Aluška.org: Věděním ke svobodě

Že je bůh ve všem potvrdil i odvěký nepřítel víry, věda. Kvantová mechanika v podstatě přinesla mnohem důslednější a přesvědčivější důkaz o existenci boha, než jakékoli náboženství na světě.
Fyzikové se zabývali otázkou, jestli lze všechnu existující energii zredukovat na základní stavební jednotky neboli částice, nebo zda má tato energie formu obrovské vlny. Pro organický život jsou klíčové atomy uhlíku C12, z nichž každý sestává ze šesti elektronů, protonů a neutronů. Kód pro veškerý život tak je 666.

Fyzikové při svém výzkumu zjistili, že se energie chová zároveň jako částice i jako vlna. Našli důkazy o interakcích jednotlivých částic, ale zároveň prokázali, že energii tvoří kontinuální, souvislé vlnění. Z toho vyplývá „formativní“ povaha vnímání. Fakt, že pozorování mění povahu a chování toho, co pozorujeme.

Každá částice obsahuje data a je tedy nositelkou poznání. Jinými slovy by se dalo říct, že částice je vědomá. Lidé rádi předpokládají, že pouze oni sami jsou vědomí, protože si uvědomují sami sebe. Také připisují vědomí jedinému orgánu, mozku. Je však mnohem logičtější, že mozek je pouhý přijímač dat. Anténa, která sbírá data a převádí je na pocity a racionální myšlení, obrazy atd. A vědomí jako takové, včetně paměti, obsahuje každý atom v našem těle. U všech organických bytostí je nositelem informace každá molekula DNA.

Kvantová mechanika pomocí experimentů zjistila, že částice, které jsou pohyblivými body na nekonečné vlně, spolu stále vzájemně komunikují. Když se něco stane částici A v Praze, zkušenost z této události je okamžitě sdělena částici Z v jiné galaxii. Kvantoví mechanici zřejmě vycházejí z předpokladu, že co funguje lokálně, funguje i univerzálně – jak v mikrokosmu, tak v makrokosmu.
Z toho vyplývá, že vše, co daná částice zažije, může zažít jiná částice souběžně a možná to mohou zažít souběžně úplně všechny. Jsou totiž všechny součástí téže vlny, stejného energetického proudění. Tak jako se vědomosti, vzpomínky a zkušenosti u jednotlivých druhů předávají z generace na generaci podle všeho prostřednictvím DNA, takže se druh vyvíjí jako celek, podobně sdílejí informace miliardy částic, tvořící fyzický vesmír. Je to spolupráce v obrovském měřítku.

Částice jsou vědomé a každá z nich si uvědomuje, co si uvědomuje kterákoli jiná částice. Společně tak tvoří jednu velkou vědomou tapiserii, vědomý živý organismus. Vesmír je tudíž superuvědomělé bytí, tvořené všemi bytostmi, které mají vlastní život a vědomí. Je to bůh, a všechny jeho součásti a složky – jako v hologramu, jehož každý fragment obsahuje celek – jsou rovněž bohem, s úplností svého bytí.

Všechny částice spolu stále komunikují bez ohledu na to, jak jsou od sebe vzdálené. Proto každá z nich potenciálně obsahuje veškeré vědění vesmíru. Každá částice je tedy vesmír a naopak.
Existují ale částice, které se od této jednoty izolovaly a to jsou právě humatoni. Humatoni jsou jako překážky v elektronickém obvodu. Jsou izolovaní a brání plynulému průchodu proudu.
Vidoucí mají za úkol odpojit co nejvíce humatonů, napojit lidstvo znovu na vesmírný energetický obvod, obnovit správné proudění. Z toho důvodu berou stále nesnesitelnější situaci v matrixu jako nezbytný prostředek, který může humatony dohnat na cestu bojovníka a který je přiměje s radostí polknout červenou pilulku. V krizi a těžkých časech nepříjemné okolnosti posilují, vyjasňují a stupňují reakce bojovníka (a dokonce i humatona). V nejhorších časech ze sebe vydáváme to nejlepší. To není pouhá fráze, ale energetický fakt. Až když nám totální válka mezi lidmi otevře oči, jsme připraveni na červenou pilulku, na pohled vidoucího. Neo a jeho skupina přišli zničit realitu kterou známe, ale jako nezbytný prostředek k osvobození lidstva. Obrazně řečeno nás satan přišel svrhnout do hlubin, aby z popela mohl povstat bůh.

Protože se vesmírná tělesa neodchylují od své dráhy, mají humatoni pocit, že to jsou oni, kdo vládne nadřazenou inteligencí. Protože hvězdy svítí a slunce každé ráno vyjde, předpokládá se, že jsou součástí nějakého automatického mechanismu, v němž volba nemá místo. Možná ale že slunce každé ráno vyjde, protože Chce.  Moderní věda a kvantová mechanika zjistily, že chování atomů a částic, přestože je nemožné ho předvídat, charakterizuje jakýsi záměr, či motivace, dalo by se tomu dokonce říkat i Elegance.
Pak přijde logicky otázka, jak je možné, když se veškeré atomy pohybují s elegancí a záměrem, přitom humatoni jsou také soustavy těch samých atomů, jakto že jsou tak neschopní a nedokonalí? Odpověď je prostá, může za to matrix. Nechováme se tak, jak to božství a příroda zamýšleli.

Atomy sdílejí a spolupracují. Chovají se k sobě navzájem s určitou intimitou, otevřeností a důvěrou. Je to harmonický tanec. Když se setkají, vzájemně si vyměňují informace a zůstávají v trvalém spojení mezi sebou. Pokud u jednoho atomu dojde ke změně, změní se i druhý, aby ho energeticky vyvážil. Říká se tomu prolnutí, nebo symbióza. Protože toto vyvažování sil funguje na atomární úrovni, funguje samozřejmě i ve vnějším světě.

Věda dokáže DNA popsat jen z organické a racionální perspektivy. DNA je však mnohem zajímavější a záhadnější. Je prostředkem, jímž vědomí formuje a oživuje hmotu. DNA vytváří světy a k tomu potřebuje vhodný materiál. V tomto se podobá viru, ale neničí, naopak vytváří. DNA se ujme hmoty a učiní z ní živoucí věc.

Zrcadla jsou portály a realita je hologram vytvořený ze světelné energie. To, co považujeme za pouhý obraz, má ve skutečnosti svou podstatu a dokonce i autonomii. Tak je náš vlastní obraz v zrcadle nástrojem, jímž mohou jiné entity nahlížet dovnitř. Tak jako v Matrixu povrch zrcadla není pevný či neproniknutelný, ve snech se může stát tekutým, plynným a je možné přes zrcadlo projít do jiného světa.

Pokračování seriálu zde: Matrix 22: Pořád si myslíte, že to byl jen film?
vrátit se zpět na první díl: Matrix 1: Červená pilulka

© aluska.org 2022