Otázka:
Ahoj Alue,
chtela jsem se te zeptat na tvuj nazor a to na tuto otázku. Jak mám vychovávat svou dceru v tomhle systému?
Zatim mam cas, nez se zacne ptat, ma teprv 6 měsíců, ale už mi to vrtá hlavou. Cetla jsem snad vsechny tve clanky, take clanky Tomáše Marného, mám shlédlé vsechny videa Davida Ickeho a Eckharta Tolleho, takze vim toho az moc, tak si nekdy rikam, ze je lepsi nevedet :-).
Takze nechapu treba, proc ji mám říkat, že dárky nosí Ježíšek kdyz to není pravda, v andeli a jine nehmotne bytosti at veri, protoze vim, ze existuji, ale Jezisek sice existoval, ale rozhodne nenosil darky, ne?.
Taky křtiny, vitani obcanku, nastrelovani nausnic jsme odmitli, neb takove blbosti, ktere ji jen ublizi, nechceme. Jo a ockovani jsme tez odmitli, nenechame vpravovat do ni takove jedy.
Ale az zacne chodit do skoly, tak jak se ni mam ucit ty kraviny, co se tam uci, kdyz vim, ze je to vse blbost a nikdy v zivote to nebude potrebovat? Navic, proc se ma ucit, ze Zeme je kulata a my jsme na povrchu, kdyz je Zeme duta a my jsme uvnitr? Nebo ze historie je uplne smyslena, jak ji mam ucit dejepis, kde jsou vsude same lzi?
Nebo v matematice a dalsich predmetech, je to fakt tezke, nechci ji lhat, ale aby to v zivote nemela pak jeste tezsi, nez to mame vsichni ostatni.
Taky chci aby mela kamarady, ale bude mit uplne jine informace nez jine deti, nebudou si rozumet, navic rodice budou na nas nastvani, co ji vykladame za bludy a nechci aby byla nestastna a smutna.. Co si tom myslis ty?
Dekuji za odpoved a tvuj nazor.
Lenka
Odpověď:
Ahoj,
To je těžké. Já děti nemám a zatím žiju s názorem, že tomuto systému ani žádné nedám. Jestli změním názor, těžko říct, možné to samozřejmě je. Ještě jsem dost mladá a hodně se toho může změnit. Takže nejsem ten pravý člověk, co by měl jiným lidem radit, jak mají vychovávat svoje děti. Můžu mít jen svůj názor, nebo se opřít o zkušenosti jiných lidí.
Takže když budu popisovat své názory, případně to, jak jsem věci vnímala jako dítě (protože – jak už jsem psala – z pohledu rodiče to neznám):
Vánoce: Když jsem byla malá, na Ježíška jsem nevěřila a lezlo mi na nervy, že mi doma vykládají, že mi nosí dárky nějaký kojenec. Osobně bych tím svoje dítě neobtěžovala. Vysvětlila bych mu Ježíška jako ,,pověru pro děti“ a že dárky mu kupuji já, protože ho mám ráda a chci aby měl radost. Děti ocení pravdu víc, než aby pak později byly zklamané, že žily tolik let ve lži. Navíc ani to dítě si moc neumí představit, jak se může jeden člověk každý rok narodit znovu a jako kojenec oběhnout celou planetu s dárkama.
Škola: A to je právě ten hlavní důvod, proč mám názor takový, jaký mám. Škola je dost matoucí. Osobně mi ale jako malé vždycky hodně pomohlo, když mi rodiče řekli: ,,Neboj se, nebudeš to potřebovat. Nějak se našroť, protože to po tobě učitelka chce a pak to klidně zapomeň.“
A nebazírovali na jedničkách. Když jsem domů přinesla trojku, nebo na druhém stupni jednou i čtyřku, nikdo mě netrestal. Máma pokývala hlavou, podepsala žákovskou, řekla ať se trošku víc snažím a úplně to nechala být, protože ona stejně nosila ze základky troje úplně běžně a navíc měla úplně jiné starosti.
Takže se vyplatí to dítě nestresovat a nebrat mu jeho názory, se kterými přijde. Když bude vědět, že v té škole se učí blbosti a je potřeba to znát jenom aby dostalo známku a prolezlo, bude to pro něho pochopitelnější. Protože škola je fakt stres a nejhorší to mají děti, jejichž rodiče si z nich chtějí udělat to, čím sami nemohli být, tak dětem šlapou za krk a i za dvojku je trestají.
Nevykládat mu ,,učí tě blbosti“. Ono na to přijde samo. A až to řekne, tak mu to jenom potvrdit…. a jemu se uleví, že není divné a že má pravdu.
Co se týče ,,výuky“ toho ,,pravého“ vědění, rozhodně bych ji tím nemasírovala a nic jí nevnucovala.
Moji přátelé (přes 50) vychovali oba své dva syny s velice dobrou metodou, která praví: ,,Když dítě položí samo od sebe otázku, je připraveno slyšet pravdivou odpověď.“ A světe div se, ono to fakt funguje.
Takže nevykládat jí nic moc, ale když sama přijde ,,mami já mám takový pocit, že to co nás učí je blbost, mně to nedává smysl a jak to je“, už bych jí něco řekla. A nechala bych ji, ať si udělá svůj názor…
Zítra přijde zase s další otázkou, bude chtít vědět víc. A tak ji zcela nenásilně po kouskách naučíš všechno co ona bude chtít vědět a navíc v dávkách, které si určí ona sama. Takže zbytečně nezahlcovat a skutečně vzít jen tu jednu odpověď na tu jednu otázku a nechat dítě, ať si to přebere samo a pak dojde s doplňující otázkou.
Cokoliv dítěti vnucovat, nebo se ho snažit v předstihu naučit co nejvíc, je špatně. Nepobere to, nebude se v tom orientovat a vznikne zbytečný zmatek. Dítě samo intuitivně ví, kdy je na co vhodná doba.
A touhle metodou se dítě klidně i samo dozví, jak se dělají děti. – Dojde se základní otázkou, ty popíšeš zcela základní mechanismus. ,,Tatínek a maminka se mají rádi a tatínek dá jednu svoji buňku mamince a maminka má v bříšku malinkaté vajíčko, buňka se potká s vajíčkem a to pak roste 9 měsíců, pak se narodí miminko.“ – Dítě vyvalí oči a další den se tě půjde zeptat, kde se berou ty buňky a odkud to dítě vyjde atd… 🙂 A nebude to provázet šok, ale samo si to určí a bude klidné. Zrovna o tomto jsem mluvila s lidmi, od kterých tuhle myšlenku mám a právě takto to u nich probíhalo. Dokonce říkali, že kluci to pojali vědecky a přistupovali k tomu fascinovaně.
To je rozhodně lepší verze, než já:
,,Mami, na co to je?“ (držím v ruce vložku jako šestiletá) – ,,Na to máš ještě čas!“ (Jsem si jistá, že kdyby se mi to vysvětlilo, tak to pochopím.)
A jak se dělají děti, mi v mých devíti letech velice vulgárně a pantomimicky vysvětlila moje starší sestřenice. Byla jsem zděšená, zhnusená a říkala jsem, že ,,tenhle hnus teda NIKDY dělat NEBUDU“. – Chyba. Doma mi to nechtěli říct, když jsem se šla zeptat sama… tak to dopadlo takhle.
S kamarády bych to vzala snadno: Nechala bych ji napokoji, ať si je najde nebo nenajde sama. Mně osobně rodiče nic speciálního nikdy neučili, ale jiná jsem byla dost. Ale co mě nejvíc stresovalo, nebyl fakt že mám jenom jednu nejlepší kamarádku. Mně to stačilo a vůbec mi to nevadilo, protože ostatní děti mi připadaly strašně tupé… Nejvíc mě stresovalo, že mě za to doma pomlouvali a vykládali mi, že jsem divná, namyšlená, že se k těm dětem asi nechovám hezky, že jsem sobecká a blbá, luxusní, proto se se mnou nikdo nebaví a ať s tím něco dělám, že se nemůžu pořád izolovat. To bylo na tom všem úplně nejhorší… Snažila jsem se vysvětlit, že nezájem je z obou stran, že mě ty děti nezajímají, protože mi připadají hloupé, nedá se s nimi o ničem mluvit a chovají se jako barbaři. – Nikdo na to ale nebral ohled.
Pokud bude tvoje dcera šikovná, vždycky si toho jednoho dobrého kamaráda najde, ale ať už to bude jakkoliv, mít ji ráda takovou, jaká je a plně ji respektovat. Do ničeho ji necpat, ani co se týče kamarádů.
s pozdravem
Alue
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Poradna: Vztahy – ZDE
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Píšu teď fantasy knihu(kterou se cítím právěže povolaná…
-Nirvana Musel jsem si dát na žaludek 6. stonků…
-.lak To je právě ono astreji, to jsou ta…
-Alue K. Loskotová Když jsem včera jel autobusem z lázní, přicházely…
-astrei swingař