Aluška.org: Věděním ke svobodě

V průběhu let ufologové a výzkumníci vedli rozhovory s jednotlivci, kteří v průběhu let několikrát odhalili svá nebezpečná setkání s humanoidními mimozemšťany. Ti samí jedinci také dospěli k závěru, že existuje obrovské množství mimozemšťanů, kteří jsou už mezi námi, ale nepoznáme je, protože jsou nám hodně podobní.

Je možné, aby mezi námi žily mimozemské entity, které jsou lidem natolik podobné, že je lze jen těžko rozeznat, pokud je pečlivě nezkoumáme? Tito humanoidní mimozemšťané nejsou zcela podobní lidem. Jen do té míry, že má člověk při povrchním pohledu problém poznat, o koho se skutečně jedná.

Černooké děti
Černooké děti patří mezi nejděsivější humanoidní mimozemšťany. Pokud to tedy mimozemšťané jsou a ne nějaká chyba v matrixu, démoni, nebo produkt ze zkumavky. O jejich skutečném původu se totiž nic bližšího neví. Od lidí je lze rozeznat na první pohled. Pokud se podíváte pozorně, jejich kůže bude vypadat jako z plastu, a některé z nich maskují svůj plešatý vzhled nošením paruk a kapucí.

Černooké děti se tak jmenují proto, že mají skutečně úplně černé oči. Tyto děsivé děti se opakovaně podle svědků pokoušejí vetřít do lidských domovů. Podle očitých svědků byly spatřeny po celém světě. Není známo, o co jim jde, ale svědkové z nich měli při setkání veliký strach.

Související: Černooké děti: Démoni, které nesmíte pozvat dovnitř

Muži v černém
Podobně jako černooké děti jsou Muži v černém a Ženy v černém strašidelné postavy, které se mírně podobají lidem. Přesto si dokáží najít cestu do našich vesnic, měst, a dokonce i do nákupních center. Jsou téměř všude. Někteří lidé říkají, že nejsou skuteční, že je to jen přelud, nebo jsou to jen nějací podivíni, existují však svědectví a kamerové záznamy, které jejich existenci potvrzují.

Počátkem roku 1987 se v jednom manhattanském knihkupectví odehrála podivná příhoda. O incidentu se lze dočíst v knize Whitleyho Striebera Proměna, která vyšla v roce 1988, a v knize Eda Conroye Zpráva o společenství (1989), což jsou skvělá díla. V tomto případě svědek spatřil ženu, která byla přestrojená, zahalená a zamaskovaná a která na život dotyčného měla dlouhodobý dopad. Ženu doprovázel muž.

Koncem ledna 1987 vešel muž jménem Bruce Lee, který pracoval jako vedoucí redaktor v newyorském nakladatelství William Morrow & Co. se svou ženou do knihkupectví na Upper East Side na Manhattanu. Venku byla zima, tma a led. Bylo to Womrath’s, které bývalo na Lexington Avenue, ale nyní je zavřené. Toho osudného sobotního odpoledne to nebyla jediná podivná věc, která se stala.
Jak ta podivná žena, tak ten muž, měřili sotva 150 cm, nebo byli možná i menší. Obličeje jim zakrývaly obrovské černé sluneční brýle a šátky, klobouky měli pevně naražené na hlavách. Začali v rychlém tempu číst knihu nahlas, s úmyslem opravovat Strieberovy chyby, aby to Leeovi prospělo.

Jelikož Lee pracoval pro nakladatelství, které právě vydalo Communion, přirozeně k oběma přistoupil a zeptal se jich, co je na knize špatně. Když žena náhle vzhlédla, Lee si přes sluneční brýle všiml, že její oči nejsou velké, ale obrovské. Podle vlastního přiznání Lee z té ženy dostal pocit „vzteklého psa“, až se mu z toho naježil zátylek.

související články:
Muž v černém zhypnotizuje a unese zaměstnankyni přímo v kanceláři: Věděla něco zakázaného?
Kdo jsou muži v černém 1: Funebráci s podivným chováním navštěvují zájemce o paranormální jevy

Další svědectví uvádí:
„Na Štědrý den jsme si s mámou vyrazili do obchoďáku pro pár dárků do punčochy na poslední chvíli. Vlastně jsme věděli, co chceme, takže jsme zaparkovali před J. C. Penney’s na straně, kde bylo tohle zboží. Vešli jsme dovnitř a hned jsme si všimli, že v pozdním odpoledni je tam jen pár nakupujících. Vybrali jsme si dárky a postavili se do fronty u pokladny za další dva lidi. Dobře jsme viděli na dveře k východu a na slunce na parkovišti, byli jsme otočeni tím směrem. Skleněné dveře se otevřely a dovnitř vstoupily dvě velmi vysoké, štíhlé ženy. Měly dlouhé, téměř po pás dlouhé blond vlasy rozdělené nahoře uprostřed a měly řídkou strukturu. Jejich pleť byla také bledá a nevšiml jsem si žádného make-upu, ale každá měla obrovské pronikavé modré oči. Jejich chůze byla zvláštní, jako by byly příliš vysoké (přibližně metr devadesát) na to, aby mohly chodit plynule. Byl jsem již vyšetřovatelem pro MUFON, takže jsem si byl vědom podivností u lidí a prováděl jsem prověrky pro federální vládu, takže jsem byl vycvičen k všímavosti.“

Tlačily jednoduchý kočárek, který neměl žádné zvláštní příslušenství – jen lůžko typu houpací sítě, kolečka a rukojeť. Všimla jsem si, že nemají žádné kabelky ani příslušenství, jako je taška na pleny nebo lahve apod. Zdálo se, že se ženy pohybují pomalu, a upozornily mě na kočárek. Ve spodní části byla dětská deka a na ní hlava dítěte, ne většího, než malý grapefruit, s těstovitě zbarvenou kůží, bez znatelného nosu, čárkou místo úst a obrovskýma tmavýma očima zabírajícíma většinu zbytku této hlavy. Napadlo mě, jestli to dítě není deformované, věděla jsem, jestli to tak je nebo není. Dítě vypadalo čile a dívalo se na mě.

Maminka do mě vrazila rukou, aby upoutala mou pozornost, a řekla: „Co je s tím miminkem?“. Cítila jsem, že to musím říct osobě přede mnou, protože jsme se s ní bavily o tom, že pomalu dokončujeme nákupy. Když jsem jí poklepala na rameno, byla jsem pak v šoku, když jsem viděla, že nejen ona, ale i paní před ní a pokladní jako by ztuhly na místě. Zdálo se, že se všechno kolem nás pohybuje extrémně zpomaleně.“ – Autorka a vyšetřovatelka UFO Denise Stonernoneová

Případy, jako je tento, nejsou příliš vzácné. Ať už se to lidem líbí, nebo ne, roste počet setkání s entitami, které se nám podobají, ale nejsou námi. Lidé by měli být obezřetní a všímat si svého okolí, protože podobný zážitek lze mít prakticky kdykoli a kdekoli.

© aluska.org 2023