Aluška.org: Věděním ke svobodě

V naší společnosti se bohužel často vyskytuje velmi nepříjemný syndrom známý jako „ztráta duše“, který se objevuje u lidí všech věkových kategorií, pohlaví i původu. Stav známý jako Ztráta duše je znám již po tisíciletí, takže dnes vlastně jen znovu objevujeme staré znalosti.
Ztráta duše výsledek vnitřní fragmentace způsobené traumatickým zážitkem nebo prožitým intenzivním šokem, která se zasekne v mysli a těle. Ztráta duše je však léčitelná, napravitelná a při správné vnitřní práci mohou být ztracené fragmenty nás samých znovu začleněny a harmonizovány.

Když zažijeme Ztrátu duše, část naší Duše – naše živá esence – se „skryje“, zablokuje, nebo se uzavře, což nám následně brání vyjádřit a zažívat náš skutečný potenciál a celistvost jako lidské bytosti. Často jsou celé aspekty naší psychiky zcela zablokovány nebo potlačeny.
V šamanismu je Ztráta duše definována jako zkušenost Duše putující do jiných říší nebo alternativních realit a často je v tom i posedlost destruktivními duchy, kteří s eod zasaženého člověka odvádějí pryč. V šamanské cestě platí, že dokud tyto ztracené části naší duše nejsou vyléčeny a znovu intergrovány, nemůžeme dosáhnout vnitřní celistvosti. To jsou stavy hluboké deprese, kdy se člověk necítí být sám sebou, jakoby kus sebe někde na své těžké cestě ztratil.

Před příchodem moderní psychologie bylo toto vysvětlení jediný způsob, jak mohly domorodé kultury vysvětlit něco, co dnes označujeme pojmem Trauma, aby našly způsoby, jak to léčit – a jejich přístup byl v té době nesmírně účinný.
Ke Ztrátě duše je však nyní možné přistupovat z mnoha různých úhlů, jak se naše chápání psychiky neustále zdokonaluje a rozšiřuje.

Jak dochází ke ztrátě duše
Spojení se svou duší (nebo svou Pravou přirozeností) ztrácíme tehdy, kdy se identifikujeme se svým egem a snažíme se znovu dosáhnout pocitu celistvosti prostřednictvím závislostí, hledáním stimulace, lpění na dogmatických přesvědčeních, podmíněných toxických vztazích a workoholismu. Samozřejmě, že je pádný důvod, proč se více ztotožňujeme s egem a odpojujeme se od své duše. Je to potřeba přežití a hledání životní jistoty. A tato potřeba nás vede k preferování hmoty a snaze věci řídit a kontrolovat.
Abychom vůbec mohli fungovat, musíme si vyvinout identitu, své unikátní „Já“. Zároveň však rozvoj ega (což je v podstatě jeden velký obranný mechanismus, který zajišťuje, že jsme milováni, přijímáni, je o nás postaráno, vyhýbáme se bolesti atd.) znamená, že ztrácíme kontakt s autentickou podstatou toho, kým skutečně jsme: Duše.

Pokud dojde ke ztrátě duše, začínáme pociťovat příznaky duševní slabosti, únavy, deprese, úzkosti a vnitřní prázdnoty. Prostě víme, že v našem životě něco moc důležitého chybí a snažíme se to najít.

Ztráta nebo odpojení od nejdůležitějších částí toho, kým jsme, je v psychologii známé jako disociace. Disociace je kořen mnoha duševních nemocí.

Psychologie a ztráta duše
Když se odpojíme od kořene toho, kým jsme, v naší psychice vznikne nerovnováha. Toto odpojení se v průběhu času zhoršuje a může být ještě více zesíleno těžkými traumatickými událostmi, které dokážou roztříštit psychiku jedince. Když se naše psychika rozpadá, jednotlivé části naší osobnosti (např. stínové já, anima, animus atd.) se osamostatní a unikají tak kontrole vědomé mysli. Sídlící v podvědomé mysli, se snaží tyto naše části o integraci do vědomí. Aby upoutaly naši pozornost, mohou sáhnout i do extrémů, jako jsou sebevražedné deprese, sebedestruktivní chování, nekontrolovatelné záchvaty vzteku.
Když se jeden z našich psychologických komplexů emancipuje a stane se tyranským uzurpátorem našeho vědomí, narůstá pocit odcizení sobě samému, životu a Božství. Můžeme žít s intenzivním strachem, pocitem viny a studem jako neustále přítomnou temnou kulisou našeho každodenního života. Obvykle jsme z toho emočně otupělí, vnitřně prázdní a cítíme hlubokou beznaděj, kterou se snažíme udusit prací, intenzivnějším společenským životem, nebo čímkoli jiným, co nás zaměstná a odvede pozornost jinam. Takto vznikají i různé závislosti.

Ztráta duše je v podstatě disociace
Ztráta duše je v jistém smyslu jiný způsob, jak popsat disociaci. Disociovat se znamená odpojit se od něčeho, v tomto případě od nás samých. K tomuto odpojení dochází v důsledku traumatické situace nebo toxického prostředí, kterému jsme vystaveni. Je to původně obranný mechanismus, určený k tomu, abychom přežili a dokázali v takových zlých podmínkách fungovat, aniž bychom úplně zkolabovali.

Zde je (tragicky velmi běžný) scénář toho, jak disociace funguje: Představte si, že je malé dítě někým obtěžováno, nebo týráno. Aby se toto dítě vyrovnalo s otřesnými zážitky, uniká od reality tím, že se distancuje, nebo se odpoutá od situace. V procesu budování své ochrany před krutým zlým světem, si takové dítě vytváří různá alter ega, nebo zcela odlišné osobnosti. V psychologii se to jmenuje „mnohočetná porucha osobnosti“ (nyní známá i jako disociativní porucha identity).

Je snadné pochopit, že to domorodé kultury vnímaly jako ztrátu Duše. Ale v podstatě je psychologická disociace přírozeným způsobem, jak se ochránit před intenzivním traumatem tím, že v sobě tyto zraňující situace zablokujeme.

Ztráta duše, neboli disociace, se neomezuje pouze na tyto extrémní případy a lze ji nalézt v různé míře u většiny lidí. Závislosti, poruchy příjmu potravy, poruchy identity, posttraumatický stresový syndrom, deprese, nesamostatnost, narcismus, nízké sebevědomí a neschopnost kompromisu, to vše jsou běžné příčiny (i příznaky) ztráty duše v povrchní, rychle se měnící, materialistické moderní společnosti.

Materialismus postrádá veškerý smysl pro posvátnost. Mladá žena, která sní o tom, že bude umělkyní, ale musí naplnit očekávání svým rodičů, že bude jednou lékařkou, ztratí kousek své Duše a ignoruje podstatnou část své bytosti, pokud dá přednost očekávanému scénáři, před svým vnitřním kompasem.
Nebo předpokládejme, že tato mladá žena sice jde za svým snem být umělkyní, ale hluboko uvnitř ní stále závisí na souhlasu svých rodičů, který nedostává. Pak je buď obviňuje, že ji nepodporují a nemilují, nebo se u ní rozvine deprese, že ji nepřijímají takovou, jaká skutečně je.

Naštěstí existuje mnoho způsobů, jak znovu nalézt celistvost a na aluska.org je o tom velká hojnost článků. Je důležité uvědomit si aspekty ve vás, které mohou být pohřbeny, nebo ztraceny. Cíleně v sobě proto podporujeme rozvoj autenticity, podrobujeme se vnitřnímu zkoumání, pěstování sebelásky a transformaci do vyšších úrovní duchovního vědomí.

Jak poznáte, že se vás týká Ztráta duše
Existuje celá řada fyzických, psychologických a duchovních symptomů ztráty duše. Ztráta duševní energie a fyzické vitality jsou jeden z velmi častých a silných projevů. Ztráta celkové energie nám brání vést zdravou, naplňující a kreativní existenci.
Někdy může ztráta duše trvat i celý život, pokud se cíleně a zdravě neřeší. To vede k rozvoji sebedestruktivní osoby, které se někdy říká „Ztracená duše“, nebo pověstný „Beznadějný případ“, alias „Komu není rady, tomu není pomoci“. To znamená, že je člověk už natolik roztříštěn, že si nedokáže pomoci sám a nedokáže využít ani pomoc vnější.

Abychom obnovili tyto ztracené části nás samých a abychom se znovu stali vyrovnanými, celistvými a vycentrovanými, musíme nejprve identifikovat vlastní příznaky ztráty duše. Níže naleznete některé z nejčastějších:

Vzpomínky na části vašeho života byly zablokovány ve vaší paměti.
Prožíváte silná období deprese.
Části uvnitř vás mizí, nebo jsou zlomené.
Pociťujete celkovou citovou otupělost vůči životu, lidem i sobě.
Trápí vás neustálé pocity strachu nebo úzkosti.
Míváte intenzivní období silné nespavosti.
Cítíte se ztracení nebo neúplní.
Poté, co jste přežili silně šokující a traumatické životní události, se cítíte jako ‚jiný člověk‘. Jakoby ten původní někde po cestě umřel a výsledkem je někdo jiný koho nepoznáváte, nebo se kus z vás v tom traumatu ztratil a teď ho nemůžete najít.
Cítíte se zaseknutí nebo neschopní překonat určitý problém ve vašem životě.
Cítíte se zklamaní životem.
Máte pocit, jako by ve vás bylo několik „já“.
Snažíte se uniknout před svými pocity prázdnoty tím, že se obracíte na alkohol, drogy, sex, televizi nebo přílišnou zaneprázdněnost.
Cítíte se nehodni lásky.
Prožíváte temnou noc duše a/nebo duchovní krizi.
Chcete najít svůj účel a smysl života.
Máte pocit, že váš každodenní život postrádá smysl a je založen jenom na úkolech.
Vyhýbáte se vlastním pocitům zranitelnosti a udržujete ostatní lidi v odstupu.
Toužíte po celistvosti a pocitu sounáležitosti.
Někdy máte pocit, že se neovládáte.
Cítíte se neustále psychicky nebo fyzicky unaveni bez zdravotního důvodu.
Toužíte po autenticitě a úplném přijetí sebe sama.

Ztráta duše a Cesta duchovního probuzení
Co se stane poté, co zažijeme Ztrátu duše? Obvykle procházíme vnitřní krizí (neboli Temnou nocí duše), která později vede k hlubokému duchovnímu probuzení. Ztráta duše je typicky tím, co v první řadě spouští zasvěcení do tajemství vnitřního světa.
Dostáváme se do bodu, kdy už prostě nemůžeme dál žít s pocitem existenciální prázdnoty a opuštěnosti. Hluboko uvnitř se zrodí silná touha najít svůj skutečný účel, své místo ve světě a touha navázat smysluplné spojení se svým Božstvím. Takový je začátek naší duchovní cesty – výzva k návratu domů.

Jak se znovu spojit se svou duší
Vnitřní práce je nejlepším způsobem, jak se znovu spojit se svou duší. Je to proto, že vás vezme na vnitřní dobrodružství a nasměruje vaši energii k vaším nejhlubším pohřbeným pocitům, myšlenkám a snům: to vše v sobě nese životně důležité části vás.
Existuje mnoho takových postupů. Zde jsou některé z těch, které by vám mohly pomoci:

Práce s vnitřním dítětem
Práce s vnitřním stínem
Arteterapie
Práce se sny
Práce se zrcadlem
Cestování s rostlinnou medicínou (proveďte se zkušeným šamanem/průvodcem)
Meditace a mindfulness
Vizualizační cvičení
Vedení deníku
Zpěv
Modlitba
Lectio divina
Ekoterapie, terapie přírodou
Pohybová terapie (jóga, tanec)

Samozřejmě, že je velice vhodné vyhledat pomoc psychologa, terapeuta, kouče, nebo léčitele, kteří rozumí traumatům. Mohou vám pomoci se zrovnu zharmonizovat, uvolnit traumata, uvolnit psychické energie z těla, usmířit se sebou samým a urovnat myšlenky. Nemusíte na to být sami, víc hlav víc ví. Velkou službu udělá i důvěryhodný a věrný přítel.

Vyberte si několik oblastí, které vás zajímají, a držte se jich po dobu jednoho roku nebo déle. Použijte svůj vlastní úsudek. Pokud se cítíte z některé metody přetíženě, okamžitě přestaňte a vyberte si jinou. Tato práce vyžaduje obětavost a upřímnost sám k sobě. Jděte pomalým, ale stálým tempem. Jednoho dne se ohlédnete a uvědomíte si, jak daleko jste se dostali.

Pomoc při obnovení duše mohou poskytnout také psychoterapeuti, bodyworkeři, šamani a vysoce zkušení duchovní léčitelé. Pokuste se najít někoho s dobrou pověstí: věřte svým instinktům. Toto je posvátná cesta a vyžaduje vedení od osoby, která vás a váš proces skutečně respektuje a chápe.

Abyste byli zdraví, cítili se celiství a žili harmonický život, musíte obnovit životně důležité části sebe sama tím, že se naučíte žít život v rovnováze, autenticitě a sebelásce. Nalezení fragmentů sebe sama, které byly ztraceny a potlačeny, a jejich obnovení znamená návrat k vaší vrozené celistvosti, obnovení esenciální vitality, kterou je vaše Duše, je součástí cesty duchovního probuzení. Naučit se pomalu znovu integrovat ztracené prvky své Duše prostřednictvím vnitřní práce (získávání duše) znamená naplnit svůj potenciál jako božské bytosti s dočasnou lidskou zkušeností.

© aluska.org 2024