Aluška.org: Věděním ke svobodě

Cítíte se v životě ztraceně. Je vám špatně ze své práce, vaše vztahy jsou přinejlepším průměrné, vaše přátelství nudná a prázdná, cítíte se uvnitř mrtví a ztratili jste chuť do života… Pokud jsou vám tyto výroky povědomé, možná procházíte stále běžnější zkušeností, známou jako existenciální krize.
Jinými slovy jste na životní křižovatce: cítíte se zaseknutí a začínáte toužit po smysluplnější existenci. Jedinou logickou odpovědí na takový pocit je započít duchovní hledání, abyste našli odpovědi na své životní problémy a pálivé zásadní otázky. Ve svém jádru je duchovní hledání touha vrátit se do centra vaší bytosti. Doslova je to cesta za nalezením vaší duše a opětovným spojením s vaší pravou přirozeností. Tato duchovní cesta obvykle také znamená začátek cesty k duchovnímu probuzení.

Proč je Ztráta duše hlavní příčinou duchovního hledání
Proč někteří z nás mají tak intenzivní niternou touhu duchovně hledat sami sebe? Najít to, co je smysluplné, pravdivé, autentické a hluboké? Odpovědí je ztráta duše.
Když jsme odpojeni od své duše, cítíme se úzkostní, depresivní, osamělí, izolovaní a chronicky nespokojení se svým životem. Abychom tuto bolest překonali, musíme se znovu spojit s nejhlubší, nejživější a základní částí nás samých.

Domorodé a šamanské kultury po tisíce let věděly o fenoménu ztráty duše a v naší společnosti je to rostoucí epidemie. V době vyspělých digitálních technologií, ve společnosti založené na materialistických ideálech a egoismu, se stále více odpojujeme od prvotního centra našeho bytí.
Neobrátili jsme svou pozornost na potřeby duše. Neuvažovali jsme o tom, co potřebuje duše, aby byla zdravá. Nestudovali jsme duši, ani jsme se jí nesnažili pomoci dosáhnout toho, co je nezbytné pro její vývoj a zdraví. Místo toho jsme se plně zaměřili na tělo a osobnost. Vyvinuli jsme rozsáhlé znalosti o fyzickém aparátu, který duše přebírá, když se sem inkarnuje. Známe aminokyseliny, neurotransmitery, chromozomy a enzymy, ale neznáme duši.

Co je Ztráta duše?
Když zažijeme Ztrátu duše, část naší Duše – neboli naše prvotní živá esence – se „skryje“, nebo se uzavře (zablokuje), což nám brání vyjádřit a zažívat náš skutečný potenciál a celistvost jako lidské bytosti. Často jsou celé aspekty naší psychiky zcela zablokovány, nebo potlačeny.
Existuje mnoho příčin ztráty duše. Některé z běžných důvodů jsou: Trauma z dětství (fyzické, emocionální, duševní nebo se**ální zneužívání; rozvod; úmrtí v rodině; opuštění, šikana.), Trauma v dospělém životě (ztráta zaměstnání, chudoba, zná**lnění, násilí, rozvod, problémy s duševním zdravím, izolace, nehody, smrt blízkých, diskriminace.), Sociální podmíněnost: Náboženské vymývání mozku, nadužívání technologií a závilosti na zábavě (tj. forma otupování a úniku z reality), Zděděné trauma po předcích, Materialismus, Redukcionistické hodnoty...
V podstatě je cokoli, co ohrožuje naše fyzické, mentální nebo emocionální přežití (a jakákoli návyková, jednostranná, potlačující ideologie nebo zlozvyk) způsobuje ztrátu duše.
Výsledkem je, že člověk pociťuje nepříjemný, hrozivý pocit, že něco není v pořádku… Něco mu chybí. Nejsme spokojeni sami se sebou ani se svými životy, bez ohledu na to, jak populární, úspěšní nebo atraktivní jsme. Pořád něco chybí.

Více článků na téma Ztráta duše a Duchovní krize si můžete přečíst:
Duchovní krize: Co je příčinou a jak probíhá
Duchovní krize: Jak se s ní vyrovnat
10 Příznaků Ztracené duše: Jeden z nejhorších efektů černé magie
Stínové Já: Způsoby, jak přijmout svou vnitřní temnotu
7 Fází smrti ega

To, co chybí, je spojení s naší Duší, která je branou k naší pravé přirozenosti.

Jak poznáte, že se vás to týká
Většina lidí v naší společnosti ve větší nebo menší míře mají tyto potíže. Nevědí o tom, nezajímají se o to a nikdy se neponořili do rozsáhlých vod svého podvědomí, nebo do své pravé přirozenosti. Místo toho operují výhradně z pozice svého ega, falešného já, které bylo od dětství konstruováno k obraně proti ohromující velikosti Života.
Když takoví lidé začnou slyšet volání své duše, začnou cítit touhu osvobodit se a být viděn ve svém skutečném světle, zaleknou se a potlačí to. Vracejí se ke starým přesvědčení, zvykům a strukturám společnosti, které posilují bezduchost a průměrnost, protože je to jednodušší, méně zastrašující a méně konfrontační.
Nakonec se ale tato touha může stát tak moc intenzivní, že už lidé nemají jinou možnost, než začít tomu naslouchat. Toto je začátek procesu duchovního probuzení: demontáž ega a rozkvět naší duše, která se touží znovu spojit se svou pravou přirozeností (Duchem, Vědomím).
Existuje také prostor mezi tím. Nazývá se limbo. To je pomyslný prostor, kde přebývají ztracené duše. V limbu je hluboce cítit tanec mezi starým rozplývajícím se a novým, ještě neutvořeným. Máme tendenci cítit se zde zaseklí, ztracení, prázdní, sami a vyděšení. Je tu pokušení vrátit se ke starým způsobům bytí, ale zároveň je tu intenzivní pocit nespokojenosti se vším.

Pokud uvíznete v limbu, můžete zaznamenat tyto příznaky:
Cítíte se neustále letargičtí a unavení
Nemáte žádnou motivaci, jste vnitřně neklidní
Cítíte se sami, osamělí
Cítíte se nešťastní, nespokojení se svým životem
Toužíte po něčem „více“
Stali jste se outsiderem nebo černou ovcí rodiny
Jste často podráždění a náladoví
Procházíte krizí středního nebo čtvrtletního věku
Jste náchylnější k závislostem
Bojujete se sebenenávistí
Stále se snažíte utlumit svou bolest, ale nic nefunguje
Cítíte se niterně „zlomení“
Bojujete s existenciální krizí, depresí a úzkostí
Máte pocit, že ve vás něco chybí
Jste znudění a nespokojení s ostatními lidmi
Cítíte se zaseknutí a uvízlí
Bojujete s pocitem vnitřní prázdnoty, nevíte kdo jste
Chcete vědět, jaký je smysl toho všeho…

Pokud se poznáváte, nehažte flintu do žita. První krok k úspěchu je pochopit příčinu těchto pocitů. Poté je třeba vydat se na cestu sebeobjevování.

Jak započít duchovní hledání
Protože se cítíme odděleně od Jednoty, začínáme hledat. Hledat svou plnost a svůj domov. Pro začátek je potřebné nahlédnout sám do sebe a položit si několik konkrétních otázek.
Cestování po světě je u mladých lidí často popisováno jako skvělý způsob, jak najít sám sebe. Ale hledání v duchovním smyslu jde mnohem hlouběji, není to o naskočení do letadla na Bali.
Duchovní hledání je ta nejcennější a nejdůležitější činnost, kterou můžete v životě podniknout. Co může být důležitější, než spojení s vaší základní duchovní esencí?

Pokud hledáte odpovědi na všední otázky jako např. jaká práce mi vyhovuje, mám se oženit atd., asi vás níže uvedená doporučení neuspokojí. Ale pokud se chcete ponořit do své skutečné hloubky, naučit se jak najít sami sebe, jak být k sobě upřímní, jak otevřít dveře své pravé přirozenosti, čtěte dál.

Naučte se využít samotu konstruktivně
Samota je vaším největším spojencem, pokud jde o duchovní hledání, protože jedině osamotě máte prostor na bádání a učení se. Udělejte si pravidelně čas a prostor, který můžete trávit sami se sebou, mimo dosah ostatních lidí. Tento čas věnujte sami sobě a svému nitru. Můžete si vybrat něco pasivního, jako je meditace, nebo aktivního, jako je procházka lesem. Respektujte svou úroveň energie a jděte s ní. Je to jednoduchý, ale účinný způsob, jak poznávat sám sebe.
Osamotě a v tichu se začne projevovat vaše skutečné já, nezatížené očekáváním a vlivem jiných lidí. Můžete zjistit, že jste někdo úplně jiný, když se zbavíte ruchu a shonu. Pro mnoho lidí je samota tak intenzivní a děsivá, že ji vůbec nesnesou. Nesnesou pohled na to, co mají uvnitř sebe. To způsobuje závislost na neustálé pozornosti a přítomnosti jiných lidí, závislost na televizi a rádiu, které přehluší vnitřní hlas.

Prozkoumejte povahu svého ega
Pokud je vaše duše skutečnou individualizovanou podstatou, vaše ego je falešné já: je to maska, kterou předkládáte světu. Vaše ego se neustále mění a morfuje podle situací a potřeby. Všimli jste si někdy, že s různými lidmi hrajete různé role? Ano. To je vaše ego v akci – není pevné a v podstatě je to zkreslení toho, kým skutečně jste.
Naše ego ale věří tomu, že tahle maska je to, kým skutečně jsme. Protože je tak přesvědčeno o tom, že je skutečné, odmítne jakýkoli pokus o svou demontáž, protože to vnímá jako hrozbu smrti. A tak je růst jakéhokoli druhu extrémně obtížný, protože ego se vždy snaží před tímto chránit. Dělá to tak, že nedovoluje uzřít a přijmout skutečnou pravdu o sobě a o světě. Místo toho předkládá falešné konstrukce, které mají člověka vrátit zpět do krabice.

Prozkoumání podstaty svého ega a naučit se vidět co je za ním, je zásadním krokem na vaší cestě duchovního hledání. Ve skutečnosti je to jediný a největší blok, který vám brání ztělesnit toho, kým skutečně jste. Abychom prozkoumali podobu svého ega, potřebujeme kombinovat vnitřní práci a práci se svou duší. Vnitřní práce se zabývá rozpouštěním blokád v naší psychice, zatímco práce s duší je praxe odevzdání se vyšší síle, nebeskému otci, Zdroji.

Způsoby, jak prozkoumat své ego, které kombinují vnitřní práci i práci s duší, jsou:
Vedení deníku – zapisujte si své myšlenky, přesvědčení, zvyky, co se vám líbí, nelíbí.
Sebedotazování – neustále se ptejte „kdo jsem? A sledujte, co se ve vás mění, slábne nebo umírá (toto jsou prvky vašeho ega). Paradoxně zjistíme, kdo skuečně jsme, tak, že uvidíme, kdo nejsme.
Meditace – učíte se, jak být svědkem svých myšlenek a příběhů vytvořených s mysli.

Tyto tři jednoduché praktiky mohou mít obrovský dopad na vaši schopnost jasně vidět a zažít pravdu o tom, kým skutečně jste.

Znovu se spojte se svým vnitřním dítětem
Vaše vnitřní dítě nese původní kvality vaší duše, se kterými jste se narodili. Naštěstí není tak těžké znovu se s ním spojit. Zde je několik způsobů:
Napište dopis svému vnitřnímu dítěti
Udělejte vizualizační meditaci na své vnitřní dítě
Dělejte něco, co vaše vnitřní dítě milovalo, když jste byli malí.
K těmto činnostem přistupujte jemně. Pozorujte své mladším já: usmívalo se? Bylo více v kontaktu se svými emocemi? Zdálo se být zvědavější a kreativnější?
Přemýšlejte o sobě teď a o vás tehdy. Jaké vlastnosti svého vnitřního dítěte můžete více integrovat do svého života i dnes?

Více článků na téma Práce s Vnitřním dítětem s návody si můžete přečíst zde:
Zraněné vnitřní dítě: Jak vzniká a jak ho poznáte
Zraněné vnitřní dítě: Jak sabotuje váš život
Zraněné vnitřní dítě: Jak ho vyléčit
Jak pracovat s vnitřním dítětem a vyléčit traumata z dětství
Průvodce pro vnitřní práci s pomocí zrcadla

Přemýšlejte, introspektujte a vizualizujte
Duchovní hledání je vnitřní dobrodružství. Proto praktiky a kroky, které podniknete k nalezení své přirozenosti, budou často vyžadovat sebereflexi a introspekci. Vizualizace posiluje obě vlastnosti a pomáhá vám získat znalosti a vedení prostřednictvím síly představivosti.

Zavřete oči a dýchejte pod svými problémy, jako potápěč sklouzněte do hloubky ticha, které čeká pod vířením povrchových vln. Nyní zvažte dvě věci, které rádi děláte: jako je běhání, kreslení, zpěv, pozorování ptáků, zahradničení nebo čtení.
Meditujte o tom, co je v těchto aktivitách za kvality, díky kterým se cítíte být naživu, když je praktikujete. Držte před sebou to, co mají společné, pomalu dýchejte a prociťujte, jak se ve vás tyto kvality zrcadlí.

Tento příklad reflexe, introspekce a vizualizace je perfektní pro duchovní hledání, protože vás dostane do kontaktu s podstatou vaší duše. Můžete poslouchat nebo vytvářet jakoukoli vizualizaci, která vás osloví, jen se ujistěte, že je zaměřená na duši.

Spojte se s přírodou a divočinou uvnitř vás
Příroda nesmírně uzdravuje a oživuje lidskou duši.. Často si o sobě myslíme, že jsme odděleni od přírody. Jsme přece lidé a „nad“ přírodou, že? Špatně.
Jsme neoddělitelnou součástí přírody. Naše krev, kosti, vlasy, kůže a vnitřnosti jsou všechny ze země: živočišné, tělesné, přírodní, přirozené. I přes staletí domestikace si lidská duše stále zachovává svou vrozenou, v podstatě divokou povahu. Nejsme divocí ve smyslu ‚neovladatelní‘, ale divocí ve smyslu, že Střed naší bytosti nelze zcela zkrotit: je trvale svobodný. V jádru jsme všichni svobodní duchové. Vidíme to ve chvílích hrdinství, v prvotním výkřiku při našem porodu, v chrochtavém milování a hýkavém smíchu. Dostat se do kontaktu s naší základní divočinou, znamená sjednotit se se základní kvalitou naší duše – a tu lze snadno znovu objevit v objetí přírody.

Znovu se spojit s přírodou není těžké ani náročné. Vše, co to vyžaduje, je jen pár minut denně venku pozorně sledovat šumění stromů, zvuky zvířat, pohyby mraků a sluneční paprsky procházející skrz mraky. Pokud máte to štěstí, že bydlíte v blízkosti přírodní rezervace, možná byste rádi praktikovali japonské umění lesního koupání, nebo si vzali deku a udělali si piknik. Pokud jste ve městě, stále máte možnost se spojit s přírodou. Jděte do místního parku, jeďte na výlet, poslouchejte zvuky přírody na telefonu, kupte si rostlinu v květináči.

Zeptejte se na klíčové otázky
Otázky jsou jednoduchý a přímý způsob, jak najít svou osobní pravdu. Žít pravdivě znamená žít autenticky: je to respektování podstaty své vlastní duše. Některé otázky, které byste si na své cestě měli položit, jsou:

Kdo jsem?
Co chci v životě?
Jaký je smysl života?
Jaký je můj skutečný účel?
Co je ve mně autentické?
Co je ve mně neautentické?
Co pro mě znamená štěstí?
Co by mě skutečně naplňovalo?
Kde je moje ego překážkou?
Co pro mě představuje duchovní kvalitu?
Jaké dědictví chci zanechat potomkům?

Toto je jen několik příkladů, takže neváhejte a vytvořte si i své vlastní.

Najděte své duchovní místo
To je fyzické místo, které vás niterně volá. Promlouvá k vaší duši. Můžete cítit nostalgickou touhu po tomto místě, pocit hluboké rezonance a téměř mystický význam. Mohou to být světské oblasti (například váš dvorek), nedotčené oblasti (například místo v divočině) nebo svatá místa (například Stonehenge, Uluru).
V těchto místech pocítíte pocit expanze, hluboký mír a jako byste konečně ‚našli domov.‘ Stalo se, že jste našli vnější reprezentaci svého vnitřního nebe. To je důvod, proč se nás určitá místa hluboce dotýkají.

Naopak náš duchovní prostor je nehmotný. Je vnitřním zážitkem naší pravé přirozenosti. Často v něm přebýváme ve chvílích modlitby, kontemplace, změněných stavů vědomí a hluboké meditace.
Poznat toto místo znamená vědět kdo jsme. (Ne podle povrchových znaků identity, ne podle toho kde pracujeme nebo co nosíme nebo jak se nám líbí být oslovováni.) Cítíme své místo ve vztahu k Nekonečnu.

Abychom mohli obývat tento duchovní prostor, musíme prolomit bariéry ega různými metodami vnitřní práce. Dále potřebujeme praxi, která nám pomůže kultivovat vnitřní klid a ticho. Nejlepší metodou, jak prožít tento stav, je meditace.

© aluska.org 2024