Stěhování webu, aneb ,,Prosím konstruktivní síly Vesmíru, řekněte mi co mám dělat…” / DOPORUČUJI

28.1.2016 v Zážitky 18

Když jsem se na konci srpna 2015 na základě nabídky rozhodla KONEČNĚ přestěhovat web, nenapadlo mě, že to bude taková šílená anabáze.

Zadala jsem to malé firmě, která se mi sama ochotně nabídla, pod kterou vlastně byl jenom jeden zaměstnanec. S ním jsem v potu a krvi dělala stránky stylem, že jsem u všeho musela být, všechno složitě vysvětlovat, hlídat. A když něco dělal sám, musel to pak spravovat, protože to buď nefungovalo jak mělo, nebo to vypadalo strašně. Zkrátka domluva byla hrozná. Navíc to byl cizinec, takže pořád někde hrubky, které opravoval pomalu, nebo opět blbě.

Chtěla jsem být hotová do dvou měsíců, na začátku listopadu. Místo toho se práce neustále protahovaly, neustále jsem musela urgovat, posílat úkoly co je ještě potřeba spravit a dodělat, některé úkoly i natřikrát vysvětlovat. Prostě ten člověk vůbec neviděl chyby, nevšímal si detailů, ten projekt ho asi moc nezajímal.

Velkou část práce mi během procesu odřekl, včetně přenesení starého obsahu a to byla asi největší kudla do zad. Prý ,,ať si to dělám ručně, že to nejde a že to je můj problém ne jeho, že za obsah jsem zodpovědná já a ne on, že on má na starosti jenom web a děkuje za pochopení”, přestože v objednávce bylo přenesení obsahu jeden z hlavních požadavků, na který mi kývl a který řekl že udělá… Takže to byla jeho zodpovědnost, ale když se mu to nehodilo do krámu, najednou neručil vůbec za nic. A to si říká ,,chlap”.

U jiných prací zase řekl že to je moc pracné a chce další peníze, přestože byly domluveny předem a věděl o nich, nebo bylo samozřejmostí že budou součástí úkolů, protože tam je kompletní sociální síť, tedy i všechny dodatky které k tomu patří bylo nutné udělat.

Kdybych byla chytřejší, tak jsem ho v této fázi propustila, asi mu nechala zálohu a šla hledat někoho schopného. Však když jsem řekla že neplní práce správně, řekl mi že to klidně můžeme skončit a ať si najdu někoho jiného, kdo to za ty prachy udělá… Měla jsem říct: ,,Jo, končíme, na tohle už nemám nervy”.

Místo toho jsem v té šílenosti pokračovala dál, už ani nevím proč, možná že jsem prostě nevěděla jak jinak a líp tohle vyřešit. Možná jsem se bála, a koho jiného sehnat? Měla jsem buchnout pěstí do stolu, místo toho jsem poslušně stáhla ocas mezi půlky.


Když jsem řekla že stránky nejedou, vysvětloval mi, že jemu to jede, problém je u mne a ať si nainstaluji chrome, že je to tím. Nebylo.

Když jsem řekla že stránky jsou chybové a nedokončené a nejsem vůbec spokojená s výsledkem, řekl mi ,,co bys za ty peníze chtěla”.

Přitom cenu za zadaný web si řekl on sám, já mu na ni bez výhrad kývla. Nechtěla jsem slevu, ještě jsem mu řekla že když budu spokojená, klidně mu i sama přidám. Že peníze nejsou problém. Hlavně ať to udělá pořádně, ať si dá záležet, protože to jsou opravdu důležité stránky, na kterých hodlám být tak minimálně dalších deset let, na které chodí 4000 lidí denně a bude jich ještě víc, když nebudu na blogu. Že jsou to stránky co pomáhají lidem, které mají vyšší smysl… Zkrátka že nedělá malou bezvýznamnou zakázku, ať to bere na vědomí.

Nechci aby pro mě někdo pracoval zadarmo, nepotřebuji to, nežádám to od nikoho…. Jsem fér, umím a chci ocenit něčí práci. Ale pokud se s někým domluvím a zaplatím ho, očekávám adekvátní výsledek, na kterém jsme se dohodli. Neobjednala jsem si stránky co nebudou hotové, co nepojedou a kde třetina funkcí bude odřeknutá a kde nebude můj starý obsah, na kterém jsem dřela v té době 9 let…

V polovině prosince jsem z něho byla už opravdu hodně nešťastná.

Stránky na oko krásné – pouze mojí zásluhou protože jsem mu v jednom kuse stála za zadkem a navigovala na každý milimetr – ale vůbec nejely, byly nedokončené a měly kopu chyb.

Přesto mi ob týden 3x zahlásil ,,Mám hotovo, to je ode mě vše.” To jsem nevěděla jestli se mám smát, nebo brečet. On byl snad slepý, když neviděl co všechno tam ještě bylo nutné opravit a dodělat. Vždycky jsem poslala další kolo oprav, sám od sebe nic navíc neudělal, trvalo mu to týden a pak hlásil znova že má hotovo.

Stránky stále nepoužitelné, nedokončené, hlavně že mi dal do patičky svoji reklamu, na které jsme nebyli domluvení.

Uvědomila jsem si, že tímto stylem s tímto člověkem můžu dělat ty stránky klidně další rok, protože opravdu sám od sebe neudělá nic. I když si to nezasloužil a nesplnil smlouvu, tak jsem ho vyplatila podle původní domluvy.

Vlastně ani pořádně nevím proč. Možná protože jsem charakter a vždy splním co slíbím, možná protože jsem úplně blbá. Možná od obou možností něco. Těžko říct.

Mojí velkou záchranou byl druhý pomocník, který se mi ozval poté, co jsem si celá zoufalá – poté co jsem přenesla ručně asi 160 nejstarších článků – postěžovala, že starý obsah údajně nejde přenést a nevím co mám dělat… Postupně se to vyvinulo tak, že odřeknuté práce jsem přenesla na něj, včetně přenesení obsahu.

,,Nejde to, je to moc práce, je to na dlouho, tohle jsi u stolu neřekla že chceš, chci další peníze.” – ,,Ok, nech to být, udělá to někdo jinej.”

Když jsem v polovině prosince vyplatila tu ,,firmu”, myslela jsem, jak spolu s druhým klukem budeme na pohodičku dělat dokončovací práce. Místo toho se druhý pomocník tak 10 dnů zabýval v podstatě jen tím, aby z toho nefunkčního chlívu udělal něco, co bude fungovat.

Zkrátka bordel jako v tanku, mrdník největší, záplata na záplatě, chyb jak na minovém poli, byl to div, že to vůbec drželo pohromadě. Najednou jsem se nedivila, že to nejede, když mi vysvětlil co za prasárny tam bylo nasekané.

Když se dověděl kolik to stálo, řekl mi že by spíš měl dostat devět tisíc na prdel, než korun na ruku… Byla jsem hrozně zklamaná, nešťastná a na druhou stranu strašně šťastná. Nevěděla jsem jestli mám brečet nebo se smát. Měla jsem pocit prince na bílém koni, co zabil draka a veze mě na hrad. Opravdu.

Už ve fázi kdy jsem měla rozdělané stránky s prvním člověkem měl péči, zvládl napsat program a zkušebně nasadit starý obsah na nový web. Jelo to… První programátor byl nespokojený že do toho tahám třetí osobu a když jsem mu oznámila že mám schopného kinga co to dal, nic moc kloudného na to neřekl. Místo aby se zastyděl a ukázal co v něm je, babral to pořád dál, ještě hůř než předtím.

Druhý pomocník ani nechtěl peníze. Na odměnu jsem ho musela uprosit, ale kroutil se dost. Sám od sebe poté nacházel a opravoval chyby, aniž bych ho musela vodit za ručičku. Vysvětloval on mně co kde je blbě, ne já jemu. Stačilo jenom trochu usměrnit, říct co by jak mělo vypadat a on to zvládl sám, bez neustálé asistence. Prostě inteligentní samostatný tvor, který nepotřebuje co deset minut přebalit plínku a ještě je rád, když může pomoct… Neuvěřitelný rozdíl oproti tomu co jsem zažívala doteď.

Mezitím během našich oprav se ozýval ten první a velice sebevědomě mi hlásil, že za poškození jiným programátorem není zodpovědný, ať si to uvědomím a řeči podobného stylu. Dokonce na druhého začal žárlit a psal mi, že ,,Ten můj to snad pro mě dělá z čisté lásky nebo co, že takhle kvalitní služby bych nikdy nezaplatila co on pro mě dělá.”

To už jsem to nevydržela investovala jsem tak hodinu času, abych mu vysvětlila, že dotyčný druhý pomocník po něm opravuje celé stránky, že to je největší chlív co ten borec kdy viděl, div nemlátí hlavou o klávesnici a místo tahání si saka by měl projevit trochu sebereflexe a měl by mi být vděčný, že vůbec dostal zaplaceno, protože kvalita odvedené práce tomu vůbec neodpovídá… Nakonec se uklidnil, řekl že ho to mrzí, že peníze mu radost nedělají, že hlavní je spokojený zákazník. Ale peníze nevrátil, nechal si je… No co na to říct, asi už nic. Byla to pro mne docela drsná zkušenost. Příště až natrefím na neschopného člověka, bouchnu pěstí do stolu hned a nebudu se sebou nechat takto zametat a ještě se doprošovat, kdy teda bude dělat opravy, že to zase týden stojí a nic se neděje.

Vzduch se vyčistil, řeklo se co se mělo říct, web najednou začal opravdu fungovat, začal se načítat. Byla jsem v ráji… Ale idylka netrvala věčně.

Nutno podotknout, že na prvního nejsem naštvaná. Jsem prostě jenom zklamaná a smutná, že si na tom nedal záležet a i když na to měl tři a půl měsíce, tak to nedokončil. Přesto pro mě svoji historickou úlohu splnil. Na základě této nabídky se konečně věci pohnuly a začala jsem stěhovat, předtím to byla roky jenom teorie, nevěděla jsem co se starým obsahem a jak ho bylo pořád víc, pořád víc jsem nevěděla jak to stěhování a kam a s kým, kdo to udělá, kdo mi pomůže? Kdo to zvládne? Mám na to vůbec peníze?

Když mi řekl že je ajťák a že obsah přenese a není problém, na základě tohoto jsem věřila a šla do toho… nenapadlo mě, že to bude taková zrada, cítila jsem jenom že do toho mám jít, tak jsem šla.

Nelituji že jsem ho potkala, lituji toho že na mě kašlal… a lituji že jsem byla hloupá a měla jsem svatou trpělivost, která tady byla zbytečná a nepřinesla ovoce. Díky němu jsem ale potkala druhého pomocníka, který má zlaté ručičky. Takže synchronicita pracuje, akorát ne vždy tak rychle a jednoduše, jak by si člověk představoval. Ale já nikdy nic nemám normálně, všechno mám nenormálně, tak očividně i to stěhování.

Přišel 24. prosinec.

Naposledy jsme si řekli hezké Vánoce a ať kapr čvachtá… A od té doby se po mém princi na bíém koni slehla zem.

První dva týdny jsem byla ještě relativně v klidu, říkala jsem si že je ještě Silvestr, že beztak někde slaví, možná má rodinku a jeli na hory – co já vím? Já se lidí neptám kolik jim je, jestli mají ženu a kolik si s ní nadělali dětí. Neptala jsem se logicky ani jeho.

Jenomže když už přišel třetí týden, začala jsem být fakt nervozní a začala jsem mu od pár dnů vypisovat, pak i volat, ale všechno úplně bez výsledku. Skype ani nezvonil, všechno hluché.

Čtvrtý týden jsem z toho byla už opravdu nešťastná. Ne naštvaná, ale nešťastná. Měla jsem starosti a strach, že se možná přes svátky někde zranil. Že by se na mě jentak vykašlal jsem si nemyslela, ale nevěděla jsem proč ani nenapíše, že žije.

Toto období mezi svátky, prosinec i leden bylo pro mě náročné, jsem pořád unavená, připadám si jak medvěd a tato situace mi na energii a optimismu opravdu vůbec nepřidávala.

20. ledna jsem se zase začala modlit, prosila jsem konstruktivní síly Vesmíru o to samé jako vždy, aby byly se mnou, dohlédly na mě a vedly mě. Nevztahovala jsem to vůbec na tyto problémy, myslela jsem celkově, obecně, tak nějak všechno dohromady.

Den na to se mě čtenáři i přátelé ptali, co teda bude s tím novým webem, proč ještě nejsem přestěhovaná, co na tom tak hrozně trvá?… Pochopila jsem to jako znamení. Znamení, že už nemám mlčky čekat až zahřmí, ale měla bych to říct nahlas, aby se to nějak pohnulo.

A tak jsem přiznala barvu a napsala jsem do zápisníčku i do diskuze jsem odpověděla, že zkrátka druhý pomocník zmizel, nevím co se děje, bojím se co se mu stalo a nevím co mám dělat… Tohle jsou třeba věci, které považuji až za jedno z těch poslednějších řešení. Jinak se vždycky strašně snažím si věci pořešit sama. Další lidi zaměstnávám, až když vím že na to sama nemám.

Úžasné na mém životě ale je, že kdykoliv se začnu v nějakém problému takto citově angažovat a začnu dávat nahlas najevo že je něco špatně, Vesmír zarezonuje a pošle mi pomoc.

22. ledna se už začalo něco dít.

Od jednoho z přátel jsem se doslechla, že se ptal programátora kterého zná a ten prý prohlásil, že ,,přenést starý obsah z blogu.cz vůbec nejde, že to je nemožné, že teda logicky můj druhý pomocník se mnou vydrbal… a že si to musím přenést ručně!”

(To znamená odhadem tak 2800 článků, aby bylo jasno!)

Děsně mě to naštvalo, padlo i ,,úplnej idiot!”, protože já jsem věděla že se na mě nevykašlal a nejsem přece postižená, viděla jsem 2x když jsme zkušebně starý obsah na nový web nasazovali. Jelo to, sama jsem v tom listovala, kontrolovala co jak funguje, co se jak přeneslo. No sakra tak snad jsem při smyslech a pamatuju si co ještě jde. Diskuzi jsem uzavřela prohlášením ,,KDYŽ SE CHCE TAK VŠECHNO JDE, KDYŽ SE NECHCE TAK NEJDE NIC!”

Důvod proč jsme ten obsah pak vypínali byl, že až doděláme web, tak nahrajeme úplně aktuální verzi v den kdy budeme stěhovat… aby tam nic nechybělo. Ani diskuze.

A začala jsem jednat. Znovu jsem dohledala mail druhého pomocníka a poslala tam poslední výzvu, aby se mi ozval, protože se o něho bojím a navíc nevím co s tím projektem mám dělat.

Pak jsem sedla na google a koukala, jestli tam najdu někoho na náhradu. Nenašla jsem nic…. Šla jsem tedy vykládat karty.

Vytáhla jsem si kouzelné jednorožce a zeptala se konstruktivní síly Vesmíru, co mám s touto situací dělat?

Vytáhla jsem si ,,Pohyb”… Že mám víc cvičit. – Byla jsem zklamaná. ,,Herdek, to přece vím, však je leden, no proč asi dělám denně ty sklapovačky?”

Přemýšlela jsem, proč mi ty karty neodpovídají. Jednorožci mě nikdy nezklamali a vždy mi řekli přesně to, co jsem potřebovala vědět. Pokud neodpovídají na co jsem se ptala, musí v tom být nějaký smysluplný důvod.

Přesto jsem vytáhla ještě karty co mám od dětství, s anděly. Dala mi je máma, stihla to než umřela… Těchto karet jsem se zeptala na stejnou otázku.

Vytáhla jsem si kartu ,,Síla”. Že veškerou sílu pro realizaci všeho mám v sobě…. Opět docela zklamání. Jednak to vím, druhak to nebyla tak úplně odpověď na to, co jsem se ptala.

Trochu jsem si to prodýchla a došlo mi, že mám prostě ještě počkat a že to že jsem nedostala přímou odpověď je ve skutečnosti taky nějaká odpověď.

,,No dobře tak počkám…” A šla jsem dělat sklapovačky a dřepy. Možná je to součást toho řešení, co já vím?

Pak jsem se vrátila k mailu. Průběžně jsem udělala 2x refresh a čekala, jestli se Libor ozve. Ani nevím jestli to byla intuice, nebo už jenom zoufalost.

Najednou bylo 10 večer a naskočil mi nový mail ,,Programátor :)”

Poskočilo mi srdce… ,,To jako FAKT?!”

Čumím, otvírám to a tam čtu nabídku pomoci. Další člověk se dobrovolně přihlásil, že chce na tom webu dělat, že za druhého zaskočí. Nevěřila jsem vlastním očím.

Spojili jsme se přes Skype, seznámila jsem ho se situací… Nic pro něho nebyl problém. Obsah bude těžší, ale ano, přenese ho… Nevěřila jsem svým uším. – NĚKDO TADY SNAD ŘÍKAL ŽE TO NEJDE??

Domluvili jsme se že do systému dám vstup další den a začneme nějak s pracemi. Byla jsem šťastná. Šťastná jako blecha. Opět zachráněná princem na bílém koni. Svět je krásný. Život je spravedlivý. Lidi mě mají rádi…. prostě euforie. Myslela jsem že ani od radosti neusnu…

O půlnoci jsem vytáhla další kartu z jednorožců: ,,Spolupráce”… Že mám a budu pracovat v týmu. Že ke splnění mých snů mi pomohou druzí lidé/andělé a je třeba se na ně spolehnout.

Říkám si ,,hm tak to je jasné, jsme teď opět dvoučlenný tým.” Ale to jsem ještě nevěděla co se stane další den.

Před spaním jsem se znova pomodlila. Poděkovala jsem za tuto velkou pomoc, že mě vyslyšeli a měla jsem ještě jedno přání. Aby pokud můj druhý pomocník žije, aby se mi ozval, že je v pořádku. Protože mám o něho strach. Poprosila jsem aby ho chránili a aby zařídili, aby si na mě vzpomněl a poslal alespoň kraťoučkou zprávičku, jenom abych byla klidná. A usnula jsem.

Druhý den ráno jsem nemohla vůbec vstát, byla jsem jak v komatu, úplný zimní spánek.

Probrala jsem se o čtvrt na jedenáct, skoro jsem se až lekla. Než jsem nakrmila zvířectvo, poklidila v kuchyni a zatopila v krbu, utekla další hodina.

Uvařila jsem konvičku maté a šla k počítači pracovat. A tam mě čekalo obrovské překvapení.

Bylo přesně 24.ledna, měsíc co jsem o něm neměla zprávy. Můj druhý pomocník se zázračně ozval. Před měsícem všechny obeslal že má zkouškové období, dělá těžkou vysokou školu a musí na několik týdnů úplně vypustit internet, aby měl čas se učit, aby nevylítl. Problém ale byl, že zpráva pro mě se mu nakonec neodeslala. Takže nevěděl, že já nevím… Asi zasáhl matrix. A strašně moc se omlouval, že mi to vynahradí…

Měla jsem obrovskou radost, že mi moje přání bylo opět splněno… Ale hlavně že je můj oblíbenec živý a zdravý. Nakonec mám tedy pomocníky dva. Ten udělá to a ten zas ono a všichni dohromady budeme mít Moc 🙂

A poučení pro vás?

Jednak jsem vás chtěla trochu seznámit s touto mojí životní kapitolkou. Ale hlavně jsem vás chtěla povzbudit. Kdykoliv máte problém na který sami nestačíte a nevíte co máte dělat, jestli čekat, nebo jednat, a jak jednat… Požádejte o pomoc a o vedení. Když budete následovat znamení, vždy dostanete pomoc. Nebojte se říct si o ni.

Ten umí to a ten zas tohle

https://www.youtube.com/watch?v=4MK_vNkiPRk

Komentáře

Ikona diskutujiciho Lu-Aquarius 2016-01-28 05:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji za tento článek. Přečetl jsem ho jedním dechem. Programuji aplikace a pár webů jsem už taky dělal, tak si dovedu představit docela živě, oč tu běží 🙂 Jsem moc rád za ten šťastný konec a je to i pro mne povzbuzení. Vlastně jsem měl v minulosti také podobnou zkušenost, ale z té druhé strany, kdy jsem programoval pro klienty, co mi nakonec nezaplatili, a teď na přelomu roku mi přišly dva velké projekty s lidmi, kteří jednají solidně 🙂

Ikona diskutujiciho Arienn 2016-01-28 09:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tomu prvnímu bych teda nedala ani prd, když nesplnil smlouvu. Ale nějaký význam to snad má.

Ikona diskutujiciho Mára 2016-01-28 09:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Gratuluju že se Ti to takhle šikovně povedlo, nicméně nerozumím tomu jak někdo muže "uplně vypustit internet" přece není problém se podívat na 10 minut na FB, na email, kór když má člověk nějakej novější mobil, to je přece uplná samozdřejmost.

Ikona diskutujiciho Alue 2016-01-28 11:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]:  asi… jenže do skypu nepolezeš když na něj nemáš čas a my jsme komunikovali přes skype… to byl asi hlavní kámen úrazu.

Ikona diskutujiciho Nika 2016-01-28 14:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluška, niekedy keď si už idem ľahnúť, tak h rukách cítim tak hlavne pri rukách cítim také chvenie- niečo ako mierny vietor, ale nebojím sa toho.  Alebo vidím biele až priesvitné čiary a smuhy v priestore. Čo to môže znamenať?  A okrem toho nám jedna žena povedala že náš dom je prekliaty…

Ikona diskutujiciho Lucka 2016-01-28 14:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Držím palce a moc se těším na nové stránky :-)

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2016-01-28 21:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nechápal som prečo to tak dlho trvá. Teda to som nevedel že je to tak zložité a treba na to toľkých ľudí plus pomoc anjelov a robiť sklapovačky a dřepy:-)

Ikona diskutujiciho Schmetti 2016-01-29 01:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to mám moc velkou radost, že se ti druhý pomocník ozval a ten třetí se také nabídl! Jsem zvědavá na nový web. Pozdravuju maa kluky/muže, hlavně Libor mi přijde moc fajn z toho, co jsi psala :-) Tak ať vám to jde! :-)

Ikona diskutujiciho Erik 2016-01-29 11:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak je je přímo na sepsání e-booku. Ono totiž nekvalita webů trápí mnohé anebo je poškozuje, aniž si to uvědomují.O tom povídal i Pavel Říha, který se věnuje odvykání a převykání návyků.Většinu webů je totiž skutečně nekvalitně udělána.Málokdo využívá možnosti optimálně.Já například zatím jenom pořídil doménu na 5 let a k vytváření si nechávám poradit časem :-) Takový e-book je metoda, kterou se dá docela dobře živit, o čemž píše Stáňa Mrázková autorka knih a e-booků.Samozřejmě výraznou výhodou e-booku je nízkost nákladů a tím možnost skvělého modelování ceny…Sepsat byste jí mohly ve třech. Takže e-bookům důležitých faktů zdar.

Ikona diskutujiciho Arelia 2016-01-29 14:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, děkuji moc za tyhle články plné pomoci z vesmíru! Před několika lety jsem na nich začínala stavět nový svět a dodnes mi vždy zvednou náladu, dodají naději a tak trochu postrčí správným směrem. Moc oceňuju, že jsi mi takovou inspirací 🙂 Děkuju z celého srdce!

Ikona diskutujiciho Vydrýsek 2016-01-29 20:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný článek 🙂 -Alue, to se zvládne – teď by vše mělo jít bez problémů.

Ikona diskutujiciho Programátor 2016-01-29 21:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No jo, to je to naše programátorské chování :D. Co neumíme, o tom tvrdíme, že to nejde, přitom druhý programátor ví, jak snadné to je :D. Důležité je najít schopného programátora, dneska se do programování cpe každý moula a pak to dopadá tak, že dělá za peníze prasárny.

Ikona diskutujiciho AriaKeboke 2016-01-29 21:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc ti přeju, ať už se to podaří. Musí to být pořádný starosti. Ale pevně věřím, že to vyjde. 🙂 Andílci dokáží neskutečné zázraky. A taky jsem si teď o zkouškovém oblíbila hlášku: Věřím, že pokud to mám udělat, pak se celý vesmír spojí, aby mi pomohl. 🙂 Na nový web už se moc těším. Díky tvým stránkám jsem překonala obrovské zkoušky ve svém životě a mnohému jsem se naučila. Děkuji

Ikona diskutujiciho Přemek 2016-01-30 02:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Tak já přesně tohle dělám na dovolené – vypustím internet a v maximální možné míře i mobil, tj. je zapnut tak na dvě hodiny denně (no, někdy na to i zapomenu) pro příjem sms. :-)

Ikona diskutujiciho esterka 2016-01-30 10:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluška, želám ti aby sa ti nový web podaril rozbehnúť bez ďalších podobných problémov. Dúfam, že zostane aspoň v niečom podobný tomuto blogu, myslím vo fungovaní, lebo po tom, čo sa presťahoval môj druhý obľúbený blog-prvopodstata, tak tam už skoro nechodím. Nepáči sa mi ako to tam funguje, nie je tam vôbec dobrá alebo prínosná diskusia ako bývala, nie je tam priamy kontakt ako predtým. Teraz len TM nahádže nejaké články, ale diskusia sa takmer nekoná a pre mňa osobne sú tie diskusie rovnako dôležité ako samotné články. No škoda. Prosím, nech ti to tam funguje podobne alebo lepšie ako tu, nechcem prísť o ďalší obľúbený zdroj poznania.

Ikona diskutujiciho Mára 2016-01-30 17:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: Mě by šlahlo :D bez mýho miláčka ani do koupelny nejdu xD

Ikona diskutujiciho tm 2016-01-30 18:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]:nějak se esterko mýlíte. pod každým článkem je diskuze, ještě více než v minulosti je nutné rozkliknout článek a pak se diskuze zobrazí. Třeba zde je 27 diskutujících…..

Ikona diskutujiciho Vladimír Švéda 2016-01-31 09:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Držím pěsti, aby to šlapalo podle Tvých představ. Netušil jsem, že je to takové dobrodrůžo :-)

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek