Aluška.org: Věděním ke svobodě

Téma náboženského traumatu je tak ožehavé, ublížilo tolika lidem, že se k němu pokusím přiblížit co nejcitlivěji. Náboženské trauma je rozšířenější, že si většina lidí uvědomuje. Koneckonců, základy většiny moderních společností jsou založeny na náboženských ideálech, ať už žijete na východě nebo na západě. Pokud má náboženství i nějakou dobrou stránku, na kterou by se dalo poukázat, pak je to fakt, že zdůrazňuje sociální cítění, podporu, lidské hodnoty a vyšší ideály. Mnoho lidí náboženství podrželo v nejtemnějších časech a stalo se výchozím bodem pro jejich individuální duchovní cestu, když tuto instituci přerostli a prokoukli. Tím ale výčet přínosných hodnot poněkud končí.

Tento článek se primárně zabývá křesťanstvím a katolicismem, ale obecně má dosah na jakékoli náboženství. Pokud zde nejsou uvedeny vaše jedinečné zkušenosti s náboženským traumatem, protože jste navštěvovali jinou instituci, přesto jsou stejně platné.

Náboženské trauma se týká hluboce pociťovaného trvalého duševního a emocionálního utrpení, které člověk zažívá v rukou systému náboženské víry. Náboženské trauma se může podepsat na každém člověku, jakékoli víry, v kterémkoli okamžiku jeho života – a může být kumulativní nebo náhlé. Náboženské trauma se může pomalu budovat na cestě víry člověka, nebo se může objevit jako náhlý šok, například veřejným projevem ponížení, zneužívání nebo jiného neočekávaného bolestivého incidentu.

Svědectví bývalé členky Církve Kristovy
„Od narození jsem vyrůstala ve fundamentalistické křesťanské církvi známé jako Církev Kristova, která se pyšnila přísným dodržováním biblických zásad. Učili mě, že CoC je „jediná pravá církev“, že ti, kteří k ní patří, jsou „zvláštní a vyvolení“ a že všechna ostatní přesvědčení (i křesťanské), i systémy víry jsou falešné. A že ti, kdo v ně věří, budou věčně hořet v pekle.
Byla jsem indoktrinována ideálem kultury čistoty. Zůstat pannou až do svatby, že žena nesměla mluvit v kostele, žena nemohla být vůdkyní, nebo dělat něco jiného než být dobrou hospodyní a podřídit se svému manželovi. Nesměla jsem si ostříhat vlasy, slavit Vánoce nebo Velikonoce (nebo jakékoli jiné „nebiblické“ svátky) nebo být přehnaně „světská“, protože mě učili věřit, že „Satan obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by mohl pokoušet a pohltit.“
Představte si, že vás jako malé děvčátko učí, že je se vás ďábel, kterému se neustále snažíte odolávat, ale že pokud jste jakkoli „špatní“, budete celou věčnost trpět v pekelném ohni v nejhorší možné agónii, kterou si dokážete představit. To je dost poje*aná víra, ještě navíc když se cpe malému dítěti.
Protože jsem byla odmalička, téměř dvě desetiletí, indoktrinována paranoidními, bigotními a na strachu založenými přesvědčeními o světě, nebylo divu, že se mé duševní zdraví později zhroutilo.
Když jsem se začala ptát, proč by „všemilující Bůh“ posílal lidi navždy hořet v pekle, pokud „nenásledovali to, co on chtěl“, můj svět se začal rozpadat. Stejně jako ve filmu Truman Show se celé mé chápání reality začalo hroutit a rozpadat se pod mýma nohama. Ani trojnásobné přečtení Bible nevyřešilo žádný z mých problémů – situaci to pouze zhoršilo.
Vzpomínám si, jak jsem jednu neděli seděla v kostele během kázání a cítila hluboce znepokojivý pocit, že moje duše pomalu umírá. Mou roztříštěnou myslí probleskly náhlé myšlenky na sebevraždu. Hlavou mi běhaly znepokojivé krvavé obrazy bodání do kazatele a pak do sebe. Později jsem se dozvěděla, že tyto myšlenky signalizovaly vznik mého silně potlačovaného a odmítnutého Stínového Já.
Tato snaha o sebepoškozování a sebevražedné myšlenky začala, když jsem byla v pubertě a pokračovala až do chvíle, kdy jsem opustila náboženství, ale naštěstí to nikdy nevedlo k ničemu vážnému.
Je toho mnohem víc, o čem bych se mohla podělit, třeba o snášení fyzického týrání (neboli „biblického“ trestu), duchovního gaslightingu, emocionální manipulace, sociální izolace, zjištění, že můj oblíbený křesťanský přítel obtěžoval děti, a další aspekty tohoto nezralého a destruktivního systému víry.
Neobviňuji své rodiče, protože vím, že se snažili dělat to nejlepší, co mohli, s úrovní vědomí, kterou měli. Náboženství jim připadalo jako uklidňující balzám a chtěli svým dětem vštípit nějaké hodnoty. Moje dětství nebylo úplně špatné a určitě tam byly i dobré věci, ale náboženství pro mě bylo hororové představení, které dodnes duševně překonávám.
Bohužel, výsledek osvobození se od tohoto náboženského traumatu znamenal také to, že jsem se musela stát černou ovcí a přerušit styky se svou biologickou rodinou, která byla zcela pohlcena svou vírou, takže mě považovala za „pohana“, „zrádce víry“, „hříšníka“ a tak dále.
Můj příběh rozhodně není z nejhorších . Existuje mnoho dalších obětí, které zažily mnohem horší věci než já. A i když jsem obětí, odmítám jako oběť zůstat. Jsem přeživší a nyní vzkvétám.“

Tento článek je zaměřen na náboženské trauma, nikoli však na duchovní trauma. Náboženství a spiritualita jsou dvě různé cesty. Spiritualita je spojení s Božstvím prostřednictvím vaší vlastní osobní zkušenosti. Primárně se zabývá hledáním, prožíváním a ztělesňováním vlastní duchovní podstaty. Náboženství je spojení s Božstvím prostřednictvím zkušenosti někoho jiného. Primárně se týká víry, následování a poslušnosti pravidel vytvořených určitým Božstvem nebo duchovním učitelem.

Jak poznáte, že máte náboženské trauma 
Budete muset provést vlastní průzkum a vyvodit si vlastní závěr, protože tento termín není oficiálně stanoven jako duševní porucha a ani by to nebylo k užitku. Věřte tedy ve své vlastní zkušenosti a pocity. Vypsané příznaky vás nemají diagnostikovat, ale mají vám pomoci získat odpověď. Pokud se s některými z nich dokážete ztotožnit, je pravděpodobné, že skutečně trpíte náboženským traumatem.

Chronické pocity nehodnosti a nedostatečnosti
Trvalá úzkost nebo panika
Vytrvalá deprese a melancholie
Nenávist sám k sobě a znechucení sám sebou
Perfekcionismus
Obsedantně kompulzivní tendence
Pocit vlastní slabosti
Neschopnost stanovit a dodržet osobní hranice
Noční můry a neklidné spaní
Poškozené sociální vazby a ztráta komunity
Potíže udržet přátelství a vztahy
Se*uální dysfunkce
Trvalá osamělost a pocity opuštěnosti
Silné návykové tendence
Strach z prožívání radosti nebo potěšení
Potíže se sebevyjádřením a mluvením
Vtíravé myšlenky
Rigidní černobílé myšlení a problémy s přijímáním alternativních názorů
Hypervigilance a pocit, že je člověk neustále sledován a posuzován
Neschopnost důvěřovat sobě a svým instinktům
Potíže s důvěrou v druhé lidi a Božství
Boj se samostatností a rozhodováním
Hluboce zakořeněné pocity studu a viny za normální myšlenky, pocity a chování
Intenzivní strach pokládat si logické a nepohodlné otázky o náboženství

Toto není vyčerpávající seznam příznaků náboženského traumatu, a pokud vás napadnou nějaké další, které zde nejsou uvedeny, jsou stejně relevantní.

Příklady náboženského zneužívání
Náboženské zneužívání může být jak kumulativní (chronické a sčítající se), tak náhlé (kvůli konkrétnímu incidentu). Níže uvedené příklady náboženského zneužívání nepokrývají všechny nuance této bestie, ale poskytují jasnější představu o tom, jak se může náboženské zneužívání projevovat:

Žena je haněna za to, že se obléká určitým způsobem. Říká se jí, že hřeší proti Bohu za to, že ukazuje své tělo.
Muž je odsouzen a ostrakizován svou náboženskou komunitou pro svou odlišnou se*uální orientaci.
Rodina odmítne své dítě, když toto dítě opustí náboženství. (Jehovisti)
Člověk hledá pomoc u svých nábožensky založených známých ohledně domácího násilí, jen aby mu bylo řečeno, že problémem je jeho nedostatek víry, nikoli se*uální/fyzické/emocionální násilí druhé strany.
Dítě je fyzicky, mentálně nebo emocionálně trestáno za to, že udělá nebo řekne něco, co je proti náboženskému přesvědčení jeho rodičů.
Náboženské společenství tlačí a nutí staršího člověka, aby daroval více peněz, než si může dovolit dát.
Charismatický náboženský vůdce využívá svou mocenskou pozici k získání se*uální přízně ve jménu „Boha“.
Člověk je veřejně ponížen za údajný spáchaný „hřích“.
Dítě je v kostele zneužito, rodiče a náboženské autority nevěří jeho slovu a předstírají, že se nic nestalo.
Člověk je emocionálně vydírán a manipulován k tomu, aby zpochybnil svůj zdravý rozum, když vznáší rozumné otázky o určitých náboženských přesvědčeních.
Matka zažívá zastrašování, když přestane své děti vystavovat toxickému systému víry.
Otcovy problémy s duševním zdravím jsou bagatelizovány a zesměšňovány náboženskými vůdci a on podstupuje neadekvátní „léčbu“ ze strany nekompetentního „náboženského poradce“.
Náboženský vůdce používá písmo k omlouvání se*istických, homofobních, transfobních, rasistických,  nebo jinak násilných a destruktivních názorů.

Náboženské trauma a duchovní probuzení
Náboženské trauma často jedince dovede k Temné noci duše a následnému duchovnímu probuzení. Víceméně takový člověk ani nemá na výběr. Pokud se chce dostat z temnoty do světla, musí projít duchovní transformací, očistit se od náboženské špíny a začít hledat sám sebe a své skutečné autentické Já.
Duchovní probuzení zákonitě nastane, když začneme zpochybňovat své přesvědčení, zvyky, společenské požadavky a vše, co se nám zdá falešné. Začíná v nás hořet obrovský hlad a touha najít pravdu, svobodu, úlevu od utrpení a vnitřní mír. Chceme zjistit, jaký je smysl života, jaký je náš účel na světě a nakonec, kdo skutečně jsme na prvotní úrovni, jaká je naše pravá přirozenost.

Čtěte také:
Duchovní krize: Co je příčinou a jak probíhá
Duchovní krize: Jak se s ní vyrovnat
7 Fází smrti ega
Stínové Já: Způsoby, jak přijmout svou vnitřní temnotu

Duchovní probuzení se objevuje jako hluboké vnitřní volání Duše, které vyžaduje, abychom se probudili a šli vlastní cestou. Ne každý člověk je připraven, nebo se zajímá o spiritualitu poté, co prošel strašlivou horskou dráhou náboženského traumatu. Mnoho lidí to naopak dovede k ateismu, a to je také v pořádku. Někdy je ateismus tou nejléčivější a nejvíce posilující cestou pro člověka, který se tím vším už nechce zabývat. Dovoluje mu, aby mohl vše jednoduše obhodit, setřást to ze sebe.

Ale pokud cítíte Volání Duše a toužíte najít pravdu, svobodu a lásku, dáte se na duchovní rozvoj. Důvěřujte svému vnitřnímu volání a následujte ho.

Jak se vyléčit z náboženského traumatu
Uzdravení z náboženského traumatu je dlouhodobý proces. Léčení vyžaduje čas, experimentování, cit a čas.

Všímavost a soucit
Všímavost vám pomáhá naučit se žít v přítomném okamžiku (místo ztrácení se v myšlenkách na minulost nebo budoucnost). A sebesoucit vám pomůže být k sobě jemný, laskavý a odpouštějící. Sebesoucit nakonec vede k soucitu s ostatními. Proto je to tak krásná a léčivá praxe.

Trávit hodně času v přírodě
Příroda je svobodná, volně plynoucí, spontánní a otevřená. To jsou vlastnosti, které odrážejí i naše Vyšší Já, naši Pravou Přirozenost (protože my jsme také příroda). Příroda nás učí o cyklech zrození a smrti, o světle a temnotě, o základní neduální povaze reality. Výzkumy o prospěšnosti času stráveného v přírodě nazvaly tuto praxi ekoterapií.

Spřátelte se se svým vnitřním dítětem
Než se spřátelíte se svým vnitřním dítětem, doporučuji získat určitou úroveň zdravé sebeúcty, protože práce s vnitřním dítětem je velmi něžná a odhaluje zranitelnost. Pokud půjdete do takového cvičení s nenávistí sám k sobě, vaše vnitřní dítě se nikdy nebude cítit dostatečně bezpečně, aby k vám šlo a nechalo se obejmout. Pamatujte tedy, že sebeláska předchází vnitřní práci s dítětem.

Vaše vnitřní dítě v sobě nese mnoho lásky a skrytého potenciálu. Je vaší klíčovou součástí. Zároveň si vaše vnitřní dítě nese i mnoho nezpracované bolesti. A pokud jde o náboženské trauma, je pravděpodobné, že vaše vnitřní dítě bylo konfrontováno s největším utrpením. Doporučuji v takové situaci pracovat s vyškoleným traumatologickým terapeutem.

Čtěte také:
Zraněné vnitřní dítě: Jak vzniká a jak ho poznáte
Zraněné vnitřní dítě: Jak sabotuje váš život
Zraněné vnitřní dítě: Jak ho vyléčit
Jak pracovat s vnitřním dítětem a vyléčit traumata z dětství

Práce s vnitřním stínem
Existují tři hlavní body vnitřní práce, když se snažíte vyléčit z traumatu. Jsou to Sebeláska, Práce s vnitřním dítětem a Práce se stínem.
Na prvním místě je sebeláska, pak vnitřní dítě a nakonec přichází Práce se stíny. Pro práci se stínem platí stejné věci, jako pro práci s vnitřním dítětem: sebeláska zajistí, že budete mít stabilní pocit sebeúcty, než se do této práce pustíte. Nenávidět sám sebe a pak se rozhodnout prozkoumat své stíny (nebo svou temnou stránku), je recept na katastrofu a retraumatizaci. Dávejte si proto pozor a postupujte pomalu a pozorně.

Práce se stíny je praxe zkoumání čehokoli, co zatemňuje vaše vnitřní Světlo. Mohou to být falešná přesvědčení, jádrová zranění, staré programy, ztracené vnitřní části, nebo jakákoliv vaše část, která je stažená a zablokovaná.
Práce se stíny vám může pomoci v jakémkoli bodě vaší životní cesty. Bez ohledu na to, jaký stupeň probuzení jste zažili, vždy musíte dbát i na své stíny, protože realita je taková, že jsme jak lidé (nedokonalí), tak i božští.

Vnitřní rodinný systém
Vnitřní rodinné systémy (IFS) je forma psychoterapie, která je velmi vhodná k řešení náboženského traumatu. IFS stojí na předpokladu, že se všichni skládáme z mnoha různých částí: veselých, smutných, naštvaných, radostných, kreativních, smutných, dětských, moudrých i hloupých. V centru našeho bytí je moudrá a soucitná vnitřní síla známá jako Já.
Tato forma terapie vedle psychologických prvků začleňuje do obrazu i duchovno. Doporučuji vyhledat terapeuta IFS, pokud byste chtěli jít hlouběji.

Nedualita
Nedualita je východní filozofické a duchovní učení, které naznačuje, že vše je Jedním a že dualita jako „já/jiný“, „světlo/tma“, „subjekt/objekt“ jsou v konečném důsledku konstrukty naší mysli.
Já, za které se považujeme, je ve skutečnosti iluze založená na nepochopení toho, kým skutečně jsme na základní úrovni. Nedualita jako filozofie a životní cesta nemusí být praktická, ale člověka vede k uvědomění, že kořenem utrpení je oddělené já, ego. A na rozdíl od náboženských nauk, které rozdělují svět na „my/oni“, „dobro/zlo“ a tak dále, nedualita podporuje neodsuzující přístup k životu, ve kterém vidíme základní Jednotu mezi všemi bytostmi.
Nedualita  otevírá dveře ke svobodě od utrpení prostřednictvím seberealizace a duchovního osvícení.

Další postupy, které vám mohou pomoci:
Rozjímání a meditace
Umělecké sebevyjádření
Zkoumání vnitřních archetypů
Vyrovnávání kořenové a sakrální čakry
Práce s traumatologickým terapeutem
Naučit se základní péči o sebe
Naučte se, jak si nastavit osobní hranice
Modlitba (nenáboženská)

Závěrem
Existuje mnoho dalších postupů a celá tato webová stránka je nevyčerpatelným zdrojem, který můžete použít. Závěrem je vhodné zdůraznit a připomenout:
1. Náboženské trauma je nedostatečně zkoumáno a není mu věnována dostatečná pozornost, přesto je to téma velmi závažné a důležité.
2. Prožité náboženské trauma je platné. To, co zažíváte, je normální a nejste v tom zdaleka sami.
3. Existuje cesta ven a zvládnete ji. Náboženské trauma může být vstupní branou k cestě duchovního probuzení. Zaměřte se na něj jako na svou příležitost k růstu, tím vystoupíte z pozice oběti a vezmete si zpět svou osobní moc.

© aluska.org 2023