se přirozeně trochu pohybuje), někdy to zlaté světlo vyzařovalo skrze mě. Takhle intenzivně jsem ho ale nikdy neviděla, to jedině ve snu. A zajímavé je, že nedávno jednu noc, když foukal vítr, jsem vnímala zlaté světlo (ale jenom trochu).

Ikona diskutujiciho Tauri 2018-11-04 22:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ježovka:

Ikona diskutujiciho kalia 2018-11-05 11:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: v noci, když všichni lidi spí, je klid a člověk může být bdělý bez problémů více než ve dne. Ale stačí přes den dělat něco náročnějšího a hned padnu večer do postele a usnu, takže už neponocuju (vím, že otázka nebyla na mě, ale já jsem to taky dlouho praktikovala a ta noční energie se mi líbila).

Ikona diskutujiciho Tauri 2018-11-06 15:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-11-07 16:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: Mám to štěstí mít, alespoň zatím, flexibilní práci :D Takže si udělám svoje přes den – nebo spíš k večeru – a v noci se zabořím do toho co mě baví, do čehož se počítá i čtení Alušky(a psaní slohovek :D ). Jsem sova, jsem schopná jít spát v šest ráno, vstát ve čtyři odpo. a tak pořád dokola :D V noci jsou, jak už psala kalia, takové příjemné klidné energie. díky tmě se člověk zklidní, zharmonizuje se a to je pro mě nejvhodnější na tvoření čehokoliv(včera v noci to zrovna byly květákové placky), obzvlášť uměleckého:) celkově noc je můj oblíbený čas.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek